Čas čarodějnic [RECENZE]

Autor: Deborah Harkness
Série: Čas čarodějnic

Díl: 1

Počet stran: 544 stran

Překlad: Martina Neradová

Nakladatelství: Knižní klub, 2011

Originál: A Discovery of Witches
Doba čtení: únor 2014 - duben 2015, v čj



Jeden z nejsenzačnějších literárních objevů roku 2011, ve kterém autorka skvěle spojila milostný příběh s historickými reáliemi středověku. Historička a čarodějnice Diana Bishopová celý svůj život odmítala své nadpřirozené nadání. Očarovaný alchymistický rukopis však do jejího života vnese nevítaný příval magie a najednou se o ni zajímají nejen čarodějnice, ale i démoni a upíři. Záhy se po Dianině boku objeví i záhadný Matthew Clairmont, vědec, válečník a upír. Přestože mezi bytostmi panuje staleté nepřátelství, Diana a Matthew se jen s obtížemi brání vzájemné mrazivé přitažlivosti.

Čas čarodějnic je kniha, která mě naprosto zničila. A to po té horší stránce. Při jejím čtení jsem měla opravdu velký problém, a tak jsem si po nějakých 200 stránkách dala asi roční pauzu, než jsem se ke knížce vrátila. Šlo o to, že v té době mě příběh vůbec nebavil a postavy mi přišly tak pitomé, že pro mě nemělo cenu se s nimi zahazovat. Navíc jde o velkou knihu s miniaturními písmenky, takže pokud vás to nebaví, tak se čtení vleče šnečími kroky.

Když jsem se tedy ke knize po roce vrátila, tak jsem si možná moc nepamatovala souvislosti, co se předtím udály, ale už pro mě bylo jednodušší se začíst. Ovšem i tak mi zůstala jakási nechuť k hlavní hrdince Dianě, jenž mi připadala naprosto naivní a nesnesitelná. Dobře, sem tam měla i světlejší chvilky, ale její posedlost Matthewem mi drásala nervy. I Matthew je výtečná kapitola sama o sobě, všemocný upír, postrach všech nadpřirozených osob a zároveň naprostý romantik.

A abych řekla pravdu, tak jména ostatních postav se mi do hlavy vůbec nedostaly. (Zřejmě obranný mechanismus.) 

Co se týče příběhu, tak ten by nebyl zase tak hrozný, kdyby nebyl proložen až občas nesmyslnými extrémy a přeslazenými scénami. V těch 544 stranách se našlo hodně zvratů a některé byly i dost dobré, jenomže to pro mě už nemělo takový význam. Ten první rok čtení mi byl zřejmě osudový, takže se mi to zdálo zvláštní a zbytečně tak sáhodlouze popsané. Z celé trilogie bych klidně udělala jen jednu knihu a polovinu věcí bych vyškrtala.

Věřím, že si toho autorka musela dost nastudovat, aby vytvořila toto rozsáhlé a mnohdy historické dílo, ale mě jednoduše okouzlit nedokázala. Byla jsem ráda, když jsem knihu dočetla a byla ještě naživu. V knihovničce mám i druhý díl a pokud se k němu někdy dostanu, tak to zřejmě bude jen další boj s písmenky. Snad Čas čarodějnic osloví jiné nadšené čtenáře.

+ Hodnocení: 2 hvězdičky

V podsvětí [RC RECENZE]

Autor: Katy Evans
Série: V ringu

Díl: 4

Počet stran: 320 stran

Překlad: Zuzana Ľalíková

Nakladatelství: Baronet, 2015

Originál: Rogue
Doba čtení: 3 dny, květen 2015, v čj



Milenec, přítel, ochránce – Greyson King je vším, co si kdy Melanie od muže přála. Díky němu se cítí naživu, díky němu má pocit, že konečně něco znamená. Greyson ale příliš často mizí na celé dny bez jediného slova vysvětlení. Když je s ní, říká, že jí nepřinese nic dobrého. Když zmizí, její srdce krvácí. Melanie odhaluje svět plný lží, temnoty a tajemství, který se před ní Greyson snaží ukrýt, a zjistí, že jejich první setkání za oné deštivé noci nejspíš vůbec nebyla náhoda. Jediný, kdo ji dokáže ochránit, je Greyson – muž, před kterým by měla utéct. Muž, který ji může zničit. Muž, kterého se obávají i v podsvětí…

