Crown of Midnight

Autor: Sarah J. Maas
Série: Throne of Glass

Díl: 2

Počet stran: 418

Překlad: Půlnoční koruna - CooBoo, 2016

Nakladatelství: Bloomsbury, 2013

Doba čtení: 5 dní, leden 2016, v aj

Celaena Sardothien, royal assassin, is the King of Adarlan's deadliest weapon. She must win her freedom through his enemies' blood - but she cannot bear to kill for the crown. And every death Celaena fakes, every lie she tells, put those she loves at risk. Torn between her two protectors - a captain and a prince - and battling a dark force far greater than the king, Celaena must decide what she will fight for: her liberty, her heart or the fate of a kingdom...

Nechte se opět vtáhnout do příběhu plného magie, intrik a zvratů. Pokud jste byli po předchozím dílu na větvi z toho, co vám autorka naservírovala, tak věřte tomu, že po dočtení Crown of Midnight nebudete moci usnout. Já sama jsem z toho měla takový tik, že jsem neodolala a musela si co nejdříve pořídit třetí díl, Hier of Fire.

Naše hlavní hrdinka Celaena Sardothien čelí velkému nebezpečí, i když tomu mělo být právě naopak. Jako assassin, který odvádí za krále všechnu špinavou práci, jí byla přislíbená svoboda. Jenomže Celaena je součástí mnohem větších sil, prastaré magie, která měla být už dávno zapomenuta.

Hned na začátek vám řeknu, že druhý díl se tomu prvnímu ani zdaleka nemůže vyrovnat. Je totiž ještě mnohem lepší! Sarah J. Maas se zřejmě rozhodla, že většinu svých čtenářů zabije, a tak si pro nás připravila hotovou šachovou partii, kdy nikdy nemůžeme vědět, jaký bude její další tah. Při čtení jsem opravdu zažila několik menších infarktů a když jsem si zrovna myslela, že už všechno bude krásné a růžové, tak přišel obrovský zvrat! A jakmile jsem si začínala myslet, že už mě autorka ničím nedokáže překvapit, tak přišel konec knihy a já mohla strávit zbytek dne v depresi.

Jakožto velký odpůrce milostných trojúhelníků jsem se konečně rozhodla, koho budu shipovat. Ono to bylo docela jednoduché, protože kdo by neodolal Chaolovi, že? Takže na rovinu vám říkám, že ten kdo mi bude Chaola a Celaenu rozmlouvat, tak s tím jsem jednoduše skončila. Myslím, že hlavním důvodem mého rozhodnutí je i to, že se v knize začaly mnohem více objevovat pohledy na věc právě jak od Chaola tak i Doriana. A prostě promiň Doriane, ale jsi strašná bábovka a nemám tě od tohoto dílu ráda.

Z Crown of Midnight mám celkově náramnou radost. Celaena si mě získala ještě víc než kdy předtím a za ten konec (Ááááá!) bych si fakt nejradši hodila mašli. Tolik zvratů a napětí jsem nejdřív opravdu nečekala a věřte mi, že budete mít i v jednu chvíli na krajíčku! Sarah J. Maas to jednoduše s lidmi umí a jestli bude takhle skvěle pokračovat i dál, tak se stane jednou z mých nejoblíbenějších autorek. (Pozor Richelle, někdo se ti snaží dýchat na záda!) Těším se na třetí díl, vážně jo! A vy, kteří v angličtině nečtete, tak nezoufejte, Dědičku ohně vydá naše milované CooBoo v dubnu.

+ Hodnocení: 5 hvězdiček

Throne of Glass

Autor: Sarah J. Maas
Série: Throne of Glass

Díl: 1

Počet stran: 404

Překlad: Skleněný trůn - CooBoo, 2015

Nakladatelství: Bloomsbury, 2012

Doba čtení: 8 dní, srpen 2015, v aj


Celaena Sardothien to v životě nemá vůbec lehké. Jakožto vycvičený assassin byla nejlepší ze všech, ale jednoho dne byla chycena a poté uvržena do solných dolů v Endovieru. Tam je s ní nakládáno velice tvrdě, ale to ji neoblomí. Možná byste si řekli, že když je této dívce pouhých osmnáct let, tak že se nechá snadno zkrotit, ale Celaena se nikdy nevzdává. Po roce utrpení v solných dolech ale přichází záchrana v ne zrovna obvyklé formě. Je jí nabídnut obchod, který se prostě nedá odmítnout.

Nikdy jsem o schopnostech Sarah J. Maas nepochybovala. Už jenom obálky, které navrhují k jejím knihám jsou božské, takže je jasné, že i obsah musí být něco extra. A to tedy je! Throne of Glass je již druhá kniha, kterou jsem od této autorky četla a sice se mi možná líbila a trošku méně než A Court of Throns and Roses, ale i tak to bylo něco nezapomenutelného.

Hned na začátek vám řeknu jednu věc, která by vás mohla od čtení této série odradit. A to je její délka. Nejde o nějakou krátkou trilogii, ale rovnou o hexalogii, čili šestidílnou sérii. U nás byl vydán teprve první díl, druhý se chystá na leden 2016 a s prominutím, nikdy není jisté, zda nakladatelství nakonec celou sérii vydá - viz Knižní klub a Železný král.

Takže jsem vlastně dost vděčná za to, že nemám handicap v cizojazyčném čtení. Navíc na tom něco je, protože překlad stejného slova, stejné věty může znít sebelíp, ale už to není to pravé. Možnost přečíst si Throne of Glass v originálním znění byla skvělá. Vlastnit takový povedený kousek je úplná báseň pro poličky mých knihovniček. (Klišé jako trám tahle poslední věta.)

Kniha je psána v er-formě, kdy sledujeme převážně hlavní hrdinku, Celeanu. Výjimky jsou jen ojedinělé, kdy se na chvíli naskytne pohled na věc ze strany kapitána Westfalla  nebo dokonce i prince Doriana. Ano, zavětřili jste správně. Chystá se tu na nás "malinkatý" milostný trojúhelník.

Upřímně tentokrát nevím, které dva k sobě shipovat, protože jsem se oblíbila obě verze páru. Jak Chaol Westfall, tak i Dorian jsou jednoduše roztomilí a prostě vůbec netuším, pro koho se nakonec Celeana rozhodne. (Má naštěstí šest dílů na rozmyšlenou. Pokud teda jeden z nich neumře, kdo ví.) Celkově je hlavní hrdinka dost dobrá, její příběh je lehce tajemný a smutný a myslím si, že toho ještě hodně předvede.

Začíst se nebyl žádný problém. Za těch 404 stran se toho stihlo přihodit mnoho a věřím, že magie, která se prvního dílu zatím dotkla jen lehce, bude hrát v dalším pokračování velkou roli. Závěr byl tak otevřený, že mi to nedalo a byla jsem v tu chvíli šťastná, že mám doma pokračování! Sarah J. Maas píše opravdu zajímavým a čtivým stylem a jsem moc ráda, že jsem se k jejím knihám dostala. Nechť je tato série vynikající až do samotného konce!

+ Hodnocení: 4 hvězdičky

Kečupová mračna

Autor: Annabel Pitcher

Série: /

Díl: /

Počet stran: 272

Překlad: Jan Březovský

Nakladatelství: Slovart, 2015

Originál: Ketchup Clouds

Doba čtení: 6 dní, prosinec 2015, v čj




Hlavní hrdinka, patnáctiletá Zoe, je obyčejná dívka s neobyčejným příběhem. Jednoho dne se stalo něco, co její život naprosto změnilo. Dusila to všechno v sobě, až se jednoho dne rozhodla někomu se svými "problémy" svěřit. Mysleli byste si, že půjde za maminkou či tatínkem? Jste na omylu. Zoe ve staré kůlně potají píše dopisy vrahovi, Stuartu Harrisovi, který je odsouzen k trestu smrti. Dělá to proto, jelikož si myslí, že zrovna on pochopí její příběh a tím se jí uleví.

Kečupová mračna. Určitě jste si řekli, co je to za zvláštní název. I já jsem chvíli váhala, jestli se do knihy opravdu pustit, protože jak se znám, tak často vynechávám i anotace a jdu rovnou po nějaké krásné obálce. Ovšem předsudky se k tomuto kousku vůbec nehodí, ba naopak! Pokud se do této knihy pustíte, tak vůbec nebudete litovat.

Co se týče mého názoru na postavy, tak jsem lehce na rozpacích. Zoe jsem si docela oblíbila, ale občas mi připadalo, že její myšlení není hodno jejímu věku. Holt bych ji chvílemi tipovala tak na dvanáct let a když se chovala nerozumně, tak jsem měla velkou chuť se svojí čtečkou praštit. Naštěstí je Zoe ten typ postavy, co se průběžně vyvíjí, takže jsem byla na konci s její proměnou spokojená. Mezi mé další oblíbence patří například Dot a Sofie, sestry Zoe, které mi vždycky dokázaly zvednou náladu.

Bohužel ani v této knize se nevyvarujeme našeho oblíbeného milostného trojúhelníku. A jelikož je Zoe hezky nerozhodná, tak budete dlouho bádat a přemýšlet, pro koho se nám to naše dívčina nakonec rozhodne. Upřímně, tentokrát mi trojúhelník vůbec nevadil. Dodal příběhu šmrnc a bez něj by to prostě nebylo ono.

A jestli pořád nejste přesvědčeni, že tato kniha stojí za přečtení, tak vás možná ukecám teď. Forma, kterou jsou Kečupová mračna napsaná, jsou dopisy. Možná to někomu bylo jasné už na začátku mé recenze a já vám to teď jenom s radostí potvrzuji. Dopisy, jež jsou adresované panu Harrisovi, jsou velice emotivní a měla jsem párkrát vážně na krajíčku. Zoe má navíc skvělý smysl pro humor, takže její vyprávění mě mnohokrát rozesmálo. (Hlavně za to asi mohly její vynikající poznámky.)

Jediné, co mě lehce mrzí, je konec. Neříkám, že byl špatný, ale čekala jsem něco jiného. A i když je kniha napínavá až skoro do samotného závěru, tak jsem prostě měla své vlastní idee. Ale tak víte co, sto lidí - sto chutí.

+ Hodnocení: 4 hvězdičky

++ Děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního e-booku.

Love, Rosie

Autor: Cecelia Ahern

Série: /

Díl: /

Počet stran: 576

Překlad: nakladatelství Motto, 2015

Nakladatelství: Harper, 2014

Originál: první vydání - Where Rainbows End

Doba čtení: 3 dny, září 2015, v aj



Best friends since forever, Rosie and Alex have shared their hopes, dreams - and firsts. But one awkward moment at eighteen, one missed opportunity, and life sends them hurtling in different directions. Although they stay in touch, misunderstandings, circumstances and sheer bad luck seem to be conspiring to keep them apart. Can they gamble everything - even their friendship - on true love?

Tahle knížka byla tak neskutečně sladká, že se mi z ní snad zkazily všechny zuby. Ještě dávno před tím, než jsem se do ní pustila, jsem viděla trailer k filmu, který mě docela dost pobavil. Říkala jsem si, že jestli bude předloha stejně vtipná, tak budu šťastná jako blecha. Moji milí zlatí, knížka je ještě asi tak milionkrát lepší!

Za celou moji nadšenost může hlavně forma, jakou je kniha napsána. Protože tady nejde o žádný tuctový román, ale velice propracovanou knihu, která si prostě musí získat každého. Ze všeho nejvíc zde převažují asi dopisy a emaily, jež si vyměňují hlavní a vedlejší postavy mezi sebou. Pak se sem tam v textu objevuje i "živá" konverzace v podobě chatu a sms zpráv, která celý děj více oživuje.

Hned na začátku musí být všem jasné, že hlavní postavy jsou si naprosto souzeny. Jenomže pak se do všeho zamotává ten pitomý osud a nám chudákům čtenářům nezbývá nic jiného, než sledovat ty nešťastné, dobře - někdy i komické zvraty.

Kolikrát jsem si říkala, jací jsou Rosie a Alex pitomci a že knížka už mohla dávno skončit, ale zároveň jsem si užívala jejich další příhody. Ono to nevypadá, ale v těch 576 stránkách je popsán takřka celý jejich život. A je právě neskutečně fajn, že u těch dopisů se může klidně přeskočit pár měsíců a nikomu to nebude připadat divné. Prostě nikdo nikomu nepsal a tečka.

Neskutečně jsem se při čtení nasmála a jsem strašně moc ráda, že jsem si pořídila originál v angličtině. V tom jazyce mi prostě každá věta i slůvko zní líp, miluji ho! Připravte se na pořádnou dávku zvratů a nečekaných událostí, dokonce si možná poblíž položte papírové kapesníčky. U Love, Rosie se nudit rozhodně nebudete, avšak suché oči taktéž nezaručuji.

Poslední věc, co mám na srdci, je srovnání s filmem. Ten jsem si pustila krátce po dočtení a můžu vám upřímně říct, že jsem ráda, že jsem knihu četla předem. Film mi připadal naprosto pitomý a nedomyšlený. Spousta věcí byla úplně přeházená nebo předělaná, takže jednoduše spokojená nejsem. Jediné co mě drželo nad vodou, byla krásná Lily Collins a fešák Sam Claflin.

+ Hodnocení: 5 hvězdiček

OTKA: Ošklivá tlustá kamarádka

Autor: Kody Keplinger
Série: The DUFF

Díl: 1

Počet stran: 304

Překlad: Martina Buchlová

Nakladatelství: CooBoo, říjen 2015

Originál: The DUFF: Designated Ugly Fat Friend

Doba čtení: 1 den, říjen 2015, v čj


Bianca je sedmnáctiletá dívka, jenž pokaždé zažívá hotové utrpení, když se má účastnit návštěvy místního klubu pro teenagery. Není jako její nejlepší kamarádky, Casey a Jessica, které to vždy pořádně rozbalí na parketu. Raději sedí v ústraní a vychutnává si svou třešňovou colu. Jednoho večera si k ní přisedne Wesley Rush, největší sukničkář z její školy, a uvede ji do nové teorie ošklivých tlustých kamarádek.

Hned narovinu vám řeknu jednu jednoduchou věc. Tahle knížka je naprosto úžasná a vy uděláte jedině dobře, když si ji přečtete! OTKA mě dokázala natolik nadchnout, že jsem s ní strávila celé dopoledne a část odpoledne místo toho, abych se pilně učila. Ale víte vy co? Vůbec svého rozhodnutí nelituji.

Připadá mi strašně vtipné, že se vlastně jedná o knížku, o které se již delší dobu dost mluvilo. Hodně mých kamarádek ji četlo a já pořád váhala, zda se do ní taky pustit. Když pak nakladatelství CooBoo slíbilo, že knihu vydá, tak jsem byla štěstím bez sebe. Největší třešnička na závěr je to, že jsem vlastně ani nikdy předtím nečetla anotaci, ale i tak jsem si byla jistá, že se mi kniha bude líbit. Ten název je asi tak moc originální, že nebylo třeba dalšího lákadla.

Bianca, naše hlavní postava, si mě ihned získala. Pokaždé byla vyzbrojena řadou sarkastických poznámek a to i v těch nejhorších chvílích. Je to dospívající dívka, která prostě ví, co chce. Ona a Wesley mě tolikrát úplně připravili o dech, protože jsem se smála jako naprostý šílenec. Jakmile se pustíte do čtení o těchto dvou naprosto odlišných osobách, tak nebudete moci přestat.

Příběh má vcelku jednoduchou zápletku, která není vůbec na škodu. Jde totiž o to, že se jedná o opravdu hodně realistickou knihu a právě to přidává na čtivosti. Pokud tedy máte dost upírů a nadpřirozených potvor, měli byste sáhnout po tomto materiálu. Nic vám neudělá líp, než-li pořádná dávka dobře napsané contemporary. (Teda alespoň já vždycky přijdu na jiné myšlení.)

OTKA = ošklivá tlustá kamarádka. Během čtení jsem začala docela dost uvažovat. Znám nějakou? Mám nějakou? A co když jsem jí já? Ano přiznávám, tohle smýšlení je hodno hloupé barbíny, ale když se na to podívám z jiného úhlu, tak si občas jako OTKA fakt připadám. Je to zdravé? Asi ne, ale troufám si říct, že každá dívka si určitě alespoň jednou prošla stadiem, kdy si v přítomnosti svých kamarádek připadala jako naprostá ošklivka.

To, co mi trochu vadilo, byla sprostá slova. Chápu, patřilo to do knihy, protože dospívající často mluví sprostě. Ani já nejsem občas žádný svatoušek a sem tam mi nějaké to ošklivé slůvko vyklouzne, ale i tak se mi to nezamlouvalo. Možná jsem až moc tvrdá, ale vulgarismy nepatří do mé oblíbené části slovní zásoby.

Nakonec bych vás chtěla upozornit na to, že byl v tomto roce natočen na motiv knihy i film, The DUFF, a co jsem se dívala na obsazení, tak to vypadá opravdu slibně. Doufám, že to bude povedené zpracování! A už tu mám i úplně poslední věc, co mám na srdci. Nechápu, co máte proti naší obálce. Mně náhodou připadá dost dobrá a právě na té originální mi připadá dívčina naprosto znuděná. Važte si našich šikovných grafiků, nebo vám nakonec budou schválně servírovat další zvěrstva jako bylo první vydání Města z kostí!

+ Hodnocení: 5 hvězdiček
++ Mnohokrát děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního e-booku.

Of Triton [RECENZE]

Autor: Anna Banks
Série: The Syrena Legacy

Díl: 2

Počet stran: 246 stran

Překlad: /

Nakladatelství: Feiwel & Friends, 2012

Doba čtení: 8 dní, srpen 2015, v aj



Emma has just learned that her mother is a long-lost Poseidon princess, and now struggles with an identity crisis: As a Half-Breed, she’s a freak in the human world and an abomination in the Syrena realm below. Syrena law states that all Half-Breeds should be put to death.
As if that’s not bad enough, her mother’s reappearance among the Syrena turns the two kingdoms—Poseidon and Triton—against one another. Which leaves Emma with a decision to make: Should she comply with Galen’s request to keep herself safe and just hope for the best? Or should she risk it all and reveal herself—and her Gift—to save a people she’s never known?

Víte, když jsem začínala tuto knihu číst, tak jsem si vůbec nepamatovala, jak to minule skončilo. Po přečtení první kapitoly, co má asi jenom tři strany, jsem se musela podívat do konce prvního dílu, abych věděla o co tam vlastně šlo. Úplně jsem zapomněla hlavní pointu, což je docela smutné, jelikož mě tato série opravdu baví. Miluji mořské lidičky, to jako fakt. Vtipné je, že kdybych pokračovala ve čtení, tak bych se hned v dalších dvou kapitolách dozvěděla vše potřebné. No, ale jistota je prostě jistota.

Děj byl opět vypravován z pohledu Emmy a Galena a musím říct, že tentokrát mě bavily oba, jelikož obě postavy byly po delší dobu na jiném místě. Přímo jsem dychtila po pokračování! Ovšem co se týče obecně děje, tak jsem se tak do prvních sto stran nudila. Jakmile tedy začala pořádná jízda v pravém podmořském stylu, tak jsem četla jako o život.

A nejlepší na tom všem je, že zmizelo klišé a objevilo se zde něco originálního. Také Emma byla mnohem přijatelnější postava a konečně našla rozum. Dobře, párkrát bych ji možná ještě uškrtila za její blbost...

Nechci nějak extra spoilerovat, a tak vám řeknu jen to nejnutnější. Mezi postavami se tentokrát objevil i Grom, tritonský král, kterého si můžete pamatovat z novelky, kterou Anna vydala společně s prvním dílem. Grom je stejné zlatíčko jako jeho sourozenci Galen a Rayna, takže si ho člověk hned oblíbí. Další, za koho bych dala ruku do ohně, je Rachel. Sice je tato žena možná bývalou členkou mafie, ale mít ji po ruce se rozhodně hodí. Navíc skvěle vaří a peče!

Autorka si pro nás připravila skvělou zápletku a zvraty, které jsem prostě nečekala. Na konci jsem dokonce byla dojatá a jsem za to ráda! Jediné čeho se teď bojím je to, že poslední díl bude o ničem. Sice v Tritonovi byly menší náznaky potíží, ale to by mohlo býti hned vyřešené. Doufám, že mě nezklameš Anno Banks!

