pondělí 28. prosince 2015

Měsíční chvástačka - Prosinec 2015

Měsíční meme, které pořádá Judit.
***
Ano, přiznávám, že Měsíční chvástačku jsem nefotila a nepsala už hodně dlouho, ale jelikož pro mě byl prosinec opravdu přínosný, tak jsem se rozhodla se s vámi o něj podělit. Připadá mi to až lehce nechutné, kolik nových přírůstků se u mě doma objevilo. Ale tak znáte to, Vánoce, slevy, knihy...
První tři kousky a úžasný odznáček na motivy Hunger Games je vánoční dárek od Ven, která asi měla za to, že jsem byla celý rok pořádně hodná. Vampýrskou akademii (a celou Richelle Mead) zbožňuji, takže filmová verze prvního dílu u mě byla hodně dlouho na žebříčku MUSÍM MÍT! Clockwork Prince je sice jiná edice (ta obrovská), než tu co mám doma, ale počtu si s radostí. A poslední knížku tipuji na nějakou romanťárnu, hohohó!
Tyto čtyři krásky jsou od našeho domácího Ježucha. Marťana jsem už četla, ale prostě jsem ho musela vlastnit, takže už si hezky hoví v knihovničce. Jedenáctý díl Školy noci oceňuji, ale vůbec nevím, jestli se k němu někdy dostanu. Přece jen jsem skončila u...ehm, devítky? :D Vodopád a Jen jeden rok jsou potom děvenky do mé sbírky od Yoli. Obzvláště na Gayle Formanovou se těším! (Promiň, Lauren.)
Isla je boží dárek od spolužačky, která mi udělala fakt obrovskou radost. Znáte mě, už jsem skoro utírala slzu!
U čeho jsem také popotahovala je Dárek z pravé lásky, který mi poslalo samotné nakladatelství CooBoo. Opravdu strašně moc děkuji!
A nyní se můžeme vrhnout na to, co jsem si hezkého pořídila. Jo, je toho prostě trochu víc. A jo, nevím, kdy to všechno přečtu!

Jako první tu máme můj nákup od nakladatelství Jota. Vím, že Easy? jste si všichni strašně moc chválili, tak jsem také neodolala. Losing It je potom jen tak, aby se neřeklo. Prostě já a contemporary si poslední dobou dost rozumíme. 
Při nákupu vánočních dárků na bux.cz jsem do košíku, samozřejmě, musela přihodit i něco pro sebe. A protože jsem Rudou královnu již četla v angličtině (jo, recenze možná někdy bude, haha), tak jsem ji chtěla mít i v češtině. A The Bone Season byla skoro za hubičku.
A teď největší kámen úrazu! Dobročinný bazar, který pořádalo CooBoo. A já stejně jako minulý rok nesměla chybět, že. Za pár korunek jsem si odnesla hned šest knih, ale trochu jsem o ně musela bojovat, hehe. (Díky za pomoc, Ven a Klárko!)

Po Lark Ascending jsem chňapla, jelikož CooBoo tuto sérii již bohužel nedovydá. Unleashed jsem zahlédla, tak proč ji nemít. Stejně si ji asi nakonec pořídím ještě v češtině. Nejsem přeci žádný troškař! :D A Unravel Me je nádherná! Ještě musím sehnat Shatter Me s tímto očkem a budu mít sérii kompletní. :)
O Shattered Souls jsem vlastně ani moc neslyšela, ale hardback za 60,-? Neberte to! DUFF jsem četla na recenzi v češtině a jsem strašně moc ráda za originál! Budu si muset dát brzy re-reading. Dash & Lily mi pak podstrčila Vendea. :D
 To by asi mohlo být už všechno!
Co vy a Vánoce? Nějaké hezké přírůstky? :)

pátek 18. prosince 2015

Kečupová mračna

Autor: Annabel Pitcher
Série: /
Díl: /
Počet stran: 272
Překlad: Jan Březovský
Nakladatelství: Slovart, 2015
Originál: Ketchup Clouds
Doba čtení: 6 dní, prosinec 2015, v čj




Hlavní hrdinka, patnáctiletá Zoe, je obyčejná dívka s neobyčejným příběhem. Jednoho dne se stalo něco, co její život naprosto změnilo. Dusila to všechno v sobě, až se jednoho dne rozhodla někomu se svými "problémy" svěřit. Mysleli byste si, že půjde za maminkou či tatínkem? Jste na omylu. Zoe ve staré kůlně potají píše dopisy vrahovi, Stuartu Harrisovi, který je odsouzen k trestu smrti. Dělá to proto, jelikož si myslí, že zrovna on pochopí její příběh a tím se jí uleví.

Kečupová mračna. Určitě jste si řekli, co je to za zvláštní název. I já jsem chvíli váhala, jestli se do knihy opravdu pustit, protože jak se znám, tak často vynechávám i anotace a jdu rovnou po nějaké krásné obálce. Ovšem předsudky se k tomuto kousku vůbec nehodí, ba naopak! Pokud se do této knihy pustíte, tak vůbec nebudete litovat.

