|Přítomnost v minulosti...?|
Autor: Kerstin Gier
Série: Drahokamy
Díl: 2
Počet stran: 352
Překlad: Tereza Pecková
Nakladatelství: CooBoo, srpen 2012
Originál: Saphirblau
Doba čtení: 1 den, leden 2014, v čj
Mladá Gwendolyn se ještě nestihla úplně smířit s tím, že zdědila časocestovací gen místo své sestřenky Charlotte. Nikdo nemohl být více překvapený než samotná Gwen, protože tím zjistila, že ji její matka celých šestnáct let lhala. Od svého prvního skoku časem se jí změnil celý život. Teď už si nikdy nebude moci zajet někam do zahraničí, nikdy nebude žít jako normální puberťačka. Místo toho musí každý den musí elapsovat, aby náhodou neskočila v čase někam do dávné doby, bez svého vědomí. Většinou tráví svůj čas v opuštěné místnosti, kam nikdo během její přítomnosti nevkročí. Ale je tu jedna dobrá věc na tom všem. Seznámila se s nádherným Gideonem, který má taktéž časocestovací gen, což znamená, že spolu budou trávit hodně času.
Po prvním dílu této série jsem si řekla, že si druhý musím přečíst co nevidět! No, uplynula nějaká ta doba, než jsem se do toho pustila, ale to vůbec nevadí. Modrou jako safír jsem si vychutnávala stejně jako poprvé Rudou. A ještě pořád mě dokáže překvapit, jak rychle se tyto knížky čtou! Nejspíš to bude tím úžasným chytlavým stylem, kterým jsou napsány.
Při pohledu na obálku nejde udělat nic jiného, než-li si slastně povzdechnout. Není nad to, když čtete úžasnou knihu s nádhernou obálkou. Mně to dokáže zvednout náladu vždy. Nejspíš to ode mne bude znít trochu směšně, ale až po důrazném prozkoumání jsem si všimla, že postavy Gwendolyn a Gideona jsou na každém dílu jiné. S trpkým úsměvem na tváři tedy mohu přiznat, že jsem slepá. Opravdu skvělé...
Když jsem začala číst první stránky prologu, tak už mě ani nepřekvapilo, že je psán z pohledu Lucy a Paula. Pokud si to správně pamatuji, tak i v Rudé jako rubín byl prolog a epilog věnován jim. Musím přiznat, že je to taková příjemná změna od Gwendolyina lehce puberťáckého smýšlení. V tom okamžiku si mohu jednoduše představovat příběh z úplně jiné perspektivy. Většinou nemám ráda střídání pohledů, ale takovéhle výjimky mi nevadí.
Ovšem jakmile jsem najela na normální děj, nějak to začalo skřípat. Nečekala jsem, že autorka naváže skoro na úplně stejném místě, kde utnula první část. A jelikož to bylo opravdu pár měsíců, než jsem se k pokračování dostala, tak jsem ztratila přehled naprosto o všem. Naštěstí jsem se do příběhu během několika kapitol natolik "zažrala", že jsem na počáteční dezorientaci zapomněla.
Pořád mi trochu dělá problémy správně si roztřídit jednotlivé časové úseky, kdy se všichni objevují všude, a já nevím, jestli tam daná osoba je teď, anebo v budoucnosti minulosti. Sakra, mám v tom opravdu guláš!
Dokonce se zde objevila nová postava, která mi mnohokrát zajistila široký úsměv na tváři. Jeho jméno je Xemerius a je to malý duch chrliče. Za ty jeho skvělé poznámky a průpovídky jsem si ho zamilovala během pár stránek!
Přiznávám, takovouhle sladkou knížku jsem zrovna teď přesně potřebovala. Obsahuje tak krásné romantické okamžiky, ale i občasné náznaky drama. Rozhodně se těším na poslední díl, protože věřím, že se toho přihodí v této trilogii nejvíce právě v Zelené jako smaragd. Dávám čtyři hvězdičky a už se opravdu nemohu dočkat konce!
Mladá Gwendolyn se ještě nestihla úplně smířit s tím, že zdědila časocestovací gen místo své sestřenky Charlotte. Nikdo nemohl být více překvapený než samotná Gwen, protože tím zjistila, že ji její matka celých šestnáct let lhala. Od svého prvního skoku časem se jí změnil celý život. Teď už si nikdy nebude moci zajet někam do zahraničí, nikdy nebude žít jako normální puberťačka. Místo toho musí každý den musí elapsovat, aby náhodou neskočila v čase někam do dávné doby, bez svého vědomí. Většinou tráví svůj čas v opuštěné místnosti, kam nikdo během její přítomnosti nevkročí. Ale je tu jedna dobrá věc na tom všem. Seznámila se s nádherným Gideonem, který má taktéž časocestovací gen, což znamená, že spolu budou trávit hodně času.
"Nikomu nevěř. Ani svému pocitu ne," zamumlala jsem."
Po prvním dílu této série jsem si řekla, že si druhý musím přečíst co nevidět! No, uplynula nějaká ta doba, než jsem se do toho pustila, ale to vůbec nevadí. Modrou jako safír jsem si vychutnávala stejně jako poprvé Rudou. A ještě pořád mě dokáže překvapit, jak rychle se tyto knížky čtou! Nejspíš to bude tím úžasným chytlavým stylem, kterým jsou napsány.
 |
| BelialMadHatter |
Při pohledu na obálku nejde udělat nic jiného, než-li si slastně povzdechnout. Není nad to, když čtete úžasnou knihu s nádhernou obálkou. Mně to dokáže zvednout náladu vždy. Nejspíš to ode mne bude znít trochu směšně, ale až po důrazném prozkoumání jsem si všimla, že postavy Gwendolyn a Gideona jsou na každém dílu jiné. S trpkým úsměvem na tváři tedy mohu přiznat, že jsem slepá. Opravdu skvělé...
Když jsem začala číst první stránky prologu, tak už mě ani nepřekvapilo, že je psán z pohledu Lucy a Paula. Pokud si to správně pamatuji, tak i v Rudé jako rubín byl prolog a epilog věnován jim. Musím přiznat, že je to taková příjemná změna od Gwendolyina lehce puberťáckého smýšlení. V tom okamžiku si mohu jednoduše představovat příběh z úplně jiné perspektivy. Většinou nemám ráda střídání pohledů, ale takovéhle výjimky mi nevadí.
"Nemáš u sebe náhodou kartáč na vlasy?
Zpívá se mi prostě líp, když ho mám v ruce."
Ovšem jakmile jsem najela na normální děj, nějak to začalo skřípat. Nečekala jsem, že autorka naváže skoro na úplně stejném místě, kde utnula první část. A jelikož to bylo opravdu pár měsíců, než jsem se k pokračování dostala, tak jsem ztratila přehled naprosto o všem. Naštěstí jsem se do příběhu během několika kapitol natolik "zažrala", že jsem na počáteční dezorientaci zapomněla.
Pořád mi trochu dělá problémy správně si roztřídit jednotlivé časové úseky, kdy se všichni objevují všude, a já nevím, jestli tam daná osoba je teď, anebo v budoucnosti minulosti. Sakra, mám v tom opravdu guláš!Dokonce se zde objevila nová postava, která mi mnohokrát zajistila široký úsměv na tváři. Jeho jméno je Xemerius a je to malý duch chrliče. Za ty jeho skvělé poznámky a průpovídky jsem si ho zamilovala během pár stránek!
Přiznávám, takovouhle sladkou knížku jsem zrovna teď přesně potřebovala. Obsahuje tak krásné romantické okamžiky, ale i občasné náznaky drama. Rozhodně se těším na poslední díl, protože věřím, že se toho přihodí v této trilogii nejvíce právě v Zelené jako smaragd. Dávám čtyři hvězdičky a už se opravdu nemohu dočkat konce!
Drahokamy je super séria, už sa teším na novú knihu od tejto autorky. :D
OdpovědětVymazatNápodobně! Jsem docela zvědavá, jestli to bude další úžasná knížka (v což i doufám)! :D)
VymazatTuhle sérii miluju. :) Xemerius je úžasný. :)
OdpovědětVymazatZvlaštní je, že mě drahokamy nikdy tak nějak moc nechytali - ta obálka se mi nikdy nelíbila a vždycky mi přišla hrozně dětinská (nemůžu si pomoc :D). Ale pravdou zůstává i to, že čím víc recenzí čtu, tím větší chuť mám si to někdy přečíst. Takže se k tomu (asi časem někdy snad) dostanu :D
OdpovědětVymazat