+ Hodnocení: 4 hvězdičky

Město nebeského ohně [RECENZE]

Autor: Cassandra Clare

Série: Nástroje smrti

Díl: 6

Počet stran: 624

Překlad: Eva Maršíková

Nakladatelství: Knižní klub, 2015

Originál: City of Heavenly Fire

Doba čtení: 5 dní, červenec 2015, v čj



Na svět lovců stínů padla temnota, zavládl chaos a zkáza. Clary, Jace, Simon a jejich přátelé se nyní musí spojit proti největší hrozbě, jaké kdy čelili – Claryinu vlastnímu bratrovi. Sebastian Morgenstern přešel do útoku a systematicky zasévá rozkol do řad lovců stínů. Pomocí Poháru smrti mění lovce stínů v bytosti z nočních můr, rozvrací rodiny, odtrhává od sebe milence a jeho temná armáda se stále zvětšuje. Nic na tomto světě nemůže Sebastiana porazit – ale kdyby se někdo odvážil do světa démonů, mohla by tu být naděje...

A je to tady. Úspěšně jsem dokončila šesti dílnou sérii ze světa lovců stínů. Dohromady to byla opravdu skvělá jízda, ale když budu hodnotit pouze poslední díl, tak budu muset býti tvrdá. Město nebeského ohně mě totiž naprosto zklamalo.

Ještě předtím, než si vyliji své krvácející srdíčko, tak vás seznámím s pár postavami. Abych řekla pravdu, tak jelikož jsem měla mezi předchozím dílem a tímto větší pauzu, tak jsem si moc vedlejších postav nepamatovala. A pak se hned v prologu objevila skupinka dětí, která mi celou knihu lezla na nervy. Obzvláště Emma a o trochu méně Julián. Bez nich bych to klidně přežila.

Vím, že u závěrečného dílu původní trilogie (Město ze skla) jsem se obávala, jestli další díly budou tak dobré a teď se ke svému slovu vracím. Když opominu čtvrtou a pátou část, které ještě byly poměrně dobré, tak si troufám říct, že tohle bylo tak slabé zakončení série, že bych byla tak stokrát radši, kdybych tenkrát skončila třetím dílem.

Nejde o to, že by Cassandřin styl psaní byl špatný, protože to rozhodně není. Těch 624 stran bylo velice čtivých a knihu jsem vlastně dočetla někdy okolo půl druhé ráno, ale šlo o to, že tomu chyběla ta správná porce napětí a dynamiky. Zřejmě nejde napsat šest knih, které budou překypovat stále novými a lepšími zvraty.

Tak strašně jsem se těšila na to, že bude prolito hrozně moc krve a že autorka pozabíjí naše milované postavy. Jenže to, co mi bylo naservírováno na talíř, to bylo jen takové slabé piánko. Sebastián je možná nelidský zlosyn a nemám ho ráda, ale kdyby je úplně všechny tak v polovině knihy povraždil, tak bych mu asi děkovala.

A ještě víc bych byla vděčná za to, kdyby zajímavé scény nebyly prokládány těmi naprosto nudnými z "jiného světa". Vždycky když už se konečně něco začalo dít, tak na řadu přišlo informační okénko, kdy jsem se ocitla například s Maiou, Batem anebo u těch hrozných dětí. Proč? Úplně by mi stačilo, kdybych četla jen 300 stránkovou knihu, kde by se aspoň něco dělo. A ne se nudit skoro celých 100 stran před koncem..

Poslední věc, co mě docela dost naštvala, bylo to, že konec knihy se zdál být malinko otevřený. Byly tam jisté náznaky, že by se z toho podle mě dala napsat nějaká spin-off série. Upřímně si nejsem jistá, jestli bych na ni měla po tom všem ještě chuť. Cassandra Clare je sice skvělá autorka a těším se na její další knihy, ale tohle pro mě bylo katastrofální zakončení tak výjimečné série.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky

Čas čarodějnic [RECENZE]

Autor: Deborah Harkness
Série: Čas čarodějnic

Díl: 1

Počet stran: 544 stran

Překlad: Martina Neradová

Nakladatelství: Knižní klub, 2011

Originál: A Discovery of Witches
Doba čtení: únor 2014 - duben 2015, v čj



Jeden z nejsenzačnějších literárních objevů roku 2011, ve kterém autorka skvěle spojila milostný příběh s historickými reáliemi středověku. Historička a čarodějnice Diana Bishopová celý svůj život odmítala své nadpřirozené nadání. Očarovaný alchymistický rukopis však do jejího života vnese nevítaný příval magie a najednou se o ni zajímají nejen čarodějnice, ale i démoni a upíři. Záhy se po Dianině boku objeví i záhadný Matthew Clairmont, vědec, válečník a upír. Přestože mezi bytostmi panuje staleté nepřátelství, Diana a Matthew se jen s obtížemi brání vzájemné mrazivé přitažlivosti.

Čas čarodějnic je kniha, která mě naprosto zničila. A to po té horší stránce. Při jejím čtení jsem měla opravdu velký problém, a tak jsem si po nějakých 200 stránkách dala asi roční pauzu, než jsem se ke knížce vrátila. Šlo o to, že v té době mě příběh vůbec nebavil a postavy mi přišly tak pitomé, že pro mě nemělo cenu se s nimi zahazovat. Navíc jde o velkou knihu s miniaturními písmenky, takže pokud vás to nebaví, tak se čtení vleče šnečími kroky.

Když jsem se tedy ke knize po roce vrátila, tak jsem si možná moc nepamatovala souvislosti, co se předtím udály, ale už pro mě bylo jednodušší se začíst. Ovšem i tak mi zůstala jakási nechuť k hlavní hrdince Dianě, jenž mi připadala naprosto naivní a nesnesitelná. Dobře, sem tam měla i světlejší chvilky, ale její posedlost Matthewem mi drásala nervy. I Matthew je výtečná kapitola sama o sobě, všemocný upír, postrach všech nadpřirozených osob a zároveň naprostý romantik.

A abych řekla pravdu, tak jména ostatních postav se mi do hlavy vůbec nedostaly. (Zřejmě obranný mechanismus.) 

Co se týče příběhu, tak ten by nebyl zase tak hrozný, kdyby nebyl proložen až občas nesmyslnými extrémy a přeslazenými scénami. V těch 544 stranách se našlo hodně zvratů a některé byly i dost dobré, jenomže to pro mě už nemělo takový význam. Ten první rok čtení mi byl zřejmě osudový, takže se mi to zdálo zvláštní a zbytečně tak sáhodlouze popsané. Z celé trilogie bych klidně udělala jen jednu knihu a polovinu věcí bych vyškrtala.

Věřím, že si toho autorka musela dost nastudovat, aby vytvořila toto rozsáhlé a mnohdy historické dílo, ale mě jednoduše okouzlit nedokázala. Byla jsem ráda, když jsem knihu dočetla a byla ještě naživu. V knihovničce mám i druhý díl a pokud se k němu někdy dostanu, tak to zřejmě bude jen další boj s písmenky. Snad Čas čarodějnic osloví jiné nadšené čtenáře.

