Zobrazují se příspěvky se štítkem3 hvězdičky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem3 hvězdičky. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 20. července 2015

Město nebeského ohně [RECENZE]

Autor: Cassandra Clare
Série: Nástroje smrti
Díl: 6
Počet stran: 624
Překlad: Eva Maršíková
Nakladatelství: Knižní klub, 2015
Originál: City of Heavenly Fire
Doba čtení: 5 dní, červenec 2015, v čj



Na svět lovců stínů padla temnota, zavládl chaos a zkáza. Clary, Jace, Simon a jejich přátelé se nyní musí spojit proti největší hrozbě, jaké kdy čelili – Claryinu vlastnímu bratrovi. Sebastian Morgenstern přešel do útoku a systematicky zasévá rozkol do řad lovců stínů. Pomocí Poháru smrti mění lovce stínů v bytosti z nočních můr, rozvrací rodiny, odtrhává od sebe milence a jeho temná armáda se stále zvětšuje. Nic na tomto světě nemůže Sebastiana porazit – ale kdyby se někdo odvážil do světa démonů, mohla by tu být naděje...

A je to tady. Úspěšně jsem dokončila šesti dílnou sérii ze světa lovců stínů. Dohromady to byla opravdu skvělá jízda, ale když budu hodnotit pouze poslední díl, tak budu muset býti tvrdá. Město nebeského ohně mě totiž naprosto zklamalo.

Ještě předtím, než si vyliji své krvácející srdíčko, tak vás seznámím s pár postavami. Abych řekla pravdu, tak jelikož jsem měla mezi předchozím dílem a tímto větší pauzu, tak jsem si moc vedlejších postav nepamatovala. A pak se hned v prologu objevila skupinka dětí, která mi celou knihu lezla na nervy. Obzvláště Emma a o trochu méně Julián. Bez nich bych to klidně přežila.

Vím, že u závěrečného dílu původní trilogie (Město ze skla) jsem se obávala, jestli další díly budou tak dobré a teď se ke svému slovu vracím. Když opominu čtvrtou a pátou část, které ještě byly poměrně dobré, tak si troufám říct, že tohle bylo tak slabé zakončení série, že bych byla tak stokrát radši, kdybych tenkrát skončila třetím dílem.

Nejde o to, že by Cassandřin styl psaní byl špatný, protože to rozhodně není. Těch 624 stran bylo velice čtivých a knihu jsem vlastně dočetla někdy okolo půl druhé ráno, ale šlo o to, že tomu chyběla ta správná porce napětí a dynamiky. Zřejmě nejde napsat šest knih, které budou překypovat stále novými a lepšími zvraty.

Tak strašně jsem se těšila na to, že bude prolito hrozně moc krve a že autorka pozabíjí naše milované postavy. Jenže to, co mi bylo naservírováno na talíř, to bylo jen takové slabé piánko. Sebastián je možná nelidský zlosyn a nemám ho ráda, ale kdyby je úplně všechny tak v polovině knihy povraždil, tak bych mu asi děkovala.

A ještě víc bych byla vděčná za to, kdyby zajímavé scény nebyly prokládány těmi naprosto nudnými z "jiného světa". Vždycky když už se konečně něco začalo dít, tak na řadu přišlo informační okénko, kdy jsem se ocitla například s Maiou, Batem anebo u těch hrozných dětí. Proč? Úplně by mi stačilo, kdybych četla jen 300 stránkovou knihu, kde by se aspoň něco dělo. A ne se nudit skoro celých 100 stran před koncem..

Poslední věc, co mě docela dost naštvala, bylo to, že konec knihy se zdál být malinko otevřený. Byly tam jisté náznaky, že by se z toho podle mě dala napsat nějaká spin-off série. Upřímně si nejsem jistá, jestli bych na ni měla po tom všem ještě chuť. Cassandra Clare je sice skvělá autorka a těším se na její další knihy, ale tohle pro mě bylo katastrofální zakončení tak výjimečné série.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky

středa 10. června 2015

V podsvětí [RC RECENZE]

Autor: Katy Evans
Série: V ringu
Díl: 4
Počet stran: 320 stran
Překlad: Zuzana Ľalíková
Nakladatelství: Baronet, 2015
Originál: Rogue
Doba čtení: 3 dny, květen 2015, v čj



Milenec, přítel, ochránce – Greyson King je vším, co si kdy Melanie od muže přála. Díky němu se cítí naživu, díky němu má pocit, že konečně něco znamená. Greyson ale příliš často mizí na celé dny bez jediného slova vysvětlení. Když je s ní, říká, že jí nepřinese nic dobrého. Když zmizí, její srdce krvácí. Melanie odhaluje svět plný lží, temnoty a tajemství, který se před ní Greyson snaží ukrýt, a zjistí, že jejich první setkání za oné deštivé noci nejspíš vůbec nebyla náhoda. Jediný, kdo ji dokáže ochránit, je Greyson – muž, před kterým by měla utéct. Muž, který ji může zničit. Muž, kterého se obávají i v podsvětí…

První věc, co je na V podsvětí skvělé je to, že nemusíte mít načtené předchozí díly, abyste se na tento vrhli. I když jsou spolu postavy v hodně ohledech spjaté, tak vlastně vůbec nevadí, když o nich nic nevíte. Sice jsem si později uvědomila, že jsem se dozvěděla hromadu spoilerů na hlavní pár této série, ale nějak mi to nevadilo.

Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je Melanie, jenž věří na prince na bílem koni, a která se shodou okolností zapletla se samotným podsvětím. Vsadila na špatnou osobu a teď dluží obrovskou sumu peněz, kterou nemá jak vrátit. Jednoho dne se seznamuje s Greysonem, mužem, co její život změní od základů.

Upřímně, Melanie mě dost štvala a jsem ráda, že tu byl záhadný a již od pohledu přitažlivý Greyson. Sice byl jeho slovník lehce vulgární, ale i tak jsem si ho oblíbila mnohem víc. Kapitoly byly totiž psány z jejich dvou pohledů, a i když převažovala Melanie, tak jsem se těšila právě na Greysonovo vyprávění a pocity. (Přece jen mě zajímalo, jak se takováhle hora svalů chová v zákoutí.)

Co se týče příběhu, tak ten byl velice napínavý, dramatický a hodně vášnivý. Nejvíce jsem vděčná právě za tu dramatičnost, protože kdyby šlo v této knize pouze o sex, tak bych čtení po pár kapitolách zřejmě nechala. Žhavé chvilky s Greysonem jsou tím pádem něco jako bonus pro nadšené čtenářky a to se z mé strany opravdu cení. Velkým plus je i to, že se kniha čte v podstatě sama, a tak máte 320 stran za sebou a ani o tom nevíte.