Co se týče mého názoru na postavy, tak jsem lehce na rozpacích. Zoe jsem si docela oblíbila, ale občas mi připadalo, že její myšlení není hodno jejímu věku. Holt bych ji chvílemi tipovala tak na dvanáct let a když se chovala nerozumně, tak jsem měla velkou chuť se svojí čtečkou praštit. Naštěstí je Zoe ten typ postavy, co se průběžně vyvíjí, takže jsem byla na konci s její proměnou spokojená. Mezi mé další oblíbence patří například Dot a Sofie, sestry Zoe, které mi vždycky dokázaly zvednou náladu.

Bohužel ani v této knize se nevyvarujeme našeho oblíbeného milostného trojúhelníku. A jelikož je Zoe hezky nerozhodná, tak budete dlouho bádat a přemýšlet, pro koho se nám to naše dívčina nakonec rozhodne. Upřímně, tentokrát mi trojúhelník vůbec nevadil. Dodal příběhu šmrnc a bez něj by to prostě nebylo ono.

A jestli pořád nejste přesvědčeni, že tato kniha stojí za přečtení, tak vás možná ukecám teď. Forma, kterou jsou Kečupová mračna napsaná, jsou dopisy. Možná to někomu bylo jasné už na začátku mé recenze a já vám to teď jenom s radostí potvrzuji. Dopisy, jež jsou adresované panu Harrisovi, jsou velice emotivní a měla jsem párkrát vážně na krajíčku. Zoe má navíc skvělý smysl pro humor, takže její vyprávění mě mnohokrát rozesmálo. (Hlavně za to asi mohly její vynikající poznámky.)

Jediné, co mě lehce mrzí, je konec. Neříkám, že byl špatný, ale čekala jsem něco jiného. A i když je kniha napínavá až skoro do samotného závěru, tak jsem prostě měla své vlastní idee. Ale tak víte co, sto lidí - sto chutí.

+ Hodnocení: 4 hvězdičky
++ Děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního e-booku.

středa 16. prosince 2015

Vánoční knižní hop (16.12. - 22.12. 2015)

Autorkou hopu je Syki.

Jak mi bývá zvykem, tak jsem něco už před dávnou dobou slíbila a pěkně jsem se vykašlala na plnění. Chtěla jsem s vámi všemi oslavit 3.blogové narozeniny, které byly 28. října a potom taky neuvěřitelné číslo 360 fanoušků na facebooku (teď už je to myslím o kousek víc). Děláte mi vážně ohromnou radost a jen mě mrzí, že nejsem už tak moc aktivní. Raději vám nebudu nic dopředu slibovat, ale snad brzy napíšu článek o mé nové práci v knihkupectví Neoluxor. Těšte se, budou to opravdu perličky! A teď k samotné soutěži, protože jsem si jistá, že tenhle můj mini článeček si stejně skoro nikdo nepřečte. :D
Jelikož je více věcí, které spolu můžeme oslavit, tak jsem se rozhodla i pro více cen (jsem fakt štědrá, co). Soutěží se tedy o:
Looking for Alaska od Johna Greena
Knihu dle vlastního výběru do 400,- Kč
(můžete vybírat i z anglické stránky bookdepository.com)
Re: Samozřejmě můžete vybírat i české tituly.

* soutěží se od 16.12. do 22.12. 2015
* soutěžit mohou lidé z Česka i ze Slovenska
* výherci budou snad vylosováni do 28.12. 2015
* výherce má 72 hodin na to, aby mi odepsal na email, jinak se losuje znovu

A co pro tuhle super výhru musíte udělat? Je to jednoduché! Pod tento článek mi hoďte komentář s vaším ctěným jménem/přezdívkou, emailem a napište mi, jakou výhru upřednostňujete víc + mi orientačně napište, jakou knihu jste si když tak vybrali. Toť vše! 

Přeji krásné Vánoce všem mým čtenářům, stalkerům, kamarádům a knihomolům!
Vaše Erný~

#Terisekk - Looking for Alaska
#Vendea - kniha dle vlastního výběru

pondělí 30. listopadu 2015

Love, Rosie

Autor: Cecelia Ahern
Série: /
Díl: /
Počet stran: 576
Překlad: nakladatelství Motto, 2015
Nakladatelství: Harper, 2014
Originál: první vydání - Where Rainbows End
Doba čtení: 3 dny, září 2015, v aj



Best friends since forever, Rosie and Alex have shared their hopes, dreams - and firsts. But one awkward moment at eighteen, one missed opportunity, and life sends them hurtling in different directions. Although they stay in touch, misunderstandings, circumstances and sheer bad luck seem to be conspiring to keep them apart. Can they gamble everything - even their friendship - on true love?

Tahle knížka byla tak neskutečně sladká, že se mi z ní snad zkazily všechny zuby. Ještě dávno před tím, než jsem se do ní pustila, jsem viděla trailer k filmu, který mě docela dost pobavil. Říkala jsem si, že jestli bude předloha stejně vtipná, tak budu šťastná jako blecha. Moji milí zlatí, knížka je ještě asi tak milionkrát lepší!