První věc, co je na V podsvětí skvělé je to, že nemusíte mít načtené předchozí díly, abyste se na tento vrhli. I když jsou spolu postavy v hodně ohledech spjaté, tak vlastně vůbec nevadí, když o nich nic nevíte. Sice jsem si později uvědomila, že jsem se dozvěděla hromadu spoilerů na hlavní pár této série, ale nějak mi to nevadilo.

Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je Melanie, jenž věří na prince na bílem koni, a která se shodou okolností zapletla se samotným podsvětím. Vsadila na špatnou osobu a teď dluží obrovskou sumu peněz, kterou nemá jak vrátit. Jednoho dne se seznamuje s Greysonem, mužem, co její život změní od základů.

Upřímně, Melanie mě dost štvala a jsem ráda, že tu byl záhadný a již od pohledu přitažlivý Greyson. Sice byl jeho slovník lehce vulgární, ale i tak jsem si ho oblíbila mnohem víc. Kapitoly byly totiž psány z jejich dvou pohledů, a i když převažovala Melanie, tak jsem se těšila právě na Greysonovo vyprávění a pocity. (Přece jen mě zajímalo, jak se takováhle hora svalů chová v zákoutí.)

Co se týče příběhu, tak ten byl velice napínavý, dramatický a hodně vášnivý. Nejvíce jsem vděčná právě za tu dramatičnost, protože kdyby šlo v této knize pouze o sex, tak bych čtení po pár kapitolách zřejmě nechala. Žhavé chvilky s Greysonem jsou tím pádem něco jako bonus pro nadšené čtenářky a to se z mé strany opravdu cení. Velkým plus je i to, že se kniha čte v podstatě sama, a tak máte 320 stran za sebou a ani o tom nevíte.

V podsvětí byla moje první zkušenost s mafií a bylo to příjemné "seznámení". V takovýchto vrstvách je to určitě dost drastické a myslím si, že Katy Evans to všechno moc dobře vystihla. Závěr byl lehce předvídatelný, ale jsem ráda, že mě před ním autorka ještě dokázala napnout, když nastal jeden zásadní zvrat. Pokud máte rádi napětí a romantiku ne z úplně "normálního" prostředí, tak se na tento příběh vrhněte.

+ Hodnocení: 3 hvězdičky
++ Děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku! Knihu si můžete zakoupit zde: V podsvětí.

Svět knihy 2015 + SOUTĚŽ

Letos jsem se již podruhé zúčastnila Světa knihy a i tentokrát jsem se na veletrh dostavila v sobotu. Sraz jsem měla s Vendeou ráno v 10:00 na Hlaváku, přičemž jsem se ještě stihla skočit podívat do Luxoru - mimochodem, slevy nic moc.

Jakmile Ven dorazila, tak se do mých spárů dostala první knížka, kterou počítám mezi veletržní přírůstky. Jedná se o Clockwork Angel od Cassandry Clare, která je naprosto nádherná! Bonus navíc je ale to, že je to úplně stejné vydání jako mám od Cassie City of Bones a City of Fallen Angels. Vedle sebe vypadají naprosto božsky, nemám pravdu?

Když jsme pak dorazily s dalšími holkami na Výstaviště, tak jsem pokračovala ve brouzdání po stáncích především s Maloušem. Nebýt jí, tak bych si asi koupila nanejvýš tak jednu knihu (Mám totiž ten zákaz nakupování, že?), takhle jsem ale neodolala a koupila si knihy rovnou tři. Já vím, nezní to jako moc velké číslo, ale pro mou současnou situaci nepřečtených knih je to vážně hodně!

(Ta boží sovičková taška je boží.)