V podsvětí byla moje první zkušenost s mafií a bylo to příjemné "seznámení". V takovýchto vrstvách je to určitě dost drastické a myslím si, že Katy Evans to všechno moc dobře vystihla. Závěr byl lehce předvídatelný, ale jsem ráda, že mě před ním autorka ještě dokázala napnout, když nastal jeden zásadní zvrat. Pokud máte rádi napětí a romantiku ne z úplně "normálního" prostředí, tak se na tento příběh vrhněte.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky
++ Děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku! Knihu si můžete zakoupit zde: V podsvětí.

středa 22. dubna 2015

Vášeň [RECENZE]

Autor: L.J. Smith
Série: Temné vize
Díl: 3
Počet stran: 256
Překlad: Olga Staníčková
Nakladatelství: Fragment, 2012
Originál: The Passion
Doba čtení: 2 dny, únor 2015, v čj



Kaitlyn a jejím přátelům se podařilo získat úlomek čistého křišťálu od Bratrstva. Ten může zničit zrůdný krystal pana Zetese, který páchá zlo. Nejprve však musí najít místo, kde je krystal schovaný. Kaitlyn se proto rozhodne pro návrat do institutu, protože jako tajný špeh má šanci úkryt najít. Podaří se skupině nadaných studentů porazit pana Zetese? Jaké nebezpečí hrozí Kaitlyn?

Když jsem se pouštěla do posledního dílu Temných vizí, tak jsem byla napnutá, jak tato série vlastně skončí. Moc jsem si toho od závěru neslibovala, ale protože předchozí díly byly ucházející, tak jsem to riskla. Nemůžu říct, že bych byla nějak extra nadšená, ale úplně špatné to taky nebylo. Myslím si, že Vášeň by se mi možná líbila o trochu víc, kdybych mezi ní a minulým dílem neměla přes rok pauzu.

Nejhorší ze všeho bylo, když jsem začala číst a skoro vůbec jsem netušila, o co jde. Pamatovala jsem si asi jenom jméno hlavní hrdinky, záporáka, pár ostatních postav a jinak už jsem měla v hlavě zatmění. Takže jsem tentokrát byla vděčná za to, že L.J. Smith hned v prvních kapitolách objasnila důležité souvislosti. Většinou mě totiž nebaví, když se na začátku opakují takové ty banální věci, jenomže kdyby to tady nebylo, tak bych byla úplně ztracená.

Celkově si myslím, že můj názor na tamější postavy není tak moc kladný jako býval dřív. Vlastně bych si asi ani nevzpomněla na jejich jména, kdybych je neměla napsané na taháku. Kaitlyn, Rob, Anna, Lewis a Gabriel - ony důležité osoby, okolo kterých se točí celá série. Teenageři s nadpřirozenými schopnostmi, co jsou telepaticky propojeni. Už ani nevím, kdo byl předtím můj favorit, ale jedno vím jistě. Kaitlyn bych samou láskou za její chování uškrtila...

Pokud jsem si na ni dříve nestěžovala, tak teď teda rozhodně budu. Nechápu, jak tahle holka může být tak tvrdohlavá. Leze všude, kde není žádána. Sice se snaží všechno dělat, aby ostatní ochránila, jenomže její způsoby byly občas otravné až k nevydržení.

Jedno ale L.J. Smith nemůžu vzít. Tato autorka dokáže napsat knihu, která se dá přečíst během pár hodin. Děj je totiž vskutku nenáročný a čtivost je proto celkem vysoká. (Pár nepodstatných scén bych i přesto klidně vyškrtla.) I když Vášeň není žádné mistrovské dílo, tak jsem ji slupla během dvou dní. Samotný závěr mě i dokázal příjemně překvapit. A jestli si pamatujete, že se zde vyskytuje milostný trojúhelník, tak budete ještě koukat, koho si nakonec Kaitlyn vybere.

Obecně jsou Temné vize dobrá série, ale doporučila bych ji asi mladším ročníkům. Kdyby mi bylo 12-13 let, tak bych asi slintala nad představou, že potkám někoho jako je Gabriel. Dneska mě už ale něco takového rozhodně nenapadne. Běž se schovat do kouta, Gabe!

+ Hodnocení: 3 hvězdičky

sobota 18. dubna 2015

Deset malých nadechnutí [RC RECENZE]

Autor: K.A. Tucker
Série: Ten Tiny Breaths
Díl: 1
Počet stran: 304 stran
Překlad: Jana Pacnerová
Nakladatelství: Baronet, 2015
Originál: Ten Tiny Breaths
Doba čtení: 3 dny, březen 2015, v čj


Kvůli ošklivé autohavárii přišla Kacey skoro o všechno. V jedné chvíli ztratila milující rodiče, přítele a nejlepší kamarádku. Zbyla jí jen mladší sestra Livie, která v době bouračky byla doma. Po několika letech se rozhodne Kacey vzít svou sestru pryč od strýce a tetičky v Michiganu a uteče s ní do Miami. Hodlá zde začít nový život, ale noční můry ji zdaleka neopouští. Dokáže na všechno zapomenout a odpoutat se od své minulosti? A co když teta a strýc nahlásí, že uprchly? Co bude pak?

"Deset malých nadechnutí... Drž je. Vnímej je. Miluj je."

Pokud si libujete v dramatických zápletkách, anebo alespoň trochu pokukujete po tragédiích, tak mi věřte, že je tato kniha pro vás přímo stvořená. K.A. Tucker si totiž pro své čtenáře připravila hotové moře nečekaných zvratů, při kterých si nejde udržet klidnou hlavu. Už jenom to, že svou první knihu napsala v pouhých šesti letech ukazuje, že tato autorka si umí pohrát s písmenky. Připraveni na divokou jízdu?

Kniha se dělí na devět částí, tedy v našem případě jsou to stádia. Nejde to zrovna moc dobře vysvětlit, ale pokud se na knihu vrhnete, tak pochopíte, o čem to mluvím. Jednotlivé úseky totiž vystihují, jak na tom Kacey v daném okamžiku je. Možná to asi není moc důležité, ale rozhodně je to zajímavé zpestření.