Za celou moji nadšenost může hlavně forma, jakou je kniha napsána. Protože tady nejde o žádný tuctový román, ale velice propracovanou knihu, která si prostě musí získat každého. Ze všeho nejvíc zde převažují asi dopisy a emaily, jež si vyměňují hlavní a vedlejší postavy mezi sebou. Pak se sem tam v textu objevuje i "živá" konverzace v podobě chatu a sms zpráv, která celý děj více oživuje.

Hned na začátku musí být všem jasné, že hlavní postavy jsou si naprosto souzeny. Jenomže pak se do všeho zamotává ten pitomý osud a nám chudákům čtenářům nezbývá nic jiného, než sledovat ty nešťastné, dobře - někdy i komické zvraty.

Kolikrát jsem si říkala, jací jsou Rosie a Alex pitomci a že knížka už mohla dávno skončit, ale zároveň jsem si užívala jejich další příhody. Ono to nevypadá, ale v těch 576 stránkách je popsán takřka celý jejich život. A je právě neskutečně fajn, že u těch dopisů se může klidně přeskočit pár měsíců a nikomu to nebude připadat divné. Prostě nikdo nikomu nepsal a tečka.

Neskutečně jsem se při čtení nasmála a jsem strašně moc ráda, že jsem si pořídila originál v angličtině. V tom jazyce mi prostě každá věta i slůvko zní líp, miluji ho! Připravte se na pořádnou dávku zvratů a nečekaných událostí, dokonce si možná poblíž položte papírové kapesníčky. U Love, Rosie se nudit rozhodně nebudete, avšak suché oči taktéž nezaručuji.

Poslední věc, co mám na srdci, je srovnání s filmem. Ten jsem si pustila krátce po dočtení a můžu vám upřímně říct, že jsem ráda, že jsem knihu četla předem. Film mi připadal naprosto pitomý a nedomyšlený. Spousta věcí byla úplně přeházená nebo předělaná, takže jednoduše spokojená nejsem. Jediné co mě drželo nad vodou, byla krásná Lily Collins a fešák Sam Claflin.

+ Hodnocení: 5 hvězdiček

neděle 11. října 2015

OTKA: Ošklivá tlustá kamarádka

Autor: Kody Keplinger
Série: The DUFF
Díl: 1
Počet stran: 304
Překlad: Martina Buchlová
Nakladatelství: CooBoo, říjen 2015
Originál: The DUFF: Designated Ugly Fat Friend
Doba čtení: 1 den, říjen 2015, v čj


Bianca je sedmnáctiletá dívka, jenž pokaždé zažívá hotové utrpení, když se má účastnit návštěvy místního klubu pro teenagery. Není jako její nejlepší kamarádky, Casey a Jessica, které to vždy pořádně rozbalí na parketu. Raději sedí v ústraní a vychutnává si svou třešňovou colu. Jednoho večera si k ní přisedne Wesley Rush, největší sukničkář z její školy, a uvede ji do nové teorie ošklivých tlustých kamarádek.

Hned narovinu vám řeknu jednu jednoduchou věc. Tahle knížka je naprosto úžasná a vy uděláte jedině dobře, když si ji přečtete! OTKA mě dokázala natolik nadchnout, že jsem s ní strávila celé dopoledne a část odpoledne místo toho, abych se pilně učila. Ale víte vy co? Vůbec svého rozhodnutí nelituji.

Připadá mi strašně vtipné, že se vlastně jedná o knížku, o které se již delší dobu dost mluvilo. Hodně mých kamarádek ji četlo a já pořád váhala, zda se do ní taky pustit. Když pak nakladatelství CooBoo slíbilo, že knihu vydá, tak jsem byla štěstím bez sebe. Největší třešnička na závěr je to, že jsem vlastně ani nikdy předtím nečetla anotaci, ale i tak jsem si byla jistá, že se mi kniha bude líbit. Ten název je asi tak moc originální, že nebylo třeba dalšího lákadla.

Bianca, naše hlavní postava, si mě ihned získala. Pokaždé byla vyzbrojena řadou sarkastických poznámek a to i v těch nejhorších chvílích. Je to dospívající dívka, která prostě ví, co chce. Ona a Wesley mě tolikrát úplně připravili o dech, protože jsem se smála jako naprostý šílenec. Jakmile se pustíte do čtení o těchto dvou naprosto odlišných osobách, tak nebudete moci přestat.

Příběh má vcelku jednoduchou zápletku, která není vůbec na škodu. Jde totiž o to, že se jedná o opravdu hodně realistickou knihu a právě to přidává na čtivosti. Pokud tedy máte dost upírů a nadpřirozených potvor, měli byste sáhnout po tomto materiálu. Nic vám neudělá líp, než-li pořádná dávka dobře napsané contemporary. (Teda alespoň já vždycky přijdu na jiné myšlení.)

