Třicetidenní knihobraní [7]

Už snad skoro nemusím zdůrazňovat, kdo tento projekt má na starosti, ale stejně tu hlavičku představím! Je to VeEee. Na sedmé knihobraní jsem se opravdu těšila! Dneska totiž mám vybrat knihu, která mě opravdu rozplakala. Mám takový pocit, že možná někdo z mých čtenářů ví, kterou knížku mám na mysli, jelikož já ji vytahuji při každé příležitosti. Teda alespoň poslední dobou. :D Ale tak povím nějak všeobecně o mém brečení u knih. Jsem osoba, kterou hodně rychle něco rozbrečí (myslím u knih). Objeví se nějaká malá dojemná chvíle a já už popotahuji. Inu, takových knih je celkem hodně, takže smrkám každý okamžik.

Ovšem jenom jednou jedinkrát se mi stalo, že jsem brečela asi dvacet stran. Byla to anglická knížka Before I Die, jenž má velice citlivý a dojemný námět. Ano, a dokonce už samotný název říká své. Po dočtení se ze mě stalo chodící rajče. (měla jsem strašně rudý obličej.. :D)

Knižní chvilky (7)

Focení mě prostě baví. Sice většina mých fotek má příšernou kvalitu, ale já se tím prostě zabavuji, jak už jsem psala prvně. Kdykoliv vidím nějakou momentku, tak jí zachytím. Jsem blázen. :D Teď jsem nasbírala pár fotek, a tak vám je s radostí ukážu. Nebojte jsou to hlavně fotky s knihami. :D

Tahle fotka je ještě z doby, kdy bylo MS. Zápas se Švýcarskem byl velice "vydařený", a tak jsem si prostě musela u něj číst. 

 A veverky se rozhodly zapózovat s kuřetem. Tomík má velice pěkný výraz x))

 A tady už čteme s Tomíkem Mrazivý polibek. Konečně nám svítí slunko!

Jééj nové místo v knihovničce! ^^ Tašky vyklidily pole! :D

Moje všechny knížečky vyskládané do komínků. :D

A opět si užíváme sluníčka + moje nice nohy :D

 A nakonec dnešní chilling s Pýchou a předsudkem <33 (zářím na světle jako Edward..)

Projekt můžete najít zde u TerezZ

Třicetidenní knihobraní [6]

Šestý článek do knihobraní, jehož autorkou je VeEee. Dneska to bude možná trochu divné - Kniha, při které jsem se opravdu červenala. Po pravdě ani nevím, jakou knihu bych sem přiřadila, jelikož knihy, u kterých jsem se doopravdy pořádně červenala, už ve své knihovničce nevlastním. Putovaly po rodině dál, a tak musím pořádně napnout své mozkové buňky a zavzpomínat si.

Áá už to mám!



Kniha nepatří mně, ale máme jí doma. Tedy vlastní ji mamka, ale to určitě nesmí vadit, jednou ty její miláčky stejně podědím! :D Americká hvězda od Jackie Collins = hřích, hřích, hřích. A pro mě to byl obzvláště hřích, když jsem jí četla ve třinácti. Při některých pikantních pasážích mi rudly uši na dlouhou dobu, a dokonce jsem se té knihy občas bála. Ještě si pamatuji, když mě máti načapala a vynadala mi, že nemám číst věci pro dospěláky. A tady je již ona nebezpečná kniha! 

Á tady je mamčina část knihovny od její oblíbené spisovatelky. :)

Přečetla jsem za duben a květen 2013

Inu spojila jsem bývalé dva měsíce dohromady, protože kdyby byl každý článek zvlášť, vypadalo by to hodně žalostně. Takhle to snad bude vypadat, že jsem alespoň něco přečetla! :D Aneb zhodnocení za dva předcházející měsíce. Tentokrát si přečtené knihy přiřadím do takovýchto skupinek.

1. Knihy, na které rozhodně nezapomenu

2. Příjemná oddechavka

3. Kousek vedle

4. Blížící se katastrofa

Knihy, na které rozhodně nezapomenu

Železný král - Julie Kagawa | RECENZE

Jsem roztříštěná - Taheren Mafi | RECENZE

Ano, začnu rovnou tím nejpříjemnějším. V rámci dubna jsem nic tak překvapivého nepřečetla, ale zato začátkem května jsem se rovnou pustila do suprových knížek. Roztříštěná je jasná volba, protože je prostě nezapomenutelná. (jsem prostě cvok :D) Ale i Železný král byla pořádná mňamka, obě knihy můžu jen doporučit, jelikož za to opravdu stojí.. pokud chcete začít malý infarkt, jen do nich! 

Příjemná oddechovka

Brisingr - Christopher Paolini | RECENZE

Kouzlení - Aprilynne Pike | RECENZE

Iluze - Aprilynne Pike | RECENZE
Osud - Aprilynne Pike | RECENZE

No, tady to je takové rozházené. Vlastně je to v celku jednoduché.. :D Brisingr je třetím dílem Dračích jezdců a byl opravdu povznášející. Líbil se mi mnohem více než díl druhý, ale zase to nebyla žádná růžová procházka. Chápejte to tak, že je prostě někde ve středním proudu (v lepším středním proudu). *mele trošku blbosti* A pak jsou tady tři zbývající díly Křídel. K nim se mi nějak nechce vyjadřovat, prostě to bylo takové holčičí čtení. Občas akce, občas nuda.

Kousek vedle
Eldest - Christopher Paolini | RECENZE
Vlčí krev - Michaela Burdová | RECENZE

Jak jsem psala o kousek výše, tak druhý dál Dračích jezdců nebyl to pravé ořechové. Tam naopak ta akce chyběla a prostě jsem chvílemi snad i usínala *ironie :D*. A pak je tu knížka od české spisovatelky. Byla to pěkná fantasy, to ano. Ale v knize bylo pár věcí, co mi na ní prostě neseděly.

Blížící se katastrofa
Jonas - Eden Maguire | RECENZE

A hurá, co jiného by tu mohlo být? Krásní mrtví mě prostě nedokázali natolik zaujmout, abych z nich začala skákat do stropu.


Na závěr bych jen chtěla říct, že tenhle měsíc toho asi také moc nepřečtu, ale naštěstí prázdniny jistí mé (ne)čtecí období. :D)

Vampýrská akademie [RECENZE]

Vítejte na Vladimírově akademii

Autor: Richelle Mead

Série: Vampýrská akademie

Díl: 1

Počet stran: 280

Překlad: Katrin Chýlová

Nakladatelství: Domino, 

Originál: The Vampire Academy

Doba čtení: 1 den, červen 2013, v čj



Po světě chodí již od nedávna stvoření noci, vampýři, neboli morojové.  Sice se živí lidskou krví, ale jinak jedí i normální lidské jídlo a pití. Kdyby nějaký moroj úmyslně zabil svou kořist, pak by se z něj stal strigoj. Strigojové jsou to největší zlo, které může existovat. Jsou nesmrtelní a mají zvrácené choutky, zabíjejí nevinné a dělají si z nich večeři. Dají se zabít jen třemi způsoby. Stříbrným kůlem do srdce, useknutím hlavy, anebo zapálením. A pak je tu ještě poslední rasa. Dhampýři. Původně jsou to potomci lidí a morojů, kříženci. Ovšem z každé rasy dostali to nejlepší. Díky vampýrům mají lepší smysly a z lidí podědili vytrvalost a možnost procházet se za svitu slunce. Kvůli jejich schopnostem začali dhampýry vyučovat na akademiích, aby z nich později mohli udělat strážce.. A právě naše hlavní hrdinka je dhampýrkou a její nejlepší kamarádkou je morojka, která patří k jednomu z dvanácti královských rodů.

Vasilissa Dragomirová a Rosemarie Hathawayová, zkráceně Lissa a Rose. Dvě nejlepší kamarádky, které spolu před dvěma roky utekly z akademie svatého Vladimíra. Celé dva roky se skrývaly mezi lidmi a chodily na normální střední školu. Ale proč vlastně utekly z tak bezpečného místa do temných ulic? Podle Lissy jí někdo na akademii sledoval a Rose hned vzala věci do svých rukou. Jak už jsem psala, Lissa je jednou z dvanácti královských rodů a zároveň je poslední z rodu Dragomirů. Její rodina zahynula při bouračce ještě před tím, než utekly. 

Lissa a Rose, které také byly v autě, jako jediné přežily. Jenomže po té nehodě se stalo něco zvláštního. Mezi děvčaty se vytvořilo jakési pouto, které spočívá v tom, že Rose dokáže cítit Lissiny pocity. Ví kdy je jí do pláče, kdy je šťastná, všechno. Ovšem obráceně to nefunguje, Lissa nemá ponětí, jak se Rose cítí (a že by to někdy bylo nejlepší). No, ale zpět k útěku. Po těch dvou letech, kdy nikdo neměl ani páru, kde jsou, je strážci z akademie našli. Konečně. Vrátili se s nimi na akademii, kde je čekal výslech alá "Rose všechno je tvoje vina", a pak se po té dlouhé době děvčata opět začlenila do nočního života.

"Jeden na mě čučel tak, že jsem měla co dělat, abych se nerozesmála"

Věta výš měla poukázat na to, že je Rose pořádný kus, ale zní to spíš trochu úchylně. Ale napíšu to znova - Rose je pořádný kus. Její matka je ze Skotska (a mimochodem je to úžasný strážkyně) a její otec je prý údajně nějaký Turek, takže Rose je snědá a má postavu, za kterou by holky zabíjely. Opomenu, že předtím, než z akademie frnkly pryč, tak byly jak Lissa tak Rose pořádně oblíbené. Měly mezi ostatními vybudovaný respekt, který ale jaksi za ty roky ale zmizel. Ovšem naše Rose je známá lamačka srdcí, takže se hned se svými bývalými kamarády dá do kupy. Například jako s Eddiem a Masonem, to jsou další dva novicové - dhampýři.

A teď jsem si uvědomila, že jsem úplně zapomněla na Dimitrie! Jaká ostuda.. Takže Dimitrij Belikov je ten sexy strážce, o kterém skoro každá čtenářka VA sní. Je to Rus, metr devadesát, samý sval, no prostě kocour. A ani naše Rose nedokáže nepodlehnout jeho kouzlu. Typická holka, ale já se jí nedivím, když ho vídá dvakrát denně. Rose  totiž dostala podmínku, aby jí z akademie nevyhodili. Musí každý den před a po vyučování dostávat extra lekce strážcovství tady od pana boha k nakousnutí. Tomu říkám pokušení až za hrob.

A teď je ta správná chvíle, abyste mě ukamenovali. Já totiž na celé VA nenávidím Lissu. Od začátku mi přijde nesympatická a i trochu namyšlená. Nemůžu si pomoct, klidně bych jí z knihy vymazala (to by pak, ale nebyla kniha, že?). Je taková dětinská (Rose je víc..) až to není hezký (u Rose je to hezký :D). Holt jsem si z těch dvou oblíbila tu divočejší.

A teď už k samému stylu psaní. Richelle Mead je naprosto úžasná spisovatelka, její příběhy jsou napínavé a čtenáře vtáhnou do děje během chvilky. Nikdy bych nelitovala toho, že jsem Vampýrskou akademii četla, nikdy. Když už jsem ji teď četla po druhé, tak to nebylo tak napínavé, jako poprvé, protože jsem věděla hlavní pointu knihy, ale na sto procent, jsem se u knížky těšila jako malé dítě. Milovníkům upírů radím, aby do téhle série skočili po hlavě, jelikož nic lepšího v téhle branži snad nenajdete. Zářivý Edward má hodně velkou konkurenci, to teda jo!

Hodnocení

5 hvězdiček

Třicetidenní knihobraní [5]

Kniha, jejíž hlavní hrdinka je absolutně nemožná. Aneb další téma knihobraní, které vymyslela VeEee. Lepší už snad ani nemohlo být! Už se těším až vám představím holku, která mi lezla na nervi celou knihu! Klidně vám jí tak trochu popíšu. 

Je černovlasá (pokud si to dobře pamatuji), je to magor, vidí stíny a neumí si vybírat kluky (vlastně kluka). Že už skoro víte o koho jde? A co když vám řeknu její jméno. Luce Priceová, říká vám to něco? No, mně vlastně ne, ale když vidím tu obálku, tak hned vím, o kterém jelitu se mluví.

Tahle knížka mohla kandidovat na post nejhezčí obálky, ale bohužel v sobě ukrývá tu hloupou husu, že si to nemůžu dovolit udělat. Shoř čerte! Shoř! A jak už jsem si všimla, pár lidí dává ke svým příspěvkům gify. Tak si sem také jeden hodím. :D 

(je trochu starší, tak se nelekněte... moc) 

Třicetidenní knihobraní [4]

Tramtadadadá! Dneska jsem zase nic nedělala (čtěte --> nic nečetla), takže alespoň ještě přidávám článek do knihobraní, které má na svědomí VeEee. Dneska jsem se rozhodovala snad ještě víc než u prvního článku. Vůbec jsem totiž neměla ponětí, kterou knihu vybrat. A co že je za téma? Kniha, která mě svým koncem "zvedla ze židle". Tak a nijak jinak. :D Koukám, koukám do knihovničky a už jsem vykoukala, kterou knihu vyberu! :D Nejdřív jsem ji chtěla dát k jinému dni, ale nakonec bude zde. Je to kniha, která mě svým konec tam rozhodila, že jsem měla chuť jít si někam hodit mašli. (v dobrém slova smyslu) A která pak knížka to je?

Kdo jiný, než-li Kniha ztracených věcí od Johna Connollyho. U knihy jsem brečela, to přiznávám (já jsem želva, brečím všude. Get over it!), ale ten konec byl takový.. takový.. nedá se ani popsat! Kdo knihu četl, tak to nejspíš pochopí.. Prostě jeden by si nejradši vytrhal nejraději zuby, kdyby měl možnost děj přepsat. Já tedy ano.

P.S. Začínám nenávidět dojáky!

P.S. P.S. Věta výš je lež. Snad. Možná. Určitě! :D :D