úterý 22. dubna 2014

Rekviem [RECENZE]

|Už vím, co je to láska...|
Autor: Lauren Oliver
Série: Delirium
Díl: 3
Počet stran: 328
Překlad: Romana Bičíková
Nakladatelství: CooBoo, červen 2013
Originál: Requiem
Doba čtení: 4 dny, duben 2014, v čj


Lena je v srdci revoluce. Bojuje proti společnosti, která prohlásila lásku za nemoc. Ale Divočina dávno není tím bezpečným přístavem, co bývala, protože vláda se rozhodla rebely zlikvidovat. K tomu má Lena hlavu a srdce vzhůru nohama, protože se vrátil někdo, o kom si myslela, že jej navždy ztratila…
Rekviem vypráví střídavě Lena a její nejlepší kamarádka Hana. Dívky, které žijí v zásadě vedle sebe, ale dělí je celý podivný svět. Najdou k sobě zase cestu? Jak skončí příběh o lásce, co je zakázaná tím nejhorším možným způsobem?

"To je něco úplně jiného. To je vražda na zakázku."

Kdo by si pomyslel, že mne poslední část takto zklame. Po vcelku úspěšných předchozích dílech jsem předpokládala, že závěr bude ze všech nejlepší. Lauren je dobrá spisovatelka, a tak jsem jen smutná, že mě Rekviem nedokázalo očarovat.

Už zpočátku se mi to všechno zdálo divné. Tentokrát se kniha dělí na dva pohledy - jeden je Leny a druhý Hany. Upřímně Hana pro mě byla trnem v oku. Už v Delirium jsem si ji nějak extra neoblíbila, a proto jsme nebyla zrovna nadšená, když jsem zjistila, že ona bude jednou z vyprávějících. Její části byly zdlouhavé a příliš nudné. Když už se konečně něco událo, tak jsem byla skoro na konci. Bez ní by se mi to možná líbilo víc. Alespoň Lena se dala jakž-takž ustát. Ona byla celou podstatou příběhu, takže bylo jasné, že s ní se budou dít ty pravé taškařice.

"Tohle je koneckonců to, co jsem si vybrala."

Dostalo se mi akorát tak příšerného milostného trojúhelníku, kde bylo jen chvíli napínavé, kdo bude princem číslo jedna. Lena skoro pořád toužila po tom s kým nebyla, a pak zase dělala nedostupnou. Říkám si, co se to s tím celým akčním příběhem stalo, ale pak si uvědomuji, že všechno skvělé skončilo už někdy v Pandemoniu. Tady už zbývalo jen dořešit nějaké ty ostatní záležitosti a poté se vrhnout dál.

Celou tu dobu jsem doufala, že se něco pořádného stane. Avšak Lauren a postavy se proti mně spikly a rozhodly se, že už přestanou být těmi skvělými lidičkami, co bývaly. Když pak přicházelo do tuhého (čili nudného), tak jsem jen mrzutě četla další a další stránky. Ani po dočtení jsem nevěděla, co si o tom všem mám myslet. Konec byl hodně epický. Otevřený, nedokončený, utnutý, jedním slovem strašný. Málem jsem si z toho vytrhala všechny vlasy!

"Nedostali mě, měla jsem jí odpovědět. Zachránili mě."

Série jako celek je to hezká, ale nedokázala mě chytit za srdce jako jiné výjimečné knihy. Určitě má Delirium spoustu skvělých fanoušků, ale já bych mezi ně asi moc nezapadla. Abych řekla i něco pozitivního, tak jsem nakonec ráda, že jsem si ho přečetla. Příběh to byl (ze začátku) zajímavý, a tak nebylo na škodu se do něj pustit. Rozhodně neříkám, abyste to nečetli, nikdy totiž nevíte, co se vám zalíbí.

+ Hodnocení: 2 hvězdičky

2 komentáře:

  1. naprosto souhlasím. závěrečný díl této série mě dožral na maximum a ještě víc mě namíchlo to, že jsem si ho koupila! přesně jak říkáš, postavy ztratily ten šmrnc, který měly v předchozích dílech a třeba to, co dělal Alex... tak z toho jsem málem padla. připadalo mi, jakoby Lauren Oliver nějak zapomněla, co vlastně píše za knihu, když celé její poselství shrnula do věty "Strhněte zdi!" - prostě děs. musím říct, že tohle bylo dosud jedno z těch největších čtenářských zklamání v mém životě. a přitom ze začátku všechno vypadalo tak slibně! acho jo :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo, někdy se to holt moc nepodaří. :/ Ale kdyby autorka někdy plánovala nějaké spin-off, tak bych ho brala! :D

      Vymazat