OTKA = ošklivá tlustá kamarádka. Během čtení jsem začala docela dost uvažovat. Znám nějakou? Mám nějakou? A co když jsem jí já? Ano přiznávám, tohle smýšlení je hodno hloupé barbíny, ale když se na to podívám z jiného úhlu, tak si občas jako OTKA fakt připadám. Je to zdravé? Asi ne, ale troufám si říct, že každá dívka si určitě alespoň jednou prošla stadiem, kdy si v přítomnosti svých kamarádek připadala jako naprostá ošklivka.

To, co mi trochu vadilo, byla sprostá slova. Chápu, patřilo to do knihy, protože dospívající často mluví sprostě. Ani já nejsem občas žádný svatoušek a sem tam mi nějaké to ošklivé slůvko vyklouzne, ale i tak se mi to nezamlouvalo. Možná jsem až moc tvrdá, ale vulgarismy nepatří do mé oblíbené části slovní zásoby.

Nakonec bych vás chtěla upozornit na to, že byl v tomto roce natočen na motiv knihy i film, The DUFF, a co jsem se dívala na obsazení, tak to vypadá opravdu slibně. Doufám, že to bude povedené zpracování! A už tu mám i úplně poslední věc, co mám na srdci. Nechápu, co máte proti naší obálce. Mně náhodou připadá dost dobrá a právě na té originální mi připadá dívčina naprosto znuděná. Važte si našich šikovných grafiků, nebo vám nakonec budou schválně servírovat další zvěrstva jako bylo první vydání Města z kostí!

+ Hodnocení: 5 hvězdiček
++ Mnohokrát děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního e-booku.

pondělí 14. září 2015

Blogtour - aneb autoři zasypáni otázkami |SOUTĚŽ|

Blogtour letos pořádá Maťa. Podívejte se i na její článek a seznam dalších blogů. :)

Báli jste se neúspěchu, když jste začínali psát?
A co říkáte na ohlas vašich knih?

Vždy když píši, tak se bojím neúspěchu, ale moje láska ke psaní je větší než můj strach ze selhání! A miluji reakce na mé knihy. Cítím se šťastná za to, co dělám.
Ze začátku jsem se vůbec nebála, protože jsem psala jenom pro sebe. Nedokázala jsem si představit, že bych měla čtenáře, nebo jejich názory. Nyní mě mí čtenáři inspirují. Pracuji na scénách a myslím na kluka, kterého jsem potkala v Sydney, na dívku, s níž jsem se spojila v Memphisu, na úžasné setkání s knižním klubem v Manile. Povzbuzujete mě, když se v psaní zaseknu, takže jsem vděčná za vaši vášeň.
Bojím se neúspěchu s každou svou knihou, kterou píši. Nikdy to nebude lepší a strach nikdy nezmizí. Chci, aby lidé měli rádi mé knihy, ale také vím, že nemůžu každého udělat šťastným. Čtení je subjektivní a jiným lidem se líbí jiné věci. Vše, co mohu udělat, je psát z celého svého srdce a být upřímná k příběhu ve své mysli. Nečtu si recenze, nikdy. Snažím se soustředit na fanoušky a čtenáře, kteří mě kontaktují s pozitivním ohlasem.
Bylo to velice děsivé, když jsem začínala psát, protože jsem se bála odmítnutí a neúspěchu. Ale jelikož jsem své příběhy měla opravdu moc ráda, tak jsem nepřestávala psát, protože jsem věděla, že to za ten risk stojí. Byla jsem nadšená z úžasných reakcí čtenářů – jejich podpora pro mě znamená celý svět. Byla to úžasná cesta a nemohla bych ji zvládnout bez všech těch čtenářů, kteří milují sérii Nightshade.
Když jsem začínala psát, tak jsem si nikdy nepředstavovala, že bych byla publikována. Psala jsem jen pro zábavu, takže zde nebyla šance na neúspěch. Myslím si, že hodně spisovatelů se obává selhání moc brzy – z nějakého důvodu je fajn hrát na kytaru, malovat či kreslit bez úmyslu stát se profesionálem, ale jakmile píšete, lidé okamžitě očekávají, že budete publikováni. Psaní pro zábavu je skutečně důležité. Teď, když jsem vydávána, jsem nadšená reakcemi na mé knihy. Dostávám emaily od lidí z moha odlišných zemí a slyšet jejich zkušenosti, které při čtení měli, je opravdu výjimečné.
Bože, samozřejmě že jsem se bála neúspěchu, když jsem začínala psát. Koneckonců, jste pouze dobří tak jako vaše poslední kniha! Byla jsem opravdu nejistá, protože mám velké problémy s dyslexií, a tak se mi písmenka a slova  míchají v hlavě. Lidé mi stále říkali, že bych nemohla být spisovatelka, ale to bylo to, čím jsem chtěla být. Jsem opravdu tvrdohlavá. Přihlásila jsem se do každé třídy psaní, co jsem našla a pracovala jsem velice tvrdě, abych tím kompenzovala svou dyslexii. Trvalo to hodně dlouho (roky!), než jsem byla publikována, ale podívejte se na mě teď!

