Svět knihy 2015 + SOUTĚŽ

Letos jsem se již podruhé zúčastnila Světa knihy a i tentokrát jsem se na veletrh dostavila v sobotu. Sraz jsem měla s Vendeou ráno v 10:00 na Hlaváku, přičemž jsem se ještě stihla skočit podívat do Luxoru - mimochodem, slevy nic moc.

Jakmile Ven dorazila, tak se do mých spárů dostala první knížka, kterou počítám mezi veletržní přírůstky. Jedná se o Clockwork Angel od Cassandry Clare, která je naprosto nádherná! Bonus navíc je ale to, že je to úplně stejné vydání jako mám od Cassie City of Bones a City of Fallen Angels. Vedle sebe vypadají naprosto božsky, nemám pravdu?

Když jsme pak dorazily s dalšími holkami na Výstaviště, tak jsem pokračovala ve brouzdání po stáncích především s Maloušem. Nebýt jí, tak bych si asi koupila nanejvýš tak jednu knihu (Mám totiž ten zákaz nakupování, že?), takhle jsem ale neodolala a koupila si knihy rovnou tři. Já vím, nezní to jako moc velké číslo, ale pro mou současnou situaci nepřečtených knih je to vážně hodně!

(Ta boží sovičková taška je boží.)

Nejdřív jsme navštívily Albatros, kde bylo lidí vždycky spousta. První kolo nájezdu na tento stánek jsem vyvázla bez jakéhokoliv zhřešení, ale nedivím se, že jsem nakonec jedné kubulínské knížce podlehla. Měli tam až moc libozvučné ceny a při druhém kolečku jsem si tedy koupila Selekci od Kiery Cass. Jo a na pokladně jsem si také vzala zadarmo lepící tetování, které "jsou pro bratrance", hehe. U Albatrosu se mi strašně líbilo, že i když se stála dlouhá fronta, tak to pokladním šlo rychle od ruky. :)

Jasná zastávka byla u Joty, kde měli padesáti procentní slevu pro blogery. Nejdřív jsem si říkala, že si asi nic nekoupím, ale když jsem viděla, že Girl Online s touto slevou stojí pouhých 149,-, tak prostě musela mít má. Navíc k ní dávali krásný vějířek, který se v tom dusnu tam docela šiknul. Ale abych řekla, tak si myslím, že minulý rok tam bylo v sobotu mnohem víc lidí.

Poslední z koupených přírůstků je Ostrov lhářů od nakladatelství Host. Budu se opakovat, ale jeho koupi jsem vůbec neměla v plánu. Na(ne)štěstí byla u stánku moc milá paní a ta dívka, co chodila celý den se mnou mi taky zrovna moc nepomohla. Ostrůvek tedy skončil v mých spárech, ale víte co? Nelituji toho, protože to určitě bude stát za to!

S Maloušem jsem hezky prošmejdila obě křídla, přičemž jsem taky ke knížkám dostala kupu drobností - mimo jiné i ediční plány nakladatelství, záložky a letáky. Také jsme se stavily u Euromedie pro dáreček na heslo a musím říct, že nám šlo vyslovit velice dobře, co Malouši? :D Ta placka Fangirl a pohledy za to ztrapnění rozhodně stály! + mám ještě roztomilou záložku od Knižního kukátka!

Od 15:00 se konal CooBoo sraz a jsem moc ráda, že jsem se ho mohla opět zúčastnit. Byl to moc hezky strávený čas, protože jsme se bavili především o našich milovaných knihách. Se Suši jsem teda ještě trochu popovídala i o Španělsku a španělštině. ;) A řeknu vám jedno, sedět vedle Michala byla opravdu švanda! Malý bonus byly i dárečky, které si pro nás Terka a ostatní kubulíni připravili. Na výběr bylo z Druhé stříbrné knihy snů a Šepotání, přičemž mám nakonec obě, protože Šepotání nějak zbylo - promiň A. G. Howard.

Moje dojmy z letošního veletrhu jsou velké a jsem opravdu moc ráda, že jsem se ho zúčastnila! Děkuji všem, které jsem tam potkala a hlavně těm, se kterými jsem trávila čas! Bylo to vážně super a těším se na příští rok.

A teď k soutěži, která vás určitě všechny moc zajímá! Jak jsem už jednou řekla, znovu promiň A. G. Howard, tak Šepotání na srazu CooBoo zbylo, a tak ho tu pro vás mám! A jaké jsou podmínky pro vstup do soutěže?

Pravidla

Pod tento článek mi vložíte komentář, který musí obsahovat!