Sice byl děj opravdu napínavý, ale nebylo tomu tak po celou dobu. Chvílemi se mi zdálo, že to autorka jen zbytečně natahuje. Ne, že bych se vyloženě nudila, ale moc mě ty chvíle nebavily. Když totiž budete dávat dobrý pozor, tak zjistíte, že už docela dlouho víte hlavní zápletku. Která je mimochodem velmi povedená, a tak jsem s takovým zauzlovaným a zapeklitým problémem vážně spokojená.

"Syčení...
Jasná světla...
Krev...
Lapám po vzduchu."

Kacey, hlavní postava, mi zrovna do oka nepadla. Nemám ráda vulgarismy a ona je ne můj vkus používala až moc. Dokážu pochopit, když si člověk sem tam uleví nějakým tím sprostým slůvkem, ale v knize se mi takové věci jednoduše nelíbí. Možná příběh lehce okořenily, ale bez nich by to bylo dle mého úsudku určitě lepší. Když to vezmu z jiného úhlu, tak je Kacey opravdu pozoruhodná osoba, která je schopna pro své milované udělat takřka cokoliv. Za to má u mě plusové body, protože to, jak se stará o svou sestru, je jednoduše obdivuhodné. Livie je totiž naprosté zlatíčko a ji si prostě ihned zamilujete!

Když se podíváme na další postavy, tak nesmím zapomenout zmínit Trenta, hlavního "alfa samce" Miami, nebo alespoň domu, kde Kacey bydlí. Trent je od samotného začátku záhadný, ale zároveň děsně sexy. Dokázali byste mu odolat? Haha! Nemyslím si, ale stejně se na něj těšte. A jako poslední bych vám ráda představila Storm. Tato blondýnka s nadměrným poprsím vám dokáže, že milí lidé ještě nevymřeli!

"Panebože! Na takovou tvrďačku jsi fakt ohromná fňukna, viď?"

Mrzí mě hlavně to, že kniha má opravdu povedený začátek, zvláštně ucházející prostředek a pak, bohužel, předvídatelný konec. Jakmile se tedy hlavní zápletka odhalila, tak mě začaly další kapitoly mučit. Na to, jak jsem si většinu knihy užívala, tak tohle pro mě byla naprostá rána pod pás. Nezoufejte si, možná budete jiného názoru.

Obecně mi připadá Deset malých nadechnutí jako takové malé klišé. Kacey pokaždé, když vidí Trenta, ztrácí půdu pod nohama. Trent skoro pokaždé, když vidí Kacey, dělá samé sexuální narážky. A když už jsem u toho, tak ano, objevilo se tu pár ostřejších scén. Přiznávám, možná jsem si trochu začervenala.

I přes to všechno jsem ale s knížkou příjemně spokojená. T.A. Tucker si pro své postavy připravila zajímavou šachovnici a já jsem jí její "hru" hltala. A pokud i vám se bude toto dílko líbit, tak zbystřete, protože již příští měsíc u nás vyjde Jedna malá lež, kde je hlavní postavou Livie. Já se teda po tomto pokračování zřejmě poohlédnu.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky
++ Děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku! Knihu si můžete zakoupit zde: Deset malých nadechnutí.

sobota 7. března 2015

Bylo nebylo [RC RECENZE]

Autor: Odette Beane
Série: Once Upon a Time
Díl: 1
Počet stran: 296 stran
Překlad: Alžběta Kalinová
Nakladatelství: CooBoo, 2014
Originál: A Once Upon a Time - Reawakened
Doba čtení: 10 dní, leden 2015, v čj



Emma Swanová si nikdy nežila jako v pohádce. Už od raného dětství si procházela spíše nočními můrami. Jako sirotek, který nikdy nepoznal své rodiče, strávila dlouhou dobu v dětském domově. Nevěří na žádné pohádky, zázraky, magii - nic takového, žije krutou realitou. Jednoho dne se před dveřmi jejího bytu objeví malý klučina, Henry, který tvrdí, že je jejím synem. Potřebuje ji přilákat do městečka Storybrooke, kde podle něj vládnou zlé čáry. Emma nevěří svým očím, ale žaludek jí přesto svírá nepříjemný pocit z toho, že dokázala svého syna opustit..

Once Upon a Time - Bylo nebylo je knížka, která je napsána podle první série stejnojmenného seriálu, jenž je teď velice populární. A v dnešním světě, co je plný různých seriálů, je těžké vybrat si ten nejlepší. OUaT je pro mě rozhodně na špici, protože se jedná o retelling klasických pohádek, které mám opravdu ráda. Na seriál jsem narazila díky jedné dívčině, která měla pořád na facebooku příspěvky, že kouká na další a další díly. Tak jsem se jen tak podívala na pilota a už jsem se neodlepila od obrazovky.

Je pravda, že většinou si radši přečtu knížku dřív před filmovým zpracováním, ale tady jsem ani nevěděla, že nějaké knížky existují. Víte, zřejmě toho moc nelituji, protože si nejsem jistá, jestli by mě příběh tak moc zaujal, kdybych dopředu nevěděla, o co jde.

Nechci být zlá, ale zase tak "úžasná" ta knížka není. Pokud bych první sérii už dávno před čtením neviděla, tak bych asi polovinu narážek nepochopila. Jde o to, že většina věcí se vždycky vysvětlí až po delší době, takže neobeznámený čtenář by s tím mohl mít možná menší problémy.

Hlavní hrdinkou je Emma, okolo které se točí celý příběh. Nemám chuť vám tady spoilerovat OUaT, takže vám povím jenom jedno. Jako osobnost je vážně skvělá a herečku Jennifer Morrison si rozhodně zamilujete. Důležitou postavou je také Sněhurka - Mary Margaret. Z jejího a Emmina pohledu je totiž kniha vyprávěna.

Příběh má jednu zvláštnost. Střídá se tu přítomnost v lidském světe s minulostí v pohádkové říši. Můj názor na toto je takový rozporuplný, jelikož v seriálu mám radši pohádkový motiv a v knížce zase ten lidský. Asi tu jde o to, že moje představivost lehce selhala, i když jsem to všechno už viděla. Ale když si to vezmete, tak je to velice zajímavá forma.

Moje nejoblíbenější pohádka je o "Krásce a Zvířeti". Sice nejsou v první sérii až tak v hledáčku, ale tuhle dvojici mám nejraději. Není to jen kvůli tomu, že je Bella pravá knihomolka, ale protože věřím v jejich lásku. Ti, co vědí, o čem mluvím, by se mnou měli souhlasit (Jakmile budete v obraze i vy, tak se ke mně taky určitě přidáte!)