Nejdřív jsme navštívily Albatros, kde bylo lidí vždycky spousta. První kolo nájezdu na tento stánek jsem vyvázla bez jakéhokoliv zhřešení, ale nedivím se, že jsem nakonec jedné kubulínské knížce podlehla. Měli tam až moc libozvučné ceny a při druhém kolečku jsem si tedy koupila Selekci od Kiery Cass. Jo a na pokladně jsem si také vzala zadarmo lepící tetování, které "jsou pro bratrance", hehe. U Albatrosu se mi strašně líbilo, že i když se stála dlouhá fronta, tak to pokladním šlo rychle od ruky. :)

Jasná zastávka byla u Joty, kde měli padesáti procentní slevu pro blogery. Nejdřív jsem si říkala, že si asi nic nekoupím, ale když jsem viděla, že Girl Online s touto slevou stojí pouhých 149,-, tak prostě musela mít má. Navíc k ní dávali krásný vějířek, který se v tom dusnu tam docela šiknul. Ale abych řekla, tak si myslím, že minulý rok tam bylo v sobotu mnohem víc lidí.

Poslední z koupených přírůstků je Ostrov lhářů od nakladatelství Host. Budu se opakovat, ale jeho koupi jsem vůbec neměla v plánu. Na(ne)štěstí byla u stánku moc milá paní a ta dívka, co chodila celý den se mnou mi taky zrovna moc nepomohla. Ostrůvek tedy skončil v mých spárech, ale víte co? Nelituji toho, protože to určitě bude stát za to!

S Maloušem jsem hezky prošmejdila obě křídla, přičemž jsem taky ke knížkám dostala kupu drobností - mimo jiné i ediční plány nakladatelství, záložky a letáky. Také jsme se stavily u Euromedie pro dáreček na heslo a musím říct, že nám šlo vyslovit velice dobře, co Malouši? :D Ta placka Fangirl a pohledy za to ztrapnění rozhodně stály! + mám ještě roztomilou záložku od Knižního kukátka!

Od 15:00 se konal CooBoo sraz a jsem moc ráda, že jsem se ho mohla opět zúčastnit. Byl to moc hezky strávený čas, protože jsme se bavili především o našich milovaných knihách. Se Suši jsem teda ještě trochu popovídala i o Španělsku a španělštině. ;) A řeknu vám jedno, sedět vedle Michala byla opravdu švanda! Malý bonus byly i dárečky, které si pro nás Terka a ostatní kubulíni připravili. Na výběr bylo z Druhé stříbrné knihy snů a Šepotání, přičemž mám nakonec obě, protože Šepotání nějak zbylo - promiň A. G. Howard.

Moje dojmy z letošního veletrhu jsou velké a jsem opravdu moc ráda, že jsem se ho zúčastnila! Děkuji všem, které jsem tam potkala a hlavně těm, se kterými jsem trávila čas! Bylo to vážně super a těším se na příští rok.

A teď k soutěži, která vás určitě všechny moc zajímá! Jak jsem už jednou řekla, znovu promiň A. G. Howard, tak Šepotání na srazu CooBoo zbylo, a tak ho tu pro vás mám! A jaké jsou podmínky pro vstup do soutěže?

Pravidla

Pod tento článek mi vložíte komentář, který musí obsahovat!

1. vaše jméno nebo přezdívku
2. email, na který vás budu moci kontaktovat
3. odpověď na soutěžní otázku!

*soutěží se od 17.5. až do 7.6. 2015

*soutěž je tentokrát přístupná pouze pro ČR

*každý má právo na jeden komentář, kde musí být povinné údaje

A soutěžní otázka zní: Co vy a Svět knihy? Chodíte? Plánujete příští/jiný rok?

