Každý týden ve čtvrtek se má zveřejnit první věta z knihy, kterou právě čteme. *** Teďko zrovna čtu dvě fajnové knížečky. Jednou z nich je čtvrtý díl Sukuby a druhou í díl Percyho Jacksona.
Byla by lež, kdybych napsala, že jsem jako malá milovala knížky. Jako, měla jsem je ráda, ale nepotřebovala jsem je na každém kroku.
Já jsem byla zaláskovaná do kreslených pohádek od Walta Disney. Nejvíce asi do Malé mořské víly, to byla moje nejoblíbenější pohádka ze všech. Chtěla jsem být také ariela a plavat v moři. Dokonce jsem v ně věřila! A to dost dlouho. Každý mi musel nakreslit nějakou mořskou pannu a já si ji pak vybarvovala. Několik Disneyovek (mořskáá víláá) mám i notebooku, koukám se na ně, když mám chuť vzpomínat na dětství.
Další, co jsem měla hrozně ráda, byly příběhy mého taťky. Jelikož má dyslexii, tak si své příběhy vždycky vymýšlel. A také mi zpíval Máš má Aničko dávno spát - pokud znáte Ovečku, tak prostě akorát prohodil Aničku za ovečku, jak jednoduché. Můj táta byl skvělý uspávač, dokonce mi někdy pomáhal myslet na něco jiného, když mi nešlo usnout. Teď už za ním nechodím, ale jeho metody používám. Myslím na to, že je zítřek a jím pizzu. :D
Co ještě pojím se svým dětstvím?
Rozhodně to bude bazén, který má babička na zahradě. Každé léto v něm plaveme, a když jsme ještě bydleli v rodinném domku, tak jsme v něm byli pečení vaření. Celá rodina. Teď už ale bydlíme v paneláku a k babičce jezdím jenom někdy. Je to škoda, ale když chci plavat, tak nemusím chodit na plovárnu. Mám svůj soukromí bazén, kde mě nikdo nebude okukovat. :D
Belly měří svůj život v létech, a tím nemyslíme roky, ale roční období. Všechno zajímavé a báječné se v jejím případě odehrává výhradně od června do srpna. Zimy jsou dobré pouze na to, aby počítala týdny do dalšího léta, kdy konečně s mámou a bratrem Stevenem odjede jako každý rok k moři. Tedy přesněji řečeno do prázdninového domu přímo na pláži, který patří Suzanně, mámině nejlepší přítelkyni. A k Suzanně a jejímu domu zase neodmyslitelně patří její dva synové, Konrád a Jeremiáš. Tuhle dvojičku zná Belly odmala a co si pamatuje, jenom netrpělivě čeká, až si jí kluci začnou konečně všímat a vezmou ji mezi sebe. A toto léto se to konečně stane. A navíc se z nevýrazného káčátka vyloupne krásná labuť. Belly je k údivu všech najednou krásná mladá dívka. Jenže v toto báječné a zároveň hrozné léto se změní i všechno ostatní. Vlastně se promění Bellin celý život. K lepšímu i k tomu horšímu…
Autor: Jenny Hann
Série: Léto
Díl: 1
Počet stran: 240
Překlad: Vanda Senko
Vydalo: JOTA, prosinec 2012
Kousek děje
Cousins, město kam každý rok Belly jezdíse svým bratrem Stevenem a matkou. Vlastně do něj jezdí už od jejího narození. Dům, kde jsou ubytováni patří Bellyně nejlepší kamarádce, Suzanně. Suzanna má dva syny, Konráda a Jeremiáše. To jsou dva rošťáci, kteří spolu s Belly a Stevenem tvoří nerozlučnou čtyřku. Do tohoto léta brali Belly jako dítě a žalobníčka, ale letos si konečně uvědomují, že se z ní stala žena. Né však každý to dokáže ocenit.
Ať se Belly snaží sebevíc kluci jsou natvrdlý jako pařezy. Konrád si jí vůbec nevšímá, Jeremiáš je pořád stejný srandista a její bratr si z ní akorát utahuje. Jediná osoba, která ji vždy říká, že je nádherná, a která si její změny všimne je Suzanna. Pokaždé Belly kupuje nějaké drobnosti, jako třeba červené sluneční brýle. Ráda všechny čtyry rozmazluje. Avšak přes všechno bude tohle léto opravdu jiné.