1. vaše jméno nebo přezdívku
2. email, na který vás budu moci kontaktovat
3. odpověď na soutěžní otázku!

*soutěží se od 17.5. až do 7.6. 2015

*soutěž je tentokrát přístupná pouze pro ČR

*každý má právo na jeden komentář, kde musí být povinné údaje

A soutěžní otázka zní: Co vy a Svět knihy? Chodíte? Plánujete příští/jiný rok?

#Klára

These Broken Stars [RECENZE]

Autor: Amie Kaufman, Meagan Spooner
Série: Starbound

Díl: 1

Počet stran: 374 stran

Překlad: /

Nakladatelství: Disney Hyperion, 2013

Doba čtení: 6 dní, duben 2015, v aj




Luxusní vesmírná loď Icarus náhle opouští hyperprostor a je přitahována k nejbližší planetě, což má katastrofální následky. Z celé mnohotisícové posádky přežijí pouze dvě osoby - Tarver Merendsen a Lilac LaRoux. Zatímco Tarver je cynický válečný hrdina, který je naprosto postradatelný, tak Lilac je dcera nejbohatšího muže vesmíru. Spolu skončí na oné planetě, která byla lodi osudnou. Oba se vydávají na cestu přes nebezpečný a děsivý terén, doufajíc, že naleznou nějakou pomoc. Vše se ale změní, jakmile zjistí krutou pravdu.

Hned na rovinu vám řeknu, že tahle obálka je naprosto ÚŽASNÁ. Někteří lidé mají opravdu šikovné ručičky a leč mám knihu pouze ve čtečce, tak přemýšlím, že pro tuto nádheru bych si ji pořídila i do knihovny. No, uvidíme, taky mi peníze nerostou na stromech, že. Přejdu tedy k samotnému hodnocení knihy, které bude převážně kladné. Z "Hvězdiček" jsem totiž celkově hodně nadšená.

Ze začátku jsem byla lehce zmatená, protože mi docela dělalo problém se zorientovat. Angličtina v These Broken Stars není zase tak těžká, ale dost tu jde o speciální slovíčka, se kterými se asi normálně moc nesetkáte. Nejsem žádný extra technik, takže jsem nerozuměla všem těm odborným věcem a názvům - dobře, ani při přeložení do češtiny jsem většinou netušila, oč se jedná. Kvůli tomu knížku raději doporučuji pokročilejším angličtinářům, které ty zvláštní termíny ihned neodradí.

Vrhnu-li se k hlavním postavám, tak vám toho moc nepovím, abych vám nezkazila čtenářský požitek. Co se týče Lilac, tak ji jsem měla na začátku za naprostou husičku, ale v průběhu knihy se ukázalo, že přece jen dokáže uchopit situaci do svých rukou. Oblíbila jsem si ji, ale Tarver byl pro mě mnohem větší zlatíčko. Tento voják měl vynikající poznámky, u kterých jsem se většinou nemohla přestat smát. Jednoduše sympaťák jak se patří.

I tak ale musím vytknout, že mě první část nebavila. Navíc nemám moc v oblibě, když se příběh odvíjí z několika pohledů, takže jsem s tímto rozhodnutím autorek nebyla zrovna spokojená. Občas mě to prostě mate, takže proto preferuji jen jednoho vypravěče. Když se ale příběh začal pořádně rozjíždět, tak jsem si na to přehazování pohledů zvykla a nakonec si to i užívala. Děj byl pořád lepší a lepší, chvílemi dost dramatický, romantický a jindy zase pořádně dojemný.

Obecně jsem koukala, jaké všechny zvraty se v Hvězdičkách objevily. Nestačila jsem se divit tomu, jak skvěle si to Amie a Meagan vymyslely. Celá planeta je velice záhadné místo plné překvapení a můžete mi věřit, že se mi při těch nejdůležitějších zjištěních tajil dech. Jelikož se jedná o trilogii, kdy mají jednotlivé díly vždy jinou hlavní dvojici postav, tak byl závěr příběhu docela zakončen. Podle mě byl naprosto vynikající a těším se na další pokračování.

+ Hodnocení: 4 hvězdičky

Jak jsem málem sežrala učebnici biologie

Připadá mi, že jsem strašně dlouho nenapsala příspěvek, který by se netýkal pouze knížek. Je fakt, že od té doby, co jsem začala studovat na gymnáziu, tak se moje aktivita celkově trochu VÍC snížila. Předem vám proto sděluji, že tento článek bude zaměřen hlavně na mé stěžování a perličky z mé nejmilovanější školy. Pokud vás tedy mé srdceryvné výlevy nezajímají, doporučuji, abyste si zaskočili někam jinam. Už delší dobu mám strašnou chuť se vypsat, takže jdeme na to!