#Klára

These Broken Stars [RECENZE]

Autor: Amie Kaufman, Meagan Spooner
Série: Starbound

Díl: 1

Počet stran: 374 stran

Překlad: /

Nakladatelství: Disney Hyperion, 2013

Doba čtení: 6 dní, duben 2015, v aj




Luxusní vesmírná loď Icarus náhle opouští hyperprostor a je přitahována k nejbližší planetě, což má katastrofální následky. Z celé mnohotisícové posádky přežijí pouze dvě osoby - Tarver Merendsen a Lilac LaRoux. Zatímco Tarver je cynický válečný hrdina, který je naprosto postradatelný, tak Lilac je dcera nejbohatšího muže vesmíru. Spolu skončí na oné planetě, která byla lodi osudnou. Oba se vydávají na cestu přes nebezpečný a děsivý terén, doufajíc, že naleznou nějakou pomoc. Vše se ale změní, jakmile zjistí krutou pravdu.

Hned na rovinu vám řeknu, že tahle obálka je naprosto ÚŽASNÁ. Někteří lidé mají opravdu šikovné ručičky a leč mám knihu pouze ve čtečce, tak přemýšlím, že pro tuto nádheru bych si ji pořídila i do knihovny. No, uvidíme, taky mi peníze nerostou na stromech, že. Přejdu tedy k samotnému hodnocení knihy, které bude převážně kladné. Z "Hvězdiček" jsem totiž celkově hodně nadšená.

Ze začátku jsem byla lehce zmatená, protože mi docela dělalo problém se zorientovat. Angličtina v These Broken Stars není zase tak těžká, ale dost tu jde o speciální slovíčka, se kterými se asi normálně moc nesetkáte. Nejsem žádný extra technik, takže jsem nerozuměla všem těm odborným věcem a názvům - dobře, ani při přeložení do češtiny jsem většinou netušila, oč se jedná. Kvůli tomu knížku raději doporučuji pokročilejším angličtinářům, které ty zvláštní termíny ihned neodradí.

Vrhnu-li se k hlavním postavám, tak vám toho moc nepovím, abych vám nezkazila čtenářský požitek. Co se týče Lilac, tak ji jsem měla na začátku za naprostou husičku, ale v průběhu knihy se ukázalo, že přece jen dokáže uchopit situaci do svých rukou. Oblíbila jsem si ji, ale Tarver byl pro mě mnohem větší zlatíčko. Tento voják měl vynikající poznámky, u kterých jsem se většinou nemohla přestat smát. Jednoduše sympaťák jak se patří.

I tak ale musím vytknout, že mě první část nebavila. Navíc nemám moc v oblibě, když se příběh odvíjí z několika pohledů, takže jsem s tímto rozhodnutím autorek nebyla zrovna spokojená. Občas mě to prostě mate, takže proto preferuji jen jednoho vypravěče. Když se ale příběh začal pořádně rozjíždět, tak jsem si na to přehazování pohledů zvykla a nakonec si to i užívala. Děj byl pořád lepší a lepší, chvílemi dost dramatický, romantický a jindy zase pořádně dojemný.

Obecně jsem koukala, jaké všechny zvraty se v Hvězdičkách objevily. Nestačila jsem se divit tomu, jak skvěle si to Amie a Meagan vymyslely. Celá planeta je velice záhadné místo plné překvapení a můžete mi věřit, že se mi při těch nejdůležitějších zjištěních tajil dech. Jelikož se jedná o trilogii, kdy mají jednotlivé díly vždy jinou hlavní dvojici postav, tak byl závěr příběhu docela zakončen. Podle mě byl naprosto vynikající a těším se na další pokračování.

+ Hodnocení: 4 hvězdičky

Jak jsem málem sežrala učebnici biologie

Připadá mi, že jsem strašně dlouho nenapsala příspěvek, který by se netýkal pouze knížek. Je fakt, že od té doby, co jsem začala studovat na gymnáziu, tak se moje aktivita celkově trochu VÍC snížila. Předem vám proto sděluji, že tento článek bude zaměřen hlavně na mé stěžování a perličky z mé nejmilovanější školy. Pokud vás tedy mé srdceryvné výlevy nezajímají, doporučuji, abyste si zaskočili někam jinam. Už delší dobu mám strašnou chuť se vypsat, takže jdeme na to!