I tak jsem ráda, že jsem měla tu příležitost držet Bylo nebylo ve svých rukou. Nevím, jestli se mi bude chtít číst další pokračování, ale rozhodně je to příjemné zpestření skvělého seriálu. Nadšení fanoušci by si neměli tuto knihu nechat ujít!

+ Hodnocení: 3 hvězdičky
++ Mnohokrát děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku.

neděle 7. prosince 2014

Solitaire [RC RECENZE]

Autor: Alice Oseman
Série: Samostatná kniha
Díl: /
Počet stran: 336 stran
Překlad: Romana Bičíková
Nakladatelství: CooBoo, 2014
Originál: Solitaire
Doba čtení: 4 dny, listopad 2014, v čj



Život není jako pohádka, tím si je Tori Springová dobře vědoma. Její pohled na svět a na lidi je odlišný. Místo toho, aby si užívala svá nejlepší teenagerovská léta chozením na různé párty a trávení času s přáteli, tak raději bloguje, spí a dívá se na filmy. Obecně má málo kamarádů a s některými se baví jen tak na oko. Otázkou je, proč je Tori taková?

Pokud jste si vybrali Solitaire, tak se připravte na to, že se vám u této knihy bude trochu zavařovat mozek. Napětí protkané kapkou drama pronásleduje stránku za stránkou. Pořádná akce se sice podle mě objevuje až v takové druhé polovině, ale to vůbec nebrání čtenářskému požitku, jenž s touto volbou zažijete.

Hlavní postava, Tori, může být chvílemi lehce nesnesitelná, ale zamysleme se nad tím. Která dnes normální, možná trochu šílená holka, svým chováním není alespoň trochu otravná? Každý jednou za život projde určitou krizí, takže se nedá Tori úplně vyčítat, proč občas leze svým čtenářům na nervy.

Vlastně když se podíváme i na ostatní důležité postavy, tak tu moc obyčejnosti nenajdeme. O Michaelu Holdenovi by se toho dalo říct hodně, ale rozhodně by jste si po prvním seznámení s ním nemysleli, že má všech pět pohromadě.

Ovšem musíme si uvědomit to, že Alice Oseman napsala tuto knihu v pouhých sedmnácti letech. Je tedy možné, že dílo je jednoduše ovlivněno jejím tehdejším pohledem na svět. Netvrdím, že Solitaire je nějaký úžasný skvost, ale na ten věk je to velice povedené. Ideálům a fantaziím se přece meze v "dětství" nekladou.

Tajemná zápletka se zdá být od samotného počátku velice zajímavá. Pokud rádi u čtení přemýšlíte a podezíráte každou osobu, tak jste zvolili správně. I když  jsem se snažila sebevíc, tak jsem tomu nepřišla na kloub dřív, než mi Alice naservírovala řešení přímo pod nos.

Plusové body si u mě získala autorka i tím, že se v příběhu objevovaly věci ze současnosti. Myslím tím, že například zmiňovala některé seriály, či dokonce knížky. Nic nenadchne víc, když se postava opravdu doslovně vyskytuje ve své době. Třeba si pro nás tato mlaďoučká spisovatelka v budoucnosti připraví ještě něco dalšího.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky
++ Mnohokrát děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního e-booku.

pondělí 22. září 2014

Aliance [RECENZE]

Autor: Veronika Roth
Série: Divergence
Díl: 3
Počet stran: 360
Překlad: Radka Kolebáčová
Nakladatelství: CooBoo, 2014
Originál: Allegiant
Doba čtení: 3 dny, červenec 2014, v čj



Tris a Tobias jsou opět spolu, ale společnost a systém, v kterém oba vyrůstali a kterému oba věřili, je v troskách. Systém frakcí je kompletně rozvrácený, rozhoří se souboj mezi jednotlivými vůdci toužícími po moci, ale všichni ve skutečnosti touží po jediném – po pomstě. A svět za plotem obklopujícím celé město se zdá ještě nemilosrdnější. Pokud však Tris chce ochránit své blízké, musí se vydat právě za hranice svého rodného Chicaga. A zde odhalí tajemství, které je ještě více šokující, než čekala.


****

Kdo by se netěšil na závěr velmi úspěšné trilogie? Věřím, že každý, kdo měl to potěšení číst předchozí díly této divergentní série, tak netrpělivě čekal, až Aliance vyjde. Já jelikož jsem se vším pozadu, tak jsem naštěstí na nic čekat nemusela - ba naopak, musela jsem si teprve najít čas, kdy se do čtení pustit. A jak to tak u mě bývá, dostala jsem se k pokračování až o nějaký ten měsíc později. Avšak, komu to vadí?

Na konci druhého dílu jsem se dozvěděla velice závratnou informaci, která se mnou hodně zatočila - dokonce jsem z toho zůstala pár dní ve svém "cože?" stavu. Poslední díl je přímo stvořený pro všechna rozhřešení a odpovědi na neúprosné otázky čtenářů.

První, čeho si všimnete při čtení Aliance je to, že kapitoly už nejsou psány jen z pohledu naší milované Tris. Do role vypravěče se také dostává silák Tobias a jeho odstáté uši. To je největší změna, jenž může občas dost zmást. Někdy je vyprávění formulováno tak, že vám žádné vodítko neporadí, jestli je zrovna v centru dění Tris či Tobias. Zbývá jen horlivě listovat zpátky a zjistit, za koho to vlastně zrovna čtete.

Když už jsme u toho, máte vůbec rádi střídání těchto pohledů na příběh? Já to mám na střídačku, občas mi sednou a někdy bych za ně vraždila. U této knihy jsem s tím trochu bojovala. Tobias mě vůbec nebavil. Klidně si ho všichni milujte, ale podle mě je v některých chvílích trochu bezpáteřní. Kdykoliv jsem se dostala k jeho částem, tak jsem trpěla. Ano, do kontextu se hodilo mít dalšího vypravěče, ale autorka si tím u mě moc nepolepšila.

Průběh příběhu nebyl tak zdlouhavý jako v Rezistenci, avšak bylo to jen díky tomu, že se konečně začalo něco dít. První kapitoly byly trochu o zopakování a připomenutí děje, ale poté se vše zažehlo do pravých obrátek. Dozvídáme se pravdu o všem a sem tam se objeví romantická scéna. Bravo!

Jakožto osoba, která stihla zjistit hlavní spoiler celé série ještě dřív, než ji začala číst, vám doporučuji, abyste se vyhýbali všemu, co jen nasvědčuje nějakému spoilerování. Někdy se tomu nedá vyhnout - uvidíte obrázek, nechtěně to zaslechnete, ale pokud máte tu možnost, tak si ten požitek nekažte. Já měla obrovskou smůlu a té dívčině, která za to může, bych s radostí ukousla hlavu!

