Čas čarodějnic [RECENZE]

Autor: Deborah Harkness
Série: Čas čarodějnic

Díl: 1

Počet stran: 544 stran

Překlad: Martina Neradová

Nakladatelství: Knižní klub, 2011

Originál: A Discovery of Witches
Doba čtení: únor 2014 - duben 2015, v čj



Jeden z nejsenzačnějších literárních objevů roku 2011, ve kterém autorka skvěle spojila milostný příběh s historickými reáliemi středověku. Historička a čarodějnice Diana Bishopová celý svůj život odmítala své nadpřirozené nadání. Očarovaný alchymistický rukopis však do jejího života vnese nevítaný příval magie a najednou se o ni zajímají nejen čarodějnice, ale i démoni a upíři. Záhy se po Dianině boku objeví i záhadný Matthew Clairmont, vědec, válečník a upír. Přestože mezi bytostmi panuje staleté nepřátelství, Diana a Matthew se jen s obtížemi brání vzájemné mrazivé přitažlivosti.

Čas čarodějnic je kniha, která mě naprosto zničila. A to po té horší stránce. Při jejím čtení jsem měla opravdu velký problém, a tak jsem si po nějakých 200 stránkách dala asi roční pauzu, než jsem se ke knížce vrátila. Šlo o to, že v té době mě příběh vůbec nebavil a postavy mi přišly tak pitomé, že pro mě nemělo cenu se s nimi zahazovat. Navíc jde o velkou knihu s miniaturními písmenky, takže pokud vás to nebaví, tak se čtení vleče šnečími kroky.

Když jsem se tedy ke knize po roce vrátila, tak jsem si možná moc nepamatovala souvislosti, co se předtím udály, ale už pro mě bylo jednodušší se začíst. Ovšem i tak mi zůstala jakási nechuť k hlavní hrdince Dianě, jenž mi připadala naprosto naivní a nesnesitelná. Dobře, sem tam měla i světlejší chvilky, ale její posedlost Matthewem mi drásala nervy. I Matthew je výtečná kapitola sama o sobě, všemocný upír, postrach všech nadpřirozených osob a zároveň naprostý romantik.

A abych řekla pravdu, tak jména ostatních postav se mi do hlavy vůbec nedostaly. (Zřejmě obranný mechanismus.) 

Co se týče příběhu, tak ten by nebyl zase tak hrozný, kdyby nebyl proložen až občas nesmyslnými extrémy a přeslazenými scénami. V těch 544 stranách se našlo hodně zvratů a některé byly i dost dobré, jenomže to pro mě už nemělo takový význam. Ten první rok čtení mi byl zřejmě osudový, takže se mi to zdálo zvláštní a zbytečně tak sáhodlouze popsané. Z celé trilogie bych klidně udělala jen jednu knihu a polovinu věcí bych vyškrtala.

Věřím, že si toho autorka musela dost nastudovat, aby vytvořila toto rozsáhlé a mnohdy historické dílo, ale mě jednoduše okouzlit nedokázala. Byla jsem ráda, když jsem knihu dočetla a byla ještě naživu. V knihovničce mám i druhý díl a pokud se k němu někdy dostanu, tak to zřejmě bude jen další boj s písmenky. Snad Čas čarodějnic osloví jiné nadšené čtenáře.

+ Hodnocení: 2 hvězdičky

Lovec [RC RECENZE]

Autor: L.J. Smith
Série: Zakázaná Hra

Díl: 1

Počet stran: 224 stran

Překlad: Zdík Dušek

Nakladatelství: Fragment, 2015
Originál: The Hunter

Doba čtení: 3 dny, březen 2015, v čj



Co kdyby vám na první pohled dětská hra mohla změnit úplně celý život? Co byste dělali? Jenny je proslulá svými bazénovými večírky a skvělou zábavou. Její úžasné plány na oslavu narozenin svého přítele Toma ji však zkazí počasí. Najednou nemá vůbec nic, a tak musí vymyslet nový plán. Vyrazí tedy do temné čtvrti, kde se jí na paty přilepí dva stíny. Jenny nic netušící vstupuje do zvláštního obchodu, aby se schovala před těmi slídily. Tam nachází okouzlujícího a lehce zvláštního modrookého prodavače, který jí nabídne krabici, ve které se prý ukrývá skvělá hra. Jenny ji nakonec koupí, ale v tu chvíli ještě netuší, jakou obrovskou chybu udělala.

Zakázaná Hra je trilogie od L.J. Smith, kterou se u nás rozhodlo nakladatelství Fragment vydat. Úplně nejvíc mě asi na knihu nalákala obálka, protože to modré oko je naprosto úžasné. (Vlastně celá ta chlapecká tvář vypadá dosti přitažlivě.) Jelikož jsem už od autorky četla vcelku úspěšnou sérii Temné vize, tak jsem doufala, že mě její další dílo taktéž zaujme. Bohužel jsem moc spokojená nebyla.

Zápletka byla taková zvláštní a na můj vkus až moc uspěchaná. Jelikož se jedná jen o 224 stránek, tak už další úvod do děje vypisovat nebudu. Pro vaše dobro by vám měl stačit úplně první odstavec, protože čím méně toho budete vědět, tím lépe.

Možná i tím, že mě kniha tolik nezaujala (nebo její "délkou"), tak si pamatuji jen tři postavy. Jenny, Toma a Juliana. Nejdůležitější je samozřejmě Jenny, okolo které se točí celý děj. Připadala mi jako mnohem horší kopie Kaitlyn z Temných vizí, protože strkala nos přesně tam, kam by neměla. Chvílemi jsem měla chuť ji chytit pod krkem a pořádně jí s ním zakroutit.

Tomovu a Julianovu roli nechám stranou, ale aspoň vám řeknu, koho z této dvojice upřednostňuji. Sympatičtější mi byl zřejmě Julian, jelikož jeho temná stránka byla vskutku ďábelská. Zdá se mi to, anebo dělá L.J. Smith schválně záporné postavy tak extrémně přitažlivé?

V příběhu se objevují lehké prvky hororu, ale jelikož jsem obrovský strašpytel, tak jsem se občas i trochu bála. Děsivé scény mi připadaly docela dobře napsané, ale tím asi moje sympatie s Lovcem končí. Nedokázala jsem se do knížky pořádně vžít, protože mi připadala hrozně umělá, drastická a nepovedená. A aby toho nebylo málo, tak konec jsem pro změnu nepochopila. Tohle je prostě typická Smith, buď vás zaujme, nebo vás přivede k šílenství.

+ Hodnocení: 2 hvězdičky
++ Mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

Nebe je všude [RC RECENZE]

Autor: Jandy Nelson
Série: Samostatná kniha

Díl: /

Počet stran: 320 stran

Překlad: Veronika Volhejnová

Nakladatelství: CooBoo, 2015

Originál: The Sky is Everywhere
Doba čtení: 14 dní, únor 2015, v čj



Pro sedmnáctiletou Lennie přestal svět existovat v jeden jediný okamžik. Bylo to tehdy, když její o dva roky starší sestra Bailey zemřela. Všechno náhle ztratilo smysl. S Tobym, Bailyným přítelem, utíká pryč od reality. Proč totiž něco dělat, když u toho její úžasná sestra již nebude? Ještě horší je pro Lennie návrat do školy, kde ji všichni litují, a soucítí s ní. Takovéhle řeči dokáží člověku ublížit mnohem víc, protože to znamená, že ta jemu drahá osoba se už vážně nemůže vrátit. Avšak najde se tu jeden kluk, který se chová jinak. Joe. Kdo je tento okouzlující mladík s božským úsměvem, který stále září?

Nevadí vám číst o smrti, bolesti, ztrátě a milostných trojúhelnících? Pak je tato kniha stvořena přesně pro vás. Nebe je všude je velice emotivní a chvílemi i dojemná kniha, která když vás učaruje, tak vás ze svých spárů nepustí. Já jsem sice se čtením měla menší problémy, ale i tak s uznáním přiznávám, že tento příběh za přečtení rozhodně stojí.

Většinou se ráda sžívám s hlavními postavami, ale u Lennie Walkerové jsem tak bohužel učinit nemohla. V minulosti jsem již zažila obrovskou ztrátu, a tak mi její chování v dané situaci nepřipadalo správné, a dokonce mě i lehce uráželo. Ovšem samotná Lennie, která nebyla zničena sestřinou smrtí, mi byla velmi sympatická. Je to totiž dívka s obrovským talentem pro hudbu, jenž má šance to dotáhnout vysoko.

Další postava, kterou bych s radostí natřela na černo, a zahrabala do země, byl Toby. Nebudu vám říkat proč, protože nechci moc spoilerovat knihu, ale věřte mi, že vás bude určitě alespoň trochu štvát. Naprosto protikladný názor mám na Joea Fontaina, sluníčko, srdíčko a zlatíčko, jenž mě drželo v temných chvílích příběhu nad vodou. Tato osůbka jednoduše září po většinu svého času, kdy se nachází na scéně. Kdyby úsměvy dokázaly léčit, tak by byl jedním z největších odborníků ve svém oboru!

Kniha se dělí na dvě části, přičemž začátky kapitol (ne vždy) zdobí krátké básničky, věty a rozhovory, které Lennie píše. Většina těchto vsuvek mě psychicky ničila. Bylo vidět, jak na tom Len doopravdy je, a každý, kdo má srdce na pravém místě, musí při čtení trochu trpět s ní. Nejdřív nebudete vědět, proč tam tyto věci jsou, ale nebojte, později se vše vysvětlí. Písmo, kterým jsou psaníčka napsána, se občas nedá rozluštit na první pohled, ale když si na ten styl zvyknete, tak to určitě přelouskáte. Zvládla jsem to já, dokážete to i vy!

Jak jsem řekla už předtím, tak jsem se čtením docela trápila. Kniha je to dobrá, ale já jsem jednoduše nemohla překousnout to, jak se Lennie chovala. Neopovrhnu pěkným milostným trojúhelníkem, ale ten co se mi naskytl zde, se mi vůbec nelíbil. Dohromady to pro mě byla smrtelná kombinace, takže jsem se dost loudala.