+ Hodnocení: 2 hvězdičky

V podsvětí [RC RECENZE]

Autor: Katy Evans
Série: V ringu

Díl: 4

Počet stran: 320 stran

Překlad: Zuzana Ľalíková

Nakladatelství: Baronet, 2015

Originál: Rogue
Doba čtení: 3 dny, květen 2015, v čj



Milenec, přítel, ochránce – Greyson King je vším, co si kdy Melanie od muže přála. Díky němu se cítí naživu, díky němu má pocit, že konečně něco znamená. Greyson ale příliš často mizí na celé dny bez jediného slova vysvětlení. Když je s ní, říká, že jí nepřinese nic dobrého. Když zmizí, její srdce krvácí. Melanie odhaluje svět plný lží, temnoty a tajemství, který se před ní Greyson snaží ukrýt, a zjistí, že jejich první setkání za oné deštivé noci nejspíš vůbec nebyla náhoda. Jediný, kdo ji dokáže ochránit, je Greyson – muž, před kterým by měla utéct. Muž, který ji může zničit. Muž, kterého se obávají i v podsvětí…

První věc, co je na V podsvětí skvělé je to, že nemusíte mít načtené předchozí díly, abyste se na tento vrhli. I když jsou spolu postavy v hodně ohledech spjaté, tak vlastně vůbec nevadí, když o nich nic nevíte. Sice jsem si později uvědomila, že jsem se dozvěděla hromadu spoilerů na hlavní pár této série, ale nějak mi to nevadilo.

Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je Melanie, jenž věří na prince na bílem koni, a která se shodou okolností zapletla se samotným podsvětím. Vsadila na špatnou osobu a teď dluží obrovskou sumu peněz, kterou nemá jak vrátit. Jednoho dne se seznamuje s Greysonem, mužem, co její život změní od základů.

Upřímně, Melanie mě dost štvala a jsem ráda, že tu byl záhadný a již od pohledu přitažlivý Greyson. Sice byl jeho slovník lehce vulgární, ale i tak jsem si ho oblíbila mnohem víc. Kapitoly byly totiž psány z jejich dvou pohledů, a i když převažovala Melanie, tak jsem se těšila právě na Greysonovo vyprávění a pocity. (Přece jen mě zajímalo, jak se takováhle hora svalů chová v zákoutí.)

Co se týče příběhu, tak ten byl velice napínavý, dramatický a hodně vášnivý. Nejvíce jsem vděčná právě za tu dramatičnost, protože kdyby šlo v této knize pouze o sex, tak bych čtení po pár kapitolách zřejmě nechala. Žhavé chvilky s Greysonem jsou tím pádem něco jako bonus pro nadšené čtenářky a to se z mé strany opravdu cení. Velkým plus je i to, že se kniha čte v podstatě sama, a tak máte 320 stran za sebou a ani o tom nevíte.

V podsvětí byla moje první zkušenost s mafií a bylo to příjemné "seznámení". V takovýchto vrstvách je to určitě dost drastické a myslím si, že Katy Evans to všechno moc dobře vystihla. Závěr byl lehce předvídatelný, ale jsem ráda, že mě před ním autorka ještě dokázala napnout, když nastal jeden zásadní zvrat. Pokud máte rádi napětí a romantiku ne z úplně "normálního" prostředí, tak se na tento příběh vrhněte.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky
++ Děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku! Knihu si můžete zakoupit zde: V podsvětí.

These Broken Stars [RECENZE]

Autor: Amie Kaufman, Meagan Spooner
Série: Starbound

Díl: 1

Počet stran: 374 stran

Překlad: /

Nakladatelství: Disney Hyperion, 2013

Doba čtení: 6 dní, duben 2015, v aj




Luxusní vesmírná loď Icarus náhle opouští hyperprostor a je přitahována k nejbližší planetě, což má katastrofální následky. Z celé mnohotisícové posádky přežijí pouze dvě osoby - Tarver Merendsen a Lilac LaRoux. Zatímco Tarver je cynický válečný hrdina, který je naprosto postradatelný, tak Lilac je dcera nejbohatšího muže vesmíru. Spolu skončí na oné planetě, která byla lodi osudnou. Oba se vydávají na cestu přes nebezpečný a děsivý terén, doufajíc, že naleznou nějakou pomoc. Vše se ale změní, jakmile zjistí krutou pravdu.

Hned na rovinu vám řeknu, že tahle obálka je naprosto ÚŽASNÁ. Někteří lidé mají opravdu šikovné ručičky a leč mám knihu pouze ve čtečce, tak přemýšlím, že pro tuto nádheru bych si ji pořídila i do knihovny. No, uvidíme, taky mi peníze nerostou na stromech, že. Přejdu tedy k samotnému hodnocení knihy, které bude převážně kladné. Z "Hvězdiček" jsem totiž celkově hodně nadšená.

Ze začátku jsem byla lehce zmatená, protože mi docela dělalo problém se zorientovat. Angličtina v These Broken Stars není zase tak těžká, ale dost tu jde o speciální slovíčka, se kterými se asi normálně moc nesetkáte. Nejsem žádný extra technik, takže jsem nerozuměla všem těm odborným věcem a názvům - dobře, ani při přeložení do češtiny jsem většinou netušila, oč se jedná. Kvůli tomu knížku raději doporučuji pokročilejším angličtinářům, které ty zvláštní termíny ihned neodradí.

Vrhnu-li se k hlavním postavám, tak vám toho moc nepovím, abych vám nezkazila čtenářský požitek. Co se týče Lilac, tak ji jsem měla na začátku za naprostou husičku, ale v průběhu knihy se ukázalo, že přece jen dokáže uchopit situaci do svých rukou. Oblíbila jsem si ji, ale Tarver byl pro mě mnohem větší zlatíčko. Tento voják měl vynikající poznámky, u kterých jsem se většinou nemohla přestat smát. Jednoduše sympaťák jak se patří.

I tak ale musím vytknout, že mě první část nebavila. Navíc nemám moc v oblibě, když se příběh odvíjí z několika pohledů, takže jsem s tímto rozhodnutím autorek nebyla zrovna spokojená. Občas mě to prostě mate, takže proto preferuji jen jednoho vypravěče. Když se ale příběh začal pořádně rozjíždět, tak jsem si na to přehazování pohledů zvykla a nakonec si to i užívala. Děj byl pořád lepší a lepší, chvílemi dost dramatický, romantický a jindy zase pořádně dojemný.

Obecně jsem koukala, jaké všechny zvraty se v Hvězdičkách objevily. Nestačila jsem se divit tomu, jak skvěle si to Amie a Meagan vymyslely. Celá planeta je velice záhadné místo plné překvapení a můžete mi věřit, že se mi při těch nejdůležitějších zjištěních tajil dech. Jelikož se jedná o trilogii, kdy mají jednotlivé díly vždy jinou hlavní dvojici postav, tak byl závěr příběhu docela zakončen. Podle mě byl naprosto vynikající a těším se na další pokračování.