Nemohu uvěřit tomu, že tolik lidí četlo mé knihy. Myslela jsem si, že série Shadow Falls byla dobrý nápad, ale knihkupectví jsou plné dobrých příběhů. Je těžké předurčit, která knihy se budou čtenářům líbit. Jsem velice požehnaná. :)
Ano, rozhodně jsem se bál neúspěchu – jak kreativního, tak i finančního. Víc jsem se obával tvůrčího selhání, že nebudu psát dobré knihy. Kvalita práce pro mě byla nejdůležitější věcí. Byl bych býval šťastný, kdybych psal dobré knihy, které by se moc neprodávaly. Naštěstí jsou moje knihy velice populární, což mi dává to nejlepší z obou světů – uf!
Strávila jsem až příliš velkou část života tím, že jsem se bála neúspěchu a teď přišel čas, kdy bych se chtěla vrátit na úplný začátek beze strachu. Ještě před mou knihou ZODIAC jsem napsala dalších pět románů, všechny ale byly agenty odmítnuty a to mě zničilo. Dlouho poté jsem si myslela, že už nikdy nebudu psát – dokud mi kamarád nepřipomněl, že mé příběhy nebyly pro ostatní; byly v první řadě mou součástí. Psala jsem, protože to bylo něco, co bych dělala vždy, i kdyby si má slova neměl nikdy nikdo přečíst.

Myslím si, že je to částečně ten důvod, proč byla taková úžasná reakce na ZODIAC přímo ohromující – byla jsem lépe připravena na odmítnutí než na přijetí! ♥ Jsem naprosto zamilovaná do svých čtenářů a jejich podpora je to, co mě nyní činí dostatečně odvážnou. Začínám psát třetí knihu ze série a jsem připravená znovu čelit svým obavám.. ;)

Bála jsem se neúspěchu? No, ze začátku jsem nevěděla, jak moc bych se měla bát. Neuvědomovala jsem si, jak těžký je to průmysl. A tak jsem napsala svou první knihu v blažené nevědomosti. Avšak když jsem se ji pokusila nabídnout agentům a přišlo první odmítnutí v sedmi minutách, následované mnoha dalšími, tak mě napadla velice dobrá myšlenka. Odtud to byl opravdu těžký souboj. A ano, bála jsem se, že se to nikdy nestane.

K tvé druhé otázce, reakci čtenářů. Jsem velice šťastná ze všech těch úžasných lidí. Jsem trochu překvapená tím, kolik lidí miluje moje knihy. Teda, já je samozřejmě také miluji, ale nikdy jsem si nemyslela, že to někdo bude cítit stejně. Takže ano, jsem strašně šťastná a polichocena. :)
Nikdy jsem se nebála neúspěchu, dokud jsem neprodala svou první knihu. Pak jsem se začala obávat toho, jestli budu schopna uspokojit vydavatele s dobrým prodejem a zda budu moci vydat svou další knihu. Myslím, že je pro autory chytré naučit se nemyslet na byznys, který se točí okolo publikování jejich knih. Pro mě je veliký problém soustředit se na to, jak být kreativní. Předtím než jsem byla publikována jsem neměla co ztratit a teď to cítím tak, že něco ztratit mohu a toho se právě bojím. Ale dělám to nejlepší, abych s tím bojovala!

Pozitivní reakce, které jsem dostala od čtenářů, jsou přesně ten důvod, proč píši YA. Zbožňuji interakci a komunikaci s teenagery a to, že jsem autorem „teenagerských knih“, mi dalo možnost to dělat ve větších rozměrech. Je to pokaždé velké překvapení, když dostanu tweet nebo zprávu na Instagramu od někoho, koho jsem nikdy nepotkala, komu se moje kniha líbila a chce, abych napsala další. Pokud bych mohla tento pocit vzít, zašroubovat do láhve a prodat, byla bych milionář. Stejně bych ho ale nikdy neprodala. Chci si ho všechen nechat pro sebe! Recenze na svoje knihy čtu pouze tehdy, když je se mnou sdílí můj editor. Je to něco, co dělám pro svůj zdravý rozum. Na druhou stranu aspoň (hlavně) slyším pozitivní odezvu.
Když jsem začínala psát, tak jsem nikomu svou práci neukazovala. Trvalo mi to několik let, než jsem sebrala odvahu a sdílela svou práci s ostatními. Vlastně jsem se nikdy nebála neúspěchu, protože jsem neměla v plánu nechat se publikovat a prodávat knihy. Psala jsem pro sebe, jelikož jsem to milovala, a tak nezáleželo na tom, jestli jsem prodávala knihy nebo ne. Avšak ve stejnou dobu, jen co jsem svou práci začala ukazovat ostatním, jsem byla vždycky nervózní z toho, jestli se jim to bude líbit. Pořád jsem nervózní ohledně reakcí čtenářů a pokaždé se mě to trochu dotkne, když někdo mou knihu naprosto zkritizuje. Ale tyto špatné recenze mi zase tak moc nevadí, protože jsou součástí práce. Nemohu uspokojit každého. To by bylo nemožné. Navíc pozitivní recenze převyšují ty záporné, takže se soustřeďuji na tyto a snažím se tak moc nebát negativní zpětné vazby. Zbožňuji, když se lidem líbí má práce. Ráda si čtu dopisy od fanoušků a dozvídám se o jejich reakcích. Obzvlášť si myslím, že je vtipné, když mi lidé píší jejich teorie o tom, co se stane v dalších sériích.