Průběh knihy byl takový odlehčený. Nečekejte nějaké světové zvraty na každém rohu, ale zničenou dívku, co netuší, jak dál bez své sestry žít. Všichni jsme přece jen obyčejní lidé, a tak víme, jak už to chodí. Vždycky se najde cesta, po které se nakonec bude pokračovat. Samotný závěr mi přišel dost odbytý, ale ani si moc nestěžuji. Jandy Nelson do toho dala určitě všechno, co mohla.

Díky těm pochmurným okamžikům jsem měla během čtení deprese, které mě stahovaly dolů. Jsem sice ráda, že jsem svůj apetit obohatila o výjimečný kousek, avšak už tohle Nebíčko znovu vidět nepotřebuji. Jestli máte silnější žaludek něž já, tak neváhejte a do knihy se pusťte, protože takovou, jako je Nebe je všude, jste rozhodně ještě nečetli!

+ Hodnocení: 2 hvězdičky
++ Mnohokrát děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního e-booku.

Looking for Alaska [RECENZE]

Autor: John Green
Série: Samostatná kniha

Díl: /

Počet stran: 272 stran

Překlad: v ČR vyšlo u KK a YOLI

Nakladatelství: HarperColins
Doba čtení: 14 dní, listopad 2014, v aj


Before. Miles "Pudge" Halter's whole existence has been one big nonevent, and his obsession with famous last words has only made him crave the "Great Perhaps" (François Rabelais, poet) even more. Then he heads off to the sometimes crazy, possibly unstable, and anything-but-boring world of Culver Creek Boarding School, and his life becomes the opposite of safe. Because down the hall is Alaska Young. The gorgeous, clever, funny, sexy, self-destructive, screwed-up, and utterly fascinating Alaska Young, who is an event unto herself. She pulls Pudge into her world, launches him into the Great Perhaps, and steals his heart. After. Nothing is ever the same.

Hned na začátku vám řeknu, že tato kniha se mi četla opravdu strašně těžko. Problém nebyl v anglickém jazyce, ale ve čtivosti. Nedokázala jsem se do příběhu pořádně dostat, a tak jsem postupovala pomalu skoro jako želva.

Co se týče obálky, tak miluji sedmikrásky a kopretiny, takže jsem nadmíru spokojená. Upřímně, obálka, kterou má Knižní klub, mi nepřijde vůbec sympatická. Kdybych neměla na výběr, tak si knihu vážně nekoupím. Možná souvisí s tématem, ale celkově to dle mého názoru nepůsobí dobře. Navíc nesnáším tu placku "světového bestselleru".

Miles Halter, který je později přezdíván Pudge, vyniká v tom, že si pamatuje poslední slova lidí. I kdybyste se ho zeptali, co před svou smrtí řekl Lincoln, tak by vám odpověděl. Čerpá z různých naučných knih a časopisů, kde se dočítá čirá fakta. Dokud se v šestnácti letech nerozhodne přejít na internátní školu, tak se jeho život zdá být zcela bezvýznamný. Změní ho jediná osoba, Alaska Young.

Alaska je totiž nádherná, sexy a nepředvídatelná osoba, která mu spolu s jeho spolubydlícím, Chipem (Colonelem), ukáže pravou podstatu porušování pravidel. Miles s nimi zažívá něco, co ještě nikdy nezažil. Už není jen nudnou rybou na suchu, ale stává se z něj pravý teenager.

Kniha se skládá ze dvou částí "Předtím a Potom" a každému, kdo má v hlavě alespoň pár mozkových buněk, musí být hned jasné, co se bude dít. Dejme tomu, že první část se dala ještě v pohodě překousnout, jelikož jsem se seznamovala s postavami, a tak nějak jsem netušila, do čeho jdu.  Ale "Potom"? Naprostá hrůza. V celé druhé polovině knihy jsem nenašla nic jiného, než hnusnou sebelítost. Promiňte lidi, takhle to cítím já.

Upřímně jsem celou dobu doufala, že se příběh úplně otočí, a bude směřovat opačným směrem. Bohužel. Od Johna Greena jsem jednoduše čekala, že mi naservíruje úžasnou serenádu, která se dotkne mého srdce stejně jako Hvězdy nám nepřály. A víte, co jsem místo toho dostala? Naprostý chaos, který mi tak akorát zamotal hlavu. Možná jsem v knize nalezla pár světlých okamžiků a citátů, jenž si ráda zapamatuji, avšak jinak jsem pouze zklamaná.

Strašně ráda bych vám všem tuhle knihu doporučila, ale nemám na to srdce. Hledání Aljašky mi přišlo nudné, přehnané, kruté a až moc předvídatelné. Poslední, co by to mohlo zachránit je to, že bych si jednou v budoucnosti zkusila dát re-reading v češtině. Jestli mi čtenářský požitek zkazila jazyková bariéra, tak mi předhoďte na talíř český výtisk. Jinak se totiž obávám, že mi kouzlo Aljašky zůstane prozatím utajeno.

+ Hodnocení: 2 hvězdičky

Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender [RC RECENZE]

Autor: Leslye Walton
Série: Samostatná kniha

Díl: /

Počet stran: 280

Překlad: Jana Jašová

Nakladatelství: CooBoo, 2014

Originál: The Strange an Beautiful Sorrows of Ava Lavender

Doba čtení: 9 dní, září 2014, v čj



Ava Lavenderová se narodila do rodiny, kterou již po několik generací stíhá osud nešťastné lásky. V minulosti se vždy přihodilo něco zvláštního a teď je řada na mladičké dívence, aby ukázala, co všechno dokáže. Ava je něčím naprosto výjimečná, vlastní křídla. Křídla, jež si nikdy nepřála mít. 

Víte, abych to uvedla na pravou míru, byla jsem naprosto okouzlena obálkou, která je věru nadpozemská. Když jsem tedy dostala možnost přečíst si knihu ještě před vydáním, tak jsem byla opravdu šťastná. Těšila jsem se, jelikož co za tajuplný příběh se může schovávat za takovým povedeným zevnějškem? Dobře přiznávám, ne vždy se člověk trefí do svého oblíbeného žánru.

Začátek jsem ještě zvládala. Prolog celý patřil hlavní postavě a musím říct, že ten mě vážně dokázal zaujmout. Měla jsem z toho všeho jednoduše dobrý pocit, jenomže jakmile prolog skončil a Avu nahradilo bloumání v minulosti, procházení starých kořenů a odhalování odvěké pravdy, tak jsem si myslela, že to nevydržím.

Tak dobrá polovina knihy se zabývala celým rodem. Bylo to takové hlubší pátrání po tom, odkud se nám ta Avendra vlastně vzala. Nechyběl sebemenší popis každého člena rodiny a sem tam byly ty jejich životní příběhy i velice drsné.

Nejhorší pro mě bylo dostat se za první třetinu. Nedokázala jsem se přehoupnout přes tu pomyslnou hranici, kdy se děj měl pro čtenáře rozjet. Někdo by se možná na mém místě už dávno nacházel na vrcholku horské dráhy, ale já jsem se zapomněla už na samém začátku jízdy. Mrzí mě to, protože tento příběh byl vskutku emotivní a zároveň i napínavý.

Co se postav týče, tak mi asi nejvíce přirostla k srdci právě babička Avy - Emilienne. Mám v ní trochu svůj vlastní vzor, protože si nějakou dobu přeji podnikat ve stejném oboru jako ona. (Nechci vám prozrazovat, co to je, abyste byli překvapení.)

Lehce magická knížka, která není ani tak moc dlouhá, vám buď dokáže zpříjemnit náladu, anebo z ní budete spíše rozesmutnění. Je fakt, že když se střed otáčení konečně dostane k děvčeti s křídly, tak hned všechno nabírá větších obrátek. Dokonce dojde i k jedné větší zápletce, ze které se mi i tajil dech! Držím palce všem budoucím čtenářům této neobyčejné knihy. Nechť se vám líbí pojednání o dívce, která si přála jen jedinou prostou věc. Být normální.


+ Hodnocení: 2 hvězdičky
++ Mockrát děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního e-booku.

Strážkyně brány [RECENZE]

Autor: Michelle Zink

Série: Prophecy of the Sisters

Díl: 2

Počet stran: 368

Překlad: Hana Březáková

Nakladatelství: Knižní klub, 2012

Originál: Guardian of the Gate

Doba čtení: 6 dní, červen 2014, v čj


Druhý díl série Proroctví sester. Lia Milthorpeová pokračuje v nebezpečném a zoufalém pátrání po způsobu, jakým by zvrátila děsivé proroctví. Její sestra Alice mezitím sbírá síly a učí se temnému umění, aby mohla Liu porazit. Nezastaví se před ničím ve snaze získat její místo v proroctví, které mělo připadnout jí. Lia a Alice vědí, že ve smrtelném boji stojí proti sobě. Netuší, že zrada proti nim postaví i ty, které milují nejvíc.

"Toto už je podruhé, co voda usiluje o můj život."

Po příšerném prvním dílu této trilogie jsem doufala, že na další pokračování narazím až za hodně dlouhou dobu. Ale jelikož si vedu svůj TBR-jar, tak jsem se druhému dílu nevyhnula tak velkým obloukem, jakým bych chtěla. Knihu jsem neustále odkládala na jindy a raději dávala přednost lepším kouskům. Avšak jednou na ni stejně muselo dojít...

Nejdivnější ze všeho je, že Strážkyně brány nebyla vůbec špatná kniha. Očekávala jsem na každé druhé stránce ono protivné "nu", ale zahlédla jsem ho jen párkrát. Tomu já říkám literární zázrak! Konečně jsem se mohla v klidu soustředit na příběh a ne pořád nudou vzdychat nad tím ošklivým slovíčkem. (Pokud se za klid dá počítat 4 denní kurz se třídou.)

V této knize vidím obrovskou změnu vůči první části. Děj se zaběhl do zajímavějších kolejí a byl dokonce i občas napínavý. Proběhla velká zrada a i nějaký ten menší románek. Samotná hlavní hrdinka mi přišla sympatičtější. Lia byla hodně obětavá - je jasné, že by udělala pro své přátele cokoliv - a to se mi na ní líbí! V Proroctví sester to byla taková lehce rozmazlená holčička, ale proroctví ji změnilo.

