Mrazivý polibek [RECENZE]

Strigojové číhají za každým rohem

Autor: Richelle Mead

Série: Vampýrská akademie

Díl: 2

Počet stran: 264

Překlad: Katrin Chýlová

Nakladatelství: Domino, březen 2010

Originál: VA - Frostbite

Doba čtení: 1 den, červen 2013, v čj


Rose s každým dnem nabírá nové a nové síly, které se jí jednou budou hodit. Získává potřebné zkušenosti, jenž na post Lissiny strážkyně musí mít. Od podzimní - ne zrovna příjemné - události uběhlo několik měsíců, nastává další roční období. Zima. Spolu s ní přichází čas Vánoc a sněžných radovánek. Ovšem ještě předtím musí Rose projít přezkoušením od nějakého strážce profíka. Kdyby předtím s Lissou neutekla, mohla by mít ono přezkoušení dávno za sebou jako ostatní novicové. A tak jako vždy má Rosemarine lehký "nadstandard" v podobě pětihodinové jízdy v autě s Dimitrijem, který ji má dopravit za pravým přezkoušečem.

Jak už jsme zjistili v předchozím díle, tak Rose s Lissou mají zvláštní pouto, které spočívá v tom, že Rose dokáže vycítit Lissiny pocity -avšak naopak to nefunguje. Pouto mezi nimi je velice užitečné pro chránění moroje, a tak má Rose svou kariéru prozatím jistou. Bylo by zbytečné plýtvat takovým darem, jenomže to by se naše snědá kráska musela taky naučit chovat. Být nezkrotná se občas může vymknout kontrole, aneb, známe naši Rose. Vlastně jsem v minulé recenzi ani nezmínila Christiana, takže teď o něm řeknu něco v pár bodech. Je to moroj z královského rodu Ozerů, kterého zavrhli, kvůli jeho rodičům, jenž se dobrovolně stali strigoji. V morojské společnosti to vrhlo stín na celý rod a na Chriastiana obzvlášť. A ještě něco. Chodí s princeznou Lissou.

Druhý díl Vampýrské akademie je jako série celá - úžasný,  perfektní, dechberoucí,..., a tak různě dál. Kdybych se měla stát vychvalovatelem téhle knihy, tak tady budeme ještě dlouho. Jak většina lidí ví, tak na díly sérií se recenze píší obzvlášť těžce. Jeden se pořád musí snažit, aby nenaspoileroval moc minulý děj. Takže já si to prostě vezmu zkrátka. Nečekejte žádné slovy, jen má upřímná slova.

"Ahoj, malá dhampýrko."

Začnu s tím, že na Mrazivém polibku miluji jedno, tedy jednu osůbku. Adriana! Ano! Jakmile se morojský krasavec objevil na scéně, tak jsem si začala knihu užívat na plné čáře. Adrian má sice své mouchy, ale je to úžasný bavič a blázen. Jeho smysl pro humor je neodolatelný. Na druhou stranu musím podotknout, že nejsem zase tak velikým oblíbencem Dimitrije... promiňte.

Když se pořádně začtete, což se doopravdy začtete, tak knížku prostě nepustíte z ruky. Okolní svět naprosto vypustíte z hlavy a nic jiného vás nebude zajímat. Pokud přestanete myslet na jídlo a pití a ostatní životní potřeba, tak knihu přelouskáte až v jednom dni. Konec se mnou pořádně zatočil. Byl úplně skvělý. Mám ráda napětí a zvláště drama, takže to mi tu vůbec nechybělo. Znovu a opět chválím styl psaní Richelle. Já ji prostě zbožňuji a bez jejích příběhů by byl svět o hodně ochuzen. Nemám co vytýkat, jsem naprosto spokojená!

Hodnocení

5 hvězdiček