Jsem upřímně překvapená odezvou, kterou mé knihy dostaly. Nikdy jsem nesnila o tom, že se tolik lidí zamiluje do mých příběhů tak jako já. A zvlášť jsem si nikdy nepředstavovala, že se svou spisovatelskou kariérou budu schopna podporovat rodinu. Pokaždé jsem ohromena, když mi přijde dopis od fanouška, který říká, že ho moje knihy inspirovaly, dotkly se jeho života či jinak. Je těžké vysvětlil, kolik toho pro mě tyto věci znamenají a jak moc mě motivují v tom, abych ve psaní pokračovala.
Ano! Snaha o publikaci pro mě byla těžká a emocionální cesta. Bylo tu mnoho okamžiků, kdy jsem to málem vzdala, ale postavy, které žily v mé mysli a chtěly dýchat na stránkách, mi to nedovolily udělat. Mám tu časovou osu, na které je vidět, jak dlouho mi to trvalo. Před Šepotáním jsem napsala šest knih a žádná z nich doteď nebyla publikována. A dokonce i s Šepotáním moje cesta nebyla procházka růžovým sadem.

Svou první agentku jsem opustila poté, co jsem dopsala volné pokračování k Alence v říši divů, protože navrhovala, abych příběh psala v lidském světe a vypustila spoustu bláznivých, nadpřirozených postav. Myslela si, že contemporary shodná s Carrollovými příběhy, ale bez světa fantazie, by se prodávala lépe. Ale já jsem hluboko uvnitř věděla, že na této pokroucené Říši divů a bytostech bylo něco mimořádného, a tak jsem nesnesla pomyšlení na to, že bych jim nedala šanci. Našla jsem si tedy další agentku, která v Šepotání bezvýhradně věřila. Poslala ho do vydavatelství, ale pak se zdálo, že nikdy nenajdeme to správné. Věřím, že můj příběh a styl psaní byl tak odlišný, živý a zvláštní, že si hodně vydavatelů nebylo jisto, jestli by to oslovilo čtenáře. Ale nemám vůči ním žádnou zášť! Publikování je byznys. A vlastně je to dobře, že to byla tak těžká cesta, protože si moje knihy tento úspěch alespoň zasloužily.

Co se týče těch úžasných reakcí od čtenářů, tak jsem naprosto nadšená, že si tolik lidí oblíbilo mé světy a postavy s takovou vášní a oddaností. K dnešnímu datu bylo Šepotání přeloženo do dvanácti zemí a to je něco, co bych nikdy nepředpokládala a za co budu vždycky vděčná. :)


Strašně moc děkuji všem autorům za tak milé a mnohdy i opravdu dlouhé odpovědi. Pár z nich se i dokonce rozhodlo poskytnout něco do soutěže, a tak k ní šupky dupky přistupme. :)

Pravidla
Pod tento článek mi vložte komentář, který musí obsahovat!
  1. vaše jméno nebo přezdívku
  2. email, na který vás budu moci kontaktovat
  3. odpověď na soutěžní otázku
*soutěž bude probíhat od 14.9. - 30.9. 2015
*soutěž je přístupná pouze pro ČR
*každý má právo na jeden komentář, který musí obsahovat povinné údaje
(Všechny knihy jsou samozřejmě podepsané. :))
Jakému autorovi/autorům byste napsali vy? (Svou odpověď zdůvodněte.)

#Květinka Salátová

pondělí 17. srpna 2015

Of Triton [RECENZE]

Autor: Anna Banks
Série: The Syrena Legacy
Díl: 2
Počet stran: 246 stran
Překlad: /
Nakladatelství: Feiwel & Friends, 2012
Doba čtení: 8 dní, srpen 2015, v aj



Emma has just learned that her mother is a long-lost Poseidon princess, and now struggles with an identity crisis: As a Half-Breed, she’s a freak in the human world and an abomination in the Syrena realm below. Syrena law states that all Half-Breeds should be put to death.
As if that’s not bad enough, her mother’s reappearance among the Syrena turns the two kingdoms—Poseidon and Triton—against one another. Which leaves Emma with a decision to make: Should she comply with Galen’s request to keep herself safe and just hope for the best? Or should she risk it all and reveal herself—and her Gift—to save a people she’s never known?

Víte, když jsem začínala tuto knihu číst, tak jsem si vůbec nepamatovala, jak to minule skončilo. Po přečtení první kapitoly, co má asi jenom tři strany, jsem se musela podívat do konce prvního dílu, abych věděla o co tam vlastně šlo. Úplně jsem zapomněla hlavní pointu, což je docela smutné, jelikož mě tato série opravdu baví. Miluji mořské lidičky, to jako fakt. Vtipné je, že kdybych pokračovala ve čtení, tak bych se hned v dalších dvou kapitolách dozvěděla vše potřebné. No, ale jistota je prostě jistota.

