Pandemonium [RECENZE]

|Láska. Zabije tě, i když ji nemáš.|

Autor: Lauren Oliver

Série: Delirium

Díl: 2

Počet stran: 304

Překlad: Romana Bičíková

Nakladatelství: CooBoo, 2013

Originál: Pandemonium

Doba čtení: 3 dny, březen 2014, v čj

Po útěku se Lena ocitne v Divočině a musí se smířit s faktem, že vše, co doposud prožila, lidi, co znala – to všechno je už jen minulost a neexistuje žádné předtím. Připojuje se ke skupině Nežádoucích, kteří mají v úmyslu proniknout do světa „za plotem“, kde se zúčastní velké demonstrace. Tu uspořádal ABAD – Amerika bez amor deliria – organizace hlásající nevyhnutelnost léčby. Když se však Lena setká s Julianem, synem zakladatele ABADu, klukem, jenž zosobňuje všechny její hodnoty, ani netuší, že se jejich osudy zkříží víc, než by si kdy pomyslela.

"Oni jsou predátoři. A my jsme kořist. 

Schovat se. Jinou šanci nemáme. Musíme se schovat."

Po velice povedeném prvním dílu jsem si od toho druhého docela dost slibovala. Konec Deliria byl velice otevřený, a tak jsem čekala, že Pandemonium bude pěkná jízda. Lauren Oliver by na skvělé pokračování rozhodně měla, takže mi nezbývalo nic jiného, než se co nejdřív pustit do čtení. Inu, nebylo to tak špatné.

zdroj

Hned na začátku mě praštilo do očí to, že kapitoly nebyly číslované. Dělily se na tehdy a teď. Lena v Divočině a Lena v New Yorku. Ano, souhlasím, je to originální rozdělení děje, ale občas jsem si myslela, že padnu. Problém byl v tom, že někdy mě bavila jen jedna část příběhu a druhá ne. Věděla jsem, že než se dostanu k mé vysněné kapitole, tak mě bude mučit ta přítomná. Já jsem fanoušek "tehdy", protože jsem se těšila na to, jak si Lena poradí v Divočině.

Musím uznat, že jsem si Lenu zase o kousek více oblíbila. Když byla na začátku jedničky stereotyp jako ostatní, tak to byla trochu nuda. Tady se konečně ukázalo jaká je její pravá povaha. Konečně jsem viděla její vlastní emoce a prožívání. Myslím si, že udělala jeden velký krok k dobru. Holka, držím ti palce!

"Moje srdce hrozí, že vybuchne. Nemůžu popadnout dech."

Ale samozřejmě se nám tu objevily i postavy nové. Já bych asi zmínila Raven a poté Juliana. Oba dva sehrají v příběhu docela velkou roli, a tak bych vám je ráda trošinku přiblížila. Raven je Nežádoucí, která se postará o Lenu, když ji najdou po jejím útěku. Pro mě je to velice příjemná postava, která má můj respekt. Naopak Julian je syn zakladatele ABADu, který se s Lenou seznámí za zvláštních okolností. Mám ho mnohem radši než Alexe, ale uvidím, co z toho všeho vyplyne.

Jak už jsem napsala výše, příběh byl chvíli čtivý a jindy příšerně nudný. Vraždila bych! Nejspíš to není úplně vychytané, ale i tak si myslím, že je to podařené dílko. Možná to není úplně přepychové pokračování, ale i tak muselo dát autorce zabrat. Naservírovala nám na stříbrném podnose některé scény, jenž opravdu stály za to.

Ráda bych řekla, že i když tento díl za moc nestál, tak věřím, že v poslední části se to zlepší. A když ne, tak smutná nebudu. Přece jen je těžké napsat knihu, která by chytla za srdce úplně všechny. Dávám tři hvězdičky. A stejně se nejvíc obávám, že to dopadne nějakou klišoidní zápletkou na poslední chvíli.