+ Hodnocení: 4 hvězdičky

To All the Boys I've Loved Before [RECENZE]

Autor: Jenny Hann
Série: To All the Boys I've Loved Before

Díl: 1

Počet stran: 288 stran

Překlad: chystá se u CooBoo

Nakladatelství: Simon & Schuster Books, 2014

Doba čtení: 4 dny, březen 2015, v aj



Každému klukovi, do kterého se kdy zamilovala, napsala milostný dopis, jenž pak zalepila a schovala do krabice pod postelí. Nikdy nedokázala otevřeně říct, co cítí, a proto se vždy raději ze svých lásek vypsala. Jednoho dne ale krabice záhadně zmizí a Lara Jean poprvé zakouší naprosté zoufalství. Co by se mohlo stát, kdyby dopisy dorazily na své určené místo? Co kdyby se všichni ti kluci, kterým Lara Jean napsala, dozvěděli pravdu?

Hned na začátku vám řeknu, že s autorkou Jenny Han nemám zrovna příjemnou zkušenost. Kdysi dávno jsem od ní četla Léto, kdy jsem zkrásněla a byla bych ráda, kdybych to nikdy neučinila. Léto mě totiž málem sežralo zaživa. Brr, ještě teď se ošívám, když si představím tu strašnou hlavní hrdinku. Brala jsem proto To All the Boys I've Loved Before, zkráceně TAtBILB, s takovou menší nadsázkou. Hehe, vlastně jsem to vůbec nemusela dělat.

Obálka není nějak závratně úžasná, ale je vskutku povedená. Černý název skoro přes celou délku dokáže skvěle upoutat. Jsem zvědavá, jakou obálku nakonec zvolí naše nakladatelství CooBoo, které se knížku chystá vydat. Pokud by se zachovala tato, tak bych neměla nic proti.

Lara Jean je beznadějná romantička, ve které jsem už od prvního pohledu viděla sebe. Byla občas lehce natvrdlá, ale zároveň se stále snažila být milá. Myslím, že bychom si skvěle padly do oka! Její postava mi skvěle sedla a jsem ráda, že se z ní nevyklubala příšera jako z Belly, hlavní hrdinky Léta. Laru Jean si dříve nebo později rozhodně zamilujete, protože jejímu kouzlu nelze odolat.

Mezi mé další oblíbené postavy patří i Lařina mladší sestra Kitty, která je strašně roztomilá. Sem tam může trochu lézt na nervy svou otravností, ale jinak bych ji klidně vyměnila za svou starší sestru. A jestli se sháníte po nějakých fešácích, tak se připravte na Joshe a Petera. Dejte mi pak vědět, kdo se stane vaším zlatíčkem! Já jsem rozhodně team Peter!

Nevím, zda je to jen můj dojem, ale chvílemi se mi zdálo, že Jenny Han udělala z milostného trojúhelníku rovnou čtyřúhelník. Ale nepřipadá mi, že by to nějak bralo ději jiskru. O zábavu ve formě trapných situací je tady opravdu dobře postaráno, takže se nemusíte bát, že se budete nudit. Já jsem se teda nasmála bohatě. Tahle knížka mi zvedala náladu i v temných okamžicích, takže to už něco znamenat musí.

Jsem tedy moc ráda, že se děj nelinul v duchu již několikrát zmíněného Léta. Už jen námět o dopisech je dost lákavý, nemyslíte? Byla jsem napnutá až do samotného zakončení. Připravte se tedy, že párkrát možná zažijete lehčí infarkt, protože některé zvraty ani v nejmenším nebudete čekat. Příběh o Laře Jean se tímto stává mým oblíbeným a budu na něj vzpomínat jen v dobrém.

Pokud byste si knížku chystali přečíst ještě před vydáním u nás, tak vám to vřele doporučuji. V angličtině určitě vyzní některé věci líp a re-reading v češtině si můžete dát přece vždycky. Já osobně se moc těším na druhý díl, P.S. I Still Love You, který má v originálu vyjít koncem května. Přece jen konec TAtBILB byl velice překvapivý a další pokračování této romantické dulogie by mohlo být ještě hodně zajímavé.

+ Hodnocení: 4 hvězdičky

Vášeň [RECENZE]

Autor: L.J. Smith

Série: Temné vize

Díl: 3

Počet stran: 256

Překlad: Olga Staníčková

Nakladatelství: Fragment, 2012

Originál: The Passion

Doba čtení: 2 dny, únor 2015, v čj



Kaitlyn a jejím přátelům se podařilo získat úlomek čistého křišťálu od Bratrstva. Ten může zničit zrůdný krystal pana Zetese, který páchá zlo. Nejprve však musí najít místo, kde je krystal schovaný. Kaitlyn se proto rozhodne pro návrat do institutu, protože jako tajný špeh má šanci úkryt najít. Podaří se skupině nadaných studentů porazit pana Zetese? Jaké nebezpečí hrozí Kaitlyn?

Když jsem se pouštěla do posledního dílu Temných vizí, tak jsem byla napnutá, jak tato série vlastně skončí. Moc jsem si toho od závěru neslibovala, ale protože předchozí díly byly ucházející, tak jsem to riskla. Nemůžu říct, že bych byla nějak extra nadšená, ale úplně špatné to taky nebylo. Myslím si, že Vášeň by se mi možná líbila o trochu víc, kdybych mezi ní a minulým dílem neměla přes rok pauzu.

Nejhorší ze všeho bylo, když jsem začala číst a skoro vůbec jsem netušila, o co jde. Pamatovala jsem si asi jenom jméno hlavní hrdinky, záporáka, pár ostatních postav a jinak už jsem měla v hlavě zatmění. Takže jsem tentokrát byla vděčná za to, že L.J. Smith hned v prvních kapitolách objasnila důležité souvislosti. Většinou mě totiž nebaví, když se na začátku opakují takové ty banální věci, jenomže kdyby to tady nebylo, tak bych byla úplně ztracená.

Celkově si myslím, že můj názor na tamější postavy není tak moc kladný jako býval dřív. Vlastně bych si asi ani nevzpomněla na jejich jména, kdybych je neměla napsané na taháku. Kaitlyn, Rob, Anna, Lewis a Gabriel - ony důležité osoby, okolo kterých se točí celá série. Teenageři s nadpřirozenými schopnostmi, co jsou telepaticky propojeni. Už ani nevím, kdo byl předtím můj favorit, ale jedno vím jistě. Kaitlyn bych samou láskou za její chování uškrtila...

Pokud jsem si na ni dříve nestěžovala, tak teď teda rozhodně budu. Nechápu, jak tahle holka může být tak tvrdohlavá. Leze všude, kde není žádána. Sice se snaží všechno dělat, aby ostatní ochránila, jenomže její způsoby byly občas otravné až k nevydržení.