Děj byl opět vypravován z pohledu Emmy a Galena a musím říct, že tentokrát mě bavily oba, jelikož obě postavy byly po delší dobu na jiném místě. Přímo jsem dychtila po pokračování! Ovšem co se týče obecně děje, tak jsem se tak do prvních sto stran nudila. Jakmile tedy začala pořádná jízda v pravém podmořském stylu, tak jsem četla jako o život.

A nejlepší na tom všem je, že zmizelo klišé a objevilo se zde něco originálního. Také Emma byla mnohem přijatelnější postava a konečně našla rozum. Dobře, párkrát bych ji možná ještě uškrtila za její blbost...

Nechci nějak extra spoilerovat, a tak vám řeknu jen to nejnutnější. Mezi postavami se tentokrát objevil i Grom, tritonský král, kterého si můžete pamatovat z novelky, kterou Anna vydala společně s prvním dílem. Grom je stejné zlatíčko jako jeho sourozenci Galen a Rayna, takže si ho člověk hned oblíbí. Další, za koho bych dala ruku do ohně, je Rachel. Sice je tato žena možná bývalou členkou mafie, ale mít ji po ruce se rozhodně hodí. Navíc skvěle vaří a peče!

Autorka si pro nás připravila skvělou zápletku a zvraty, které jsem prostě nečekala. Na konci jsem dokonce byla dojatá a jsem za to ráda! Jediné čeho se teď bojím je to, že poslední díl bude o ničem. Sice v Tritonovi byly menší náznaky potíží, ale to by mohlo býti hned vyřešené. Doufám, že mě nezklameš Anno Banks!

+ Hodnocení: 4 hvězdičky

pondělí 20. července 2015

Čtečkaton |info a jak si vedu|

Autorkou projektu je KejBí


Jelikož mám hromadu knížek na čtečce, které bych si ráda přečetla, a na které většinou nemám čas, tak jsem se rozhodla (díky Vendee) zapojit do tohoto readathonu. Jde o to, že v průběhu týdne (20.-26.7. 2015) budu číst pouze e-knihy a papírové knížečky nechám stranou. Je to pro mě docela dost velká výzva, protože na čtečce většinou čtu poměrně pomalu. Uvidíme, jak se mi povede.

Součástí jsou i tři tématické články, u kterých ještě nevím, zda se zapojím, ale kdyby ano, tak tu bude odkaz. Tento článek je totiž hlavně pro mé čtecí postupy. A ještě je možné přidávat fotky s hashtagem #cteckaton, takže jestli chcete, tak mě můžete sledovat na mém instagramu. Myslím, že tam nějakou tu fotku hodím. :)

A do čeho bych se ráda pustila?
Bylo těžké z té mojí přeplněné čtečky vybírat, ale mám jisté favority, takže na ty se vrhnu nejdřív. Je úkolem toho přečíst co nejvíc... no.. to bude švanda!
Islu od Stephanie Perkins mám jako recenzní e-book od CooBoo, takže ten má největší přednost (a navíc se na ni opravdu těším). Zodiac od Romini Russell je na doporučení Vendey, která si ho velice chválí a This Shattered World od Amie Kaufman a Meagan Spooner je pokračování These Broken Stars. Nejde neodolat.
My Last Kiss je taková moje must read kniha, na kterou už se těším hodně dlouho. S Beathany Neal jsem navíc i komunikovala díky Blog tour, takže se můžete těšit na překvápko. Never Never od Colleen Hoover si dost lidí chválí, takže jsem zvědavá, jaká bude a Doon od Carey Corp a Lorie Langdon je součástí Summer readingu, takže na tu bych se také ráda podívala.

Jak si vedu?
Pondělí 20.7. 2015
Byla jsem rozhodnutá, že se do čtečkatonu vrhnu po hlavě, a tak jsem hned první den dokázala přečíst jednu celou knihu ze seznamu a rozečíst novelu mezi prvním a druhým dílem ze série These Broken Stars. Vendea byla tak laskavá, že mi ho připomněla! Nemůžu si ji přece nechat ujít! (Tolik k mým velkým čtecím plánům na tuto výzvu..) Končila jsem hodně, hodně brzy ráno, takže je ze mě prakticky chodící zombík.
Přečteno: Isla a šťastné konce - Stephanie Perkins (100% - 312 stran)
Rozečteno: This Night So Dark - Amie Kaufman & Meagan Spooner (7% - 8 stran)
Úterý 21.7. 2015
Úterý bylo takové odpočinkové, jelikož jsem nebyla úplně fit. To víte, spát jenom asi tři hodiny se prostě nevyplácí. Dokonce jsem si odpoledne musela dát "malého" šlofíka, abych to přežila. Alespoň jsem tedy dočetla onu krátkou novelu This Night So Dark a pustila se do Zodiacu od Romini Russell, který je dost zajímavý!
Přečteno: This Night So Dark - Amie Kaufman & Meagan Spooner (93% - 101 stran)
Rozečteno: Zodiac - Romina Russell (14% - 47 stran)
Středa 22.7. 2015
Dopoledne jsem byla česat meruňky, poté jsem to zakempila u bazénu a na Zodiac jsem se tím pádem vrhla útokem až večer. Stálo to za to!
Přečeteno: Zodiac - Romina Russell (86% - 289 stran)
Čtvrtek 23.7. 2015
Odpočinkový den. Další noční čtení by mě asi už zničilo! Alespoň jsem tedy začala Colleen Hoover, ale samozřejmě jinou než tu, kterou jsem si dala do plánu. Život jedna báseň se čte opravdu dobře a zatím se mi líbí.
Rozečteno: Život jedna báseň - Colleen Hoover (40% - 105 stran)

