Město ze skla [RC RECENZE]

|Nic nevydrží věčně|

Autor: Cassandra Clare

Série: Nástroje smrti

Díl: 3

Počet stran: 480

Překlad: Eva Maršíková

Nakladatelství: Knižní klub, prosinec 2013

Originál: The Mortal Instruments - City of Glass

Doba čtení: 3 dny, leden 2014, v čj



Pohár smrti, Meč smrti a Zrcadlo. S těmito třemi Nástroji smrti přišel kdysi dávno anděl Raziel do Idrisu, kam ho vyvolal Jonathan. Tehdy Raziel stvořil lovce stínů. Nemohl vědět, že se později narodí Valentýn, který bude chtít tyto nástroje zneužít. Mezitím Clary zjišťuje, jak by mohla zachránit své matce život. Bude se muset vydat do Skleněného města, kde by podle Madeleine měla vyhledat jistého čaroděje. Ale jako vždy se všechno pokazí a Clary musí rychle jednat na vlastní pěst. Do Idrisu se nakonec dostane víc lidí, než by mělo - čítající i Simona. Spolu s Jacem zjišťuje další podrobnosti o jejich minulosti, které nejsou zrovna příjemné.

"Jsem muž," sdělil jí. "a muži nekonzumují růžové nápoje. 

Ztrať se, ženo, a hleď mi přinést něco hnědého."

"Hnědého?" Isabela se ušklíbla.

"Hnědá barva je mužná,"

Většinou, když čtu knihu, tak poděkování jen tak přelétnu - občas ho úplně vynechám. Tentokrát jsem ale nelenila a poděkování si od Cassandry přečetla. Bylo takové upřímné a hezké, a také jsem se dozvěděla, že tato série měla být původně jen trilogií. Ihned jsem si řekla, že tuto knížku se pokusím vnímat, jakoby byla opravdu tou poslední. Udělala jsem dobře? To netuším.

Město z kostí. Město z popela. Město ze skla. Všechny tři díly mají jednu věc společnou. Jsou to naprosto úžasné příběhy, které dokáží v hlavě čtenáře udělat hotovou paseku. Já jsem jedna z obětí, jenž nemůže přestat myslet na hlavní hrdiny a jejich trable. Našla jsem si cestu i k těm, které jsem dříve neměla zrovna v oblibě. Mnohokrát jsem přehodnotila své názory a ještě víckrát doufala v nemožné. To vše pouze ve třech knihách.

Mám ráda, když držím v ruce část příběhu, co není vystižen v pár krátkých kapitolách. Můžu se vracet do sáhodlouhých pasáží, ve kterých si opráším své pochroumané city. Přesně takové je Město ze skla. Nese krásných 480 stran, kde každá kapitola je malým kouskem celku. K vychrtlině se přirovnat nedá, to tedy rozhodně ne! Avšak párkrát mi připadalo, že jsem se nudila. Ovšem byly to jen takové chvilkové stavy, takže mě to nakonec nijak neovlivnilo.

"Hrozně jsem se bála, že se dozvíš, odkud ve skutečnosti pocházím. 

Kdo ve skutečnosti jsem."

"A teď jsem se to dozvěděla."

"A teď ses to dozvěděla."

Musím se opět přiznat. Pár věcí jsem dopředu předvídala, protože mi připadaly strašně moc jasné. U některých jsem se zmýlila, ale i tak se většina dala očekávat. Podstatně celá kniha byla jedno velké překvapení složené z těch menších. Nejvíc jsem byla překvapená z jedné drobnosti, která se za drobnost rozhodně pokládat nedá. Už jsem ani nedoufala, že by se něco podobného mohlo stát. Skákala bych radostí až do stropu, to přísahám!

Velká většina knihy byla příjemně humorná a za to moc autorce děkuji. Myslím si, že bez vtipných poznámek Jace a ostatních by to nebylo tak skvělé počtení jako doposud. Tolik srandovního sarkasmu se neobjevilo ani v trilogii Hex Hall od Rachel Hawkins a to je dobré přirovnání.

Když pomyslím na to, že by tohle byl závěrečný díl trilogie, tak mi připadá, že by to tak mohlo skončit. I přes své počáteční pochyby, že příběh zůstane nedokončený, jsem knihu dočítala s klidem v duši. Teď se spíš obávám, že další díly už nebudou tak skvělé. Co když už v nich nebude tolik napětí a nebudou se mi líbit?Dávám Městu ze skla pět hvězdiček a budu doufat, že Město padlých andělů srazí mé pochyby na kolena!

Tímto děkuji nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku!