Na začátku to byl jen chlapec
Autor: Christopher Paolini
Série: Odkaz Dračích jezdců
Díl: 4
Počet stran: 672
Překlad: Olga Staníčková
Nakladatelství: Fragment, 2012
Originál: The Inheritance Cycle -Inheritance
Doba čtení: 8 dní, srpen 2013, v čj
Bitva, na kterou se Vardenové a Surďané připravili teprve nedávno, pokračuje v plném proudu. Pomalu ale jistě dobývají menší města a postupují k tomu nejhlavnějšímu bodu - Urû'baenu. Ačkoli to vypadá, že konec války je v nedohlednu, Eragon se svou dračicí Safirou jsou stále středem pozornosti. Dodávají vojákům pocit bezpečí a nepřemožitelnosti. Bohužel pravda je taková, že ani sám Eragon neví, co bude dělat, až se dostanou do hlavního města. Budou se Safirou dost silní, aby porazili nejmocnějšího krále, anebo to byla už od začátku zbytečná cesta? A právě na nich záleží osud celé země. Dokážou nastolit mír, na který lidé čekají již mnoho let?
Třetí díl končil velice napínavě, protože jsme se dozvěděli o Eldunarí, jenž jsou srdce srdcí, které má každý drak ukryt hluboko v sobě. Takové srdce srdcí najednou zapadalo do všeho. Proč je Galbatorix tak mocný, jak získali Murtagh s Trnem sílu, opravdu toho hodně vysvětlovalo. Na poslední část Dračích jezdců jsem se tedy dost těšila. Poslední boj, který všechno změní, vypadal slibně.
Hned na začátku knihy se objevujeme v jedné z mnoha bitev. Eragon se opravdu zdá být nepřemožitelný - s drakem na nebesích, s elfskými kouzelníky za zády a s ohnivým mečem v ruce. Leckdo by mu s radostí uhnul, jen aby ho nezabil. Ale je tu jeden háček. Většina lidí je ovlivněna Galbatorixem, jelikož mu přísahali věrnost ve starověkém jazyce a to se jaksi obejít obloukem nedá.
Čtivé to bylo stejně jako vždy. A tím myslím i to, že občas jsem nevěděla kam s očima. Mám se dívat z okna, anebo číst? Rozhodně nemůžu říct, že bych se nějak extra nudila, ale prostě mě třeba nějaké čtení o úřadování číst nebaví. Dokonalost není vše, ale chápu, když někdo chce mít svůj příběh do puntíčku výborný. Nešla bych na to jinak.
Kdybych měla šanci přečíst si nějaké volné pokračování, tak bych po něm okamžitě sáhla. Přestože jsem zmínila, že každý malý děj se uzavřel, tak samotný konec byl prostě otevřený. Z jisté části mi dokonce připadal suchý. Chyběla tomu nějaká závěrečná třešnička, která by pozvedla každému čtenáři koutky úst. Opravdu jsem z toho nebyla zrovna nadšená.
Na začátku to byl chlapec a na konci veliký hrdina. Tak by se dal 'skoro' shrnout Eragonův život. S každým dílem o něco zesílil a s každou bolestí o něco zmužněl. Jsem opravdu ráda, že jsem mohla být svědkem jeho života. Další pokračování jeho světa si budu muset nejspíš domyslet, ale víte co? Nakonec to přece jen nemusí být tak zlé. Vždycky může být hůř. :)
Bitva, na kterou se Vardenové a Surďané připravili teprve nedávno, pokračuje v plném proudu. Pomalu ale jistě dobývají menší města a postupují k tomu nejhlavnějšímu bodu - Urû'baenu. Ačkoli to vypadá, že konec války je v nedohlednu, Eragon se svou dračicí Safirou jsou stále středem pozornosti. Dodávají vojákům pocit bezpečí a nepřemožitelnosti. Bohužel pravda je taková, že ani sám Eragon neví, co bude dělat, až se dostanou do hlavního města. Budou se Safirou dost silní, aby porazili nejmocnějšího krále, anebo to byla už od začátku zbytečná cesta? A právě na nich záleží osud celé země. Dokážou nastolit mír, na který lidé čekají již mnoho let?
"Dračice Safira zařvala a vojáci před ní se zděsili."
Třetí díl končil velice napínavě, protože jsme se dozvěděli o Eldunarí, jenž jsou srdce srdcí, které má každý drak ukryt hluboko v sobě. Takové srdce srdcí najednou zapadalo do všeho. Proč je Galbatorix tak mocný, jak získali Murtagh s Trnem sílu, opravdu toho hodně vysvětlovalo. Na poslední část Dračích jezdců jsem se tedy dost těšila. Poslední boj, který všechno změní, vypadal slibně.
Hned na začátku knihy se objevujeme v jedné z mnoha bitev. Eragon se opravdu zdá být nepřemožitelný - s drakem na nebesích, s elfskými kouzelníky za zády a s ohnivým mečem v ruce. Leckdo by mu s radostí uhnul, jen aby ho nezabil. Ale je tu jeden háček. Většina lidí je ovlivněna Galbatorixem, jelikož mu přísahali věrnost ve starověkém jazyce a to se jaksi obejít obloukem nedá."Vypustil zatajený dech - ani nevěděl, že ho zadržoval - a třesoucí se rukou si otřel slzy z očí."Přes všechno, co jsem při čtení Odkazu Dračích jezdců prožila, mi připadalo, že tenhle díl je skvělé vyvrcholení. I když mi trvalo dlouho přečíst tuhle 'bichličku', tak si myslím, že za to můj čas stál. Zakončení úspěšné série o dracích se Paolinovi povedlo, ovšem určitě se tu najde nějaké pro a proti. Každý kousek děje, který byl někde otevřený, jako by se uzavřel. Dořešily se spory, věc se Slounem, dokonce i Eragonova láska k Arye. Všechno našlo svůj pravý konec a to si myslím, že se moc často nestává.
Čtivé to bylo stejně jako vždy. A tím myslím i to, že občas jsem nevěděla kam s očima. Mám se dívat z okna, anebo číst? Rozhodně nemůžu říct, že bych se nějak extra nudila, ale prostě mě třeba nějaké čtení o úřadování číst nebaví. Dokonalost není vše, ale chápu, když někdo chce mít svůj příběh do puntíčku výborný. Nešla bych na to jinak.
Kdybych měla šanci přečíst si nějaké volné pokračování, tak bych po něm okamžitě sáhla. Přestože jsem zmínila, že každý malý děj se uzavřel, tak samotný konec byl prostě otevřený. Z jisté části mi dokonce připadal suchý. Chyběla tomu nějaká závěrečná třešnička, která by pozvedla každému čtenáři koutky úst. Opravdu jsem z toho nebyla zrovna nadšená.
Na začátku to byl chlapec a na konci veliký hrdina. Tak by se dal 'skoro' shrnout Eragonův život. S každým dílem o něco zesílil a s každou bolestí o něco zmužněl. Jsem opravdu ráda, že jsem mohla být svědkem jeho života. Další pokračování jeho světa si budu muset nejspíš domyslet, ale víte co? Nakonec to přece jen nemusí být tak zlé. Vždycky může být hůř. :)
Hodnocení
4 hvězdičky
Tímto mockrát děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!
Žádné komentáře:
Okomentovat