Postavy
Ráda bych si hlavní postavy trochu přiblížila, takže věnuji tuto kolonku Belly, Jeremiášovi, Konrádovi a Stevenovi.
Belly je celá jako její táta, jediné co zdědila po mamce jsou ruce. Celé léto se snaží upoutat pozornost kluků, chce patřit do jejich party. Být také "dospělá" jako oni. Suzanna jí vždycky říká, že jednou si vezme jednoho z jejích kluků, a Belly moc dobře ví, kterého by chtěla.
Konrád se tohle léto chová opravdu divně. Divněji než obvykle. Za celou dobu, co jsou na prázdninách byl plavat asi dvakrát. Hodně času tráví buď v práci, anebo ve svém pokoji, kde brnká na kytaru, či poslouchá muziku.
Za to jeho bratr Jeremiáš je bezstarostný jako vždy. Blbne s Belly jak jen může. Příští rok má jet na fotbalový tábor, a proto si užívá ze všech nejvíc. Také má práci (jako plavčík), ale pak se věnuje ostatním, na rozdíl od někoho.
A chudák Steven je tento rok v Cousins jen pár týdnů. Pak totiž odjíždí a s jeho tátou jde vybírat univerzity. Také proto je velice smutný, když se Konrád chová tak odtažitě.
Moje názory a pocity
Na začátek bych chtěla říct, že kniha se mi docela líbila. Konečně jsem četla zase něco jiného, než upířiny a fantasmagorie. Bylo to takové oddechnutí, pauza, ale tím asi mé pěkné pocity končí. Nehorázně mě štvala Bellyna povaha ufňukánka a žalobníčka. Dobře, já jsem to dělávala taky, ale teď už bych si někoho práskat nedovolila.. a ještě kvůli takovým blbostem.
Dnešním holkám to třeba připadá normální chovat se jako blbka, ale v téhle knížce jsem to opravdu nečekala. Přitom se mi celkem dost zamlouvala obálka i název - chápejte, každý chce léto, kdy by mohl zkrásnět, speciálně já -, ale jakmile to začalo být takové moc růžové, myslela jsem si, že si hodím mašli o lustr. Napíši to znova. Belly se chovala jako spratek.
Další u čeho se zastavím, je délka kapitol. Připadalo mi dost divné, že kapitoly jsou dlouhé dvě - tři stránky. Dobře, tak moc mi to nevadilo, alespoň to utíkalo rychle. Jenomže potom se objevila minulost. Ouha! Minulost byla vždycky strašně dlouhá a strašně nudná. Pokaždé, když byla kapitola nadepsána věkem, tak jsem si dala od knihy chvíli pauzu, poněvadž jsem to nedávala.
Ale protože mě strašně zajímalo, jak to všechno skončí, tak jsem četla dál, napnutá jako struna. Předvídatelný konec jsem přijala a knihu po dočtení s úsměvem odložila.
Závěr
Knihu asi doporučuji puberťačkám, které sní o létě, kdy ony zkrásní. Koneckonců, každý by takové měl alespoň jednou zažít. Ovšem tím neříkám, že si to nemůže přečíst i někdo straší! Klidně do toho, jestli máte nervy. :)
Obálky
Naše obálka se mi líbí, i ostatní, co jsou vidět na přebalu knihy vypadají slibně, ale zahraniční obálky?! Parádní.. Není co dodat.
Knižní trailer
Doba čtení: 5 dní, únor 2013, v českém jazyce
Hodnocení
3 hvězdičky
Tímto děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku!
Každý týden ve čtvrtek se má zveřejnit první věta z knihy, kterou právě čteme. ***
Jak já dělám to, že když chci nějakou knížku, tak se k ní opravdu dostanu? :D Navíc tuhle knížku tak nějak musím přečíst, protože mám doma recenzní výtisk druhého dílu. :) Ale neva, já jsem se na ni těšila už dlouhó!
