Šíří se temnota, přichází beznaděj, vládne zlo ...
Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět!
Eragon cestuje se Safirou do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Ztrácí jistotu, neví komu může věřit a osud království, v němž temná ruka krále rdousí veškerý vzdor, leží i nadále právě v jeho rukou...
Druhý díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců.
Autor: Christopher Paolini
Série: Odkaz Dračích jezdců
Díl: 2
Počet stran: 656
Překlad: Olga Staníčková
Vydalo: Fragment, 2005
Doba čtení: 9 dní, duben 2013 v čj
Eragon je mladý muž, který se teprve před nedávnou dobou stal dračím jezdcem. Spolu s jeho drakem Safirou prožívají strhující dobrodružství, při kterých jim skoro vždy jde o krk. Nacházíme se tři dny po bitvě ve Fahren Duru. Všude je mnoho smutku a utrpení, avšak jediné s čím by si teď měl Eragon dělat hlavu, je jeho pokračování ve výcviku. Po oné bitvě si není jist, jestli se bude moct dostat do elfského hlavního města Ellesméry, kde by měl dokončit svůj výcvik. Nakonec se do města vydává, ale není sám. Jde s ním celá doprovodní skupinka, která ho má po cestě ochraňovat. Čítaje elfku Aryu. Otázka však zní: "Dostanou se do elfských lesů v bezpečí?"
A zatímco se Eragon připravuje na nadcházející bitvu na život a na smrt, ani král Alagaësie nezahálí. Shromažďuje vojska po celém království a chystá se střetnout ve velké bitvě s Vardeny. Galbatorix je krutý a nelítostný, ale co když myslí všechno v dobrém slova smyslu?
Určitě si z prvního dílu pamatujete onu elfku Aryu, kterou Eragon zachránil. V tomto díle cestuje spolu s Eragonem. Dává pozor na našeho nešiku a ani přitom netuší, jaké city k ní mladý hrdina cítí.
Další, kdo se vydal na cestu je hrdý trpaslík Orik. Dal slovo svému králi Hrothgartovi, že dohlédne na Eragonův výcvik, a poté podá hlášení. Sice se mu k elfům nechce, ale přesto opouští svůj domov a odchází. Rád říká, že u elfů bude jenom jíst a pít a přitom kynout.
Zabrousíme trochu do minulosti. Vzpomínáte si na Eragonova bratrance Rorana? Ten se ihned, co se dozvěděl zprávu o jeho otci, vrací do Carvahallu, kde se rozhodne zůstat. Avšak to ještě neví, že si pro něho přijdou ra'zakové.
Moje názory a pocity
Začnu tím, že jsem se po prvním dílu Odkazu Dračích jezdců (Eragona), strašně moc těšila na díl druhý. Hned na začátku mě kniha přikovala k posteli a já jsem opravdu nevěděla, jak odtrhnout od textu zrak. Bohužel mi toto rozpoložení moc dlouho nevydrželo, myslím, že to bylo pouze prvních pár kapitol. Pak se začal děj nějak vléct, samé přípravy, samá nuda. Sem tam mě něco vykolejilo, ale jinak jsem měla docela problém udržet otevřené oči. Docela velká změna, že? Také jsem se divila.
A pak přišla ta nejhorší věc, co se může ve knize objevit. Rozdvojené psaní (moje pozn. Tak říkám tomu, když se mění dějství, které je najednou z pohledu jiné postavy.). Nejdřív to začalo úplně nevinně. Po několika kapitolách se začal děj psát z Roranovy strany. Řekla jsem si: "Fajn, určitě to bude jen párkrát." Ale opak byl pravdou. Tohle střídaní děje začalo být pravidelné, chvíli Eragon, chvíli Roran. Závidím těm, kterým tento styl psaní nevadí, protože já ho upřímně nenávidím. Vždycky mě strašně nudila Roranova část, a tak jsem čtení prodlužovala (dokud jsem nevydýchala Roranův nástup).
Ale ať nejsem na Rorana zlá! Občasné záchvěvy z jeho strany zde byly, i když jen drobounké. Uveďme to na pravou míru. Eragonova výuka taky nebyla žádná sranda. Někdy se stalo něco zajímavého, nebo poučného, ale jinak mi to připadalo jen jako blbé učení. Ovšem i to blbé učení bylo potřeba. Samotný Eldest mi připadal skvělý až na úplném konci, tam jsem měla opět pořádnou dávku adrenalinu, přesně jako v Eragonovi!
Závěr
Když pomyslím na to, že jak se mi strašně líbil Eragon, tak Eldest byl jen slabý vývar. Ačkoliv stejně na něj nezapomenu! Tahle kniha opravdu nebyla vůbec špatná, ale mně asi nesedlo to "rozdvojování". Pokud vám takové věci nevadí a máte je rádi, tak jděte do Eldesta s chutí!
Doba čtení: 9 dní, duben 2013 v čj
Kousek děje
Eragon je mladý muž, který se teprve před nedávnou dobou stal dračím jezdcem. Spolu s jeho drakem Safirou prožívají strhující dobrodružství, při kterých jim skoro vždy jde o krk. Nacházíme se tři dny po bitvě ve Fahren Duru. Všude je mnoho smutku a utrpení, avšak jediné s čím by si teď měl Eragon dělat hlavu, je jeho pokračování ve výcviku. Po oné bitvě si není jist, jestli se bude moct dostat do elfského hlavního města Ellesméry, kde by měl dokončit svůj výcvik. Nakonec se do města vydává, ale není sám. Jde s ním celá doprovodní skupinka, která ho má po cestě ochraňovat. Čítaje elfku Aryu. Otázka však zní: "Dostanou se do elfských lesů v bezpečí?"A zatímco se Eragon připravuje na nadcházející bitvu na život a na smrt, ani král Alagaësie nezahálí. Shromažďuje vojska po celém království a chystá se střetnout ve velké bitvě s Vardeny. Galbatorix je krutý a nelítostný, ale co když myslí všechno v dobrém slova smyslu?
Postavy
Určitě si z prvního dílu pamatujete onu elfku Aryu, kterou Eragon zachránil. V tomto díle cestuje spolu s Eragonem. Dává pozor na našeho nešiku a ani přitom netuší, jaké city k ní mladý hrdina cítí.Další, kdo se vydal na cestu je hrdý trpaslík Orik. Dal slovo svému králi Hrothgartovi, že dohlédne na Eragonův výcvik, a poté podá hlášení. Sice se mu k elfům nechce, ale přesto opouští svůj domov a odchází. Rád říká, že u elfů bude jenom jíst a pít a přitom kynout.
Zabrousíme trochu do minulosti. Vzpomínáte si na Eragonova bratrance Rorana? Ten se ihned, co se dozvěděl zprávu o jeho otci, vrací do Carvahallu, kde se rozhodne zůstat. Avšak to ještě neví, že si pro něho přijdou ra'zakové.
Moje názory a pocity
Začnu tím, že jsem se po prvním dílu Odkazu Dračích jezdců (Eragona), strašně moc těšila na díl druhý. Hned na začátku mě kniha přikovala k posteli a já jsem opravdu nevěděla, jak odtrhnout od textu zrak. Bohužel mi toto rozpoložení moc dlouho nevydrželo, myslím, že to bylo pouze prvních pár kapitol. Pak se začal děj nějak vléct, samé přípravy, samá nuda. Sem tam mě něco vykolejilo, ale jinak jsem měla docela problém udržet otevřené oči. Docela velká změna, že? Také jsem se divila.
A pak přišla ta nejhorší věc, co se může ve knize objevit. Rozdvojené psaní (moje pozn. Tak říkám tomu, když se mění dějství, které je najednou z pohledu jiné postavy.). Nejdřív to začalo úplně nevinně. Po několika kapitolách se začal děj psát z Roranovy strany. Řekla jsem si: "Fajn, určitě to bude jen párkrát." Ale opak byl pravdou. Tohle střídaní děje začalo být pravidelné, chvíli Eragon, chvíli Roran. Závidím těm, kterým tento styl psaní nevadí, protože já ho upřímně nenávidím. Vždycky mě strašně nudila Roranova část, a tak jsem čtení prodlužovala (dokud jsem nevydýchala Roranův nástup).
Ale ať nejsem na Rorana zlá! Občasné záchvěvy z jeho strany zde byly, i když jen drobounké. Uveďme to na pravou míru. Eragonova výuka taky nebyla žádná sranda. Někdy se stalo něco zajímavého, nebo poučného, ale jinak mi to připadalo jen jako blbé učení. Ovšem i to blbé učení bylo potřeba. Samotný Eldest mi připadal skvělý až na úplném konci, tam jsem měla opět pořádnou dávku adrenalinu, přesně jako v Eragonovi!Závěr
Když pomyslím na to, že jak se mi strašně líbil Eragon, tak Eldest byl jen slabý vývar. Ačkoliv stejně na něj nezapomenu! Tahle kniha opravdu nebyla vůbec špatná, ale mně asi nesedlo to "rozdvojování". Pokud vám takové věci nevadí a máte je rádi, tak jděte do Eldesta s chutí!
+ Hodnocení: 3 hvězdičky
Taky se mi nelíbilo, jak autor psal z Roranova pohledu... Bylo to docela nudné a chtělo se mi tyto části přeskočit. Zato, když byl Eragon u elfů, to jsem nemohla spustit oči z knihy :D to bylo fakt úžasný. :) Brisingra si určitě přečti, narozdíl od Eledesta je akční až moc :D
OdpovědětVymazatHold se to třeba někomu líbí *myslí ty části s Roranem*. Tak jestli říkáš,že je akční až moc, tak se na něj docela dost těším! :D)
Vymazat