|Chiméry jsou na denním programu|
Autor: Laini Taylor
Série: Dcera kostí a dýmu
Díl: 1
Počet stran: 368
Překlad: Petra Klůfová
Nakladatelství: Knižní klub, květen 2012
Originál: Daughter of Smoke & Bone
Doba čtení: 3 dny, srpen 2013, v čj
Karou je nadaná mladá sedmnáctiletá dívka, která studuje na pražské umělecké škole. Její nejlepší kamarádkou je Zuzana, jenž ráda mluví velice morbidním stylem. Nejraději spolu chodí do Jedovky, zapadlé restaurace, co se nachází na hřbitově. Ale ani Zuzana nezná o Karou vše. Proč vždycky zčistajasna zmizí? Co se skrývá za jejími modrými vlasy? A co ji vede k neustálému kreslení chimér? Karou jednoduše není úplně normální dívka. Už od dětství ji vychovávalo několik chimér. Nejhlavnější z nich - Brimstone - má zvláštního koníčka. Sbírá zuby, všechny druhy zubů. Od zvířecích až po lidské. Brimstone Karou nikdy nevysvětlil k čemu zuby používá, a tak Karou dělá svou práci. Ale pak se to stane, při jedné z pochůzek narazí na anděla.
Když jsem si knihu kupovala, tak jsem se nijak nezabývala dějem, protože mě uchvátila obálka. Miluji modrou, což se také podepsalo nad mou koupí. Neodolala jsem. Samozřejmě jsem v tu dobu nemohla chápat, že ta dívka má modré vlasy, jelikož to má být Karou, ale jak říkám: Čím hezčí obálky, tím líp pro mě!
První, co se mi strašně zalíbilo, byl úvod do první části knihy. "Bylo nebylo, anděl a ďábel se do sebe zamilovali. Neskončilo to dobře." Tyhle dvě věty bych si mohla opakovat znovu a znovu. Strašně mě to k nim táhne a ani sama nevím proč. Jednoduše jsou boží! (Přiznejme si, že nejsem úplně normální.) Takže když opominu svou extázi nad tímto krátkým "úvodem", tak mi připadá, že kniha samotná nebyla až takovým úplným andělským zázrakem.
Ale ať nejsem hned od začátku zlá. Bylo strašně milé překvapení, že se příběh odehrává v Praze. Občas jsou v knížkách lehké náznaky "magické" Prahy, ale tohle bylo poprvé, co jsem četla knížku a Čechy byly základem všeho. I česká jména, co zde byly použity, se mi líbila. Autorka si tímhle u mě nahnala opravdu hodně plusových bodů. :)
Když jsem se konečně pustila do čtení, tak jsem se rychle vžila do hlavní postavy. Ne, že bych měla modré vlasy, a mohla si přát zvláštní věci, ale byl to Karounin kreslířský talent, který se mi vryl do morku kostí. Možná bychom byly kamarádky. Kdo ví... Ale rozhodně bych nechtěla být terčem jejích přání. Karou měla totiž takový náhrdelník z korálků, který jí mohl vyplnit jednoduchá přání.
Ovšem teď přejdu k té ne moc příjemné části. K záporům. Strašně moc jsem si přála, aby knížka byla dokonalá, ale bohužel jsem objevila několik věcí, co mi opravdu dokázalo lézt krkem. První bylo nadměrné používání kurzívy. Dobře, tohle asi ke knížce patří, ale pro mě to je něco nepřijatelného. Pak což, mě mrzí, je to, že jsem jednu část knížky skoro "spala". Ačkoliv to nejspíš měla být dynamická část, tak já jsem se naprosto nudila. (Nic ve zlém, zbytek knížky mě bavil.)
A tohle je poslední věc, která mě ani moc neštve, ale stojí za zmínění. Musíte, opravdu musíte, přečíst celou knihu, abyste pochopili spletitou zápletku. Mně osobně dala dost zabrat, jelikož se to všechno strašně moc zamotává a k "rozmotání" dochází až na úplném konci. A že to také mohlo končit lépe! Byla jsem dosti překvapená koncem a už jen netrpělivě čekám, kdy bude další pokračování.
Karou je nadaná mladá sedmnáctiletá dívka, která studuje na pražské umělecké škole. Její nejlepší kamarádkou je Zuzana, jenž ráda mluví velice morbidním stylem. Nejraději spolu chodí do Jedovky, zapadlé restaurace, co se nachází na hřbitově. Ale ani Zuzana nezná o Karou vše. Proč vždycky zčistajasna zmizí? Co se skrývá za jejími modrými vlasy? A co ji vede k neustálému kreslení chimér? Karou jednoduše není úplně normální dívka. Už od dětství ji vychovávalo několik chimér. Nejhlavnější z nich - Brimstone - má zvláštního koníčka. Sbírá zuby, všechny druhy zubů. Od zvířecích až po lidské. Brimstone Karou nikdy nevysvětlil k čemu zuby používá, a tak Karou dělá svou práci. Ale pak se to stane, při jedné z pochůzek narazí na anděla.
"Tak co jsi zažila dnes, holčičko?"
Když jsem si knihu kupovala, tak jsem se nijak nezabývala dějem, protože mě uchvátila obálka. Miluji modrou, což se také podepsalo nad mou koupí. Neodolala jsem. Samozřejmě jsem v tu dobu nemohla chápat, že ta dívka má modré vlasy, jelikož to má být Karou, ale jak říkám: Čím hezčí obálky, tím líp pro mě!
Ale ať nejsem hned od začátku zlá. Bylo strašně milé překvapení, že se příběh odehrává v Praze. Občas jsou v knížkách lehké náznaky "magické" Prahy, ale tohle bylo poprvé, co jsem četla knížku a Čechy byly základem všeho. I česká jména, co zde byly použity, se mi líbila. Autorka si tímhle u mě nahnala opravdu hodně plusových bodů. :)
"No co? Je mu nejmíň osm miliónů let!
To klidně můžeme malovat kostru na stojanu, a ne ten odporný pytel kostí."
Když jsem se konečně pustila do čtení, tak jsem se rychle vžila do hlavní postavy. Ne, že bych měla modré vlasy, a mohla si přát zvláštní věci, ale byl to Karounin kreslířský talent, který se mi vryl do morku kostí. Možná bychom byly kamarádky. Kdo ví... Ale rozhodně bych nechtěla být terčem jejích přání. Karou měla totiž takový náhrdelník z korálků, který jí mohl vyplnit jednoduchá přání.
A tohle je poslední věc, která mě ani moc neštve, ale stojí za zmínění. Musíte, opravdu musíte, přečíst celou knihu, abyste pochopili spletitou zápletku. Mně osobně dala dost zabrat, jelikož se to všechno strašně moc zamotává a k "rozmotání" dochází až na úplném konci. A že to také mohlo končit lépe! Byla jsem dosti překvapená koncem a už jen netrpělivě čekám, kdy bude další pokračování.
Hodnocení
4 hvězdičky
Oj :D no mně se teda popis Prahy a výběr jmen pro postavy vůbec nelíbil. Nechápu jak se někdo může jmenovat Kazimír, Světlana, Františka a už vůbec nemluvím o tom, že neustále jí guláš! :D
OdpovědětVymazatNe, ne, ne... Tahle kniha mě prostě neoslovila.
Četla jsem už hodně zajímavých knih , ale musím říct , že tahle mě oslovila nejvíce. Jen lituji , že nikde není přesně popsaný vzhled Brimstona , kterého jsem si oblíbila nejvíce a pevně doufám , že v 2 díle se znovu i s Irisem a ostatními znovu objeví , i když ,, nají " být mrtví.
OdpovědětVymazatNo já si ani neumím představit, jak Bromston vypadá. Prostě vidím krokodýlí tělo, jako z nějaké pohádky. :D V doufám to samé, co ty. Ovšem uvidíme, co si na nás autorka připraví. :)
VymazatJá tu knížku mám svým způsobem ráda, ikdyž mě taky mnohem víc byví části v Praze, s přáními, modrými vlasy a kreslením, než v nějakém ohodgeném trusném světě chimér, nebo čeho, už je to celkem dlouho :D) nebo nějakých cizích městech kde furt musí řešit nějaký hovadiny... ale líbilo se mi to rozuzlení. Jak na to člověk přicházel fakt postupně, a pak mu to konečně došlo... a pak se o tom ujistil. To bylo fajn.
OdpovědětVymazat