Název: Dokonalý pár Autor: Ally Condie "Když jsem nyní našla způsob, jak vzlétnout, jakým směrem se mám vydat do noci?"
Hmmm...hmmm. zimááááá. Když už jsem si myslela (zase), že u nás nebude sníh, tak se k nám přihnala sněhová kalamita. V pondělí to už vypadalo, že všechen zbylý sníh už roztaje, ale pak přišlo úterý a.. BUM! Sněžilo celý den.. Takže když jsem šla kdykoliv vyvenčit ty moje veverky, tak přišli jako sněhové koule. Já teda taky, ale já jsem koule už odjakživa. :D A na mé strašně umělecké fotce vlevo vpravo (nauč se strany!), jde strašně vidět, že sněží a nejde vidět ani na krok. ;D (aspoň si to představte)
Já mám sníh odjakživa ráda, protože jsem se v něm narodila. Tedy v ročním období zima.. Teď už na boby nechodím (:D), ale ještě před dvěma lety jsem s radostí běžela na místní kopec, který se nachází kousek od mojí školy. Tam vždycky byla skoro celá moje třída a jezdili jsme až do večera. Dělali jsme takový ten vláček, když zapřáhnete boby za člověka před vámi. A když se pak někdo rozsekal uprostřed trasy, letěli všichni za ním.
Je zvláštní, že na to vzpomínám takhle zdálky, ale už jsem asi vyrostla.. *kecá, kdyby měla doma nějaký sáně, už by běžela ven a dělala ze sebe magora*
Se sněhem samozřejmě pojím lyžování a hory samotné. Na lyžích mě naučila teta (táta byl pořád v hospodě) a pamatuji si na to dodnes, protože mi to prostě nešlo. Obloučky mě zabíjely! Teď teda už žádné obloučky nedělám, jedu si šupem dolů :D, ale tehdy to byl úkol světa! Většinou jsme jezdili s rodinou (bez mámy) do Krkonoš, ale pak jsme také jednou byli v Jizerských horách, kde jsem jezdila jenom dva dny!
Proč?! Protože jsem se řízla při krájení blbýho jablka! :D Smůlička... Samozřejmě jsem byla úplně v klidu.. jenom jsem začala v koupelně ječet. -_-* Pak cesta zasněženými stezkami na pohotovost s mírně napitým otcem.. Úplně super zážitek! Zbytek jarních prázdnin strávených jako mrzák! Teď mám na levé ruce takovou malinkou jizvičku, která někdo trochu cuká. :)
No a z dneška přidávám pár fotek mých psů... Vím, jak je milujete! Před-obědová procházka!
Modelka Jerry.. ten se klepal jako ratlík, protože sníh moc nezná.
Jedna "společná" i s mým prstem :D
A druhá modelka Tomík!
Zase jsem dneska žvatlala tak trochu blbosti, ale já se snažím aby ne, věřte mi! :D Jinak svoje psy musím procpat všude.. třeba se na to kouká nějaká psí agentura.. :D
Příští téma budéé
Co jsem v dětství miloval/a?
Zní to tuctově, ale já věřím, že máte originální věci! :D
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vypravěčskému talentu vyznívá velmi působivě.
Autor: John Green
Počet stran: 240
Překlad: Veronika Volhejnová
Vydalo: Knižní klub, březen 2013
Kousek děje
Rakovina si nevybírá své oběti, ona v nás žije celou dobu. Akorát někdy si usmyslí vylézt ze své schránky a ukázat se světu. Hazel už v jejích třinácti letech diagnostikovali rakovinu štítné žlázy, a už třetím rokem s ní žije. Jejím pomocníkem je Filip, kyslíková bomba, kterou všude bere s sebou. Pomáhá jí dýchat. Hazel chodí na podpůrnou skupinu kvůli mamce, kde jsou/byli na tom všichni úplně stejně. Vždycky se tam jenom nudí a dělá, že poslouchá, až jednou ve skupině spatří nového člena - Augusta. Augustovi nebo také Gusovi, se povedlo rakovinu porazit, ovšem i na něm si vybrala určitou daň. V jeho případě to byla noha.