Možná jsem netvor bez srdce, protože způsob, jakým byl podán závěr knihy, mě vůbec nedokázal přesvědčit. Dobře, jako celek je to ukončené celkem slušně, ale to je tak všechno, co k tomu mohu milého říct. Žádné pokračování jednoduše nedokázalo předčit úžasný a dech-beroucí první díl - Divergenci.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky

úterý 5. srpna 2014

Hon [RC RECENZE]

Autor: Andrew Fukuda
Série: Hon
Díl: 1
Počet stran: 304
Překlad: Jakub Kalina
Nakladatelství: Fragment, 2014
Originál: The Hunt
Doba čtení: 3 dny, červenec 2014, v čj



Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi? Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich! Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk. Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal. Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...


"Kdysi nás bývalo víc. To vím jistě."

O Honu se toho proslýchá mnoho. Většina čtenářů poukazuje na to, že je to jen další kopie Hunger games, která se snaží probojovat mezi lepší příčky. Dobře, dalo by se spekulovat o tom, že nějaké podobné prvky zde jsou, avšak, když se to lidem líbí, tak proč dílo hned hanit? V dnešní době holt není tak jednoduché napsat knihu, která by se ničemu nepodobala.

Již první kapitola hlásá, že půjde o zvláštní kombinaci dystopie s fantasy. Nacházíme se ve světě, kde mají "lidé" tesáky, kterými sají krev, dokáží běžet neuvěřitelnou rychlostí, vadí jim světlo a spí vzhůru nohama. Dalo by se jim říkat upíři. Hlavní hrdina ale takovými schopnostmi neoplývá. Na rozdíl od nich je on opravdu člověk. Celičký život mezi nimi žije jako jim rovný a každý den se snaží, aby se nějak neprozradil. Pak by se z něj stala svačinka.

Jako vždy mi nejdřív chvíli trvalo, než jsem si zvykla na pravidla, která jsou zde vyhrazena. Jen co jsem si ale uvědomila, co se smí a patří, tak jsem se do příběhu s energií začetla. Ale přiznávám, ten rozjezd byl trochu slabší.

Sem tam se objevily i lehce peprnější scény, kdy jsem byla znechucena. Kapající sliny a krev všude kam se podíváš, nejsou zrovna moje gusto. Ovšem patří to ke knize, takže to chápu a přijímám. Naopak jsem se i párkrát zasmála, což byly okamžiky, kdy jsem si byla jistá, že mi i ta krev za ten všechen smích stojí.

Andrew Fukuda si se svým světem pořádně vyhrál. Dokázal vymyslet velice zajímavou zápletku, která se s každým zvratem zlepšovala. Nikdy si nemůžete být něčím jistí, tady opravdu ne. Kniha pro mě a určitě i pro mnoho dalších čtenářů skončila moc brzy. Z poslední stránky jsem dostala lehkou depresi, jelikož nemám ráda otevřené konce. Nevěřím tomu, jak to (zatím) dopadlo, prostě ne.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky
++ Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!

sobota 14. června 2014

Kořeny [RC RECENZE]

Autor: Andrea Cremer
Série: Dědictví smečky
Díl: 1
Počet stran: 288
Překlad: Lenka Faltejsková
Nakladatelství: Knižní klub, 2014
Originál: Snakeroot
Doba čtení: 5 dní, červen 2014, v čj


S vyhoštěním Bosque Mara z povrchu zemského mělo všechno skončit. Neskončilo. Adne každou noc prožívá děsivé sny, které jsou stále intenzivnější. Bojí se usnout, protože ví, že ty noční můry se opět vrátí. Pořád vidí před očima Rowanovu vilu, místo, kde byl osud Bosque Mara zpečetěn. Nedokáže o svých trablech říct nikomu, dokonce ani svému příteli Connorovi. Temnota okolo Adne se zhušťuje a ani ona sama netuší, zda jí dokáže čelit.

"Radši jsem venku než v zatuchlé staré barabizně."

Po úspěšném třetím dílu série Smečka se autorka rozhodla napsat volné pokračování. Svůj podíl na tom měli hlavně fanoušci, kteří dychtili po další knize. I pro mne to byla příjemná zpráva, jelikož se mi její předchozí série líbila. Obálka vypadá vskutku nádherně, přičemž ty minulé se s ní nedají rovnat.

Příběh volně navazuje na události z ObětiTentokrát se kniha točí okolo tkadleny Adne a Strážce Logana. Tyto dvě osoby stojí na opačných stranách pomyslené šachovnice. Zatímco ona je čistá a hodná duše, on se snaží získat zpět své magické síly. Je to takový hezký kontrast, protože Adne mám ráda a Logana ne. Andrea Cremer udělala dobře, když si vybrala zrovna je.

Neumím si představit, jak by to vypadalo, kdyby se celý děj zaobíral nějakou nevýraznou vedlejší postavou. Ovšem prostoru se dostalo i dalším hrdinům z minulých dílů. Mezi ně patří například Sabine, jenž sehrála velkou roli. A samozřejmě jsem nejvíc nadšená z toho, že se zde objevila jedna osoba, kterou jsem vůbec nečekala. Děkuji ti Andreo, udělala jsi něco neskutečně šlechetného! Určitě budete šťastní tak jako já, ale budu tak hodná a neřeknu vám, kdo to je. Přece vám nezkazím čtenářský požitek!

"Nějak jsem se dostal na soukromou trestnou lavici v pekle."

Jak už to asi vyplývá z předchozího odstavce, tak se úhel pohledu střídá hned z několika stran. Kapitoly jsou díky tomu převážně hodně krátké a také napínavé. Občas toho bylo na mě moc, protože se všude něco dělo, ale dalo se to zvládnout. Sice je to teprve takový lehoučký rozjezd nové série, avšak je velice slibný.

Kniha nenese jméno 'Kořeny' jen tak pro nic za nic. Spojitost má s původem Strážců, Hledačů ale i Ochránců. Co mají tyto tak odlišné skupiny stejného? Dozvíte se to jedině tehdy, když si tuto novinku od mladé autorky brzy přečtete. Navíc se můžete těšit na Connorovy nesmrtelné hlášky a mnoho dalšího! Ale otázka, která se mi klade na jazyk zní: Udělala Andrea dobře, když se rozhodla vydat další dílo ze stejného prostředí? To se asi dozvíme až s dalším pokračováním.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky
++ Děkuji nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku!

