sobota 31. srpna 2013

On my Wishlist (38)

 Toto meme pořádá Book Chick City
Jedná se o to, že každý týden zveřejním knihu nebo knihy, které bych si chtěla koupit. 
Může se jednat o jakkoliv staré knihy.
***
Už se opravdu moc těším až tahle knížka vyjde u nás. Sice budeme muset počkat na vydání v aj, ale pak šupky dupky bude knížka k dostání i u nás od CooBoo! Juhůů! Teď čtu Zlomenou a jsem někde za půlkou... je to zatím nářez jako v jedničce! :)

pátek 30. srpna 2013

Věčná touha [RECENZE]

Před NÍ se neschováš!
Autor: Alice Moon
Série: Krvavá romance
Díl: 2
Počet stran: 240
Překlad: Michaela Škultéty
Nakladatelství: Fragment, listopad 2012
Originál: Dunkles Versprechen - Blood Romance
Doba čtení: 3 dny, srpen 2013, v čj



Anna je mrtvá. Dustin zmizel a Sára je v rozpacích, protože už zná pravdu, která se skrývá za jeho tajemstvím. Je nesmrtelný a žije jen díky krvi. Aby zachránil svou duši, musel by najít pravou lásku, která by znovu donutila jeho srdce bít. Ale on utekl před NÍ - krutou Emilliou, která mu přísahala pomstu za to, že ji zradil. ONA si ho najde a udělá mu ze života opravdové peklo. Dobré je, že po oné tragédii Maya konečně otevře své srdce a poví Sáře pravdu o její společné minulosti s Dustinem. Ale pravda nikdy není jako procházka růžovým sadem a Sára není rozhodnutá, jestli je schopna tu tíhu unést.


"Nejspíš ses spletl, Jonathane, nic tam není. Leda snad nějaké zvíře, nebo..."

Po prvním zapeklitém a nepochopitelném dílu přichází část druhá, která je ještě ďábelštější. Jelikož nemám ráda nedočtené série, tak jsem si musela další díl přečíst. Sice to nebyla úplně má vlastní volba, ale dala jsem Dustinovi a Sáře ještě jednu - malinkou - šanci. Jakožto 'hrdý' obálkový maniak bych tu paní, co je na obálce, nejraději vygumovala. Ani Polibek nesmrtelnosti neměl zrovna úžasnou obálku, ale tohle je opravdu - a jednoduše - děs.

Ač jsem měla nutkání dostat se do knihy a nafackovat hlavním postavám, tak jsem knížku překvapivě dokázala nějak přelouskat. Příběh se nám opět rozděloval na část Dustinova trpění a část Sářina skuhrání. Ve Věčné touze jsme se - hip, hip, hurá! - dozvěděli, kdo že ta zlá 'ONA' je. Musím říct, že jsem čekala, že když už se konečně dozvím jméno té ženské, že ji tak Dustin aspoň bude pojmenovávat. Ne. Pořád tu byla ONA, ONA, ONA. Ovšem že vůbec existuje nějaká Emillie, to je asi úplně jedno.. Celou knížku Dustin sváděl svůj vnitřní boj, ve kterém uvažoval, jestli má odejít teď anebo až později. Sára mezitím poslouchala Mayně příběhu, u kterého si dávala věci do pořádku. Avšak jakmile šlo do tuhého a pravda se začala ukazovat, tak se Sára stáhla do své ulity a začala zpytovat své svědomí. Uvažovala, zda to může být pravda, zda je Dustin opravdu takový a ostatní srdcervoucí šarvátky. No prostě hrůza od začátku až do konce.


"Sáro, ty chceš opravdu strávit celý den v posteli a bavit se s May v pyžamu?"


Krvavá romance mě pomalu, ale jistě zabíjí. S každým dalším dílem mi připadá hroznější, děsivější a celkově příšernější. A to jsem prosím teprve u druhého dílu.. Pár světlých stránek bych ve knize našla, ale ani ty by nedokázaly překrýt tu hroznou temnotu. Věčná touha končila 'docela' dynamicky, což trochu navnadilo na další díl, ale i přesto si myslím, že je to děsu-plně napsané. 

Tento díl byl celkově o kousek zajímavější a 'lepší', než Polibek nesmrtelnosti, takže jsem jen ráda. Doufám, že když už jsem přežila tuhle knížku, tak další pokračování nebude smrtelné. Chtěla bych vědět, jak to bude pokračovat.. opravdu.. doufám.

Hodnocení
2 hvězdičky

úterý 27. srpna 2013

Železná dcera [RECENZE]

Meghan se lepí smůla na paty
Autor: Julie Kagawa
Série: Železná víla
Díl: 2
Počet stran: 360
Překlad: Jan Kantůrek
Nakladatelství: Knižní klub, listopad 2012
Originál: The Iron Daughter
Doba čtení: 2 dny, červenec 2013, v čj



Život Meghan Chaseové už nikdy nebude obyčejný. Poté, co zjistila, že je napůl člověk a napůl letní férij, zažila spoustu věcí, na které asi jen tak nezapomene. Při záchraně svého bratra Ethana se rozhodla uzavřít dohodu s princem Zimního dvora. Dohoda ji zavázala tak, že když se jim povede zachránit Ethana, tak potom s Ashem dobrovolně odejde do Zimní říše - a tak se také stalo. Zimní královna není na Meghan zrovna příjemná a ani její otec Oberon nemůže nic dělat proti jejímu "věznění". Mimo jiné, že si Ash Meghan skoro nevšímá a je k ní ledově chladný, ztratila Meg své drahocenné schopnosti. A aby toho nebylo málo, tak ještě k tomu bylo ukradeno Žezlo ročních období.. železnými férii. Ovšem Meghan nikdo nevěří a nad dvory se schyluje k velké válce.

"Když nemůžete dýchat, připadá vám každá vteřina jako věčnost."

Dalo by se říct, že jsem si nechávala druhý díl o fériích na lepší časy. Anebo jsem prostě jen čekala na správnou příležitost, kdy se opět začtu do srdcervoucího příběhu. Prázdniny, kdy mám klid a nemusím na nic spěchat, mi připadají jako skvělá doba. První díl této série - Železný král - mi dokázal vytřít zrak, takže jsem si toho od druhého dílu slibovala opravdu dost. Kdybych měla vraždit za obálky, tak za tuhle sérii bych bojovala obzvlášť se srdcem. Klidně bych si je mohla pořád vytahovat a dívat se na ně. Je to opravdu pastva pro oči.

Nechat se vtáhnout do děje, nebylo vůbec nic těžkého, takže jsem se hodně rychle mohla dostat za Meghan, která byla zrovna v Zimním království. Abych řekla pravdu, mám pocit, že ta holka mě nikdy nepřestane udivovat! V jedné chvíli si připadá jako oběť, jež týrají všichni, co existují a vzápětí se z ní stane hrdinka všech hrdinek, které to myslí jako superpočítači. Tohle asi není to nejlepší vystihnutí, ale myslím to tak. Moment ukňourná a škemrající - okamžik nebojácná bojovnice. Co se to tu sakra děje? Jediné, co Meg v Zimní říši pohání, je její vroucná láska k chladnému princi Ashovi - Ash, Ash, Ash. Cestou do Kdesikdys do ní asi uhodil nějaký pořádný blesk, protože jinak se to vysvětlit nedá.

"Ashi! Miluju tě!"

Já mám Ashe taky ráda - popravdě je to moje zlatíčko -, ale čeho je moc, toho je příliš. Když obejdu tyhle výlevné scény, tak mi děj připadal podobně napínavý jako v prvním dílu. Postupně všechno začalo nabírat grády a Julie rozhodně nešetřila dynamikou. Rozhodně už si dopředu nebudu vymýšlet nějaké závěry příběhu, protože jakmile něčemu uvěřím, stane se něco, co moji teorii naprosto vyvrátí. Typické.

V Železné dceři se ale stalo něco, co jsem opravdu nečekala. Vznikla aliance s bývalým nepřítelem - Ocelořem. Určitě si všichni vzpomínají na toho vtipného železného koně, který mluvil dost 'nahlas'. Spojil se s našimi hrdiny a řekl, že jim pomůže najít žezlo. Jak vzrušující! Když už byli všichni tak hezky spolu, začínající válka dvorů mi připadala na míle vzdálená.
Julie mě dokázala naprosto přesvědčit, že má dar psát úžasné knihy! Jestli jsem někdy nějakou knížku nařkla z toho, že má otevřený konec, tak tuhle bych mohla provolávat až do nebes. Ale já to stejně napíšu. Ten konec byl tak příšerně otevřený a tak 'příšerně' romantický, že mi málem vypadly oči z důlků - tak moc jsem je poulila! Nikdy jsem si nemyslela, že to skončí zrovna takhle - mám nutkání jít vykrást nejbližší banku a pořídit si další díl! 

"Jo, a požádej toho svého kovového mazlíčka, aby se , dokud je tady, ničeho nedotýkal."

Přestože se do čtení v angličtině nějak extra nehrnu, tak mi asi nic jiného nezbude, když u nás nevyjde "Železná královna". A teď už nám opravdu zbývá jen doufat v další přeložené díly. Všichni doufejte (i ve spaní)! Sice Knižní klub opět 'hodil' tuhle sérii na stůl, což je paráda, ale nikdy nevíme, jak to bude dál. 

Hodnocení
4 hvězdičky

neděle 25. srpna 2013

Prázdninový knihomol - 8. Týden

Projekt, který vymyslela Cathy

Už se nám to chýlí ke konci, že? Nevím, jak jste na to vy, ale já mám celkem nervy. Čeká mě prvák - super... No ale zatím pořád čtu a užívám si zbytku prázdnin. Za osmý týden jsem přečetla tři knihy, kde každá měla více jak tři sta stránek. To je celkem ucházející na to, že to poslední dobou flákám. Postoupila jsem se svým nekončícím "maratonem" VA, pak jsem si dala k obědu jedno Město z kostí a nakonec jako jednohubku slupla Temnou horečku!


1. Týden: Dokonalý sen - Ally Condie (194 stran)
1. Týden: Tweety s city - Elizabeth Rudnick (272 stran)
1. Týden: Stínem políbená - Richelle Mead (328 stran)
2. Týden: Drakie - Sophie Jordan (143 stran)
2. Týden: Dcera kostí a dýmu - Laini Taylorová (368 stran)
3. Týden: Železná dcera - Julie Kagawa (360 stran)
3. Týden: Krvavý slib - Richelle Mead (368 stran)
4. Týden: Skrytá - Marianne Curley (288 stran)
5. Týden: Reset - Amy Tintera (384 stran)
6. Týden: Inheritance - Christopher Paolini  (672 stran)
6. Týden: Počátek - Jessica Khoury (384 stran)
7. Týden: Věčná touha - Alice Moon (240 stran)
7. Týden: Jak mi Jane Austenová zničila život - Beth Pattillo (240 stran)
8. Týden: Spoutáni magií - Richelle Mead (360 stran)
8. Týden: Město z kostí - Cassandra Clare (416 stran)
8: Týden: Temná horečka - Karen Marie Moning (352 stran)

Dohromady přečteno za prázdniny 16 knih / 5672 stran

Řekla jsem si, že přečtu za prázdniny alespoň dvacet knih. Dobře, mám jich zatím jenom 16, ale pořád mám jeden týden! Držte mi palce, protože budu muset číst opravdu rychle, abych to zvládla.. :D 

sobota 24. srpna 2013

On my Wishlist (37)

 Toto meme pořádá Book Chick City
Jedná se o to, že každý týden zveřejním knihu nebo knihy, které bych si chtěla koupit. 
Může se jednat o jakkoliv staré knihy.
***
V dnešním wishťáku tady mám jednu českou a jednu anglickou knížku. Vitro je další příběh od Jesiici, která napsala Počátek. Byla bych ráda, kdyby knížku u nás vydali, protože anotace zní opravdu zajímavě. A potom tu mám Město z popela, jelikož jsem včera dočetla první díl  Nástrojů smrti a na pokračování se prostě strašně těším! :)

Počátek [RC RECENZE]

Nesmrtelnost nemohla být nikdy blíž
Autor: Jessica Khoury
Počet stran: 372
Překlad: Petra Babuláková
Nakladatelství: Egmont, červen 2013
Originál: Origin
Doba čtení: 1 den, srpen 2013, v čj



Pia se narodila jako dokonalá bytost. Tedy alespoň to o ní říkají všichni ostatní vědci. Po několika generacích byla stvořena jako první nesmrtelná. V Amazonském deštném pralese byla objevena rostlina, která dá každému za určitých podmínek opravdovou nesmrtelnost. S Piou začíná nová doba, která jednoho dne rozhodně změní svět. Skryta v pralese, odkud není úniku, Piu vychovali jen ti nejlepší z nejlepších. Učili ji, že mimo Malou Cam číhá jen samé nebezpečí. To znamená, že Pia vyrostla odtržena daleko od světa, o kterém by měla vědět. Ale na přelomu svých sedmnáctých narozenin se začaly dít věci, které vědci rozhodně naplánované neměli. Přes všechnu tu nesmrtelnost je Pia přece jen člověk a lidská zvědavost je občas nebezpečná.


"Může se nesmrtelná utopit?"

Začala bych obálkou, jenž dokáže bravurně upoutat zrak. Je opravdu skvělé, když čtu knížku a má tak skvěle udělanou obálku. Přiznávám, že  jsem na ty obálky trochu ujetá, ale co, když je něco pěkného, tak to prostě řeknu. Obálka ladí s příběhem a dodává knize takového tajného ducha, co se skrývá v zákoutí - tady je to přesněji řečeno 'navrchu'.

Už samotná první stránka knihy poukazuje na nesmrtelnost, ovšem ale až v průběhu děje se dozvídáme úplnou pravdu, která stojí za tímto objevem. Pia se narodila s nesmírným darem a je zatím jediná, kdo nikdy nezestárne a ani neumře. Plán vědců je jednoduchý: Až bude Pia schopna, tak spolu s ní vytvoří novou generaci nesmrtelných. Kdo by tušil, že na své sedmnácté narozeniny Pia uteče z Malé Cam do džungle, kde poprvé potká kluka.


"Jmenuju se Eio. Kdo jsi ty?"

Musím říct, že Eia jsem si ihned oblíbila. Na domorodce mi připadal strašně - jako to popsat - roztomilý. Kdyby si někdo myslel, že domorodci jsou nějací divně mluvící neandrtálci, tak v téhle knížce by viděl, že i oni se dokáží přizpůsobit a naučit jinou řeč. Vlastně celý kmen Ai'oanů byl takový milý a útulný. Kdybych mohla být nějakou postavou z knihy, tak bych určitě chtěla být jednou z domorodců.

Avšak největší záhadou pro mě celou dobu byla elysia - to je ta květina, díky které nesmrtelnost není pouhým snem. Pořád mi vrtalo hlavou, jak asi vypadá, jestli nějak hezky voní, nebo co je katalyzátorem, který vědci potřebují přidat do nektaru, aby nebyl prudce jedovatý. Když jsem zjistila pravdu, tak jsem si dala dvě a dvě dohromady a hned vše dávalo smysl. Jak se říká: Kdo si počká, ten se dočká.


Pravda je krutá jako vždy, ale když si na ni v Počátku počkáte, tak rozhodně uděláte dobře. Kapitoly sami ubíhají jako voda, takže jen co jsem se začetla, tak jsem nemohla Piu nechat být na pokoji. Vtáhnout se do děje je jednoduché, což opravdu oceňuji. Jediné co mi lezlo krkem, bylo oslovování v Malé Cam. Pia jim totiž všem říkala strýčku a tetičko. Samozřejmě je jasné, že když tam vyrůstala, tak musí mít k ostatním nějaký vztah, ale prostě mi to oslovení nějak vadilo. Zvláště potom, co se vše začalo vyjasňovat. Mračna zmizela a vystoupilo slunce poznání.



"Džungle by mohla být klidně vyrobená z papíru a provázků."

Jessica Khouryová si vymyslela úžasné hrací pole pro své hrdiny. Džungle, zakázaná láska, velké tajemství. Co víc by mohlo knize dodat šmrnc? Ani nikde nemusela být magie, anebo nějaké nadpřirozené bytosti. Navíc je příběh ukončený a nemá žádné pokračování - uff. Za to bych ráda poděkovala. Kdyby existoval nějaký další díl, tak by mi to asi moc nelahodilo. Proč pokračovat v něčem, co skončilo?

Počátek bych strašně ráda doporučila, jelikož opravdu stojí za přečtení. Kniha je napsaná takovým stylem, který jsem si moc oblíbila. Nesmrtelnost je něco, co by nemělo existovat, nebo ano? Možná je elysie někde daleko schovaná a čeká na svého nového majitele, otázkou však je, jestli by byl svět bez smrti lepší...


Hodnocení
5 hvězdiček

Mnohokrát děkuji nakladatelství Egmont za poskytnutí recenzního výtisku!
Knihu si můžete zakoupit zde.

středa 21. srpna 2013

Inheritance [RC RECENZE]

Na začátku to byl jen chlapec
Autor: Christopher Paolini
Série: Odkaz Dračích jezdců
Díl: 4
Počet stran: 672
Překlad: Olga Staníčková
Nakladatelství: Fragment, 2012
Originál: The Inheritance Cycle -Inheritance
Doba čtení: 8 dní, srpen 2013, v čj



Bitva, na kterou se Vardenové a Surďané připravili teprve nedávno, pokračuje v plném proudu. Pomalu ale jistě dobývají menší města a postupují k tomu nejhlavnějšímu bodu - Urû'baenu. Ačkoli to vypadá, že konec války je v nedohlednu, Eragon se svou dračicí Safirou jsou stále středem pozornosti. Dodávají vojákům pocit bezpečí a nepřemožitelnosti. Bohužel pravda je taková, že ani sám Eragon neví, co bude dělat, až se dostanou do hlavního města. Budou se Safirou dost silní, aby porazili nejmocnějšího krále, anebo to byla už od začátku zbytečná cesta? A právě na nich záleží osud celé země. Dokážou nastolit mír, na který lidé čekají již mnoho let?


"Dračice Safira zařvala a vojáci před ní se zděsili."

Třetí díl končil velice napínavě, protože jsme se dozvěděli o Eldunarí, jenž jsou srdce srdcí, které má každý drak ukryt hluboko v sobě. Takové srdce srdcí najednou zapadalo do všeho. Proč je Galbatorix tak mocný, jak získali Murtagh s Trnem sílu, opravdu toho hodně vysvětlovalo. Na poslední část Dračích jezdců jsem se tedy dost těšila. Poslední boj, který všechno změní, vypadal slibně.

Hned na začátku knihy se objevujeme v jedné z mnoha bitev. Eragon se opravdu zdá být nepřemožitelný - s drakem na nebesích, s elfskými kouzelníky za zády a s ohnivým mečem v ruce. Leckdo by mu s radostí uhnul, jen aby ho nezabil. Ale je tu jeden háček. Většina lidí je ovlivněna Galbatorixem, jelikož mu přísahali věrnost ve starověkém jazyce a to se jaksi obejít obloukem nedá.


"Vypustil zatajený dech - ani nevěděl, že ho zadržoval - a třesoucí se rukou si otřel slzy z očí."
Přes všechno, co jsem při čtení Odkazu Dračích jezdců prožila, mi připadalo, že tenhle díl je skvělé vyvrcholení. I když mi trvalo dlouho přečíst tuhle 'bichličku', tak si myslím, že za to můj čas stál. Zakončení úspěšné série o dracích se Paolinovi povedlo, ovšem určitě se tu najde nějaké pro a proti. Každý kousek děje, který byl někde otevřený, jako by se uzavřel. Dořešily se spory, věc se Slounem, dokonce i Eragonova láska k Arye. Všechno našlo svůj pravý konec a to si myslím, že se moc často nestává.

Čtivé to bylo stejně jako vždy. A tím myslím i to, že občas jsem nevěděla kam s očima. Mám se dívat z okna, anebo číst? Rozhodně nemůžu říct, že bych se nějak extra nudila, ale prostě mě třeba nějaké čtení o úřadování číst nebaví. Dokonalost není vše, ale chápu, když někdo chce mít svůj příběh do puntíčku výborný. Nešla bych na to jinak.


Kdybych měla šanci přečíst si nějaké volné pokračování, tak bych po něm okamžitě sáhla. Přestože jsem zmínila, že každý malý děj se uzavřel, tak samotný konec byl prostě otevřený. Z jisté části mi dokonce připadal suchý. Chyběla tomu nějaká závěrečná třešnička, která by pozvedla každému čtenáři koutky úst. Opravdu jsem z toho nebyla zrovna nadšená.

Na začátku to byl chlapec a na konci veliký hrdina. Tak by se dal 'skoro' shrnout Eragonův život. S každým dílem o něco zesílil a s každou bolestí o něco zmužněl. Jsem opravdu ráda, že jsem mohla být svědkem jeho života. Další pokračování jeho světa si budu muset nejspíš domyslet, ale víte co? Nakonec to přece jen nemusí být tak zlé. Vždycky může být hůř. :)


Hodnocení
4 hvězdičky

Tímto mockrát děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!

úterý 20. srpna 2013

Letní knižní hop - (1.-15.8. 2013) - VYHLÁŠENÍ


Já vím, že mám trochu zpoždění, ale vrátila jsem se domů "teprve" v sobotu a nějak jsem neměla chuť dříve něco vyhodnocovat. Ani jsem nějak nečekala, že budete něco psát do kolonky "vzkaž něco", ale některé poznámky mi byly opravdu úsměvné. Zvláště Vám určitým děkuji, že jste mi psali, že jsem vtipná. To vždy ráda ocením. :D

Mám dokonce i pocit, že jste byli se soutěžní otázkou spokojeni, protože jste odpovídali docela vtipně a i občas logicky. Hodně z Vás si vybralo někoho pohledného ze Stmívání či VA, ale občas na to šel někdo i s mozkem. Třeba mě by hned na začátku nenapadlo, vzít si s sebou Percyho nebo Harryho, který by mě z ostrova dostal. :D)

Nakonec se účastnilo 88 lidí, což mi připadá hezké, vzhledem k tomu, že ceny nejsou nijak úžasné. Byla možnost tří vstupů, což znamená, že jich dohromady bylo 211 - a to je také pěkné. :)

No ale teď už k tomu nejhlavnějšímu, vylosovaní:
Výhercem knihy Jezdci časem 2 se stává se vstupem č. 143
Matej
Výhercem knihy Svět za jezerem se stává se vstupem č. 52
Amy

Emaily jsem již oběma odeslala a doufám, že mi oba výherci brzy odpoví. :)

pondělí 19. srpna 2013

Prázdninový knihomol - 6.-7. Týden

Projekt, který vymyslela Cathy

Je tady onen dvoj-týden, který jsem slibovala před svým odjezdem na chalupu. V šestém týdnu jsem konečně dočetla Inheritanci a byla jsem docela spokojena, i když to mělo otevřený konec, za který bych mlátila všude kolem sebe. Dále jsem přečetla Počátek, jenž mě naprosto okouzlil. Zalíbilo se mi, že je to jen jeden ucelený díl, a že to mělo tak napínavý děj. No a na chalupu jsem si vzala asi pět knížek, ale přečetla jsem pouze druhý díl Krvavé romance, tedy Věčnou touhu, která mě neskutečně ehm., štvala. Ještě jsem na chaloupce stačila nakousnout knížku Jak mi Jane Austenová zničila život, ale při dočtení doma jsem si uvědomila, že to opravdu nebyl můj šálek čaje. :)

1. Týden: Dokonalý sen - Ally Condie (194 stran)
1. Týden: Tweety s city - Elizabeth Rudnick (272 stran)
1. Týden: Stínem políbená - Richelle Mead (328 stran)
2. Týden: Drakie - Sophie Jordan (143 stran)
2. Týden: Dcera kostí a dýmu - Laini Taylorová (368 stran)
3. Týden: Železná dcera - Julie Kagawa (360 stran)
3. Týden: Krvavý slib - Richelle Mead (368 stran)
4. Týden: Skrytá - Marianne Curley (288 stran)
5. Týden: Reset - Amy Tintera (384 stran)
6. Týden: Inheritance - Christopher Paolini  (672 stran)
6. Týden: Počátek - Jessica Khoury (384 stran)
7. Týden: Věčná touha - Alice Moon (240 stran)
7. Týden: Jak mi Jane Austenová zničila život - Beth Pattillo (240 stran)

Dohromady přečteno za prázdniny 13 knih / 4544 stran

Musím říct, že s mým čtením to jde trochu do kytek. Řekla jsem si, že přečtu alespoň dvacet knih za prázdniny, takže mám co dělat! :D

sobota 17. srpna 2013

On my Wishlist (36)

 Toto meme pořádá Book Chick City
Jedná se o to, že každý týden zveřejním knihu nebo knihy, které bych si chtěla koupit. 
Může se jednat o jakkoliv staré knihy.
***
Říkejte si, co chcete, ale já jsem Harryho Pottera prostě ještě nikdy nečetla. Jednou jsem měla půjčený pátý díl od babičky, ale to nebylo ono (knihy nepatřily mně :D). Ale tak zvažuji, že si ho někdy koupím, co vy a vaše zkušenosti s Harrym? Já jsem asi nějaká blbá generace. :D

čtvrtek 15. srpna 2013

Krvavý slib [RECENZE]

Kniha plná napětí, lásky a zloby
Autor: Richelle Mead
Série: Vampýrská akademie
Díl: 4
Počet stran: 368
Překlad: Katrin Chýlová
Nakladatelství: Domino, srpen 2010
Originál: VA - Blood Promise
Doba čtení: 2 dny, červenec 2013, v čj



Rose byla vycvičena tak, aby nikdy neopustila svého moroje, a aby nikdy neporušila nejdůležitější pravidlo strážců. Jediné, co ji přivedlo k pádu, byla zakázaná láska. Rose se v několika posledních měsících zamilovala do svého učitele, Dimitrije Belikova. Zpočátku nevinné pohrávaní s city se zvrhlo v naprostou vášeň. Ale pak, když to nikdo neočekával, napadli Akademii svatého Vladimíra strigojové, jenž napáchali příliš škod a zmařili mnoho životů. Jedním z obětí byl i Dimitrij. Rose zjistila od ducha Masona, že není mrtvý, ale ani živý. A to mohlo znamenat jen jedno jediné. Z nejlepšího bojovníka a strážce, se stala věc, o které se zdají noční můry. Ačkoliv by měla Rose zůstat na akademii, tak se rozhodla, že zachrání Dimitrojovi duši přesně tak, jak si to onehdy slíbili. Vydala se zabít svou jedinou lásku a všechno a všechny nechala daleko za sebou.

"Někdo mě sleduje."

Jakmile jsem dočetla třetí díl Vampýrské akademie, tak jsem si myslela, že to nevydržím a ihned se pustím do dalšího dílu. Když jsem se totiž ve trojce dozvěděla, že se z Dimitrije stal strigoj, bylo to pro mě jako facka. Nevěděla jsem, jestli si mám lehnout na zem pokoje a předstírat rohožku, anebo se umlátit k smrti. V této chvíli jsem opravdu nemohla litovat, že mám doma celý komplet VA.

"Jmenuju se Sydney. Jsem sem přidělená jako alchymistka."

Z chudáka Rose se stal takový menší zabiják strigojů, který slídí po Rusku. Doufá, že právě tam narazí na Dimitrije, kterému dříve nebo později probodne srdce stříbrným kůlem. V Petrohradu se setkává se Sydney, zvláštní holkou, která o sobě tvrdí, že je alchymistka. Kdyby Rose dokončila své studium, tak by věděla, že alchymisté jsou taková skupina lidí, kteří uzavřeli dohodu s vampýry. Nechce se mi to nějak extra popisovat, teda, spíš bych asi zapomněla vysvětlit to důležité. Nejdůležitější na tom je, že alchymisté jsou hodní, a že brání vampýrské tajemství. Sydney se mi už od začátku jevila jako taková trochu labuť. S tím, že vůbec nejí, mě vždycky strašně rozčilovala. V celku byla divná asi pořád. Sem tam se našly chvilky, kdy byla docela příjemná a milá, ale nejspíš to není můj tip. 

I když všude opěvuji Vampýrskou akademii, tak mi tento díl připadá nejslabší. Valnou část se v knize nic neděje, protože stojíme pořád na jednom místě. Dobře, dozvím se tam pár zajímavostí, ale jinak je to tak sto-padesát stránek ničeho. A jelikož je Rose od Lissy pryč, tak se dívá do její hlavy až moc často a to mě opravdu ubíjí. Jedna věc je nemít rád Lissu a druhá věc, je o ní pořád číst. Ne, děkuji pěkně.

"Byl to člověk."

Někdy za polovinou knihy konečně začíná to pravé ořechové. Drama a napětí máme najednou až nad hlavu, stránky mi utíkají pod rukama a s radostí čtu dál. Konec mi jako obvykle vytřel zrak, čímž RM děkuji, jinak bych si asi hodila mašli! Občas si říkám, jak můžu nemít ráda tenhle díl. Odpověď je pro mne jednoduchá. Není tam na mě dost Adriana!

Ale i přes všechna má muka, jsem ráda, že jsem Krvavý slib přečetla. Přece jen je čtivý jako každý jiný díl. Přežít se to dá, takže co bych brebentila, že je to děsné. Líbí se mi, ale ne tak moc jako třeba Mrazivý polibek. Nevím, co bych ještě měla napsat, a tak řeknu je jedno. Další díl se mi bude líbit určitě mnohem více! (A že to vím, protože už jsem ho jednou četla!)

Hodnocení
4 hvězdičky

středa 14. srpna 2013

Představ se! - Šperky a jiné doplňky


Šperky a doplňky?! Hmmm. Já si spíš stavím na jednoduchosti, nikdy jsem nepotřebovala chodit ověšená nějakými náhrdelníky, anebo mít piercingy. Mně jednoduše stačí jeden, dva náramky na ruce. Momentálně nosím takový ten gumový náramek I love London a pak ještě drhaný náramek, který mi přišel spolu s knížkou v balíčku. Občas si vezmu svůj oblíbený řetízek s modrým křížkem, anebo modro-zeleno-fialové korálky, ale jinak jsem prostě čistá (to znělo divně). :D 

Náušnice, další jev. Ty také nosím jednou za uherský rok, jelikož mám jednu dírku špatně píchnutou, a také protože snesu jen určitý tip kovu. Třeba takové ty pěkné náušnice od značkových obchoďáků nosit nemohu, páč mě tak po hodině nošení začne nehorázně pálit ucho. Na tohle mám celkem smůlu a štve mě to. Ano, a také proto nosím jednou do měsíce takové pecičky, které jsem jednou dostala od sestřenice.

No a poslední věc, na kterou nedám dopustit, je stříbrný prstýnek s růžovým kamínkem, jenž nosím na snubním prstu. Ne, nemám ho od žádného kluka, ale funguje jako skvělý odpuzovák, když ho otočím a jde vidět jen ta stříbrná obruč. :D Konečný verdikt je asi takový, že bych bez doplňků přežilo naprosto normálně. 

úterý 13. srpna 2013

Letní knižní chvilky! (8)

Ahoooooj! Jsem tu s letními knižními chvilkami. Budou opravdu hódně letní a doufám, že se vám budou všem líbit. Abych ale přiznala pravou barvu, tak je to taková směs fotek, co se mi nashromáždila. :D

Jako první tady mám fotku, jak moje stěna vypadala bez poliček. I s neustlanou postelí a pózujícím Jerrym.
No a tady je v průběhu práce. :D
Já jsem prostě všude.. Muhehehe! (fail. Černý je ještě nahoře)
 Resetuju si s fazolkami z Harryho Pottera!
A jelikož je vedro tak je čas na pořádné vyplazování jazyků!
A pod postelí sídlí Tomíček, který se schovává před sluncem.
 Tři oříšky pro Erný + veverka Jerry
A na konec jedna taková záludnost. Dokážete tohle udělat v puse?
Já jsem v tom už expert! :D
Mějte se krásně a uvidíme se u dalších knižních chvilek!
P.S. Nakonec jsou to spíš psí chvilky! :P

sobota 10. srpna 2013

On my Wishlist (35)

 Toto meme pořádá Book Chick City
Jedná se o to, že každý týden zveřejním knihu nebo knihy, které bych si chtěla koupit. 
Může se jednat o jakkoliv staré knihy.
***
Jak už jsem psala někde na facebooku, tak se také účastním Blog tour, kterou letos pořádá laurdes. No a jaksi, jak jsem si vybírala autorky, kterým napíši, tak jsem trochu brouzdala a brouzdala. Dobrouzdala jsem k těmto dvěma kráskám. Musím uznat, že jako vždy, jsou obálky úžasné. :D

čtvrtek 8. srpna 2013

Reset [RC RECENZE]

Splň úkol, anebo zemři.
Autor: Amy Tintera
Série: Reboot
Díl: 1
Počet stran: 384
Překlad: Jana Hejná
Nakladatelství: Egmont, červen 2013
Originál: Reboot
Doba čtení: 2 dny, červenec 2013, v čj




Amerika. Texaská republika. Rok neznám. Reseti. Už několik dlouhých a mučivých let na Zemi vládne virus, díky kterému, když umřete, vstanete z mrtvých. Reseti jsou silní, odolní a skoro nepřemožitelní. Jednotka KLEZu, tedy Korporace pro lidskou evoluci a zalidnění vzala resety pod svá křídla, ale přesněji řečeno je zotročila. Jak se zjistilo, tak čím déle jste mrtvi před resetem, tak tím méně vám zbude lidskosti. Dvanáctiletá Wren zemřela krutým způsobem. Byla třikrát střelena do prsou a poté po 178 minutách se z ní stala resetka. Mezi všemi ostatními jejího druhu má nejvyšší číslo a také je nejvíce chladná ke svému okolí. V KLEZu žije už přes pět a ještě nikdy neporučila žádný rozkaz anebo pravidlo. Alespoň do té doby než poznala dvaadvacítku Calluma.

"Ne. Ve mně nic lidského nezbylo."


Dalo by se říct, že Reset je jenom další kniha z mnoha. Dystopií se objevuje pořád víc a víc a jeden neví, po které by měl sáhnout dříve. Tím pádem se stává obálka největším magnetem na čtenáře. Pokud objevíte knihu s úžasnou obálkou a se zajímavou anotací, tak jste na té správné vlně. Reset naštěstí splňuje obojí. Jsem velice (ne)všímavý tvor, a tak jsem si uvědomila, že na obálce je zdůrazněné  Wrenino číslo 178 až někdy při konci čtení. Nejspíš mi knížka úplně zatemnila mysl.

Každá dystopie má kousek své originality a ani Reset nepostrádá tu svou. Je to takové okouzlení, kterého se nemohu zbavit. Shrnu to naprosto jednoduše - je bravurní. Do knížky jsem se pouštěla s tím, že půjde o nějakou obyčejnou dystopii, jenž mě chvíli bude vynášet do oblak, a pak padnu úplně zhroucená k zemi. Nestalo se, a já si užívala let po celou dobu čtení! 

"Nováčci vždycky strašně křičeli."

Ze začátku mi připadalo, že reseti jsou takoví trochu roboti, kteří poslouchají na slovo jako psi. Mýlila jsem se. Postupem času se začala ukazovat skrytá rebelie a nesouviselo s ní jen číslo vytetované na jejich pažích. Callum 22, kterého Wren poznala, byl až příliš moc podobný lidem a v jejích očích se začaly objevovat pochyby. Všichni se jí vždycky zpravidla vyhýbali, ale on si k ní nakráčel jakoby to byli staří přátelé. A já se Wren ani nedivím. Pět let byla jako smrtka chodící po okolí a najednou přišel kluk, který by dokázal úsměvem nechat ledy tát. Wren je jako ledová královna a Callum by mohl hrát přitažlivé topení. A jelikož i reseti se dají zabít, tak mají určitá pravidla od nadřízených. Poruš ta pravidla a budeš eliminován. Ale i ti nejmocnější z nejmocnějších mají z resetů strach, přece jen jsou to pořád lidé.

Jakmile jsem se jednou pustila do Resetu, už jsem se ho nechtěla pustit. Strašně moc mě zaujal příběh plný drama, nenávisti, zloby a lásky zároveň. Hltala jsem každá slova a jen si přála, aby tomu nikdy nebyl konec. Ovšem ten dříve nebo později musí vždy přijít. Na rozdíl od jiných sérií bych klidně nechala Reset stát stranou jako samostatnou knížku, protože konec byl jako taková třešnička na dortu. Trochu nakousnutá, ale přece jen celistvá.

Okamžitě bych tuhle knížku všem nadšencům napínavých dystopií doporučovala, ale protože jsme každý jiný, tak se nám všem může zalíbit něco jiného. Já jsem si toho odnesla z této knihy hodně, např. že nikdy nesmíme přestat věřit a jednou, až to budeme co nejméně očekávat, se stane něco úžasného!

Hodnocení
5 hvězdiček

Mockrát děkuji nakladatelství Egmont za poskytnutí recenzního výtisku!
Knihu si můžete zakoupit zde.

středa 7. srpna 2013

Představ se! - Pohádky


Líná huba, holé neštěstí. - Není tomu tak? Ani nevím, proč jsem toto přísloví teď zmínila, nejspíš je to tím, že jsem se dnes málem vyflákla své znovu nalezené meme, ale nu což, už píši, tak je to snad jedno, ne? :D

Pohádky, jak krásné téma jsem si to vybrala. Lepší už snad nemohlo býti. :) Už od dětství mám ráda všechny Disneyovské pohádky, které kdy byly vydány anebo zfilmovány. Se sestřenicí a sestrou si občas děláme takový re-watching, protože jejich pohádky jsou opravdu krásné. Zvláště ty, co jsou ještě kreslené a ne nějak graficky vymožené jako třeba Šmoulové. Já, jak už je známo delší dobu, mám úplně nejraději Malou mořskou vílu, která chytla mé srdce už v raném dětství.

Úžasné video a ten Erick! O.O

A abych řekla pravdu, tak si knižní pohádky už trochu nepamatuji. Už je to dávná doba, co jsem nějakou držela ruce, ale už vidím, jak se k nim jednou vrátím. Třeba až budu tetou, nebo dokonce matkou. :)

Pohádky jako takové jsou skvělým odreagováním. Myslím si, že kdyby většina dnešních dětí nebyla tak moc závislá na internetu, násilí a různých jiných odporností, tak by to bylo mnohem lepší. Já bych svému dítěti určitě nekoupila super čuper mobil v devíti letech, nýbrž bych mu buď zapnula Malou mořskou vílu, anebo dala nějaou nádhernou knížku. A jak by hned měli po ptákách! :D

Příští téma bude
Šperky a jiné doplňky

pondělí 5. srpna 2013

Prázdninový knihomol - 5. Týden

Projekt, který vymyslela Cathy

Další týden je dávno pryč a já jsem tu o den později s prázdninovým knihomolem. Jak jsem si předem určila, tak jsem se pustila do posledního dílu Odkazu Dračích jezdců, na který jsem se opravdu těšila. Zatím jsem někde za polovinou a očekávám, že do konce týdne už bych ho mohla dočíst. A jelikož jsem věděla, že jeho čtení pro mě bude mučivě dlouhé, tak jsem ještě na začátku týdne přelouskala Reset, o kterém budu básnit ještě hodně dlouho.

1. Týden: Dokonalý sen - Ally Condie (194 stran)
1. Týden: Tweety s city - Elizabeth Rudnick (272 stran)
1. Týden: Stínem políbená - Richelle Mead (328 stran)
2. Týden: Drakie - Sophie Jordan (143 stran)
2. Týden: Dcera kostí a dýmu - Laini Taylorová (368 stran)
3. Týden: Železná dcera - Julie Kagawa (360 stran)
3. Týden: Krvavý slib - Richelle Mead (368 stran)
4. Týden: Skrytá - Marianne Curley (288 stran)
5. Týden: Reset - Amy Tintera (384 stran)

Dohromady přečteno za prázdniny 9 knih / 3008 stran

A jak jste na tom  se čtením o prázdninách vy? :))

Drakie [RECENZE]

Tajemství potomků draků vyplývá na povrch
Autor: Sophie Jordan
Série: Drakie
Díl: 1
Počet stran: 296
Překlad: Olga Bártová
Nakladatelství: CooBoo, srpen 2012
Originál: Firelight
Doba čtení: 2 dny, červenec 2013, v čj



Jacinda nikdy nemohla být jako normální holky, které chodí na rande, běhají po klubech anebo jen tak blbnou. Už od narození byla odtržena od lidského světa, ale přesto touží po nemožném. Od jak-živa žije se svou rodinou v horách ve kmeni Drakií a Drakiů, jenž je ukryt před zraky nevítaných lidí. Jacinda je drakie, která poprvé za několik generací dští oheň a právě tímto faktem je pro všechny nesmírně výjimečná a vzácná. Její budoucnost je již předem dána a nedá se nijak změnit. Když však jednoho dne Jacinda poruší nejsvětější pravidlo drakiů, je její osud zpečetěn navěky. Svět, který je pro mladou drakii nebezpečný, otevírá svou smrtící náruč.


"Blíží se ke mně.
Buší mi srdce."

Drakii jsem si objednala asi někdy před čtvrt rokem, a jak už je u mě známé, tak jsem se k ní dostala o "trochu" později. Abych byla úplně přesná - JÁ si knížky od nakladatelství CooBoo tak nějak syslím a nechávám si je nakonec. V nejbližší době svůj systém nehodlám měnit, protože jejich knihy mi vždycky dokážou udělat radost! A ač jsem zatím neměla tu čest, číst více knih od tohoto nakladatelství, tak si myslím, že Drakie bude patřit k těm lepším kouskům.

Důkazem je mi i to, že jsem jen stěží mohla přestat číst. Tedy pokud si to dobře pamatuji a Goodreads je mi svědkem, tak mi k přečtení v jednom dnu bránil pouze Titanic, který dávali v televizi, a který nesmím nikdy vynechat. Ale konec mých majestátních výmluv a blbostí, vezmu to hezky od začátku. Příběh o mladé drakii mi ihned dokázal přirůst k srdci a jelikož mám draky ráda, tak mi námět této knihy připadal naprosto úžasný. Potomci dávných draků - no není to paráda? Dobře vím, že každý příběh má svá vlastní pravidla, a ani tady to nebylo jinak. Drakie a drakiové jsou bytosti, které na povrchu vypadají jako obyčejní lidé, ale uvnitř jsou divocí a mocní - jejich pravé podoby jsou nádherné a okřídlené. Žijí ve kmenech, kde má první a poslední slovo ten nejsilnější drakij. Ale jako vždy zde musí být i nějaká temná strana. 

Tentokrát jsou to lovci, kteří loví drakie kvůli několika hlavním důvodům. 1) Kvůli kůži. 2) Dokážou najít vzácné drahokamy. 3) Pro zábavu. Kvůli nim je úžasných bytostí, jako je Jacinda, na světě pořád méně, protože jejich rukou pomalu vymírají. Jedním  z lovců je i Will, který naší drakii pozná na vlastní kůži.

"Budou mě mučit vzpomínky na to, kým jsem byla."

Opravdu nelituji toho, že jsem tuhle knížku přečetla. Četla se mi hrozně příjemně a kdykoliv jsem měla pauzu na nádech a výdech, tak jsem se mohla dívat na úžasnou obálku. Kdybych měla příběh popsat jednou větou, byla by to tato: Zakázaná láska. Nerada spoileruji děj, ale ihned na začátku je přeci jasné, jakým směrem to bude Jacindu táhnout a jedině hlupák by si nevšiml jiskřiček v jejích očích.

Možná to vypadá, že mi ucukla lžička s chválou, ale já si jednoduše nemohu pomoci. Sice bych z hlavy nedokázala vyjmenovat druhy drakií, ani pořádně neumím skloňovat slovo "drakie", ale jedno vím jistě. Na tuhle knížku nezapomenu a ponesu si ji v srdci ještě nějakou chvíli. Sem tam jsem se čtením pokulhávala,  ale stejně byl děj pořád napínavý jako kšandy. Konec mě roznesl na pomyslných kopytech a jelikož druhý díl zatím nevlastním, tak po něm mohu jenom slintat. 

Hodnocení
5 hvězdiček