Jeho dalším zlozvykem je dávat si cigaretu do úst, avšak nikdy s ní nezačne zabíjet. Hazel tento pohledný mladík hned padne do oka. Cítí se k němu přitahována, ale zároveň si udržuje odstup. Skamarádí se celkem rychle, hned při první příležitosti. Oba dva mají skvělý smysl pro humor, takže se navzájem doplňují vtipnými hláškami. S ním skoro Hazel zapomíná, že má rakovinu, která jí uždibuje život.
Postavy
Ráda bych zmínila Hazeliny rodiče, hlavně matku. Starají se o ni, jak nejlépe mohou. Její matka dokonce odešla z práce, aby se Hazel mohla věnovat a pečovat o ni, co nejvíce. Chodí s ní všude jako ocásek, kdyby náhodou něco potřebovala.
Petr je vedoucí ony podpůrné skupiny. Pokaždé jim vypráví o tom, jak přišel o své koule kvůli rakovině a o tom, jak všichni tvrdě bojují.
A v neposlední řadě nesmím zapomenout na Izáka. To je Augustův kamarád, který měl neobvyklou rakovinu oka, které mu museli vzít. Teď se mu rakovina vrátila a on bude muset přijít i o druhé oko.
Moje názory a pocity
Nejdřív jsem si myslela, že na konci knihy budu řvát (brečet) jako blázen, avšak slzy se nedostavily. Proč je otázkou, ovšem i tak jsem si ke knize vytvořila pouto, které se nikdy nezlomí. Smutek ze ztráty postihne každého i mě. Nikdo s námi nezůstane věčně, ale "Bez bolesti by člověk nepoznal radost." Ale opravdu jsem měla ke konci namále, protože všechno se zdálo tak těžké.
Nejvíc se mi líbily rozhovory mezi Gusem a Hazel. Byly takové oddechové a v tu chvíli jsem nemusela myslet na nemoc, která Hazel každou chvíli mohla zabít. Vlastně spolu i dost flirtovali a bylo to takové roztomilé a nenucené.
Před Johnem Greenem smekám imaginární klobouk, kniha byla opravdu hodně emocionální. Ani se nedivím, že to je bestseller, protože každého tahle kniha musí chytit za srdce! Dokonce jsem si JÁ psala z jedním klukem z New Yorku. On sám si mě našel a napsal mi na Goodreads, celkem mě to překvapilo, ale ráda jsem s ním vyměnila své názory mou "skvělou" angličtinou.
Závěr
Vím, že tahle kniha je opravdu hodně oblíbená a pokud právě vy máte chuť na nějakou knihu, která vám vytrhne srdce a pohází ho kolem, kupte si tuto. Nebudete litovat, opravdu ne. Jo a ještě s ní si rovnou kupte balení kapesníků, protože to, že zrovna já (želva světa) jsem nebrečela, neznamená, že nebudete bulet vy! A také se mi strašně líbily ony citáty, které se často v knize nacházely.
Obálky
Obálky mi připadají vesměs stejné, protože modro-černo-bílá obálka je skvělá! Ale našla jsem i pár jiných, co stojí za zveřejnění. :)
Knižní trailer
Doba čtení: 3 dny, únor 2013, v českém jazyce
Hodnocení
5 hvězdiček
Tímto děkuji nakladatelství Knižní klub za poskytnutí ARC výtisku!
Jsou dny, kdy holka neví, který problém řešit dřív. Obzvlášť to platí v případě sukuby Georginy Kincaidové, která získává energii ze svádění mužů. Na první pohled záviděníhodná schopnost ovšem značně komplikuje její vztah se slavným spisovatelem Sethem – nemůžou spolu mít sex, protože tím by ho Georgina bezděčně zabila (a to, přiznejme si, by odradilo každého muže, i zamilovaného). Navíc je Seth pohlcen prací na svém nejnovějším románu a Georgina musí zasvěcovat novou, poměrně neschopnou sukubu.