Začnu s tím, že vám obecně hezky popíšu, jak to u nás na gymnáziu chodí. Jestli chodíte všude včas jako já, tak ráno narazíte hned na první problém u skříněk. (Máme takové ty obyčejné na zámek, který si musíte sami donést. Obrázek pro ilustraci vpravo.) Když nemáte to štěstí, že dostanete skříňku hned na kraji a ve vaší uličce sídlí zároveň i mladší generace, tak se musíte ke svému místu přímo probojovat. Já jsem naštěstí ten šťastlivec, co má skříňku hned druhou od kraje, ale dívčiny, co jsou nalevo, mě už párkrát sejmuly dvířky. Dobré místo si u nás prostě jen tak nevyberete. Opravdu toužím po své bývalé skříňce z prváku!

Trochu mě mrzí, jak se chovají žáci ke kmenovým třídám ostatních tříd. Toužíte-li mít svou třídu krásně vyzdobenou, tak musíte udělat něco, co se bude líbit úplně všem. Jinak se totiž dočkáte akorát toho, že vám někdo vaši tvorbu zničí. My u nás například máme vzadu na nástěnce fotky a nedotčené zůstaly asi jen ty, co jsou úplně nahoře...

Kdybych vám chtěla podrobně popsat, jaké krásné obědy u nás máme, tak by to bylo asi na hodně dlouho. (Teda, nejdřív se na ten oběd musíte dostat přes občas i několikametrovou frontu. Za to mi to kolikrát vážně nestojí.) Jelikož v naší škole nejsou podmínky na vaření, tak tedy využíváme služeb Scolarestu. Vždycky tak první měsíc na začátku nového školního roku jsou jídla docela dobrá, a pak se kvalita postupně zhoršuje. Konzistence některých pokrmů je občas lehce záhadná, ale pořád je to více ucházející než na základce (= malé plusové body).

Další věc, o kterou je u nás velká nouze, je toaletní papír. Naprosto nechápu, kam mizí. Nechci nějak pomlouvat naši uklízecí četu, ale dát několik rolí papíru na každé záchody, je snad samozřejmost, ne? No, celkově jsou naše záchody, alespoň ty dívčí, v celkem žalostném stavu. Žádné dveře se nedají zamknout, takže už se mi párkrát stalo, že se na mě "přišel někdo podívat". A nejhorší ze všeho je, že většina dívek po sobě neumí splachovat. To je to tak těžký?

Přejdu-li k předmětům, tak začnu tím, že jsem si myslela, že to bude mnohem horší. Přiznávám, že s fyzikou se moc nekamarádím, ale jinak mám většinou dvojky či jedničky, takže i když je učivo náročné, tak ho zvládám. Jde totiž o to, s jakým přístupem se k tomu postavíte.

Ale někdy vám ani sebevětší trpělivost nepomůže a pohárek prostě přeteče.

Naše paní profesorka na biologii si zřejmě usmyslela, že nás umučí svou skvělou výukou. Když vykládá svou látku, tak většinou přeskakuje z jednoho tématu na druhé, hezky tam a zase zpět, takže výpisky v sešitu poté vypadají dost nepřehledně. A pokud nejste na jejích hodinách přítomni, tak jste v menším háji, protože pokud vám něco bude v příštím testu chybět, tak se nemůžete vymlouvat na to, že to v učebnici nebylo. Ona totiž čerpá asi tak z tisícovky zdrojů, má svoje vlastní šablony a nic ji nezajímá.

Je fakt, že jsme s tím v prváku mohli něco dělat a že teď už je asi pozdě na výměnu kantora, ale nám by vlastně stačilo, kdyby se její přístup alespoň trošinku změnil. Při každém testu si bohužel stěžujeme, jelikož paní profesorka tam dá něco úplně jiného, než na čem jsme se s ní domluvili. V těch okamžicích mám chuť vzít učebnici biologie a na místě ji rozkousat. Asi před měsícem jsme měli domluvený test na vzdušnicovce (hmyz, mnohonožky a stonožky) a nakonec v testu byli celí členovci. Chápu, že jsme to brali tak 1-2 měsíce předtím, ale není to prostě fér hra z její strany. Když si pak vzpomenu na to, jak ty testy hodnotí, tak je mi trochu do breku.

No, doufám, že jsem vás moc nenudila. Jestli jste se dostali až na samotný konec tohoto článku, tak vám děkuji, že jste si mé postěžování přečetli. Setkali jste se s něčím podobným? Máte u vás na škole ještě větší extrémy?