Jak už jste možná někteří zaregistrovali, tak jsem začala pracovat/brigádničit v knihkupectví. A jelikož nejsem troškař, tak jsem si rovnou vybrala světoznámý Neoluxor. A i když se mi to zdá jenom jako pár dní, tak už brzy budu slavit čtvrt roku, co tam dělám. A protože práce v knihkupectví je snem skoro každého knihomola, tak jsem se rozhodla, že pro vás napíšu takový "krátký" článek o tom, jak to vlastně u nás na pobočce chodí. A samozřejmě se podělím o pár vtipných perliček, které se mi za tu dobu přihodily.
Začala bych tím, jak jsem se k brigádě v Luxoru dostala. Jednoho dne (v úterý) jsem si na facebookové stránce knihkupectví všimla, že někoho hledají mezi své řady, a protože jsem z toho byla hned pryč, tak jsem se tam rozhodla napsat motivační email. Šlo o předvánoční práci ve skladu hlavní pobočky na Václavském náměstí, takže jsem si říkala, že by to nemuselo být k zahození. Už jsem se viděla, jak pobíhám někde ve skladu a balím všechny ty super objednávky pro ještě lepší lidi, jenomže pak nastal menší problém. A tím byly požadavky, které jsem prostě nedokázala se školou splnit.
Naštěstí se ale v emailu psalo, že ještě shání brigádníky do jedné Nejmenované pobočky, a tak jsem svůj oslavný taneček ještě nemusela zahazovat a vrhla se po hlavě do této možnosti. Druhý den (ve čtvrtek) jsem se dostavila na Palác knih Luxor, kde jsem s jednou zaměstnankyní vyplnila papíry k vytvoření brigádnické smlouvy. S úsměvem na tváři jsem se vypravila do školy a jen doufala, že mě opravdu vezmou.
Ozvali se mi hned další den (v pátek) a samozřejmě jsem měla zrovna výuku, tak jsem se musela tajně vyplížit na záchod a hovor přijmout. A hned se mi přihodila první vtipná věc, kdy si mysleli, že jsem jim špatně napsala číslo mého účtu - tou dobou jsem měla jenom trojčíslí. Po tom malém nedorozumění jsme se ale domluvili, že nastoupím příští týden v úterý. A tak jsem na dívčích záchodcích vyšvihla jeden maličkatý dupáček.
Jak se můj nástup rychle blížil, tak jsem začala být pěkně nervózní. Nikdy jsem v té pobočce nebyla, takže jsem si ani nebyla jistá, jestli se tam dostanu. (O mém orientačním smyslu radši nemluvím.) Úterý nakonec přišlo jako voda a já jen prosila, abych se nijak neztrapnila. Samozřejmě byl opak pravdou. U mě to totiž ani jinak nejde, že.
Vešla jsem do prodejny, tváře celé zčervenalé a promluvila jsem na pána za kasou:
"Dobrý den, hledám pana vedoucího, mám dnes nastoupit jako brigádník."
"Já jsem tady vedoucí," odpověděl.
Už natahuji ruku, že mu potřesu s tou jeho, když v tom se smíchem dodá:
"Dělám si z tebe srandu!"
A teď si představte, jak vyjeveně jsem koukala. Normálně jsem chtěla vzít nohy na ramena a utéct! Můj pravý vedoucí je ale strašně v pohodě, a když mě k němu tenhle šprýmař zavedl, tak jsme si hned padli do oka.
Pak nastalo zaučování, které si na starosti nevzal nikdo jiný, než-li komik z kasy, teď už známý jako Ondřej! (pozn. Budu používat vymyšlená jména, protože chci předejít případným nepříjemnostem.) Vrhli jsme se do kompletování internetových objednávek, kterých byla naprostá hromada. Abyste věděli o co jde... To máte papír s objednávkou a hledáte k ní daný titul, který se objednal na Václaváku, protože u nás na prodejně nebyl k dostání. A jelikož přišly dvě krabice, tak to na nějakou tu minutku bylo. (Tohle mě upřímně baví stále ze všeho nejvíc, i když teď už toho samozřejmě není tolik, jako před Vánoci. :))
A jako bych to nebyla já, tak jsem se stihla už při prvním úkolu říznout! Sice nevím, o co to bylo, ale pár kapek krve mě opustilo.
Musím říct, že to zase tak jednoduchá práce není. Zvlášť, když nastoupíte před Vánoci! Lidí u nás bylo každý den mraky, chodila tuna objednávek a já se musela naučit ještě spoustu věcí. Jak ale řekl Ondřej: "Hodili jsme tě do vody, tak se budeš muset naučit plavat." A já se pustila rovnou do přepychového motýlka, hoho. (
Co jsem se tedy naučila v dalších dnech?
- úklid prodejny -> Kde máme sakra vysavač?!
- dojít s poštou -> Jak že se ta paní, ke které jdu, jmenuje? Pomoc. POMOC!
- dojít pro knihy na Václavák -> Objednávky jsou přednost nade vše!
- převodka na obzoru -> Aneb je třeba dojít pro knihy na jinou z poboček, protože na Václaváku už nejsou k dostání.