Autor: Richelle Mead Série: Sukuba Díl: 3 Počet stran: 280 Překlad: Katrin Chýlová Vydalo: Domino, duben 2012
Kousek děje Do města Seattle se vrátil skřet, který koupil Georginu duši, Niphon. Georgina ho nenávidí ze všech možných potvor na světě. S jeho příchodem se zde objevuje i nová sukuba, která by mohla soutěžit v pořadu "Největší jelito lidstva!", a kterou musí Georgina zaučit. Má být něco jako její učitelka, ukázat jí triky na svádění, a jak vůbec získat chlapa. To se Georgině samozřejmě nelíbí a snaží se vzdorovat. Její kamarádi jsou jí taky houby platní, protože jsou okouzleni Tawny, tedy spíš jejím hrudníkem. Ale objevuje se zde ještě jeden menší problém. Pokaždé, když si Georgina "dobije" energii a pak jde spát, tak se ráno probudí skoro vyšťavená. V noci ji pokaždé doprovází sen. Sen, který se pokaždé opakuje, akorát popojede tak o půl minuty. V tom snu je Georgina v kuchyni a poslouchá píseň "Sweet home Alabama", myje ručně nádobí a pobrukuje si. Co se ale opravdu skrývá za těmi sny, které ji neumí nikdo vysvětlit? Postavy Příšerný skřet Niphon, který koupil Georginu duši, a za kterým se táhne smrad na míle daleko. Jaký je jeho cíl v Seattlu? Tawny, tak se jmenuje ona nová sukuba. Představte si ji jako vižli s nadměrným hrudníkem a s nepřirozenou blonďatou hlavou. Prostě taková menší prostitutka, neboli žena snů. V minulém díle se k nám připojila Maddie, Dougova sestra. V tomto díle se dobře skamarádí s Georginou, která se ji pokusí změnit z ošklivého kačátka na labuť. Moje názory a pocity Tenhle díl se mi prozatím líbil nejvíc, protože mě chytil za srdce, které mi vytrhlo ven z těla, hodilo s ním o zeď, a pak mi ho zpět vrátilo do hrudního koše. Jednoduše bych to napsala takhle. ÚŽÁÁÁSNÝÝ!! Ale to samozřejmě neudělám, trochu se rozepíši.
Pro začátek vám řeknu, že doufám, že mi Georginy Kincaidové bylo poprvé a naposledy líto. Já vím, že jsem světoznámá želva, a že brečím u všeho, ale u tohohle jsem snad ani nemusela, ne? Že ne? Richelle mi udělala naschvál, že to na konci tak utnula, teď si budu muset půjčit čtvrtý díl od Clíí a to mám doma hromadu knih! K Sethovi si asi napíši někde někam poznámku, že je to hajzl..! Ne, to neudělám, protože ho chápu.. Ne! Je to pan Hajzl!
Když jsem si poprvé přečetla jméno Nyx, tak jsem si říkala, že mi to je nějaké povědomé. Samozřejmě jsem si ji spletla s Nyx ze Školy noci, očekávala jsem, že to bude nějaká hodná paní. A ono to bylo naopak! Byla to zlá ježibaba! Ale pravda je, že co jiného máme čekat od Temnoty? Závěr Tak fajn, zase tak moc jsem se nerozepsala... Ale víte, co mě štve? Že jsem to četla tak dlouho, i když to byla opravdu prvotřídní knížka. Nestává se mi, že bych něco četla tak dlouho, ale nejspíš to bude tím, že mám pořád nabytý program. A teď pro ty, co se ještě neodhodlali číst Sukubu... JDĚTE DO TOHO! - pokud milujete styl psaní Richelle tak jako já.. Obálka První dvě obálky dílů Sukuby se mi hrozně líbily, protože na nich modelky vypadaly jako normální sexy holky, ale tahle už je podle mě až moc umělá. Nejsem na obálky většinou zlá, ale na téhle vypadá sukubka jako kdyby měla prasečí rypáček. ^^ + Hodnocení: 5 hvězdiček ++ Doba čtení: 8 dní, březen 2013