úterý 27. května 2014

Zrozena o půlnoci [RECENZE]

Autor: C.C. Hunter
Série: Shadow Falls
Díl: 1
Počet stran: 400
Překlad: Ivana Čejková
Nakladatelství: Baronet, 2011
Originál: Born at Midnight
Doba čtení: 2 dny, duben 2014, v čj



Na Kylii se poslední dobou řítí jedna nepříjemnost za druhou: rodiče se rozvádějí, přítel se s ní rozešel a navíc ji pronásleduje podivný člověk a Kylie nemá tušení, co po ní chce. Zdá se, že je ale jediná, kdo ho vidí, takže si všichni okolo ní myslí, že je blázen. Když ji matka pošle na celé léto do tábora pro problémovou mládež, Kylie je přesvědčená, že už to nemůže být horší. Bože, jak moc se ale mýlí! Na táboře je Kylie obklopena samými upíry, vlkodlaky, vílami a čarodějnice. Má věřit ostatním, když jí tvrdí, že ona je jednou z nich?

"Srdce jí málem vyskočilo z hrudi a hrdlo se jí stáhlo strachy."

Zrozenou o půlnoci mi doporučila kamarádka, která si tuto sérii nadevše vychvaluje. Česká obálka je sice trochu zvláštní a úplně jiná než ta původní, ale pořád dokáže zaujmout oko. Ovšem ze všech našich obálek mi připadá tato nejhorší. Když se mi knížka dostala poprvé do rukou, tak jsem byla dost napnutá. Jako vždy jsem neměla nejmenší ponětí, o čem příběh může být.

Ihned na začátku jsem narazila na menší nepříjemnost. Měla jsem problém udržet pozornost textu, jelikož mi nesedl styl, jakým byl psán. Nemám moc v oblibě "er" formu, protože není tak osobní jako ta "ich". Ale jen co jsem měla za sebou pár kapitol, tak už mi to takové potíže nedělalo. Jde holt o zvyk.

Hlavní hrdinkou je Kylie, která má od začátku zvláštní "schopnost". Všude okolo sebe vidí vojáka, jenž ji sleduje na každém kroku. Vůbec netuší, kde se bere, ale ví, že to nevěstí nic dobrého. Moc jsem si ji neoblíbila. Připadala mi lehce nafoukaná a jednoduše mi nepadla do oka. Sice jsem později zjistila, že není zase tak hrozná, jak se zpočátku zdálo, ale názor jsem na ni nezměnila.

Každé dívčí srdce určitě potěší přítomnost testosteronu. Derek anebo Lucas? Vybírat můžete mezi těmito dvěma fešáky. Já se přikláním k Lucasovi, je to dobrá volba, to mi věřte. Dereka bych si nevybrala ani za milion. Ovšem každý má svou vlastní volbu a jak si zvolí Kylie je ještě pořád ve hvězdách.

Děj byl vskutku zajímavý. Neměla jsem žádné předsudky, a proto jsem si ho jen užívala. Objevilo se tu mnoho nadpřirozených bytostí všech druhů, což jsem s radostí přivítala. Samotná zápletka byla docela tajuplná, ale nějak extra mě nepřekvapila. Knížka se nakonec četla hezky a docela se těším na další díl. Kylie sice není hrdinka světa, ale budu jí nadále držet palce.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky

pondělí 12. května 2014

Napůl zlý [RC RECENZE]

Autor: Sally Green
Série: Half Life
Díl: 1
Počet stran: 368
Překlad: Marcela Nejedlá
Nakladatelství: YOLI, duben 2014
Originál: Half Bad
Doba čtení: 3 dny, květen 2014, v čj



Na světě existují dva druhy čarodějnic - hodné Bílé a zlé Černé. Obyčejní lidé, blažejové, s nimi žijí odjakživa a ani nevědí o existenci nějaké magie. Přitom se přímo před jejich zraky odehrává krutá válka mezi oběma stranami. Bílé čarodějnice se snaží polapit ty Černé a naopak. Do této ošklivé bitvy se narodil Nathan. Už od nepaměti to nemá v životě lehké, je totiž jediný svého druhu. Radou Bílých čarodějnic mu byl udělen status Poloviční kód, který značí jeho původ. Jeho matka byla totiž Bílá čarodějnice a otec nejmocnější z Černých čarodějů, a proto se mu skoro všichni s radostí vyhýbají.

"Stromy se tyčily jako hlídky, ale pohybovaly se kolem mě."

Ještě dřív, než se pustíte do čtení anotace, Vás stihne zaujmout obálka. Naše česká se od originálu skoro vůbec neliší, což je skvělé. Kdybyste ji viděli v reálu, tak byste mi věřili, že je to opravdová pastva pro oči. Napůl zlý je úplnou prvotinou autorky Sally Green, která pochází ze severozápadní Anglie. Není proto divu, že děj zasadila do prostředí ze svého rodného území.

Mám ráda krátké kapitoly, a proto bylo milé překvapení, když jsem zjistila, že dlouhých kapitol se v knize vyskytuje jen malé množství. Je příjemnější přečíst krátkou kapitolu během pár minut, než se tápat v dvacetistránkovém "guláši". Sice nejsou kapitoly číslované, ale za to mají všechny trefný titulek.

Hlavní hrdina Nathan to nemá v životě lehké. Jeho osobnost je velice proměnlivá a nevypočitatelná. Žije s babičkou a s nevlastními sourozenci v jednom domečku blízko lesa. Nejraději ze všech má svého nevlastního bratra Arrana, kterého jsem si oblíbila i já. Krom jeho rodiny se mu všichni snaží vyhýbat, ale jemu samota nevadí. Objevuje se zde mnoho postav, kdy některé stojí za zapamatování, a jiné utkví v hlavě jen na chvíli.

"Rutina byla stejná jako vždycky. Stejně tak klec. Stejně tak pouta."

Kniha je rozdělena celkem na šest částí a každá z nich má striktně hodící se název. Hned na počátku mi přišlo divné, jakým způsobem byl příběh psán. Celá první část byla totiž vyprávěna v druhé osobě. Zatím jsem neměla tu zkušenost číst nějakou knihu takto napsanou, a tak to pro mne byla úplná novinka. Avšak během okamžiku se na to dalo v pořádku zvyknout a ten počáteční šok byl z mé strany přece jen zbytečný.