"Jak je vidět, byla jsem naivní."

Michelle Zink na mě udělala celkem dojem, protože jsem vážně nečekala, že mě ještě něčím překvapí. Hezky mi zamotala hlavu a dokázala mi, že i když je někdy začátek série mizerný, tak to nemám vzdávat. Ponořila jsem se hlouběji do proroctví a zjistila o něm mnoho nových věcí. 

Pokud jste zavrhli pokračování kvůli slovíčkaření v prvním dílu, tak vám radím, abyste Strážkyni riskli. Buď se vám zalíbí nebo ne. Přece jen tu knihu  můžete  kdykoliv vyhodit z okna, anebo ji použít na podpálení ohně. Je to jen na vás. Já si nechávám vyšší hodnocení pro poslední díl. Uvidím, jak se mnou "zamává" Kruh ohně!

+ Hodnocení: 2 hvězdičky

Proroctví sester [RECENZE]

Autor: Michelle Zink

Série: Prophecy of the Sisters

Díl: 1

Počet stran: 368

Překlad: Hana Březáková

Nakladatelství: Knižní klub, 2011

Originál: Prophecy of The Sisters

Doba čtení: 2 dny, duben 2014, v čj


První díl „gotické“ fantasy série situované do Ameriky konce 19. století. Dvojčata Lia a Alice právě osiřela. Lia objeví na zápěstí tajemné znamení a začíná si všímat podivného krutého chování své sestry. Objeví knihu s jedinou stránkou, ve které si přečte temné proroctví, které varuje před příchodem Ďábla na svět. Lia se domnívá, že ona je Strážkyní, která tomu má zabránit, a její zlá sestra Branou, jíž má Zlo vstoupit. Ale je to skutečně tak jednoduché?

"Upřeně hledím do jeho ustarané tváře, dokud nevnímám z celého světa jen jeho."

Pamatuji si , že jsem si tuto knížku chtěla pořídit už před dlouhou dobou. Tenkrát jsem ještě nebyla takový obálkový maniak a četla jsem pořádně anotace. Nevím, proč jsem usoudila, že mě tento příběh bude bavit. Každému se líbí něco jiného, a proto vám na rovinu říkám, že tahle knížka je pro silné žaludky.

Lia a Alice jsou dvojčata, kterým nedávno zemřel otec za zvláštních okolností. S jejich bratrem Henrym zůstávají pod dohledem jejich tety z matčiny strany. Lie se po otcově smrti objeví na zápěstí zvláštní znamení, které jí vůbec nedává smysl. Postupem času zjišťuje, že ne všechno, co doposud věděla o své rodině, je pravda.

Už po prvních prvních stránkách jsem věděla, že toto není to pravé ořechové. Rozjezd byl ještě vcelku ucházející. Seznamovala jsem se s hlavními postavami, okoukala si prostředí a vytvořila svůj obrázek o příběhu. Po pár kapitolách se to všechno začalo ubírat takovým zvláštním směrem. Občas jsem nepochopila pointu kapitoly, což se mi občas stává, ale tady mi připadalo, že to bylo jen zvláštně napsané.

"Ta... věc. Ta... bytost. Myslím, že chtěla tvoji duši."

Byly tu nějaké světlé okamžiky, ale mnoho jich opravdu nebylo. Sem tam se tu objevila nějaká napínavá scéna, která mě dokázala na několik minut pohltit. Ovšem převážně jsem se setkávala se situacemi, jenž byly nudné a nesnesitelné. Zajímavý příběh mě tedy přestal skoro ihned bavit. 

Další věc je to, když se autor sžije se svou dobou, ve které příběh píše. Chápu, že se v roku 1890 mluvilo asi jinak, ale to jejich věčné "nu" mi lezlo chvílemi dost krkem! Skoro na každé stránce se muselo objevit alespoň jedno. 'Nu', řekněte mi, jak by se vám líbilo, kdybych psala tohle slovíčko na začátku každé věty. Taky byste mě chtěli za chvíli poslat do kytek, to mi věřte.

Sice je Proroctví sester takovou zvláštní knížkou, ale někomu by mohla přijít na chuť. Děj by to byl vskutku zajímavý, nebýt mé nechuti k přítomnému času a hodně opakujícím se slovům. Za zkoušku nic nedáte. Já se dokonce chystám na druhý díl, protože i když bych tuto sérii nejraději vyhodila z okna, tak bylo zakončení docela otevřené. 'Nu', uvidíme.

+ Hodnocení: 2 hvězdičky

Rekviem [RECENZE]

|Už vím, co je to láska...|

Autor: Lauren Oliver

Série: Delirium

Díl: 3

Počet stran: 328

Překlad: Romana Bičíková

Nakladatelství: CooBoo, červen 2013

Originál: Requiem

Doba čtení: 4 dny, duben 2014, v čj


Lena je v srdci revoluce. Bojuje proti společnosti, která prohlásila lásku za nemoc. Ale Divočina dávno není tím bezpečným přístavem, co bývala, protože vláda se rozhodla rebely zlikvidovat. K tomu má Lena hlavu a srdce vzhůru nohama, protože se vrátil někdo, o kom si myslela, že jej navždy ztratila…
Rekviem vypráví střídavě Lena a její nejlepší kamarádka Hana. Dívky, které žijí v zásadě vedle sebe, ale dělí je celý podivný svět. Najdou k sobě zase cestu? Jak skončí příběh o lásce, co je zakázaná tím nejhorším možným způsobem?