Lenzi slyší hlasy a má vize – vize o náhrobních kamenech, povodních a chlapci s kovově šedýma očima. Zdá se, že jí nikdo nemůže pomoci dokonce ani její přítel Zak. Pak však potká Aldena, kluka ze svých snů, jenž jí prozradí, že ona je mluvčí, člověk schopný komunikovat s bloudícími dušemi a pomoci jim a že on byl po celá staletí jejím ochráncem. Nyní čeká Lenzi těžké rozhodnutí: Zak nebo Alden, život nebo smrt. Jenže čas se krátí. Zlovolná duše chce Lenzi zničit a zabije ji, jestliže se nerozhodne včas…
Název: Střípky duší
Autor: Mary Lindsey
Vydalo: CooBoo, říjen 2012
Asi mám spadeno na obálky od nakladatelství CooBoo, nebo to je tím, že od nich doma nemám žádnou knížku? O_o...o_O...O_o Myslím, že se přikláním k té druhé možnosti. :D Ale opravdu se mi skoro všechny obálky od nich líbí. Třeba tahle, i když je převzata z originálu, tak je prostě úžasná. A ten font písma je prostě boží! :D Knížku jsem nečetla a asi ani číst nebudu, ale kdybych vybírala top-obálky, tak tahle by určitě byla mezi prvními! :)
Každý týden ve čtvrtek se má zveřejnit první věta z knihy, kterou právě čteme. ***
No, tak teď jsem se vrátila z narozeninové oslavy sestřenice, která slavila osmnáct. No byla to taková žranice, že jsem si musela povolit pásek. Teď vám tady přináším čtvrteční meme Bylo nebylo. Z téhle knížky jsem zatím přečetla pár stránek a je to opravdu paráda! :)) Já se jdu rozvalovat a vy si užijte zbytek dne! ^^
Název: Hvězdy nám nepřály Autor: John Green
"Koncem zimy mého sedmnáctého roku matka usoudila, že mám depresi."
Dneska to bude pro ty, co jsou nejspíše v tanci nějak nadaní, anebo měli třeba ples.
Já nejsem ani jedna z nich. Můj tanec se rovná hýbáním se ze strany na stranu proti rytmu.. Asi odjakživa jsem úplný antitalent na tanec, prostě mi to nějak nejde do žil! Ale jako štve mě to, protože vypadám jako tuleň, když se snažím o nějaký normální pohyb (viz. foto z lyžáku>>>). Jednou jsem šla do taneční soutěže, kterou jsme měli ve škole, ale nakonec jsem se jí nezúčastnila, protože jsem šla na očkování. Radši. :D
Vlastně jsem na jednom plese byla, akorát nebyl můj. Byl to závěrečný Květinový ples mojí sestřenice, která ukončovala taneční. Myslím, že to bylo minulý rok a já byla celý týden nemocná, a pak šla v pátek na ples.. :D Měla jsem na sobě kýčovité růžové šaty, ve kterých jsem vypadala jako velryba, účes alá facka a boty s podpatky, na kterých jsem si málem rozbila zobák.
Ples probíhal takhle. Seděla jsem se svou sestrou a babičkou někde v koutě a dívala se na všechny ty lidi, co tančili. Sestřenici jsem za čtyři hodina spatřila asi jenom pětkrát. Paráda. Dokonce mě chtěli přinutit, abych si šla taky zatančit... jsem ráda, že jsem to neudělala, protože bych tam někoho při mém štěstí zabila. Přinejmenším zmrzačila, že by byl do konce svého života na vozíku.
A víte co?
Už vidím až budu mít svůj maturitní ples a budu muset tancovat jeden tanec s mým otcem. To bude tisíckrát větší ostuda, než tancovat sama. Asi si dáme náš oblíbený trojdup! << nepřejete si vědět, co to je za paskvil... :D
No, to jsem zase napsala pár trapností ze svého ubohého života.. :D
Fajn, kamarád Google mi pomohl, ale i tak jsem to trochu nepochopila. Jediné, co mi šmejdění dalo, že non-fikce je něco jako životopis, nebo bigrafie? Chápu to správně? :D
No nic takového ve své knihovničce nemám a asi jsem nic podobného nikdy nečetla. A jsme zase tady, pole je prázdné. Snad ho někdy doplním.. :D
.jpg)