Pátek 24.7. 2015
V pátek jsem jenom dočetla rozečtené a už se do ničeho nového nepouštěla.
Přečteno: Život jedna báseň - Colleen Hoover (60% - 159 stran)

Sobota 25.7. 2015
Dneska jsme byli shánět postele, tak jsem neměla čas a ani moc chuť začínat něco číst. Večer jsem si jenom dala první kapitolku knihy Jen jeden den.
Rozečteno: Jen jeden den - Gayle Forman (5% - 17 stran)

Neděle 26.7. 2015
Poslední den čtečkatonu jsem strávila opět s knihou od Gayle Forman.
Rozečteno: Jen jeden den - Gayle Forman (27% - 95 stran)

Město nebeského ohně [RECENZE]

Autor: Cassandra Clare
Série: Nástroje smrti
Díl: 6
Počet stran: 624
Překlad: Eva Maršíková
Nakladatelství: Knižní klub, 2015
Originál: City of Heavenly Fire
Doba čtení: 5 dní, červenec 2015, v čj



Na svět lovců stínů padla temnota, zavládl chaos a zkáza. Clary, Jace, Simon a jejich přátelé se nyní musí spojit proti největší hrozbě, jaké kdy čelili – Claryinu vlastnímu bratrovi. Sebastian Morgenstern přešel do útoku a systematicky zasévá rozkol do řad lovců stínů. Pomocí Poháru smrti mění lovce stínů v bytosti z nočních můr, rozvrací rodiny, odtrhává od sebe milence a jeho temná armáda se stále zvětšuje. Nic na tomto světě nemůže Sebastiana porazit – ale kdyby se někdo odvážil do světa démonů, mohla by tu být naděje...

A je to tady. Úspěšně jsem dokončila šesti dílnou sérii ze světa lovců stínů. Dohromady to byla opravdu skvělá jízda, ale když budu hodnotit pouze poslední díl, tak budu muset býti tvrdá. Město nebeského ohně mě totiž naprosto zklamalo.

Ještě předtím, než si vyliji své krvácející srdíčko, tak vás seznámím s pár postavami. Abych řekla pravdu, tak jelikož jsem měla mezi předchozím dílem a tímto větší pauzu, tak jsem si moc vedlejších postav nepamatovala. A pak se hned v prologu objevila skupinka dětí, která mi celou knihu lezla na nervy. Obzvláště Emma a o trochu méně Julián. Bez nich bych to klidně přežila.

Vím, že u závěrečného dílu původní trilogie (Město ze skla) jsem se obávala, jestli další díly budou tak dobré a teď se ke svému slovu vracím. Když opominu čtvrtou a pátou část, které ještě byly poměrně dobré, tak si troufám říct, že tohle bylo tak slabé zakončení série, že bych byla tak stokrát radši, kdybych tenkrát skončila třetím dílem.

Nejde o to, že by Cassandřin styl psaní byl špatný, protože to rozhodně není. Těch 624 stran bylo velice čtivých a knihu jsem vlastně dočetla někdy okolo půl druhé ráno, ale šlo o to, že tomu chyběla ta správná porce napětí a dynamiky. Zřejmě nejde napsat šest knih, které budou překypovat stále novými a lepšími zvraty.

Tak strašně jsem se těšila na to, že bude prolito hrozně moc krve a že autorka pozabíjí naše milované postavy. Jenže to, co mi bylo naservírováno na talíř, to bylo jen takové slabé piánko. Sebastián je možná nelidský zlosyn a nemám ho ráda, ale kdyby je úplně všechny tak v polovině knihy povraždil, tak bych mu asi děkovala.

A ještě víc bych byla vděčná za to, kdyby zajímavé scény nebyly prokládány těmi naprosto nudnými z "jiného světa". Vždycky když už se konečně něco začalo dít, tak na řadu přišlo informační okénko, kdy jsem se ocitla například s Maiou, Batem anebo u těch hrozných dětí. Proč? Úplně by mi stačilo, kdybych četla jen 300 stránkovou knihu, kde by se aspoň něco dělo. A ne se nudit skoro celých 100 stran před koncem..

Poslední věc, co mě docela dost naštvala, bylo to, že konec knihy se zdál být malinko otevřený. Byly tam jisté náznaky, že by se z toho podle mě dala napsat nějaká spin-off série. Upřímně si nejsem jistá, jestli bych na ni měla po tom všem ještě chuť. Cassandra Clare je sice skvělá autorka a těším se na její další knihy, ale tohle pro mě bylo katastrofální zakončení tak výjimečné série.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky