pondělí 14. září 2015

Blogtour - aneb autoři zasypáni otázkami |SOUTĚŽ|

Blogtour letos pořádá Maťa. Podívejte se i na její článek a seznam dalších blogů. :)

Báli jste se neúspěchu, když jste začínali psát?
A co říkáte na ohlas vašich knih?

Vždy když píši, tak se bojím neúspěchu, ale moje láska ke psaní je větší než můj strach ze selhání! A miluji reakce na mé knihy. Cítím se šťastná za to, co dělám.
Ze začátku jsem se vůbec nebála, protože jsem psala jenom pro sebe. Nedokázala jsem si představit, že bych měla čtenáře, nebo jejich názory. Nyní mě mí čtenáři inspirují. Pracuji na scénách a myslím na kluka, kterého jsem potkala v Sydney, na dívku, s níž jsem se spojila v Memphisu, na úžasné setkání s knižním klubem v Manile. Povzbuzujete mě, když se v psaní zaseknu, takže jsem vděčná za vaši vášeň.
Bojím se neúspěchu s každou svou knihou, kterou píši. Nikdy to nebude lepší a strach nikdy nezmizí. Chci, aby lidé měli rádi mé knihy, ale také vím, že nemůžu každého udělat šťastným. Čtení je subjektivní a jiným lidem se líbí jiné věci. Vše, co mohu udělat, je psát z celého svého srdce a být upřímná k příběhu ve své mysli. Nečtu si recenze, nikdy. Snažím se soustředit na fanoušky a čtenáře, kteří mě kontaktují s pozitivním ohlasem.
Bylo to velice děsivé, když jsem začínala psát, protože jsem se bála odmítnutí a neúspěchu. Ale jelikož jsem své příběhy měla opravdu moc ráda, tak jsem nepřestávala psát, protože jsem věděla, že to za ten risk stojí. Byla jsem nadšená z úžasných reakcí čtenářů – jejich podpora pro mě znamená celý svět. Byla to úžasná cesta a nemohla bych ji zvládnout bez všech těch čtenářů, kteří milují sérii Nightshade.
Když jsem začínala psát, tak jsem si nikdy nepředstavovala, že bych byla publikována. Psala jsem jen pro zábavu, takže zde nebyla šance na neúspěch. Myslím si, že hodně spisovatelů se obává selhání moc brzy – z nějakého důvodu je fajn hrát na kytaru, malovat či kreslit bez úmyslu stát se profesionálem, ale jakmile píšete, lidé okamžitě očekávají, že budete publikováni. Psaní pro zábavu je skutečně důležité. Teď, když jsem vydávána, jsem nadšená reakcemi na mé knihy. Dostávám emaily od lidí z moha odlišných zemí a slyšet jejich zkušenosti, které při čtení měli, je opravdu výjimečné.
Bože, samozřejmě že jsem se bála neúspěchu, když jsem začínala psát. Koneckonců, jste pouze dobří tak jako vaše poslední kniha! Byla jsem opravdu nejistá, protože mám velké problémy s dyslexií, a tak se mi písmenka a slova  míchají v hlavě. Lidé mi stále říkali, že bych nemohla být spisovatelka, ale to bylo to, čím jsem chtěla být. Jsem opravdu tvrdohlavá. Přihlásila jsem se do každé třídy psaní, co jsem našla a pracovala jsem velice tvrdě, abych tím kompenzovala svou dyslexii. Trvalo to hodně dlouho (roky!), než jsem byla publikována, ale podívejte se na mě teď!

Nemohu uvěřit tomu, že tolik lidí četlo mé knihy. Myslela jsem si, že série Shadow Falls byla dobrý nápad, ale knihkupectví jsou plné dobrých příběhů. Je těžké předurčit, která knihy se budou čtenářům líbit. Jsem velice požehnaná. :)
Ano, rozhodně jsem se bál neúspěchu – jak kreativního, tak i finančního. Víc jsem se obával tvůrčího selhání, že nebudu psát dobré knihy. Kvalita práce pro mě byla nejdůležitější věcí. Byl bych býval šťastný, kdybych psal dobré knihy, které by se moc neprodávaly. Naštěstí jsou moje knihy velice populární, což mi dává to nejlepší z obou světů – uf!
Strávila jsem až příliš velkou část života tím, že jsem se bála neúspěchu a teď přišel čas, kdy bych se chtěla vrátit na úplný začátek beze strachu. Ještě před mou knihou ZODIAC jsem napsala dalších pět románů, všechny ale byly agenty odmítnuty a to mě zničilo. Dlouho poté jsem si myslela, že už nikdy nebudu psát – dokud mi kamarád nepřipomněl, že mé příběhy nebyly pro ostatní; byly v první řadě mou součástí. Psala jsem, protože to bylo něco, co bych dělala vždy, i kdyby si má slova neměl nikdy nikdo přečíst.

Myslím si, že je to částečně ten důvod, proč byla taková úžasná reakce na ZODIAC přímo ohromující – byla jsem lépe připravena na odmítnutí než na přijetí! ♥ Jsem naprosto zamilovaná do svých čtenářů a jejich podpora je to, co mě nyní činí dostatečně odvážnou. Začínám psát třetí knihu ze série a jsem připravená znovu čelit svým obavám.. ;)

Bála jsem se neúspěchu? No, ze začátku jsem nevěděla, jak moc bych se měla bát. Neuvědomovala jsem si, jak těžký je to průmysl. A tak jsem napsala svou první knihu v blažené nevědomosti. Avšak když jsem se ji pokusila nabídnout agentům a přišlo první odmítnutí v sedmi minutách, následované mnoha dalšími, tak mě napadla velice dobrá myšlenka. Odtud to byl opravdu těžký souboj. A ano, bála jsem se, že se to nikdy nestane.

K tvé druhé otázce, reakci čtenářů. Jsem velice šťastná ze všech těch úžasných lidí. Jsem trochu překvapená tím, kolik lidí miluje moje knihy. Teda, já je samozřejmě také miluji, ale nikdy jsem si nemyslela, že to někdo bude cítit stejně. Takže ano, jsem strašně šťastná a polichocena. :)
Nikdy jsem se nebála neúspěchu, dokud jsem neprodala svou první knihu. Pak jsem se začala obávat toho, jestli budu schopna uspokojit vydavatele s dobrým prodejem a zda budu moci vydat svou další knihu. Myslím, že je pro autory chytré naučit se nemyslet na byznys, který se točí okolo publikování jejich knih. Pro mě je veliký problém soustředit se na to, jak být kreativní. Předtím než jsem byla publikována jsem neměla co ztratit a teď to cítím tak, že něco ztratit mohu a toho se právě bojím. Ale dělám to nejlepší, abych s tím bojovala!

Pozitivní reakce, které jsem dostala od čtenářů, jsou přesně ten důvod, proč píši YA. Zbožňuji interakci a komunikaci s teenagery a to, že jsem autorem „teenagerských knih“, mi dalo možnost to dělat ve větších rozměrech. Je to pokaždé velké překvapení, když dostanu tweet nebo zprávu na Instagramu od někoho, koho jsem nikdy nepotkala, komu se moje kniha líbila a chce, abych napsala další. Pokud bych mohla tento pocit vzít, zašroubovat do láhve a prodat, byla bych milionář. Stejně bych ho ale nikdy neprodala. Chci si ho všechen nechat pro sebe! Recenze na svoje knihy čtu pouze tehdy, když je se mnou sdílí můj editor. Je to něco, co dělám pro svůj zdravý rozum. Na druhou stranu aspoň (hlavně) slyším pozitivní odezvu.
Když jsem začínala psát, tak jsem nikomu svou práci neukazovala. Trvalo mi to několik let, než jsem sebrala odvahu a sdílela svou práci s ostatními. Vlastně jsem se nikdy nebála neúspěchu, protože jsem neměla v plánu nechat se publikovat a prodávat knihy. Psala jsem pro sebe, jelikož jsem to milovala, a tak nezáleželo na tom, jestli jsem prodávala knihy nebo ne. Avšak ve stejnou dobu, jen co jsem svou práci začala ukazovat ostatním, jsem byla vždycky nervózní z toho, jestli se jim to bude líbit. Pořád jsem nervózní ohledně reakcí čtenářů a pokaždé se mě to trochu dotkne, když někdo mou knihu naprosto zkritizuje. Ale tyto špatné recenze mi zase tak moc nevadí, protože jsou součástí práce. Nemohu uspokojit každého. To by bylo nemožné. Navíc pozitivní recenze převyšují ty záporné, takže se soustřeďuji na tyto a snažím se tak moc nebát negativní zpětné vazby. Zbožňuji, když se lidem líbí má práce. Ráda si čtu dopisy od fanoušků a dozvídám se o jejich reakcích. Obzvlášť si myslím, že je vtipné, když mi lidé píší jejich teorie o tom, co se stane v dalších sériích.

Jsem upřímně překvapená odezvou, kterou mé knihy dostaly. Nikdy jsem nesnila o tom, že se tolik lidí zamiluje do mých příběhů tak jako já. A zvlášť jsem si nikdy nepředstavovala, že se svou spisovatelskou kariérou budu schopna podporovat rodinu. Pokaždé jsem ohromena, když mi přijde dopis od fanouška, který říká, že ho moje knihy inspirovaly, dotkly se jeho života či jinak. Je těžké vysvětlil, kolik toho pro mě tyto věci znamenají a jak moc mě motivují v tom, abych ve psaní pokračovala.
Ano! Snaha o publikaci pro mě byla těžká a emocionální cesta. Bylo tu mnoho okamžiků, kdy jsem to málem vzdala, ale postavy, které žily v mé mysli a chtěly dýchat na stránkách, mi to nedovolily udělat. Mám tu časovou osu, na které je vidět, jak dlouho mi to trvalo. Před Šepotáním jsem napsala šest knih a žádná z nich doteď nebyla publikována. A dokonce i s Šepotáním moje cesta nebyla procházka růžovým sadem.

Svou první agentku jsem opustila poté, co jsem dopsala volné pokračování k Alence v říši divů, protože navrhovala, abych příběh psala v lidském světe a vypustila spoustu bláznivých, nadpřirozených postav. Myslela si, že contemporary shodná s Carrollovými příběhy, ale bez světa fantazie, by se prodávala lépe. Ale já jsem hluboko uvnitř věděla, že na této pokroucené Říši divů a bytostech bylo něco mimořádného, a tak jsem nesnesla pomyšlení na to, že bych jim nedala šanci. Našla jsem si tedy další agentku, která v Šepotání bezvýhradně věřila. Poslala ho do vydavatelství, ale pak se zdálo, že nikdy nenajdeme to správné. Věřím, že můj příběh a styl psaní byl tak odlišný, živý a zvláštní, že si hodně vydavatelů nebylo jisto, jestli by to oslovilo čtenáře. Ale nemám vůči ním žádnou zášť! Publikování je byznys. A vlastně je to dobře, že to byla tak těžká cesta, protože si moje knihy tento úspěch alespoň zasloužily.

Co se týče těch úžasných reakcí od čtenářů, tak jsem naprosto nadšená, že si tolik lidí oblíbilo mé světy a postavy s takovou vášní a oddaností. K dnešnímu datu bylo Šepotání přeloženo do dvanácti zemí a to je něco, co bych nikdy nepředpokládala a za co budu vždycky vděčná. :)


Strašně moc děkuji všem autorům za tak milé a mnohdy i opravdu dlouhé odpovědi. Pár z nich se i dokonce rozhodlo poskytnout něco do soutěže, a tak k ní šupky dupky přistupme. :)

Pravidla
Pod tento článek mi vložte komentář, který musí obsahovat!
  1. vaše jméno nebo přezdívku
  2. email, na který vás budu moci kontaktovat
  3. odpověď na soutěžní otázku
*soutěž bude probíhat od 14.9. - 30.9. 2015
*soutěž je přístupná pouze pro ČR
*každý má právo na jeden komentář, který musí obsahovat povinné údaje
(Všechny knihy jsou samozřejmě podepsané. :))
Jakému autorovi/autorům byste napsali vy? (Svou odpověď zdůvodněte.)

#Květinka Salátová

pondělí 17. srpna 2015

Of Triton [RECENZE]

Autor: Anna Banks
Série: The Syrena Legacy
Díl: 2
Počet stran: 246 stran
Překlad: /
Nakladatelství: Feiwel & Friends, 2012
Doba čtení: 8 dní, srpen 2015, v aj



Emma has just learned that her mother is a long-lost Poseidon princess, and now struggles with an identity crisis: As a Half-Breed, she’s a freak in the human world and an abomination in the Syrena realm below. Syrena law states that all Half-Breeds should be put to death.
As if that’s not bad enough, her mother’s reappearance among the Syrena turns the two kingdoms—Poseidon and Triton—against one another. Which leaves Emma with a decision to make: Should she comply with Galen’s request to keep herself safe and just hope for the best? Or should she risk it all and reveal herself—and her Gift—to save a people she’s never known?

Víte, když jsem začínala tuto knihu číst, tak jsem si vůbec nepamatovala, jak to minule skončilo. Po přečtení první kapitoly, co má asi jenom tři strany, jsem se musela podívat do konce prvního dílu, abych věděla o co tam vlastně šlo. Úplně jsem zapomněla hlavní pointu, což je docela smutné, jelikož mě tato série opravdu baví. Miluji mořské lidičky, to jako fakt. Vtipné je, že kdybych pokračovala ve čtení, tak bych se hned v dalších dvou kapitolách dozvěděla vše potřebné. No, ale jistota je prostě jistota.

Děj byl opět vypravován z pohledu Emmy a Galena a musím říct, že tentokrát mě bavily oba, jelikož obě postavy byly po delší dobu na jiném místě. Přímo jsem dychtila po pokračování! Ovšem co se týče obecně děje, tak jsem se tak do prvních sto stran nudila. Jakmile tedy začala pořádná jízda v pravém podmořském stylu, tak jsem četla jako o život.

A nejlepší na tom všem je, že zmizelo klišé a objevilo se zde něco originálního. Také Emma byla mnohem přijatelnější postava a konečně našla rozum. Dobře, párkrát bych ji možná ještě uškrtila za její blbost...

Nechci nějak extra spoilerovat, a tak vám řeknu jen to nejnutnější. Mezi postavami se tentokrát objevil i Grom, tritonský král, kterého si můžete pamatovat z novelky, kterou Anna vydala společně s prvním dílem. Grom je stejné zlatíčko jako jeho sourozenci Galen a Rayna, takže si ho člověk hned oblíbí. Další, za koho bych dala ruku do ohně, je Rachel. Sice je tato žena možná bývalou členkou mafie, ale mít ji po ruce se rozhodně hodí. Navíc skvěle vaří a peče!

Autorka si pro nás připravila skvělou zápletku a zvraty, které jsem prostě nečekala. Na konci jsem dokonce byla dojatá a jsem za to ráda! Jediné čeho se teď bojím je to, že poslední díl bude o ničem. Sice v Tritonovi byly menší náznaky potíží, ale to by mohlo býti hned vyřešené. Doufám, že mě nezklameš Anno Banks!

+ Hodnocení: 4 hvězdičky

pondělí 20. července 2015

Čtečkaton |info a jak si vedu|

Autorkou projektu je KejBí


Jelikož mám hromadu knížek na čtečce, které bych si ráda přečetla, a na které většinou nemám čas, tak jsem se rozhodla (díky Vendee) zapojit do tohoto readathonu. Jde o to, že v průběhu týdne (20.-26.7. 2015) budu číst pouze e-knihy a papírové knížečky nechám stranou. Je to pro mě docela dost velká výzva, protože na čtečce většinou čtu poměrně pomalu. Uvidíme, jak se mi povede.

Součástí jsou i tři tématické články, u kterých ještě nevím, zda se zapojím, ale kdyby ano, tak tu bude odkaz. Tento článek je totiž hlavně pro mé čtecí postupy. A ještě je možné přidávat fotky s hashtagem #cteckaton, takže jestli chcete, tak mě můžete sledovat na mém instagramu. Myslím, že tam nějakou tu fotku hodím. :)

A do čeho bych se ráda pustila?
Bylo těžké z té mojí přeplněné čtečky vybírat, ale mám jisté favority, takže na ty se vrhnu nejdřív. Je úkolem toho přečíst co nejvíc... no.. to bude švanda!
Islu od Stephanie Perkins mám jako recenzní e-book od CooBoo, takže ten má největší přednost (a navíc se na ni opravdu těším). Zodiac od Romini Russell je na doporučení Vendey, která si ho velice chválí a This Shattered World od Amie Kaufman a Meagan Spooner je pokračování These Broken Stars. Nejde neodolat.
My Last Kiss je taková moje must read kniha, na kterou už se těším hodně dlouho. S Beathany Neal jsem navíc i komunikovala díky Blog tour, takže se můžete těšit na překvápko. Never Never od Colleen Hoover si dost lidí chválí, takže jsem zvědavá, jaká bude a Doon od Carey Corp a Lorie Langdon je součástí Summer readingu, takže na tu bych se také ráda podívala.

Jak si vedu?
Pondělí 20.7. 2015
Byla jsem rozhodnutá, že se do čtečkatonu vrhnu po hlavě, a tak jsem hned první den dokázala přečíst jednu celou knihu ze seznamu a rozečíst novelu mezi prvním a druhým dílem ze série These Broken Stars. Vendea byla tak laskavá, že mi ho připomněla! Nemůžu si ji přece nechat ujít! (Tolik k mým velkým čtecím plánům na tuto výzvu..) Končila jsem hodně, hodně brzy ráno, takže je ze mě prakticky chodící zombík.
Přečteno: Isla a šťastné konce - Stephanie Perkins (100% - 312 stran)
Rozečteno: This Night So Dark - Amie Kaufman & Meagan Spooner (7% - 8 stran)
Úterý 21.7. 2015
Úterý bylo takové odpočinkové, jelikož jsem nebyla úplně fit. To víte, spát jenom asi tři hodiny se prostě nevyplácí. Dokonce jsem si odpoledne musela dát "malého" šlofíka, abych to přežila. Alespoň jsem tedy dočetla onu krátkou novelu This Night So Dark a pustila se do Zodiacu od Romini Russell, který je dost zajímavý!
Přečteno: This Night So Dark - Amie Kaufman & Meagan Spooner (93% - 101 stran)
Rozečteno: Zodiac - Romina Russell (14% - 47 stran)
Středa 22.7. 2015
Dopoledne jsem byla česat meruňky, poté jsem to zakempila u bazénu a na Zodiac jsem se tím pádem vrhla útokem až večer. Stálo to za to!
Přečeteno: Zodiac - Romina Russell (86% - 289 stran)
Čtvrtek 23.7. 2015
Odpočinkový den. Další noční čtení by mě asi už zničilo! Alespoň jsem tedy začala Colleen Hoover, ale samozřejmě jinou než tu, kterou jsem si dala do plánu. Život jedna báseň se čte opravdu dobře a zatím se mi líbí.
Rozečteno: Život jedna báseň - Colleen Hoover (40% - 105 stran)

Pátek 24.7. 2015
V pátek jsem jenom dočetla rozečtené a už se do ničeho nového nepouštěla.
Přečteno: Život jedna báseň - Colleen Hoover (60% - 159 stran)

Sobota 25.7. 2015
Dneska jsme byli shánět postele, tak jsem neměla čas a ani moc chuť začínat něco číst. Večer jsem si jenom dala první kapitolku knihy Jen jeden den.
Rozečteno: Jen jeden den - Gayle Forman (5% - 17 stran)

Neděle 26.7. 2015
Poslední den čtečkatonu jsem strávila opět s knihou od Gayle Forman.
Rozečteno: Jen jeden den - Gayle Forman (27% - 95 stran)

Město nebeského ohně [RECENZE]

Autor: Cassandra Clare
Série: Nástroje smrti
Díl: 6
Počet stran: 624
Překlad: Eva Maršíková
Nakladatelství: Knižní klub, 2015
Originál: City of Heavenly Fire
Doba čtení: 5 dní, červenec 2015, v čj



Na svět lovců stínů padla temnota, zavládl chaos a zkáza. Clary, Jace, Simon a jejich přátelé se nyní musí spojit proti největší hrozbě, jaké kdy čelili – Claryinu vlastnímu bratrovi. Sebastian Morgenstern přešel do útoku a systematicky zasévá rozkol do řad lovců stínů. Pomocí Poháru smrti mění lovce stínů v bytosti z nočních můr, rozvrací rodiny, odtrhává od sebe milence a jeho temná armáda se stále zvětšuje. Nic na tomto světě nemůže Sebastiana porazit – ale kdyby se někdo odvážil do světa démonů, mohla by tu být naděje...

A je to tady. Úspěšně jsem dokončila šesti dílnou sérii ze světa lovců stínů. Dohromady to byla opravdu skvělá jízda, ale když budu hodnotit pouze poslední díl, tak budu muset býti tvrdá. Město nebeského ohně mě totiž naprosto zklamalo.

Ještě předtím, než si vyliji své krvácející srdíčko, tak vás seznámím s pár postavami. Abych řekla pravdu, tak jelikož jsem měla mezi předchozím dílem a tímto větší pauzu, tak jsem si moc vedlejších postav nepamatovala. A pak se hned v prologu objevila skupinka dětí, která mi celou knihu lezla na nervy. Obzvláště Emma a o trochu méně Julián. Bez nich bych to klidně přežila.

Vím, že u závěrečného dílu původní trilogie (Město ze skla) jsem se obávala, jestli další díly budou tak dobré a teď se ke svému slovu vracím. Když opominu čtvrtou a pátou část, které ještě byly poměrně dobré, tak si troufám říct, že tohle bylo tak slabé zakončení série, že bych byla tak stokrát radši, kdybych tenkrát skončila třetím dílem.

Nejde o to, že by Cassandřin styl psaní byl špatný, protože to rozhodně není. Těch 624 stran bylo velice čtivých a knihu jsem vlastně dočetla někdy okolo půl druhé ráno, ale šlo o to, že tomu chyběla ta správná porce napětí a dynamiky. Zřejmě nejde napsat šest knih, které budou překypovat stále novými a lepšími zvraty.

Tak strašně jsem se těšila na to, že bude prolito hrozně moc krve a že autorka pozabíjí naše milované postavy. Jenže to, co mi bylo naservírováno na talíř, to bylo jen takové slabé piánko. Sebastián je možná nelidský zlosyn a nemám ho ráda, ale kdyby je úplně všechny tak v polovině knihy povraždil, tak bych mu asi děkovala.

A ještě víc bych byla vděčná za to, kdyby zajímavé scény nebyly prokládány těmi naprosto nudnými z "jiného světa". Vždycky když už se konečně něco začalo dít, tak na řadu přišlo informační okénko, kdy jsem se ocitla například s Maiou, Batem anebo u těch hrozných dětí. Proč? Úplně by mi stačilo, kdybych četla jen 300 stránkovou knihu, kde by se aspoň něco dělo. A ne se nudit skoro celých 100 stran před koncem..

Poslední věc, co mě docela dost naštvala, bylo to, že konec knihy se zdál být malinko otevřený. Byly tam jisté náznaky, že by se z toho podle mě dala napsat nějaká spin-off série. Upřímně si nejsem jistá, jestli bych na ni měla po tom všem ještě chuť. Cassandra Clare je sice skvělá autorka a těším se na její další knihy, ale tohle pro mě bylo katastrofální zakončení tak výjimečné série.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky

pátek 19. června 2015

Čas čarodějnic [RECENZE]

Autor: Deborah Harkness
Série: Čas čarodějnic
Díl: 1
Počet stran: 544 stran
Překlad: Martina Neradová
Nakladatelství: Knižní klub, 2011
Originál: A Discovery of Witches
Doba čtení: únor 2014 - duben 2015, v čj



Jeden z nejsenzačnějších literárních objevů roku 2011, ve kterém autorka skvěle spojila milostný příběh s historickými reáliemi středověku. Historička a čarodějnice Diana Bishopová celý svůj život odmítala své nadpřirozené nadání. Očarovaný alchymistický rukopis však do jejího života vnese nevítaný příval magie a najednou se o ni zajímají nejen čarodějnice, ale i démoni a upíři. Záhy se po Dianině boku objeví i záhadný Matthew Clairmont, vědec, válečník a upír. Přestože mezi bytostmi panuje staleté nepřátelství, Diana a Matthew se jen s obtížemi brání vzájemné mrazivé přitažlivosti.

Čas čarodějnic je kniha, která mě naprosto zničila. A to po té horší stránce. Při jejím čtení jsem měla opravdu velký problém, a tak jsem si po nějakých 200 stránkách dala asi roční pauzu, než jsem se ke knížce vrátila. Šlo o to, že v té době mě příběh vůbec nebavil a postavy mi přišly tak pitomé, že pro mě nemělo cenu se s nimi zahazovat. Navíc jde o velkou knihu s miniaturními písmenky, takže pokud vás to nebaví, tak se čtení vleče šnečími kroky.

Když jsem se tedy ke knize po roce vrátila, tak jsem si možná moc nepamatovala souvislosti, co se předtím udály, ale už pro mě bylo jednodušší se začíst. Ovšem i tak mi zůstala jakási nechuť k hlavní hrdince Dianě, jenž mi připadala naprosto naivní a nesnesitelná. Dobře, sem tam měla i světlejší chvilky, ale její posedlost Matthewem mi drásala nervy. I Matthew je výtečná kapitola sama o sobě, všemocný upír, postrach všech nadpřirozených osob a zároveň naprostý romantik.

A abych řekla pravdu, tak jména ostatních postav se mi do hlavy vůbec nedostaly. (Zřejmě obranný mechanismus.) 

Co se týče příběhu, tak ten by nebyl zase tak hrozný, kdyby nebyl proložen až občas nesmyslnými extrémy a přeslazenými scénami. V těch 544 stranách se našlo hodně zvratů a některé byly i dost dobré, jenomže to pro mě už nemělo takový význam. Ten první rok čtení mi byl zřejmě osudový, takže se mi to zdálo zvláštní a zbytečně tak sáhodlouze popsané. Z celé trilogie bych klidně udělala jen jednu knihu a polovinu věcí bych vyškrtala.

