Město z popela [RECENZE]

|Zapovězená láska|

Autor: Cassandra Clare

Série: Nástroje smrti

Díl: 2

Počet stran: 392

Překlad: Eva Maršíková

Nakladatelství: Knižní klub, říjen 2013

Originál: The Mortal Instruments - City of Ashes

Doba čtení: 4 dny, listopad 2013, v čj



Clary Frayová strašně moc touží po tom, aby její život byl zase takový jako před několika týdny. Přeje si, aby nikdy nezačala vnímat temné bytosti, stíny a ostatní strašidla. Uvědomuje si, že kdyby nezjistila, že je lovkyní stínů, tak by nikdy nepotkala Jace. Ale i přes tu sladkou oponu by byla radši slepá. Každý den vidět desítky démonů, víl a vlkodlaků rozhodně nesvědčí nikomu. Clary neví, kam se vrhnout dříve. Za Simonem, který jí pomáhá po psychické stránce, za lovci stínů, kteří ji chtějí vycvičit, či za svou matkou do nemocnice? Rozhodně to nemá lehké, avšak musí se rozhodnout. Temným bytostem již neuteče, ale je jen na ní, jak se k nim postaví.

"No jasně, chci z toho divnýho světa pryč. Ale co když ten divnej svět přijde za mnou? Co když nebudu mít na vybranou?"

První díl - Město z kostí - končil hodně, možná až příšerně, otevřeně. Když máte první díl, tak bez dalších už nepřežijete. A proto jsem strašně ráda, že jsem se k druhému dílu dostala takhle brzo, protože si nemyslím, že bych přežila čekat ještě o chvíli déle. Hrozně nerada bych mezitím zapomněla některé důležité zápletky, ale jelikož jsem měla asi jen dvouměsíční odmlku, tak jsem nic nezapomněla. Super!

Myslela jsem si, že druhý díl už nemůže být lepší. Zmýlila jsem se. Město z popela je skvělým pokračováním úspěšné série o lovcích stínů, která umí chytnou za srdce. Troufám si říct, že jsem si knihu vychutnala více než u předchozího dílu. Je to tím, že už znám hlavní postavy a vím, co od nich mohu čekat. Čtení jsem si jako vždy užívala, protože autorka píše opravdu velmi poutavým stylem. Začnete číst a už se vám nechce přestat. Dokonce jsem se ani jednou nenudila, vždycky jsem jen hltala další slova. V knížce je opět mnoho vtipných hlášek, které opravdu stojí za to. Mnohokrát jsem vybouchla v ohromný smích, který prostě nešel jen tak zastavit.

Příběh byl opět velice originální a tentokrát Clary usilovala o mnoho věcí. Mezi ně patřilo i matčino probuzení z kómatu, které se nepříjemně protáhlo. Clary se od posledně trochu změnila k lepšímu. Její postava, zdá se mi, se trochu zlepšila. Z té malé holky, která se nezajímá o svět, se stala opravdu dobrá "bojovnice". Simona nemám tolik ráda jako Jace, ale myslím si o něm jen to dobré. Myslím si, že kdyby nebyl divný, tak bych ho měla více v oblibě. Naopak samotný Jace mě dokázal opravdu překvapit. Ukázalo se, že není takový drsňák, jak se každému zdá.

Jedna malá pod-kapitolka je Magnus Bane a Alek, kteří jsou opravdu roztomilí. Jejich flirtování mě dokáže přivést k úsměvu od ucha k uchu.

Nezklamal mě ani spád děje, který pořád zrychloval jako nekontrolovatelný vlak. Opět se zde objevila hromada velikých a nečekaných zvratů, při kterých mi nezbývalo nic jiného, než jen vyvalovat oči. Mnohokrát jsem byla příjemně překvapená a párkrát mi bylo až úzko. Vždycky jsem věřila jen v to nejlepší, ale kolikrát se ukázalo, že cesta vede na opačnou stranu. Úplný konec knížky se mi zdál až ošklivě utnutý, ale abych zároveň řekla pravdu, byl opravdu povedený.

Mám tuhle sérii ráda tak strašně moc, že se mi o ní občas i zdá. Neberte to nějak úchylně, prostě jsem asi zvláštní. Ale komu se nezdají sny o svých oblíbených knižních postavách?! Za mě je to největších pět hvězdiček a budu se těšit na další pokračování! Obdivuji Cassandru Clare, obdivuji Magnuse, obdivuji všechny. Dozvěděla jsem se plno novinek, které mě budou těšit ještě hodně dlouho.