"To je něco úplně jiného. To je vražda na zakázku."

Kdo by si pomyslel, že mne poslední část takto zklame. Po vcelku úspěšných předchozích dílech jsem předpokládala, že závěr bude ze všech nejlepší. Lauren je dobrá spisovatelka, a tak jsem jen smutná, že mě Rekviem nedokázalo očarovat.

Už zpočátku se mi to všechno zdálo divné. Tentokrát se kniha dělí na dva pohledy - jeden je Leny a druhý Hany. Upřímně Hana pro mě byla trnem v oku. Už v Delirium jsem si ji nějak extra neoblíbila, a proto jsme nebyla zrovna nadšená, když jsem zjistila, že ona bude jednou z vyprávějících. Její části byly zdlouhavé a příliš nudné. Když už se konečně něco událo, tak jsem byla skoro na konci. Bez ní by se mi to možná líbilo víc. Alespoň Lena se dala jakž-takž ustát. Ona byla celou podstatou příběhu, takže bylo jasné, že s ní se budou dít ty pravé taškařice.

"Tohle je koneckonců to, co jsem si vybrala."

Dostalo se mi akorát tak příšerného milostného trojúhelníku, kde bylo jen chvíli napínavé, kdo bude princem číslo jedna. Lena skoro pořád toužila po tom s kým nebyla, a pak zase dělala nedostupnou. Říkám si, co se to s tím celým akčním příběhem stalo, ale pak si uvědomuji, že všechno skvělé skončilo už někdy v Pandemoniu. Tady už zbývalo jen dořešit nějaké ty ostatní záležitosti a poté se vrhnout dál.

Celou tu dobu jsem doufala, že se něco pořádného stane. Avšak Lauren a postavy se proti mně spikly a rozhodly se, že už přestanou být těmi skvělými lidičkami, co bývaly. Když pak přicházelo do tuhého (čili nudného), tak jsem jen mrzutě četla další a další stránky. Ani po dočtení jsem nevěděla, co si o tom všem mám myslet. Konec byl hodně epický. Otevřený, nedokončený, utnutý, jedním slovem strašný. Málem jsem si z toho vytrhala všechny vlasy!

"Nedostali mě, měla jsem jí odpovědět. Zachránili mě."

Série jako celek je to hezká, ale nedokázala mě chytit za srdce jako jiné výjimečné knihy. Určitě má Delirium spoustu skvělých fanoušků, ale já bych mezi ně asi moc nezapadla. Abych řekla i něco pozitivního, tak jsem nakonec ráda, že jsem si ho přečetla. Příběh to byl (ze začátku) zajímavý, a tak nebylo na škodu se do něj pustit. Rozhodně neříkám, abyste to nečetli, nikdy totiž nevíte, co se vám zalíbí.

+ Hodnocení: 2 hvězdičky

Věčná touha [RECENZE]

Před NÍ se neschováš!

Autor: Alice Moon

Série: Krvavá romance

Díl: 2

Počet stran: 240

Překlad: Michaela Škultéty

Nakladatelství: Fragment, listopad 2012

Originál: Dunkles Versprechen - Blood Romance

Doba čtení: 3 dny, srpen 2013, v čj



Anna je mrtvá. Dustin zmizel a Sára je v rozpacích, protože už zná pravdu, která se skrývá za jeho tajemstvím. Je nesmrtelný a žije jen díky krvi. Aby zachránil svou duši, musel by najít pravou lásku, která by znovu donutila jeho srdce bít. Ale on utekl před NÍ - krutou Emilliou, která mu přísahala pomstu za to, že ji zradil. ONA si ho najde a udělá mu ze života opravdové peklo. Dobré je, že po oné tragédii Maya konečně otevře své srdce a poví Sáře pravdu o její společné minulosti s Dustinem. Ale pravda nikdy není jako procházka růžovým sadem a Sára není rozhodnutá, jestli je schopna tu tíhu unést.

"Nejspíš ses spletl, Jonathane, nic tam není. Leda snad nějaké zvíře, nebo..."

Po prvním zapeklitém a nepochopitelném dílu přichází část druhá, která je ještě ďábelštější. Jelikož nemám ráda nedočtené série, tak jsem si musela další díl přečíst. Sice to nebyla úplně má vlastní volba, ale dala jsem Dustinovi a Sáře ještě jednu - malinkou - šanci. Jakožto 'hrdý' obálkový maniak bych tu paní, co je na obálce, nejraději vygumovala. Ani Polibek nesmrtelnosti neměl zrovna úžasnou obálku, ale tohle je opravdu - a jednoduše - děs.

Ač jsem měla nutkání dostat se do knihy a nafackovat hlavním postavám, tak jsem knížku překvapivě dokázala nějak přelouskat. Příběh se nám opět rozděloval na část Dustinova trpění a část Sářina skuhrání. Ve Věčné touze jsme se - hip, hip, hurá! - dozvěděli, kdo že ta zlá 'ONA' je. Musím říct, že jsem čekala, že když už se konečně dozvím jméno té ženské, že ji tak Dustin aspoň bude pojmenovávat. Ne. Pořád tu byla ONA, ONA, ONA. Ovšem že vůbec existuje nějaká Emillie, to je asi úplně jedno.. Celou knížku Dustin sváděl svůj vnitřní boj, ve kterém uvažoval, jestli má odejít teď anebo až později. Sára mezitím poslouchala Mayně příběhu, u kterého si dávala věci do pořádku. Avšak jakmile šlo do tuhého a pravda se začala ukazovat, tak se Sára stáhla do své ulity a začala zpytovat své svědomí. Uvažovala, zda to může být pravda, zda je Dustin opravdu takový a ostatní srdcervoucí šarvátky. No prostě hrůza od začátku až do konce.

"Sáro, ty chceš opravdu strávit celý den v posteli a bavit se s May v pyžamu?"

Krvavá romance mě pomalu, ale jistě zabíjí. S každým dalším dílem mi připadá hroznější, děsivější a celkově příšernější. A to jsem prosím teprve u druhého dílu.. Pár světlých stránek bych ve knize našla, ale ani ty by nedokázaly překrýt tu hroznou temnotu. Věčná touha končila 'docela' dynamicky, což trochu navnadilo na další díl, ale i přesto si myslím, že je to děsu-plně napsané. 

Tento díl byl celkově o kousek zajímavější a 'lepší', než Polibek nesmrtelnosti, takže jsem jen ráda. Doufám, že když už jsem přežila tuhle knížku, tak další pokračování nebude smrtelné. Chtěla bych vědět, jak to bude pokračovat.. opravdu.. doufám.

Hodnocení

2 hvězdičky

Jonas [RC RECENZE]

Nejsou živí. Nejsou mrtví. Něco mezi tím.

Autor: Eden Magure

Série: Krásní mrtví

Díl: 1

Počet stran: 274

Překlad: Edita Drozdová

Nakladatelství: Fragment, 2011

Originál: Beautiful Dead - Jonas

Doba čtení: 1 den, květen 2013, v čj



Město, ve kterém Darina žije, záhadně umírají lidé. Jen tento rok zemřeli čtyři mladí studenti, jejichž příčina smrti nebyla doposud zjištěna. Ještě větší tragédií je, že všichni chodili do stejné školy, kde se potkávali a normálně si povídali.  Darina znala všechny oběti -Jonase, Arizonu, Summer a Phoenixe. Phoenix zemřel teprve před několika dny a jeho smrt Darinu zasáhla ze všech nejvíc. Byl to její kluk, se kterým chodila sice jen pár měsíců, ale i tak ho milovala z celého srdce. Bez něj se cítí opuštěná a sama. Bez něj je nic, jen prázdná schránka. Den před Phoenixovým pohřbem se Darina vydává do vedlejšího města Foxtonu, kde doufá, že nalezne nějakou útěchu. Bez jakéhokoliv úmyslu vyjede do kopce okolo řeky a tam nalezne onu stodolu. Stodolu, která ji láká a zároveň děsí. Bez přemýšlení vstoupí do staré místnosti, kde opět spatří svého milovaného Phoenixe. Jenže on už není živý, nýbrž Krásný mrtvý.

Krásní mrtví jsou něco jako zombíci, jelikož jsou to vzkříšené mrtvoly. Ten, který jim pomáhá nazpět, se jmenuje Hunter. On sám už je mrtev přes sto let, a i když se to nezdá, tak to s našimi mrtvolkami myslí dobře. A jak už jsem psala o kousek výš, tak naše hlavní hrdinka Darina přijde na to, že Phoenix neleží někde v hrobě, ale že se prochází ve stodole spolu s ostatními. S normálním člověkem by to asi seklo, ale ona to vezme ještě celkem v klidu. Bude si myslet, že se zbláznila. Otřesená uteče ze stodoly dřív, než by ji někdo mohl spatřit a zamíří si to rovnou domů. Ovšem zvědavost je silnější než strach, a proto se hned druhý den vydává ke stodole.

Krásní mrtví je kniha, kterou jsem hned od začátku nepochopila. Vůbec jsem totiž nevěděla jaká bije, aneb úvod se stodolou mi prostě nic neříkal. Čekala jsem trochu více intimity a vysvětlení, to se ke mně dostalo až někde v půlce knihy. Darina mi celou dobu připadala divná, nebo spíš taková nemastná neslaná. Doufala jsem, že se to po nějaké době změní, ale ono pořád nic. Místo toho, aby třeba zapomněla na Phoenixe a možná se začala věnovat někomu jinému, např. kamarádovi Loganovi, tak byla pořád slepě oddaná své mrtvolce. Dobře, kdybych si také našla svou pravou a jedinou lásku, asi bych byla taky jako hlídací pes. No dobře, možná ne..

Pravá podstata knihy je taková, že se Darina po dohodě rozhodne Krásným mrtvím pomáhat. V čem? Objevit jejich pravé příčiny smrti, čímž by jim dopřála najít klid a mír. A jak už zní název, tak prvním, u kterého se hledá příčina smrti je Jonas. Podle všeho prý zemřel při prudké jízdě na svém Harley, kdy dostal smyk v zatáčce. 