Věřím, že si toho autorka musela dost nastudovat, aby vytvořila toto rozsáhlé a mnohdy historické dílo, ale mě jednoduše okouzlit nedokázala. Byla jsem ráda, když jsem knihu dočetla a byla ještě naživu. V knihovničce mám i druhý díl a pokud se k němu někdy dostanu, tak to zřejmě bude jen další boj s písmenky. Snad Čas čarodějnic osloví jiné nadšené čtenáře.

+ Hodnocení: 2 hvězdičky

středa 10. června 2015

V podsvětí [RC RECENZE]

Autor: Katy Evans
Série: V ringu
Díl: 4
Počet stran: 320 stran
Překlad: Zuzana Ľalíková
Nakladatelství: Baronet, 2015
Originál: Rogue
Doba čtení: 3 dny, květen 2015, v čj



Milenec, přítel, ochránce – Greyson King je vším, co si kdy Melanie od muže přála. Díky němu se cítí naživu, díky němu má pocit, že konečně něco znamená. Greyson ale příliš často mizí na celé dny bez jediného slova vysvětlení. Když je s ní, říká, že jí nepřinese nic dobrého. Když zmizí, její srdce krvácí. Melanie odhaluje svět plný lží, temnoty a tajemství, který se před ní Greyson snaží ukrýt, a zjistí, že jejich první setkání za oné deštivé noci nejspíš vůbec nebyla náhoda. Jediný, kdo ji dokáže ochránit, je Greyson – muž, před kterým by měla utéct. Muž, který ji může zničit. Muž, kterého se obávají i v podsvětí…

První věc, co je na V podsvětí skvělé je to, že nemusíte mít načtené předchozí díly, abyste se na tento vrhli. I když jsou spolu postavy v hodně ohledech spjaté, tak vlastně vůbec nevadí, když o nich nic nevíte. Sice jsem si později uvědomila, že jsem se dozvěděla hromadu spoilerů na hlavní pár této série, ale nějak mi to nevadilo.

Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je Melanie, jenž věří na prince na bílem koni, a která se shodou okolností zapletla se samotným podsvětím. Vsadila na špatnou osobu a teď dluží obrovskou sumu peněz, kterou nemá jak vrátit. Jednoho dne se seznamuje s Greysonem, mužem, co její život změní od základů.

Upřímně, Melanie mě dost štvala a jsem ráda, že tu byl záhadný a již od pohledu přitažlivý Greyson. Sice byl jeho slovník lehce vulgární, ale i tak jsem si ho oblíbila mnohem víc. Kapitoly byly totiž psány z jejich dvou pohledů, a i když převažovala Melanie, tak jsem se těšila právě na Greysonovo vyprávění a pocity. (Přece jen mě zajímalo, jak se takováhle hora svalů chová v zákoutí.)

Co se týče příběhu, tak ten byl velice napínavý, dramatický a hodně vášnivý. Nejvíce jsem vděčná právě za tu dramatičnost, protože kdyby šlo v této knize pouze o sex, tak bych čtení po pár kapitolách zřejmě nechala. Žhavé chvilky s Greysonem jsou tím pádem něco jako bonus pro nadšené čtenářky a to se z mé strany opravdu cení. Velkým plus je i to, že se kniha čte v podstatě sama, a tak máte 320 stran za sebou a ani o tom nevíte.

V podsvětí byla moje první zkušenost s mafií a bylo to příjemné "seznámení". V takovýchto vrstvách je to určitě dost drastické a myslím si, že Katy Evans to všechno moc dobře vystihla. Závěr byl lehce předvídatelný, ale jsem ráda, že mě před ním autorka ještě dokázala napnout, když nastal jeden zásadní zvrat. Pokud máte rádi napětí a romantiku ne z úplně "normálního" prostředí, tak se na tento příběh vrhněte.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky
++ Děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku! Knihu si můžete zakoupit zde: V podsvětí.

neděle 17. května 2015

Svět knihy 2015 + SOUTĚŽ

Letos jsem se již podruhé zúčastnila Světa knihy a i tentokrát jsem se na veletrh dostavila v sobotu. Sraz jsem měla s Vendeou ráno v 10:00 na Hlaváku, přičemž jsem se ještě stihla skočit podívat do Luxoru - mimochodem, slevy nic moc.

Jakmile Ven dorazila, tak se do mých spárů dostala první knížka, kterou počítám mezi veletržní přírůstky. Jedná se o Clockwork Angel od Cassandry Clare, která je naprosto nádherná! Bonus navíc je ale to, že je to úplně stejné vydání jako mám od Cassie City of Bones a City of Fallen Angels. Vedle sebe vypadají naprosto božsky, nemám pravdu?

Když jsme pak dorazily s dalšími holkami na Výstaviště, tak jsem pokračovala ve brouzdání po stáncích především s Maloušem. Nebýt jí, tak bych si asi koupila nanejvýš tak jednu knihu (Mám totiž ten zákaz nakupování, že?), takhle jsem ale neodolala a koupila si knihy rovnou tři. Já vím, nezní to jako moc velké číslo, ale pro mou současnou situaci nepřečtených knih je to vážně hodně!
(Ta boží sovičková taška je boží.)
Nejdřív jsme navštívily Albatros, kde bylo lidí vždycky spousta. První kolo nájezdu na tento stánek jsem vyvázla bez jakéhokoliv zhřešení, ale nedivím se, že jsem nakonec jedné kubulínské knížce podlehla. Měli tam až moc libozvučné ceny a při druhém kolečku jsem si tedy koupila Selekci od Kiery Cass. Jo a na pokladně jsem si také vzala zadarmo lepící tetování, které "jsou pro bratrance", hehe. U Albatrosu se mi strašně líbilo, že i když se stála dlouhá fronta, tak to pokladním šlo rychle od ruky. :)

Jasná zastávka byla u Joty, kde měli padesáti procentní slevu pro blogery. Nejdřív jsem si říkala, že si asi nic nekoupím, ale když jsem viděla, že Girl Online s touto slevou stojí pouhých 149,-, tak prostě musela mít má. Navíc k ní dávali krásný vějířek, který se v tom dusnu tam docela šiknul. Ale abych řekla, tak si myslím, že minulý rok tam bylo v sobotu mnohem víc lidí.

Poslední z koupených přírůstků je Ostrov lhářů od nakladatelství Host. Budu se opakovat, ale jeho koupi jsem vůbec neměla v plánu. Na(ne)štěstí byla u stánku moc milá paní a ta dívka, co chodila celý den se mnou mi taky zrovna moc nepomohla. Ostrůvek tedy skončil v mých spárech, ale víte co? Nelituji toho, protože to určitě bude stát za to!

S Maloušem jsem hezky prošmejdila obě křídla, přičemž jsem taky ke knížkám dostala kupu drobností - mimo jiné i ediční plány nakladatelství, záložky a letáky. Také jsme se stavily u Euromedie pro dáreček na heslo a musím říct, že nám šlo vyslovit velice dobře, co Malouši? :D Ta placka Fangirl a pohledy za to ztrapnění rozhodně stály! + mám ještě roztomilou záložku od Knižního kukátka!

Od 15:00 se konal CooBoo sraz a jsem moc ráda, že jsem se ho mohla opět zúčastnit. Byl to moc hezky strávený čas, protože jsme se bavili především o našich milovaných knihách. Se Suši jsem teda ještě trochu popovídala i o Španělsku a španělštině. ;) A řeknu vám jedno, sedět vedle Michala byla opravdu švanda! Malý bonus byly i dárečky, které si pro nás Terka a ostatní kubulíni připravili. Na výběr bylo z Druhé stříbrné knihy snů a Šepotání, přičemž mám nakonec obě, protože Šepotání nějak zbylo - promiň A. G. Howard.


Moje dojmy z letošního veletrhu jsou velké a jsem opravdu moc ráda, že jsem se ho zúčastnila! Děkuji všem, které jsem tam potkala a hlavně těm, se kterými jsem trávila čas! Bylo to vážně super a těším se na příští rok.

A teď k soutěži, která vás určitě všechny moc zajímá! Jak jsem už jednou řekla, znovu promiň A. G. Howard, tak Šepotání na srazu CooBoo zbylo, a tak ho tu pro vás mám! A jaké jsou podmínky pro vstup do soutěže?

Pravidla
Pod tento článek mi vložíte komentář, který musí obsahovat!
  1. vaše jméno nebo přezdívku
  2. email, na který vás budu moci kontaktovat
  3. odpověď na soutěžní otázku!
*soutěží se od 17.5. až do 7.6. 2015
*soutěž je tentokrát přístupná pouze pro ČR
*každý má právo na jeden komentář, kde musí být povinné údaje
A soutěžní otázka zní: Co vy a Svět knihy? Chodíte? Plánujete příští/jiný rok?

#Klára