Autor: Annabel Pitcher
Série: /
Díl: /
Počet stran: 272
Překlad: Jan Březovský
Nakladatelství: Slovart, 2015
Originál: Ketchup Clouds
Doba čtení: 6 dní, prosinec 2015, v čj
Hlavní hrdinka, patnáctiletá Zoe, je obyčejná dívka s neobyčejným příběhem. Jednoho dne se stalo něco, co její život naprosto změnilo. Dusila to všechno v sobě, až se jednoho dne rozhodla někomu se svými "problémy" svěřit. Mysleli byste si, že půjde za maminkou či tatínkem? Jste na omylu. Zoe ve staré kůlně potají píše dopisy vrahovi, Stuartu Harrisovi, který je odsouzen k trestu smrti. Dělá to proto, jelikož si myslí, že zrovna on pochopí její příběh a tím se jí uleví.
Kečupová mračna. Určitě jste si řekli, co je to za zvláštní název. I já jsem chvíli váhala, jestli se do knihy opravdu pustit, protože jak se znám, tak často vynechávám i anotace a jdu rovnou po nějaké krásné obálce. Ovšem předsudky se k tomuto kousku vůbec nehodí, ba naopak! Pokud se do této knihy pustíte, tak vůbec nebudete litovat.
Co se týče mého názoru na postavy, tak jsem lehce na rozpacích. Zoe jsem si docela oblíbila, ale občas mi připadalo, že její myšlení není hodno jejímu věku. Holt bych ji chvílemi tipovala tak na dvanáct let a když se chovala nerozumně, tak jsem měla velkou chuť se svojí čtečkou praštit. Naštěstí je Zoe ten typ postavy, co se průběžně vyvíjí, takže jsem byla na konci s její proměnou spokojená. Mezi mé další oblíbence patří například Dot a Sofie, sestry Zoe, které mi vždycky dokázaly zvednou náladu.
Bohužel ani v této knize se nevyvarujeme našeho oblíbeného milostného trojúhelníku. A jelikož je Zoe hezky nerozhodná, tak budete dlouho bádat a přemýšlet, pro koho se nám to naše dívčina nakonec rozhodne. Upřímně, tentokrát mi trojúhelník vůbec nevadil. Dodal příběhu šmrnc a bez něj by to prostě nebylo ono.
A jestli pořád nejste přesvědčeni, že tato kniha stojí za přečtení, tak vás možná ukecám teď. Forma, kterou jsou Kečupová mračna napsaná, jsou dopisy. Možná to někomu bylo jasné už na začátku mé recenze a já vám to teď jenom s radostí potvrzuji. Dopisy, jež jsou adresované panu Harrisovi, jsou velice emotivní a měla jsem párkrát vážně na krajíčku. Zoe má navíc skvělý smysl pro humor, takže její vyprávění mě mnohokrát rozesmálo. (Hlavně za to asi mohly její vynikající poznámky.)
Jediné, co mě lehce mrzí, je konec. Neříkám, že byl špatný, ale čekala jsem něco jiného. A i když je kniha napínavá až skoro do samotného závěru, tak jsem prostě měla své vlastní idee. Ale tak víte co, sto lidí - sto chutí.
Hlavní hrdinka, patnáctiletá Zoe, je obyčejná dívka s neobyčejným příběhem. Jednoho dne se stalo něco, co její život naprosto změnilo. Dusila to všechno v sobě, až se jednoho dne rozhodla někomu se svými "problémy" svěřit. Mysleli byste si, že půjde za maminkou či tatínkem? Jste na omylu. Zoe ve staré kůlně potají píše dopisy vrahovi, Stuartu Harrisovi, který je odsouzen k trestu smrti. Dělá to proto, jelikož si myslí, že zrovna on pochopí její příběh a tím se jí uleví.
Kečupová mračna. Určitě jste si řekli, co je to za zvláštní název. I já jsem chvíli váhala, jestli se do knihy opravdu pustit, protože jak se znám, tak často vynechávám i anotace a jdu rovnou po nějaké krásné obálce. Ovšem předsudky se k tomuto kousku vůbec nehodí, ba naopak! Pokud se do této knihy pustíte, tak vůbec nebudete litovat.
Co se týče mého názoru na postavy, tak jsem lehce na rozpacích. Zoe jsem si docela oblíbila, ale občas mi připadalo, že její myšlení není hodno jejímu věku. Holt bych ji chvílemi tipovala tak na dvanáct let a když se chovala nerozumně, tak jsem měla velkou chuť se svojí čtečkou praštit. Naštěstí je Zoe ten typ postavy, co se průběžně vyvíjí, takže jsem byla na konci s její proměnou spokojená. Mezi mé další oblíbence patří například Dot a Sofie, sestry Zoe, které mi vždycky dokázaly zvednou náladu.Bohužel ani v této knize se nevyvarujeme našeho oblíbeného milostného trojúhelníku. A jelikož je Zoe hezky nerozhodná, tak budete dlouho bádat a přemýšlet, pro koho se nám to naše dívčina nakonec rozhodne. Upřímně, tentokrát mi trojúhelník vůbec nevadil. Dodal příběhu šmrnc a bez něj by to prostě nebylo ono.
A jestli pořád nejste přesvědčeni, že tato kniha stojí za přečtení, tak vás možná ukecám teď. Forma, kterou jsou Kečupová mračna napsaná, jsou dopisy. Možná to někomu bylo jasné už na začátku mé recenze a já vám to teď jenom s radostí potvrzuji. Dopisy, jež jsou adresované panu Harrisovi, jsou velice emotivní a měla jsem párkrát vážně na krajíčku. Zoe má navíc skvělý smysl pro humor, takže její vyprávění mě mnohokrát rozesmálo. (Hlavně za to asi mohly její vynikající poznámky.)
Jediné, co mě lehce mrzí, je konec. Neříkám, že byl špatný, ale čekala jsem něco jiného. A i když je kniha napínavá až skoro do samotného závěru, tak jsem prostě měla své vlastní idee. Ale tak víte co, sto lidí - sto chutí.
+ Hodnocení: 4 hvězdičky
Tahle knížka mě asi doslova pronásleduje, všude narážím na recenze a pokaždé ji zahlédnu v knihkupectví. Tak to asi vypadá, že se na ni brzo vrhnu, protože příběh mě docela podle anotací a recenzí zaujal :)
OdpovědětVymazatMoc pěkná recenze ^^