Začnu s tím, že vám obecně hezky popíšu, jak to u nás na gymnáziu chodí. Jestli chodíte všude včas jako já, tak ráno narazíte hned na první problém u skříněk. (Máme takové ty obyčejné na zámek, který si musíte sami donést. Obrázek pro ilustraci vpravo.) Když nemáte to štěstí, že dostanete skříňku hned na kraji a ve vaší uličce sídlí zároveň i mladší generace, tak se musíte ke svému místu přímo probojovat. Já jsem naštěstí ten šťastlivec, co má skříňku hned druhou od kraje, ale dívčiny, co jsou nalevo, mě už párkrát sejmuly dvířky. Dobré místo si u nás prostě jen tak nevyberete. Opravdu toužím po své bývalé skříňce z prváku!

Trochu mě mrzí, jak se chovají žáci ke kmenovým třídám ostatních tříd. Toužíte-li mít svou třídu krásně vyzdobenou, tak musíte udělat něco, co se bude líbit úplně všem. Jinak se totiž dočkáte akorát toho, že vám někdo vaši tvorbu zničí. My u nás například máme vzadu na nástěnce fotky a nedotčené zůstaly asi jen ty, co jsou úplně nahoře...

Kdybych vám chtěla podrobně popsat, jaké krásné obědy u nás máme, tak by to bylo asi na hodně dlouho. (Teda, nejdřív se na ten oběd musíte dostat přes občas i několikametrovou frontu. Za to mi to kolikrát vážně nestojí.) Jelikož v naší škole nejsou podmínky na vaření, tak tedy využíváme služeb Scolarestu. Vždycky tak první měsíc na začátku nového školního roku jsou jídla docela dobrá, a pak se kvalita postupně zhoršuje. Konzistence některých pokrmů je občas lehce záhadná, ale pořád je to více ucházející než na základce (= malé plusové body).

Další věc, o kterou je u nás velká nouze, je toaletní papír. Naprosto nechápu, kam mizí. Nechci nějak pomlouvat naši uklízecí četu, ale dát několik rolí papíru na každé záchody, je snad samozřejmost, ne? No, celkově jsou naše záchody, alespoň ty dívčí, v celkem žalostném stavu. Žádné dveře se nedají zamknout, takže už se mi párkrát stalo, že se na mě "přišel někdo podívat". A nejhorší ze všeho je, že většina dívek po sobě neumí splachovat. To je to tak těžký?

Přejdu-li k předmětům, tak začnu tím, že jsem si myslela, že to bude mnohem horší. Přiznávám, že s fyzikou se moc nekamarádím, ale jinak mám většinou dvojky či jedničky, takže i když je učivo náročné, tak ho zvládám. Jde totiž o to, s jakým přístupem se k tomu postavíte.

Ale někdy vám ani sebevětší trpělivost nepomůže a pohárek prostě přeteče.

Naše paní profesorka na biologii si zřejmě usmyslela, že nás umučí svou skvělou výukou. Když vykládá svou látku, tak většinou přeskakuje z jednoho tématu na druhé, hezky tam a zase zpět, takže výpisky v sešitu poté vypadají dost nepřehledně. A pokud nejste na jejích hodinách přítomni, tak jste v menším háji, protože pokud vám něco bude v příštím testu chybět, tak se nemůžete vymlouvat na to, že to v učebnici nebylo. Ona totiž čerpá asi tak z tisícovky zdrojů, má svoje vlastní šablony a nic ji nezajímá.

Je fakt, že jsme s tím v prváku mohli něco dělat a že teď už je asi pozdě na výměnu kantora, ale nám by vlastně stačilo, kdyby se její přístup alespoň trošinku změnil. Při každém testu si bohužel stěžujeme, jelikož paní profesorka tam dá něco úplně jiného, než na čem jsme se s ní domluvili. V těch okamžicích mám chuť vzít učebnici biologie a na místě ji rozkousat. Asi před měsícem jsme měli domluvený test na vzdušnicovce (hmyz, mnohonožky a stonožky) a nakonec v testu byli celí členovci. Chápu, že jsme to brali tak 1-2 měsíce předtím, ale není to prostě fér hra z její strany. Když si pak vzpomenu na to, jak ty testy hodnotí, tak je mi trochu do breku.