Jedno ale L.J. Smith nemůžu vzít. Tato autorka dokáže napsat knihu, která se dá přečíst během pár hodin. Děj je totiž vskutku nenáročný a čtivost je proto celkem vysoká. (Pár nepodstatných scén bych i přesto klidně vyškrtla.) I když Vášeň není žádné mistrovské dílo, tak jsem ji slupla během dvou dní. Samotný závěr mě i dokázal příjemně překvapit. A jestli si pamatujete, že se zde vyskytuje milostný trojúhelník, tak budete ještě koukat, koho si nakonec Kaitlyn vybere.

Obecně jsou Temné vize dobrá série, ale doporučila bych ji asi mladším ročníkům. Kdyby mi bylo 12-13 let, tak bych asi slintala nad představou, že potkám někoho jako je Gabriel. Dneska mě už ale něco takového rozhodně nenapadne. Běž se schovat do kouta, Gabe!

+ Hodnocení: 3 hvězdičky

Deset malých nadechnutí [RC RECENZE]

Autor: K.A. Tucker
Série: Ten Tiny Breaths

Díl: 1

Počet stran: 304 stran

Překlad: Jana Pacnerová

Nakladatelství: Baronet, 2015

Originál: Ten Tiny Breaths
Doba čtení: 3 dny, březen 2015, v čj


Kvůli ošklivé autohavárii přišla Kacey skoro o všechno. V jedné chvíli ztratila milující rodiče, přítele a nejlepší kamarádku. Zbyla jí jen mladší sestra Livie, která v době bouračky byla doma. Po několika letech se rozhodne Kacey vzít svou sestru pryč od strýce a tetičky v Michiganu a uteče s ní do Miami. Hodlá zde začít nový život, ale noční můry ji zdaleka neopouští. Dokáže na všechno zapomenout a odpoutat se od své minulosti? A co když teta a strýc nahlásí, že uprchly? Co bude pak?

"Deset malých nadechnutí... Drž je. Vnímej je. Miluj je."

Pokud si libujete v dramatických zápletkách, anebo alespoň trochu pokukujete po tragédiích, tak mi věřte, že je tato kniha pro vás přímo stvořená. K.A. Tucker si totiž pro své čtenáře připravila hotové moře nečekaných zvratů, při kterých si nejde udržet klidnou hlavu. Už jenom to, že svou první knihu napsala v pouhých šesti letech ukazuje, že tato autorka si umí pohrát s písmenky. Připraveni na divokou jízdu?

Kniha se dělí na devět částí, tedy v našem případě jsou to stádia. Nejde to zrovna moc dobře vysvětlit, ale pokud se na knihu vrhnete, tak pochopíte, o čem to mluvím. Jednotlivé úseky totiž vystihují, jak na tom Kacey v daném okamžiku je. Možná to asi není moc důležité, ale rozhodně je to zajímavé zpestření.

Sice byl děj opravdu napínavý, ale nebylo tomu tak po celou dobu. Chvílemi se mi zdálo, že to autorka jen zbytečně natahuje. Ne, že bych se vyloženě nudila, ale moc mě ty chvíle nebavily. Když totiž budete dávat dobrý pozor, tak zjistíte, že už docela dlouho víte hlavní zápletku. Která je mimochodem velmi povedená, a tak jsem s takovým zauzlovaným a zapeklitým problémem vážně spokojená.

"Syčení...

Jasná světla...

Krev...

Lapám po vzduchu."

Kacey, hlavní postava, mi zrovna do oka nepadla. Nemám ráda vulgarismy a ona je ne můj vkus používala až moc. Dokážu pochopit, když si člověk sem tam uleví nějakým tím sprostým slůvkem, ale v knize se mi takové věci jednoduše nelíbí. Možná příběh lehce okořenily, ale bez nich by to bylo dle mého úsudku určitě lepší. Když to vezmu z jiného úhlu, tak je Kacey opravdu pozoruhodná osoba, která je schopna pro své milované udělat takřka cokoliv. Za to má u mě plusové body, protože to, jak se stará o svou sestru, je jednoduše obdivuhodné. Livie je totiž naprosté zlatíčko a ji si prostě ihned zamilujete!

Když se podíváme na další postavy, tak nesmím zapomenout zmínit Trenta, hlavního "alfa samce" Miami, nebo alespoň domu, kde Kacey bydlí. Trent je od samotného začátku záhadný, ale zároveň děsně sexy. Dokázali byste mu odolat? Haha! Nemyslím si, ale stejně se na něj těšte. A jako poslední bych vám ráda představila Storm. Tato blondýnka s nadměrným poprsím vám dokáže, že milí lidé ještě nevymřeli!

"Panebože! Na takovou tvrďačku jsi fakt ohromná fňukna, viď?"

Mrzí mě hlavně to, že kniha má opravdu povedený začátek, zvláštně ucházející prostředek a pak, bohužel, předvídatelný konec. Jakmile se tedy hlavní zápletka odhalila, tak mě začaly další kapitoly mučit. Na to, jak jsem si většinu knihy užívala, tak tohle pro mě byla naprostá rána pod pás. Nezoufejte si, možná budete jiného názoru.

Obecně mi připadá Deset malých nadechnutí jako takové malé klišé. Kacey pokaždé, když vidí Trenta, ztrácí půdu pod nohama. Trent skoro pokaždé, když vidí Kacey, dělá samé sexuální narážky. A když už jsem u toho, tak ano, objevilo se tu pár ostřejších scén. Přiznávám, možná jsem si trochu začervenala.

I přes to všechno jsem ale s knížkou příjemně spokojená. T.A. Tucker si pro své postavy připravila zajímavou šachovnici a já jsem jí její "hru" hltala. A pokud i vám se bude toto dílko líbit, tak zbystřete, protože již příští měsíc u nás vyjde Jedna malá lež, kde je hlavní postavou Livie. Já se teda po tomto pokračování zřejmě poohlédnu.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky
++ Děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku! Knihu si můžete zakoupit zde: Deset malých nadechnutí.

V is for Virgin [RECENZE]

Autor: Kelly Oram
Série: V is for Virgin

Díl: 1

Počet stran: 360 stran

Překlad: /

Nakladatelství: Bluefields, 2012

Doba čtení: 4 dny, leden 2015, v aj


When Val Jensen gets dumped for her decision to stay a virgin until marriage, the nasty breakup goes viral on YouTube, making her the latest internet sensation. After days of ridicule from her peers, Val starts a school-wide campaign to rally support for her cause. She meant to make a statement, but she never dreamed the entire nation would get caught up in the controversy. As if becoming nationally recognized as “Virgin Val” isn’t enough, Val’s already hectic life starts to spin wildly out of control when bad boy Kyle Hamilton, lead singer for the hit rock band Tralse, decides to take her abstinence as a personal challenge. How can a girl stay true to herself when this year’s Sexiest Man Alive is doing everything in his power to win her over?

Na tuto knihu jsem se vrhla díky nadšeným ohlasům, krásné obálce a také kvůli samotnému názvu. Ano, název V is for Virgin mi připadá naprosto skvělý, sice hlavně souvisí s hlavním tématem, ale prostě mi připadá, že dokáže ihned upoutat pozornost. A neříkejte mi, že jste se nad ním alespoň na chviličku nepozastavili!