Z Napůl zlého mám rozporuplné pocity. V jednu chvíli se kniha ubírala opravdu hezkým a zajímavým směrem a v tu druhou spadla do pytle s nudou. Ovšem každý to prožívá jinak, a tak to nemohu příliš odsuzovat. Od samotného začátku se čtenář mohl dovědět hromadu pozoruhodných informací ze světa čarodějů. A nakonec se po trochu pomalejším startu příběh konečně rozehříval.

Nejvíc mě bavila prostřední část děje, ve které se toho hodně událo. Nathan mi přišel velmi sympatický a nebylo to jen tím, že čtu knihy s hlavní postavou muže ojediněle. Jeho nespravedlivě určený život se mi vryl hluboko pod kůži. Lidé nemusí mít vždycky pravdu, ať už jsou čarodějnice anebo ne.

"Jak v násilí, tak ve slávě tvoje pokrevní linie tu mou překonává."

Avšak co mě mrzelo, byl závěr. Leč ještě před úplným vyvrcholením děje se přihodilo pár vskutku nečekaných věcí, tak jsem nakonec nebyla úplně spokojená. Věřím tomu, že autorka chtěla nalákat čtenáře na druhý díl, ale podle mě se jí to moc nepovedlo. Zkazilo mi to značnou část dojmů, jenže s tím už nic nenadělám. Na první práci Sally Green je to i tak skutečně úžasné dílo!

Knihu doporučuji těm, co chtějí ze čtení zjistit, jaké je to bojovat o holý život s vlastním osudem. Nikdy nemůžete vědět, kdy se dostanete do zdánlivě podobné situace.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky
++ Mnohokrát děkuji nakladatelství YOLI za poskytnutí recenzního výtisku.

středa 16. dubna 2014

Oběť [RECENZE]

|Poslední oběť bude nevyčíslitelná|
Autor: Andrea Cremer
Série: Smečka
Díl: 3
Počet stran: 384
Překlad: Lenka Faltejsková
Nakladatelství: Knižní klub, 2012
Originál: Bloodrose
Doba čtení: 5 dní, duben 2014, v čj


Calle se podařilo přivést na stranu Hledačů Rena, který se měl stát jejím druhem a vůdcem smečky. Tím se však ocitla v nepříjemné pozici – Ren i Shay po ní touží a na tom, koho z nich si vybere, závisí jak její osobní štěstí, tak osud smečky a výsledek výprav za mocnými artefakty, které Shayovi umožní bojovat s magií Strážců a porazit nejmocnějšího z nich, Bosquea Mara. Calle nezbývá než na čas zapomenout na hlas svého srdce: začíná dobrodružný a smrtelně nebezpečný hon za zbývajícími částmi elementálního kříže, zbraně, která jako jediná může zvrátit válku ve prospěch Hledačů. Mrtvých na obou stranách přibývá, a jak se blíží závěrečná bitva, pro Callu je stále obtížnější zachovat neutralitu. To ale ještě netuší, že největší oběť je všechny teprve čeká…


"Přísloví ráno je moudřejší večera vzniklo z dobrého důvodu."

Na rovinu říkám, že obálka Oběti se mi skoro vůbec nelíbí. "Calla" je strašně vyretušovaná a celkově vypadá, že postrádá vlasy. Když se však vrhnu na hodnocení obsahu, tak vlastně ani pořádně nevím, kde začít. Po předchozích dvou dílech jsem doufala, že ten třetí bude nejlepším, a teď, když mám dočteno, si nejsem jista, jestli jsem byla dosti spokojená.

SteelFangs
Už jsem si stačila zvyknout na to, že na začátku každého pokračování se první část hodně prolíná s minulostí. Calla si většinou vzpomíná na různé nepříjemnosti, jak všechno zvorala, ale i na to, jaké to bylo před tím, než se spikla proti svému vlastnímu druhu. Musím přiznat, že jsem ty odstavce později už přeskakovala, protože mě to přestalo po chvíli bavit.

Na konci Vzpoury mi bylo jasné, o co v následujícím dílu půjde. Převážně se bude všechno točit kolem Shaye, "super". Oběť se rozděluje na tři menší části, kdy se každá věnuje jednomu z kousků ze Shayového elementárního kříže. Vzduch, voda a oheň. Nejvíc mě asi bavila "voda", jelikož tam bylo hodně akce, a celkově mi tato část připadala nejpovedenější.

"Myslím, že z toho bude famózní kapitola v našich dějinách, co ty na to?"

Jedna věc, tedy spíš osoba, mi na knize udělala opravdu nehoráznou radost! A tou osůbkou nemůže být nikdo jiný, než-li Ren! Skákala jsem až do stropu, když se začal v příběhu pravidelně objevovat. S jeho nástupem se toho dost změnilo, takže to dodalo knížce nový šmrnc. Díky Andreo, přesně jeho jsem tu potřebovala! 
yusei31

Jsem ráda za své oblíbené postavy, třeba Connora nebo Ansela, které mi zvedaly při čtení náladu. Sem tam, když se to opravdu táhlo, jsem měla chuť skončit, ale když jsem pak narazila na vtipné scény, tak jsem si řekla, že to zvládnu. Bez nich bych to asi nedokázala.

Konec pro mě byl překvapením i zklamáním zároveň. Nejspíš jsem to viděla všechno trochu jinak, avšak nakonec jsem se s tím smířila. V jednu chvíli mi i ukáply slzy, ale nestydím se za to. Jsem holt člověk velice citově založený, kterého dojme každá sebemenší věc. 

Celkově bych řekla, že tato série je takovým hezkým průměrem. Občas dokáže chytnou za srdce a někdy dokáže pěkně rozčílit. Dobrá akce se střídá s nějakou tou nudnou scénou. Pokud jste se ale dostali přes předchozí dva díly, tak tento přežijete taky. Nakonec vás zahřeje u srdce a budete rádi, že jste se do této série pustili. Dávám tři hvězdičky a budu se těšit na volné pokračování, Kořeny, které u nás již brzy vyjdou!

pondělí 31. března 2014

Pandemonium [RECENZE]

|Láska. Zabije tě, i když ji nemáš.|
Autor: Lauren Oliver
Série: Delirium
Díl: 2
Počet stran: 304
Překlad: Romana Bičíková
Nakladatelství: CooBoo, 2013
Originál: Pandemonium
Doba čtení: 3 dny, březen 2014, v čj



Po útěku se Lena ocitne v Divočině a musí se smířit s faktem, že vše, co doposud prožila, lidi, co znala – to všechno je už jen minulost a neexistuje žádné předtím. Připojuje se ke skupině Nežádoucích, kteří mají v úmyslu proniknout do světa „za plotem“, kde se zúčastní velké demonstrace. Tu uspořádal ABAD – Amerika bez amor deliria – organizace hlásající nevyhnutelnost léčby. Když se však Lena setká s Julianem, synem zakladatele ABADu, klukem, jenž zosobňuje všechny její hodnoty, ani netuší, že se jejich osudy zkříží víc, než by si kdy pomyslela.

