Autor: Andrew FukudaSérie: Hon
Díl: 1
Počet stran: 304
Překlad: Jakub Kalina
Nakladatelství: Fragment, 2014
Originál: The Hunt
Doba čtení: 3 dny, červenec 2014, v čj
Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi? Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich! Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk. Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal. Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...
O Honu se toho proslýchá mnoho. Většina čtenářů poukazuje na to, že je to jen další kopie Hunger games, která se snaží probojovat mezi lepší příčky. Dobře, dalo by se spekulovat o tom, že nějaké podobné prvky zde jsou, avšak, když se to lidem líbí, tak proč dílo hned hanit? V dnešní době holt není tak jednoduché napsat knihu, která by se ničemu nepodobala.
Již první kapitola hlásá, že půjde o zvláštní kombinaci dystopie s fantasy. Nacházíme se ve světě, kde mají "lidé" tesáky, kterými sají krev, dokáží běžet neuvěřitelnou rychlostí, vadí jim světlo a spí vzhůru nohama. Dalo by se jim říkat upíři. Hlavní hrdina ale takovými schopnostmi neoplývá. Na rozdíl od nich je on opravdu člověk. Celičký život mezi nimi žije jako jim rovný a každý den se snaží, aby se nějak neprozradil. Pak by se z něj stala svačinka.
Jako vždy mi nejdřív chvíli trvalo, než jsem si zvykla na pravidla, která jsou zde vyhrazena. Jen co jsem si ale uvědomila, co se smí a patří, tak jsem se do příběhu s energií začetla. Ale přiznávám, ten rozjezd byl trochu slabší.
Sem tam se objevily i lehce peprnější scény, kdy jsem byla znechucena. Kapající sliny a krev všude kam se podíváš, nejsou zrovna moje gusto. Ovšem patří to ke knize, takže to chápu a přijímám. Naopak jsem se i párkrát zasmála, což byly okamžiky, kdy jsem si byla jistá, že mi i ta krev za ten všechen smích stojí.
Andrew Fukuda si se svým světem pořádně vyhrál. Dokázal vymyslet velice zajímavou zápletku, která se s každým zvratem zlepšovala. Nikdy si nemůžete být něčím jistí, tady opravdu ne. Kniha pro mě a určitě i pro mnoho dalších čtenářů skončila moc brzy. Z poslední stránky jsem dostala lehkou depresi, jelikož nemám ráda otevřené konce. Nevěřím tomu, jak to (zatím) dopadlo, prostě ne.
+ Hodnocení: 3 hvězdičky
++ Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!
Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi? Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich! Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk. Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal. Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...
"Kdysi nás bývalo víc. To vím jistě."
O Honu se toho proslýchá mnoho. Většina čtenářů poukazuje na to, že je to jen další kopie Hunger games, která se snaží probojovat mezi lepší příčky. Dobře, dalo by se spekulovat o tom, že nějaké podobné prvky zde jsou, avšak, když se to lidem líbí, tak proč dílo hned hanit? V dnešní době holt není tak jednoduché napsat knihu, která by se ničemu nepodobala.
Již první kapitola hlásá, že půjde o zvláštní kombinaci dystopie s fantasy. Nacházíme se ve světě, kde mají "lidé" tesáky, kterými sají krev, dokáží běžet neuvěřitelnou rychlostí, vadí jim světlo a spí vzhůru nohama. Dalo by se jim říkat upíři. Hlavní hrdina ale takovými schopnostmi neoplývá. Na rozdíl od nich je on opravdu člověk. Celičký život mezi nimi žije jako jim rovný a každý den se snaží, aby se nějak neprozradil. Pak by se z něj stala svačinka.Jako vždy mi nejdřív chvíli trvalo, než jsem si zvykla na pravidla, která jsou zde vyhrazena. Jen co jsem si ale uvědomila, co se smí a patří, tak jsem se do příběhu s energií začetla. Ale přiznávám, ten rozjezd byl trochu slabší.
Sem tam se objevily i lehce peprnější scény, kdy jsem byla znechucena. Kapající sliny a krev všude kam se podíváš, nejsou zrovna moje gusto. Ovšem patří to ke knize, takže to chápu a přijímám. Naopak jsem se i párkrát zasmála, což byly okamžiky, kdy jsem si byla jistá, že mi i ta krev za ten všechen smích stojí.
Andrew Fukuda si se svým světem pořádně vyhrál. Dokázal vymyslet velice zajímavou zápletku, která se s každým zvratem zlepšovala. Nikdy si nemůžete být něčím jistí, tady opravdu ne. Kniha pro mě a určitě i pro mnoho dalších čtenářů skončila moc brzy. Z poslední stránky jsem dostala lehkou depresi, jelikož nemám ráda otevřené konce. Nevěřím tomu, jak to (zatím) dopadlo, prostě ne.
+ Hodnocení: 3 hvězdičky
++ Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!
proto si musime precist pokracovani, jednak at vime jak to dopadne a jednak at vime jestli nase nazory a pripadne kritiky jsou opravnene :-P
OdpovědětVymazatA ono bude více dílů? Otevřené konce také nemám ráda, ale doufala jsem v "celistvou" knihu. Ty dystopické trilogie, tetralogie atd. mi poslední dobou už trochu lezou krkem :)
OdpovědětVymazatPekna recenze. Me se Hon docela libil, konecne byli upiri jednou ti zli :D
OdpovědětVymazatMně to teda HG vůbec nepřipomíná a ano, z těch slin mi bylo taky špatně. :D Nechápala jsem, jak sebou hlavní hrdina dokázal ani netrhnout, když mu začaly kapat na hlavu. A ten konec mě přímo na**al. Měla jsem chuť omlátit tu knihu někomu o hlavu a křičet, řvát, dupat. :D V mé hlavě jsem se dokonce dopustila vraždy, ta oběť byla samotná kniha. A řeknu, že mě vážně uspokojovalo, jak ty stránky lítaly všude kolem. Ale to jen taková odbočka k mé divnosti. :D Každopádně druhý díl má být prý mnohem, mnohem lepší, psala mi to paní Svačinová, tak jsem zvědavá. :)
OdpovědětVymazat