No, doufám, že jsem vás moc nenudila. Jestli jste se dostali až na samotný konec tohoto článku, tak vám děkuji, že jste si mé postěžování přečetli. Setkali jste se s něčím podobným? Máte u vás na škole ještě větší extrémy?

To All the Boys I've Loved Before [RECENZE]

Autor: Jenny Hann
Série: To All the Boys I've Loved Before

Díl: 1

Počet stran: 288 stran

Překlad: chystá se u CooBoo

Nakladatelství: Simon & Schuster Books, 2014

Doba čtení: 4 dny, březen 2015, v aj



Každému klukovi, do kterého se kdy zamilovala, napsala milostný dopis, jenž pak zalepila a schovala do krabice pod postelí. Nikdy nedokázala otevřeně říct, co cítí, a proto se vždy raději ze svých lásek vypsala. Jednoho dne ale krabice záhadně zmizí a Lara Jean poprvé zakouší naprosté zoufalství. Co by se mohlo stát, kdyby dopisy dorazily na své určené místo? Co kdyby se všichni ti kluci, kterým Lara Jean napsala, dozvěděli pravdu?

Hned na začátku vám řeknu, že s autorkou Jenny Han nemám zrovna příjemnou zkušenost. Kdysi dávno jsem od ní četla Léto, kdy jsem zkrásněla a byla bych ráda, kdybych to nikdy neučinila. Léto mě totiž málem sežralo zaživa. Brr, ještě teď se ošívám, když si představím tu strašnou hlavní hrdinku. Brala jsem proto To All the Boys I've Loved Before, zkráceně TAtBILB, s takovou menší nadsázkou. Hehe, vlastně jsem to vůbec nemusela dělat.

Obálka není nějak závratně úžasná, ale je vskutku povedená. Černý název skoro přes celou délku dokáže skvěle upoutat. Jsem zvědavá, jakou obálku nakonec zvolí naše nakladatelství CooBoo, které se knížku chystá vydat. Pokud by se zachovala tato, tak bych neměla nic proti.

Lara Jean je beznadějná romantička, ve které jsem už od prvního pohledu viděla sebe. Byla občas lehce natvrdlá, ale zároveň se stále snažila být milá. Myslím, že bychom si skvěle padly do oka! Její postava mi skvěle sedla a jsem ráda, že se z ní nevyklubala příšera jako z Belly, hlavní hrdinky Léta. Laru Jean si dříve nebo později rozhodně zamilujete, protože jejímu kouzlu nelze odolat.

Mezi mé další oblíbené postavy patří i Lařina mladší sestra Kitty, která je strašně roztomilá. Sem tam může trochu lézt na nervy svou otravností, ale jinak bych ji klidně vyměnila za svou starší sestru. A jestli se sháníte po nějakých fešácích, tak se připravte na Joshe a Petera. Dejte mi pak vědět, kdo se stane vaším zlatíčkem! Já jsem rozhodně team Peter!

Nevím, zda je to jen můj dojem, ale chvílemi se mi zdálo, že Jenny Han udělala z milostného trojúhelníku rovnou čtyřúhelník. Ale nepřipadá mi, že by to nějak bralo ději jiskru. O zábavu ve formě trapných situací je tady opravdu dobře postaráno, takže se nemusíte bát, že se budete nudit. Já jsem se teda nasmála bohatě. Tahle knížka mi zvedala náladu i v temných okamžicích, takže to už něco znamenat musí.

Jsem tedy moc ráda, že se děj nelinul v duchu již několikrát zmíněného Léta. Už jen námět o dopisech je dost lákavý, nemyslíte? Byla jsem napnutá až do samotného zakončení. Připravte se tedy, že párkrát možná zažijete lehčí infarkt, protože některé zvraty ani v nejmenším nebudete čekat. Příběh o Laře Jean se tímto stává mým oblíbeným a budu na něj vzpomínat jen v dobrém.