"Oni jsou predátoři. A my jsme kořist. 
Schovat se. Jinou šanci nemáme. Musíme se schovat."

Po velice povedeném prvním dílu jsem si od toho druhého docela dost slibovala. Konec Deliria byl velice otevřený, a tak jsem čekala, že Pandemonium bude pěkná jízda. Lauren Oliver by na skvělé pokračování rozhodně měla, takže mi nezbývalo nic jiného, než se co nejdřív pustit do čtení. Inu, nebylo to tak špatné.

zdroj
Hned na začátku mě praštilo do očí to, že kapitoly nebyly číslované. Dělily se na tehdy a teď. Lena v Divočině a Lena v New Yorku. Ano, souhlasím, je to originální rozdělení děje, ale občas jsem si myslela, že padnu. Problém byl v tom, že někdy mě bavila jen jedna část příběhu a druhá ne. Věděla jsem, že než se dostanu k mé vysněné kapitole, tak mě bude mučit ta přítomná. Já jsem fanoušek "tehdy", protože jsem se těšila na to, jak si Lena poradí v Divočině.

Musím uznat, že jsem si Lenu zase o kousek více oblíbila. Když byla na začátku jedničky stereotyp jako ostatní, tak to byla trochu nuda. Tady se konečně ukázalo jaká je její pravá povaha. Konečně jsem viděla její vlastní emoce a prožívání. Myslím si, že udělala jeden velký krok k dobru. Holka, držím ti palce!

"Moje srdce hrozí, že vybuchne. Nemůžu popadnout dech."

Ale samozřejmě se nám tu objevily i postavy nové. Já bych asi zmínila Raven a poté Juliana. Oba dva sehrají v příběhu docela velkou roli, a tak bych vám je ráda trošinku přiblížila. Raven je Nežádoucí, která se postará o Lenu, když ji najdou po jejím útěku. Pro mě je to velice příjemná postava, která má můj respekt. Naopak Julian je syn zakladatele ABADu, který se s Lenou seznámí za zvláštních okolností. Mám ho mnohem radši než Alexe, ale uvidím, co z toho všeho vyplyne.

Jak už jsem napsala výše, příběh byl chvíli čtivý a jindy příšerně nudný. Vraždila bych! Nejspíš to není úplně vychytané, ale i tak si myslím, že je to podařené dílko. Možná to není úplně přepychové pokračování, ale i tak muselo dát autorce zabrat. Naservírovala nám na stříbrném podnose některé scény, jenž opravdu stály za to.

Ráda bych řekla, že i když tento díl za moc nestál, tak věřím, že v poslední části se to zlepší. A když ne, tak smutná nebudu. Přece jen je těžké napsat knihu, která by chytla za srdce úplně všechny. Dávám tři hvězdičky. A stejně se nejvíc obávám, že to dopadne nějakou klišoidní zápletkou na poslední chvíli.

čtvrtek 27. března 2014

Čarodějka [RC RECENZE]

|Čarodějky, draci a jiná stvoření|
Autor: Kristina Hlaváčková
Série: Dračí oči
Díl: 1
Počet stran: 392
Nakladatelství: Fragment, únor 2014
Doba čtení: 7 dní, březen 2014, v čj



Elena nikdy nebyla na holčičí věci. Věčná pukrle a učení tanci ji nebavilo ani v nejranějším věku. Místo zpěvu by se raději věnovala boji a zbraním. Nerada by byla pozadu za svými staršími bratry, kteří ji věčně pošťuchují. Ráda by jim ukázala, že není jen křehká dívenka. Bohužel, ne každý si myslí, že pro mladou princeznu je vhodné bojovat.




"Skoro nic jsem mu neudělala," bránila se."
"Já to slyšel jinak."
"Nemá pořád provokovat."

Knihu jsem si přečetla, protože jsem chtěla zjistit, na jaké úrovni se nachází naše česká fantasy. Anotace mi připadala zajímavá a obálka vypadá velice pěkně, takže jsem se to rozhodla risknout. Dračí oči jsou prvotinou mladé autorky Kristiny Hlaváčkové.


Sapphiresenthiss
Ze začátku mi dělalo problém zvyknout si na er-formu, protože je to dlouhá doba, co jsem něco v takovéto podobě četla. Příběh se začal pomalu rozvíjet a já jako čtenář jsem se seznamovala s hlavními postavami.

Princezna Elena jakožto hlavní hrdinka, mi připadala na svůj věk až moc vyspělá. Mám takový pocit, že to bylo až trochu moc přepísknuto. Mohl ji klidně "osvítit i anděl", avšak kdyby byla o nějaký ten rok starší, tak by to nikomu neuškodilo. Ze začátku mě tato malá dívenka připadala trochu otravná, ale s přibývajícím věkem už to tak hrozné nebylo. Ke konci jsem se s ní i celkem bavilo, což beru jako dobrý pokrok. Pak je tu Michael, jehož vtipy a "bosá" hlava mne dokázala vždy rozesmát. Jak už to podle názvu vyplývá, částí knihy jsou i oni draci. Určitě není lehké napsat něco originálního, když je tu fenomen jako Eragon, ale myslím si, že autorka se opravdu snažila, aby vymyslela vlastní způsoby. Draci se mi v knížce líbili nejvíce.

Vedle hlavního příběhu Eleny se tu někdy po polovině objevuje menší celek, který je o mladé bylinkářce Bretě. Věřím, že její postava bude někdy v dalším pokračování důležitá, ale tady mi to nějak nesedělo. Spíš bych se raději věnovala drakům.

Nemůžu říct, že by se mi kniha vyloženě nelíbila, ale některé věci bych asi udělala jinak. Určitě bych použila vícero synonym anebo slovních spojení. Docela mne unavovalo, když se na každé stránce objevovala ta samá slova. Děj jako takový není vůbec špatný, je napínavý a vcelku zajímavý. O vtipné scény zde není nouze, protože Michael se vždy zařídí o nějakou vtipnou hlášku. Konec je až moc utnutý, ale kdyby se v budoucnu chystalo pokračování, tak bych si ho ráda přečetla. Dávám tři hvězdičky.


Tímto mockrát děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!