Abych řekla pravdu, od knížky jsem čekala mnohem víc. Nejspíš mě jako vždy svedla ona krásná obálka, která opravdu nemá chybu. Další, co mi strašně lezlo na nervy, byl pojem "tlučení křídel", já nevím, jestli to byl nějaký doslovný překlad, ale zní mi to opravdu příšerně. I když možná konec končil napínavě a záhada Krásných mrtvých pokračuje dál, tak i přes to nějak neplánuji v této sérii pokračovat.

Hodnocení

2 hvězdičky

Tímto mockrát děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!

Pád [RECENZE]

 Některým andělům je souzen Pád...

Na Danielu Grigorim je něco bolestně povědomého. Ten záhadný, odtažitý chlapec upoutal pozornost Luce Priceové, už když ho viděla poprvé – v první den jejího pobytu v internátní škole pro problémové mladistvé. Ve škole, kde jsou zakázané mobilní telefony, všichni ostatní studenti jsou divní a každý krok sledují bezpečnostní kamery, znamená Daniel pro Luce jediný světlý bod. A přestože on s ní očividně nechce mít nic společného – a dává to jasně najevo –, něco ji k němu přitahuje jako můru plamen svíčky. Luce musí zjistit, co se Daniel tak zoufale snaží utajit... i kdyby ji to mělo zabít.

Autor: Lauren Kate

Série: Andělé

Díl: 1

Počet stran: 320

Překlad: Jana Jašová

Vydalo: Knižní klub, 2011

Lucinda je sedmnáctiletá dívka, která je tak trochu blázen. Nebo si to alespoň myslí. Po jedné nehodě, která se stala o letních prázdninách, se její rodiče rozhodnout. aby šla do školy - takové menší polepšovny - Meče & kříže. První dny jsou pro Luce jako peklo. Seznámí se s dívkou jménem Arriane, která je opravdu na hlavu. A také s mnoha dalšími.. Ale jediný, o kom se jí v noci zdá skoro každou noc, je Daniel Grigori.

Jeho oči ji pronásledují na každém kroku, leč přesto se jí snaží vyhýbat. Jaké tajemství se skrývá za těmi fialovými panenkami?

Stíny, které Luce vidí již od raného věku, ji začnou pronásledovat i na nové škole. Černá chapadélka se svírají kolem její osoby. Bojí se, má strach... ale neví, co proti nim má dělat. Nejdřív je vídala jen jednou za pár dní, ale jen, co nastoupila do polepšovny, začaly se objevovat každý den. Proč? Začíná šílet?

Můj názor

Nejspíš to úplně nebyl můj šálek čaje. Možná jde o anděly a tak, ale kniha mi na první díl připadala až moc nudná. Do půlky jsem si myslela, že to přestanu číst, ale znáte mne.. já se nemohu odtrhnout od ničeho. Prostě jednoduše na tolik stránek (320),  tam bylo na mě až moc málo děje. Opravdu! Když se to konečně začalo nějak vysvětlovat a rozjíždět, tak byl najednou konec.

Ano je to tak, kniha mě velice zklamala. Už nikdy si nebudu vybírat dárky podle obálek, protože pak to dopadá katastrofou. Doufám,  že alespoň ostatní díly budou o něco lepší než tenhle. Koho by bavilo číst i zamilovaném trojúhelníku? - mě teda rozhodně ne!

Nejvíc mě nebavily Lucindiny myšlenkové pochody. "Musím jít za Danielem, ale co Cam. A co teď? Blablabla.." To jsem si opravdu myslela, že ji zabiju. Chápu, ona k tomu měla důvod, ale normální člověk by se takhle id****ky nechoval! Pravda, ona není normální... 

Naopak se  mi líbilo vystihnutí andělů. Pokud nemilujete boha více než cokoliv na světě - na nebi - je vám souzen pád. A být padlý anděl není něco, co by jste si přáli. Žít navěky, možná se to zdá skvělé, ale po několika staletí už vám to tak připadat nebude. A ty jejich křídla ^^ Světélkující fosfor.. Tohle je totiž moje první zkušenost s anděly v knihách. Dokonce jsem odhalila nějakou část děje a zápletky! Hohó! Tleskejte mi!

No takže na konec

Rozhodně knihu nedoporučuji těm, kteří jsou zvyklí na skvělé tituly o nadpřirozených potvůrkách. Ti by se u téhle knihy podle mne opravdu unudili k smrti. Jinak je to celkem pohoda.. Ne je to fakt děs a hrůza, nebudu vám nic nalhávat! Ale třeba mi zpraví dojem druhý díl.. pokud budu mít chuť ho přečíst.

Knižní trailer

Obálka

Někdy jsem opravdu hodně moc vděčná KK, že nechávají originální obálky.. Jen někdy.. Protože si neumím představit jinou obálku u Pádu, než takovou jakou ji má. Bez ní by nešla kniha přežít přečíst..:D

Reakce po dočtení knihy: Fajn, ale dvojka to musí rozbalit!

Hodnocení

2 hvězdičky