Val je mladá ambiciózní slečna, která vyrostla v pěstounské rodině. Nikdy svou biologickou matku nepoznala, a tak jediné, co jí po ní zbylo, je stříbrný řetízek s malým V a dopis. Právě v onom dopise je odhaleno, proč se jí její matka musela vzdát. Val se rozhodla neudělat stejnou chybu jako ona, a tak si stanovila jedno jednoduché pravidlo: svůj první sex prožije až po svatbě. S tím ovšem nepočítal Valeriin přítel Zach, jenž ztropí obrovskou scénu.

Jsem toho názoru, že dívky, které si zvolí cestu jako Valerie a hodlají si počkat na toho pravého, jsou opravdu výjimečné. Přece jen v dnešní době je strašně in "přijít o to co nejdřív" a naleznout nedotčenou květinu je zázrak. Zřejmě proto si asi celkově vážím námětu, který si pro nás autorka připravila. Na druhou stranu nechci být nějak zlá, ale Zach mi připadá jako typický vůl, který kvůli své lačnosti po ženském těle nedokáže pochopit, proč ho jeho přítelkyně odmítá. Když vás totiž někdo pošle k šípku jenom proto, že s ním nechcete spát, tak to rozhodně musí být ohromný šok.

Hlavní náplní příběhu je tedy názor Val, která věří, že zabránit předčasnému a někdy i nechráněnému sexu je to, co všichni potřebují. Hlavně tím myslí studenty a ty, co to chtějí někam dotáhnout. Pusťte se do knihy a uvidíte, co si tato úžasná osoba vymyslí za projekt.

Kelly Oram jednoduše dokázala vystihnout problém dnešních teenagerů a poukázala i na to, že velká část z nich ve velmi mladém věku otěhotní. Navíc je její dílo ohromně čtivé a plné vtípků, takže se rozhodně nebudete nudit. Úžasnou postavou je například i Kyle, populární zpěvák, který se Val snaží svést. Věří, že jeho šarmu žádná neodolá. Tento lehce troufalý mladík je hlavní bavič knihy. Jakmile se s ním seznámíte, tak ho nepustíte z hlavy. Při jeho poznámkách jsem se nasmála tak moc, že mi i skoro tekly slzy. On a Valerie tvoří dva naprosté protiklady, které si nejde nezamilovat.

Chvílemi jsem se i rozplývala roztomilostí a byla jsem překvapená, co všechno byla hlavní hrdinka ochotná podstoupit pro svou vizi. V is fo Virgin se tímto připsala na seznam kousků, které si s radostí někdy přečtu znovu. Rozhodně si myslím, že byste ji mohli vyzkoušet i vy. Angličtina je to opravdu jednoduchá a, jak už jsem řekla, velice čtivá. Dejte Virgin Val šanci a propadněte jejímu kouzlu tak jako já. Autorka dokonce v roce 2014 vydala pokračování, takže už se těším na to, až si A is for Abstinence přečtu. 

+ Hodnocení: 4 hvězdičky

Of Poseidon [RECENZE]

Autor: Anna Banks
Série: The Syrena Legacy

Díl: 1

Počet stran: 324 stran

Překlad: /

Nakladatelství: Feiwel & Friends, 2012

Doba čtení: 2 dny, prosinec 2014, v aj



Galen is the prince of the Syrena, sent to land to find a girl he's heard can communicate with fish. Emma is on vacation at the beach. When she runs into Galen—literally, ouch!—both teens sense a connection. But it will take several encounters, including a deadly one with a shark, for Galen to be convinced of Emma's gifts. Now, if he can only convince Emma that she holds the key to his kingdom... Told from both Emma and Galen's points of view, here is a fish-out-of-water story that sparkles with intrigue, humor, and waves of romance.

Autorku Annu Banks jsem objevila asi přibližně před rokem, kdy jsem si řekla, že její knihy musím mít. Víte, abyste to pochopili, tak už od malička jsem zamilovaná do podmořského světa, takže Of Poseidon je kniha, která byla přímo stvořena pro mě. Nehledě na to, jakou nádhernou obálkou se zde můžeme pokochat. Ke knize jsem se dostala díky Vendee a své nové čtečce, takže jakmile jsem ji měla v rukou, tak už mi nic nemohlo bránit ve čtení.

Daleko v hlubinách moře existují dvě království Sirén, Poseidonův a Tritonův klan. Obě království jsou ale odsouzena k zániku, jelikož kvůli nehodě, jenž se stala před několika lety, nedošlo k jejich spojení. Galen, tritonský princ, pátrá se svou sestrou Raynou po ztraceném potomkovi z druhého klanu, jenž má Poseidonův dar. A zde se setkáváme s hlavní hrdinkou Emmou, která si doposud myslela, že je jen normální člověk. Zjišťuje, že její dosavadní život byla jedna velká lež.

Co se týče mého názoru na postavy, tak s mořskou stránkou jsem byla naprosto spokojená. Dobře, zřejmě bych milovala cokoliv, co má místo nohou ploutev, ale Galen má i svůj vlastní šarm. Jeho rybí/lidský humor mi přišel vážně vtipný a inu fajn, je prostě sexy i jako člověk. Emma byla na rozdíl od něj občas hezky paličatá a hloupoučká, jelikož takové náznaky, co byly kolem ní, by snad viděl i slepý. Když už začala být lehce přijatelná, tak se zní stala slintajicí puberťačka nad Galenem - tomuhle ale celkem rozumím.

Musím samozřejmě ještě zmínit Torafa a Raynu, dvě důležité vedlejší postavy, které, když byly v jedné místnosti, tak byly fantastické. Jejich dialogy občas v dané situaci zůstávaly tím nejlepší, co se zrovna odehrávalo. Jen na okraj, Rayna, jak už jsem výše zmiňovala, je Galenova sestra a Toraf je jeho nejlepší přítel.

Stejně jako v Legacy Lost, tak i tady je angličtina poměrně lehká. Když už jsem se setkala s nějakým hodně podezřelým slovíčkem, tak jsem si ho tedy přeložila, ale jinak jsem to nechala být. Sice tato kniha nebude dobrou volbou pro úplné začátečníky, ale pokud dokážete alespoň více-méně číst beze slovníku, tak to můžete risknout. Překvapí vás, jak hezky to bude ubývat a navíc, koho by nebavily mořské panny?

Námět se mi ohromně líbí, protože voda je prostě "moje druhé jméno". Děj knihy byl občas dost předvídatelný a klišoidní, ale musím přiznat, že jsem takový velký zvrat až na úplném konci nečekala. Doslovně jsem zírala s otevřenou pusou, to mi věřte! Of Poseidon zůstala velmi otevřená a já se nemůžu dočkat dalšího dílu. Of Triton vypadá na velmi nadějné pokračování, a tak doufám, že Anna Banks mi ještě předvede pořádnou jízdu.

+ Hodnocení: 4 hvězdičky