Pokud byste si knížku chystali přečíst ještě před vydáním u nás, tak vám to vřele doporučuji. V angličtině určitě vyzní některé věci líp a re-reading v češtině si můžete dát přece vždycky. Já osobně se moc těším na druhý díl, P.S. I Still Love You, který má v originálu vyjít koncem května. Přece jen konec TAtBILB byl velice překvapivý a další pokračování této romantické dulogie by mohlo být ještě hodně zajímavé.

+ Hodnocení: 4 hvězdičky

Vášeň [RECENZE]

Autor: L.J. Smith

Série: Temné vize

Díl: 3

Počet stran: 256

Překlad: Olga Staníčková

Nakladatelství: Fragment, 2012

Originál: The Passion

Doba čtení: 2 dny, únor 2015, v čj



Kaitlyn a jejím přátelům se podařilo získat úlomek čistého křišťálu od Bratrstva. Ten může zničit zrůdný krystal pana Zetese, který páchá zlo. Nejprve však musí najít místo, kde je krystal schovaný. Kaitlyn se proto rozhodne pro návrat do institutu, protože jako tajný špeh má šanci úkryt najít. Podaří se skupině nadaných studentů porazit pana Zetese? Jaké nebezpečí hrozí Kaitlyn?

Když jsem se pouštěla do posledního dílu Temných vizí, tak jsem byla napnutá, jak tato série vlastně skončí. Moc jsem si toho od závěru neslibovala, ale protože předchozí díly byly ucházející, tak jsem to riskla. Nemůžu říct, že bych byla nějak extra nadšená, ale úplně špatné to taky nebylo. Myslím si, že Vášeň by se mi možná líbila o trochu víc, kdybych mezi ní a minulým dílem neměla přes rok pauzu.

Nejhorší ze všeho bylo, když jsem začala číst a skoro vůbec jsem netušila, o co jde. Pamatovala jsem si asi jenom jméno hlavní hrdinky, záporáka, pár ostatních postav a jinak už jsem měla v hlavě zatmění. Takže jsem tentokrát byla vděčná za to, že L.J. Smith hned v prvních kapitolách objasnila důležité souvislosti. Většinou mě totiž nebaví, když se na začátku opakují takové ty banální věci, jenomže kdyby to tady nebylo, tak bych byla úplně ztracená.

Celkově si myslím, že můj názor na tamější postavy není tak moc kladný jako býval dřív. Vlastně bych si asi ani nevzpomněla na jejich jména, kdybych je neměla napsané na taháku. Kaitlyn, Rob, Anna, Lewis a Gabriel - ony důležité osoby, okolo kterých se točí celá série. Teenageři s nadpřirozenými schopnostmi, co jsou telepaticky propojeni. Už ani nevím, kdo byl předtím můj favorit, ale jedno vím jistě. Kaitlyn bych samou láskou za její chování uškrtila...

Pokud jsem si na ni dříve nestěžovala, tak teď teda rozhodně budu. Nechápu, jak tahle holka může být tak tvrdohlavá. Leze všude, kde není žádána. Sice se snaží všechno dělat, aby ostatní ochránila, jenomže její způsoby byly občas otravné až k nevydržení.

Jedno ale L.J. Smith nemůžu vzít. Tato autorka dokáže napsat knihu, která se dá přečíst během pár hodin. Děj je totiž vskutku nenáročný a čtivost je proto celkem vysoká. (Pár nepodstatných scén bych i přesto klidně vyškrtla.) I když Vášeň není žádné mistrovské dílo, tak jsem ji slupla během dvou dní. Samotný závěr mě i dokázal příjemně překvapit. A jestli si pamatujete, že se zde vyskytuje milostný trojúhelník, tak budete ještě koukat, koho si nakonec Kaitlyn vybere.

Obecně jsou Temné vize dobrá série, ale doporučila bych ji asi mladším ročníkům. Kdyby mi bylo 12-13 let, tak bych asi slintala nad představou, že potkám někoho jako je Gabriel. Dneska mě už ale něco takového rozhodně nenapadne. Běž se schovat do kouta, Gabe!

+ Hodnocení: 3 hvězdičky