- obsluha za kasou -> Z toho jsem měla největší strach, ale ono se to ukázalo být naprosto v pohodě. Hlavně úsměv a mávat hoši, úsměv a mávat! Dobře, to mávání možná není třeba.
- ryba je kámoš, né žrádlo!
Pojďme se ale už konečně vrhnout na to hlavní, než mi tu umřete nudou. Mám tu pro vás pár zážitků, takže se koukejte smát, protože jsou docela vtipné. (Ano, dovolím vám, abyste se bavili na můj účet, ale jenom pro tentokrát!)
Obsluhuji spolu s Ondřejem za kasou a zrovna u nás nakoupí pán za docela velký obnos.
"Děkujeme a přijďte brzy znovu pane. Třeba za pár hodin," říká Ondřej.
"No, tohle mi na pár let stačilo," odpoví zákazník.
"Ale tady kolegyně říkala, že odpoledne bude obsluhovat nahoře bez!"
"Tak to já se asi stavím." - Samozřejmě jsem nic takového neslíbila!
~~~~~
Přijde manželský pár, shání knihu pro svého syna a nevědí název.
"Je to o dracích a je to druhý díl."
"Víte alespoň autora?"
"Bohužel ne."
"Nemůže to být toto?" Vytahuji knihu o Škyťákovi.
"Nene, tohle to rozhodně není."
Pomalu s kolegyní Káťou ztrácíme naděje, když v tom ještě pár dodá:
"Ale víme, jak se jmenuje ten drak a hlavní hrdina."
Za chvíli už drželi vytouženou knihu pro svého syna a my tak s kolegyní dokázaly, že dokážeme najít úplně všechno!
~~~~~
Pán shání knihu, o které slyšel v televizi.
"Vůbec nevím, jak se autoři jmenují, ale předem vám říkám, že je ten název je sprostej."
* Tohle je opravdu nejlepší kombinace zákazníka, na kterou jsem kdy narazila.
** Je libo knihu Kdyby ti tak pámbů prdel roztrh´?
~~~~~
Obsluhuji za kasou, přijde paní a položí na pult 3D sešit s tygrem.
"Tohle je lev, že ano?" zeptá se.
"Ne, to je tygr." vyvedu ji z omylu.
"No, ale, já myslela, že je to lev." Chvíli dumá a pak ještě dodá: "A tamti bílí, to jsou taky lvi?"
"Ne, to jsou taky tygři, ale bílí."
Paní odejde zpět k sešitům a nakonec koupí jeden s tuleněm.
"Víte, vnučka má strašně ráda lvy." Pak se začne probírat magnetickými záložkami, které máme podle pokladny. Vytáhne jednu s tygrem a smutně řekne:
"Tohle je tedy taky tygr, že?"
Přitakám, přejdu k ní a ukážu jí záložku se lvem.
"Vždyť já vím, že lev má hřívu."
Otočím záložku z druhé strany a tam je lvice. Paní dá vedle ní záložku s tygrem a říká:
"No, vždyť jsou si tak podobní."
Nakonec se jí lehce pokusím vysvětlit, že tygr má pruhy, kdežto lev ne.
~~~~~
Jsem vyslána, abych došla s poštou a poté pro knihy na Václavák. Vlezu do skladu, všechny cestu řádně pozdravím a dojdu do kamrlíku, kde se knihy vyzvedávají. Skoro ani nestihnu pozdravit, protože na mě hned promluví takový fousatý muž.
"Vy jste z Nejmenované pobočky?"
Přitakám.
"Vždyť mi volali, že přijdete, teprve před deseti sekundami!" Na důkaz ukáže telefon, co drží v ruce. "To jste se jako teleportovala? Můžeme si přes vás začít posílat balíky? Páni, vy tam ale máte lidi!"
* Aneb takhle ze mě udělali kolegové superhrdinku!
** Měl štěstí, že neřekl, že jsem přiletěla na koštěti. Pak bych ho totiž musela svým tryskáčem praštit po hlavě!
~~~~~
Přijde mi strašně super, že kolegyně si většinu knih pamatuje podle obálky. To vám přijde zákazník a řekne, že chce to a to, Káťa se podívá do počítače a během pár vteřin může zákazník spokojeně odejít. To když jsme před Vánoci něco hledali já a Fanda, tak nám to vždycky trvalo přinejmenším sto let a nakonec jsme stejně museli skočit za Káťou, jestli náhodou neví, kde požadovaná kniha je.
Řekla bych, že tohle by pro dnešek mohlo už stačit. Na závěr bych chtěla říct, že svou práci mám opravdu ráda, a i když jsem někdy unavená a bolí mě nohy, tak to za to stojí. Práce v knihkupectví pro mě byl vždycky sen a jeho splnění pro mne hodně znamená. Nejlepší pocit mám vždy, když doporučím či najdu pro zákazníka nějakou knihu. Je to nepopsatelné, hlavně ta radost v jejich očích. :)
Snad jste se alespoň trochu u čtení pobavili (Pokud jste měli odvahu to celé přečíst, hehe, lehce jsem se rozvášnila.), protože když budete chtít, tak vám někdy naservíruji na talíře přídavek!
